Dočítám Bílou vodu od Tučkové a hsem děsně zklamaná, vrší se tam jedno klišé za druhým (špatní se obrátí na víru, ztracený syn, kněžka, sv. Vilemína, ....). Všechno je to tak hrozně předvidatelné.
Jsem tu teď hodně málo, ale přiznám se, že tento příspěvek mě hodně překvapil. Především to, že je tam jedno klišé za druhým, to opravdu nechápu... hlavně z hlediska množství těch klišé, to tam při vší vůli opravdu nevidím. Ztracený syn a celá ta příbuzenská linka to v mých očích lehce shodila, přesto ale Bílou Vodu považuji za mimořádnou knihu a vůbec mě nepřekvapí, pokud se stane knihou roku, za mě je to mimořádné dílo. Je to sice román, ale není to jenom román, je to kniha s velkým přesahem, která má mnoho rovin. Za prvé poukazuje silně na to, jak ten bolševický režim byl fakt kurevskej, jinak se to říct nedá. Pak je to kniha o mimořádné síle náboženské víry. Pokud se má na mysli jako klišé skutečnost, že se tam stane zázrak, v jehož důsledku se nevěřící stane věřícím, tak to považuji za naprosto přirozené, pro katolickou církev jsou zázraky naprosto "normální" věc i pojem a podobných obrácení na víru jsou plné dějiny katolické víry....Těch špatných, co se obrátí na víru, v knize zas tolik není, a pokud jsou,je to zhlediska jejich osobní historie a průserů, kterými si prošli, anebo z hlediska historických okolností, celkem přirozená a pochopitelná věc, neboť každý se něčeho potřebuje chytit. Omlouvám se, ale označit toto za klišé mi připadá jako hluboké nepochopení.
Za další, kněžka je inspirována skutečnou postavou, proč klišé?
Dále si myslím, že je to silná kniha z hlediska nějakého obrazu o síle ženství, byť to zní asi ezotericky, ale nevím, jak to pojmenovat. Ten obraz, jak jsou ženy, protože jsou ženy, opakovaně historicky ponižovány, je v této knize jeden z mnoha příkladů a skutečnost, jak se k tomu ty jeptišky staví a snaží se tomu pomocí víry čelit, je za mě velmi silný. Jen tak mimochodem, když jsem to četla, byla aktuální ta kauza kardinál Duka a jeho "pochopení" pro ruské vojáky znásilňující ukrajinské ženy... jaké klišé proboha, jsme několik desítek let dále od padesátých let a ti "mocní" muži, kteří se o ženských vyjadřují a z hlediska jejich pozice je mají i třeba vést (třeba z hlediska věrouky a náboženských otázek), se chovají úplně stejně prasácky. A ta historická linka, včetně těch skvěle napodobených rádoby historických dokumentů, to jenom dokazuje. Prostě ženy jsou opakovaně v područí mužů a bědya když neposlouchaj! Ti chlapi si cestu, jak je zkrotit, vždycky najdou, minimálně si stáhnou kalhoty a ještě za to dostanou odměnu anebo aspoň pochvalu... Za mě je to silně feministická kniha, ostatně stejně jako ostatní Tučkové knihy.
A snad jako poslední, ten obraz toho, jak se i v současnosti lidé z blízkého městečka na ty jeptišky dívají blbě (byť po nikom nic nechtějí, jen si chtějí žít po svém), to tedy klišé není ani omylem. Každý, kdo se trochu svým životním stylem liší, by mohl o vyprávět...
Omlouvám se, že je to tak dlouhé.
Ale já si ji od ní určitě později půjčím:) A tvoji recenzi jí přepošlu
). Ale zaujaly jste me obe dve, ze si Bilou Vodu asi do te ctecky poridim. To je ta nejlepsi reklama pro autorku. 
