Růžové mýdélko z babiččina prádelníku …
Hezká mýdlová vůně s tóny růže a karafiátu a také s lehkou stopou živočišnosti podpořené santalem. Trochu starosvětská a mému nosu příjemná.
Pudrová růže pro chlapa,no pro zženštilého muže,no pro herce ,který ztvárnil Ivánka... Šminky v zákulisí ruského divadla,namydlená pepřovost dnešních bohatýrů,není uřvaná,je to brumendo Alexandovců,zpívají ukolébavku v zelených uniformách s odznaky karafiátů,pohupují se do rytmu na vyvýšených stupíncích bergamotu,jasmínu a ylangu,chlap co umí zpívat, má duši básníka a je něžný,než jde do boje ,dokáže Ti zahrát na "strunu" když jsou jeho rty nebezpečně blízko ouška
vzdálená sestřenice samsary, ale má v sobě něco historizujícího (konvalinka?). suché, mandlově santalové mýdlo, spousta jasmínu a tipla bych lehký poprašek mimózy, nebo aspoň něco, co ve mně vyvolává ten dojem. podsypáno vanilkou, ale nějak moc sladká mi nepřijde
pořád mě nutí přičichávat a je velmi příjemná
je suchá a za nějakou chvíli se začne objevovat lehce živočišný cibetkový tón, který ve vůních miluju a v dnešní době není moc obvyklý, mezi všemi těmi oudovkami.
myslím, že takhle nějak voněla Nastěnka, když ji tatínek zavezl do mrazivého lesa a nechal pod stromem:-) čistě vydrhnutým dřevem venkovského domku, spoustou jasmínového mýdla, vanilkou a dalším sladkým kořením z kuchyně a taky trošku drobným domácím zvířectvem, o které se starala. srdíčko jí pod kožíškem splašeně buší, až se v té zimě skoro zpotila, až její mýdlovou vůni ucítí pes dědy Mráze a přivede ho až tam, kde si pod zasněženým stromem zahřívá zkřehlé ruce milá, vystrašená dívka s velkýma očima
a ano, rozhodně se podobá i LouLou od Cacharel
Pod pojmem "ruská voňavka" si představuju něco úderného a přemrštěně okázalého. Ovšem Maroussia je příjemná mýdlová vůně, květinová a sladká. Začátek je příliš silný, ale trvá jen pár vteřin a vůně se usadí do jemného mýdla, které je nakonec jako polštářek, přitom jakoby jemně křupavé.
Při používání Maroussie se mi vybavilo několik dalších vůní:
Nuit de Tubéreuse od L'Artisan - ten mýdlový tón (když si odmyslím tuberózu) jsem přesně našla ve vůni sprchového gelu Maroussia (je výborný!);
L'Interdit od Givenchy (znám jen reformulaci v edici Les Parfums Mytiques) - také aldehydová mýdlová, ale je v ní výraznější růže a působí na mě víc "staře", Maroussia se mi líbí víc;
Loulou od Cacharel - i v Maroussii je sladká vanilka a obě vůně mi podvědomě připomněly stejnou dobu - přelom 80. a 90.let;
Anaïs Anaïs od Cacharel - po několika hodinách a úplném rozvonění je z obou ten lehoučce křupavý mýdlový polštářek.
Nno...tak najprv silné mydlové aldehydy, ale dosť sladké, potom trošku zjemnie...pripomína mi tie darčekové sady luxusných kvetinkových mydiel, keď som bola malá tak som po také veľmi túžila dostať (a dnes tak trochu tiež, ale tvárim sa akože nič ).
Růžové mýdélko z babiččina prádelníku …
Hezká mýdlová vůně s tóny růže a karafiátu a také s lehkou stopou živočišnosti podpořené santalem. Trochu starosvětská a mému nosu příjemná.
Výrazná (leč nikoliv silná nebo obtěžující) orientální sladší květinovka s jemným růžovým mýdlem a špetkou koření. A hodně dobře drží.
Pudrová růže pro chlapa,no pro zženštilého muže,no pro herce ,který ztvárnil Ivánka... Šminky v zákulisí ruského divadla,namydlená pepřovost dnešních bohatýrů,není uřvaná,je to brumendo Alexandovců,zpívají ukolébavku v zelených uniformách s odznaky karafiátů,pohupují se do rytmu na vyvýšených stupíncích bergamotu,jasmínu a ylangu,chlap co umí zpívat, má duši básníka a je něžný,než jde do boje ,dokáže Ti zahrát na "strunu" když jsou jeho rty nebezpečně blízko ouška
vzdálená sestřenice samsary, ale má v sobě něco historizujícího (konvalinka?). suché, mandlově santalové mýdlo, spousta jasmínu a tipla bych lehký poprašek mimózy, nebo aspoň něco, co ve mně vyvolává ten dojem. podsypáno vanilkou, ale nějak moc sladká mi nepřijde
pořád mě nutí přičichávat a je velmi příjemná
je suchá a za nějakou chvíli se začne objevovat lehce živočišný cibetkový tón, který ve vůních miluju a v dnešní době není moc obvyklý, mezi všemi těmi oudovkami.
myslím, že takhle nějak voněla Nastěnka, když ji tatínek zavezl do mrazivého lesa a nechal pod stromem:-) čistě vydrhnutým dřevem venkovského domku, spoustou jasmínového mýdla, vanilkou a dalším sladkým kořením z kuchyně a taky trošku drobným domácím zvířectvem, o které se starala. srdíčko jí pod kožíškem splašeně buší, až se v té zimě skoro zpotila, až její mýdlovou vůni ucítí pes dědy Mráze a přivede ho až tam, kde si pod zasněženým stromem zahřívá zkřehlé ruce milá, vystrašená dívka s velkýma očima
a ano, rozhodně se podobá i LouLou od Cacharel
Pod pojmem "ruská voňavka" si představuju něco úderného a přemrštěně okázalého. Ovšem Maroussia je příjemná mýdlová vůně, květinová a sladká. Začátek je příliš silný, ale trvá jen pár vteřin a vůně se usadí do jemného mýdla, které je nakonec jako polštářek, přitom jakoby jemně křupavé.
Při používání Maroussie se mi vybavilo několik dalších vůní:
Nuit de Tubéreuse od L'Artisan - ten mýdlový tón (když si odmyslím tuberózu) jsem přesně našla ve vůni sprchového gelu Maroussia (je výborný!);
L'Interdit od Givenchy (znám jen reformulaci v edici Les Parfums Mytiques) - také aldehydová mýdlová, ale je v ní výraznější růže a působí na mě víc "staře", Maroussia se mi líbí víc;
Loulou od Cacharel - i v Maroussii je sladká vanilka a obě vůně mi podvědomě připomněly stejnou dobu - přelom 80. a 90.let;
Anaïs Anaïs od Cacharel - po několika hodinách a úplném rozvonění je z obou ten lehoučce křupavý mýdlový polštářek.
Nno...tak najprv silné mydlové aldehydy, ale dosť sladké, potom trošku zjemnie...pripomína mi tie darčekové sady luxusných kvetinkových mydiel, keď som bola malá tak som po také veľmi túžila dostať (a dnes tak trochu tiež, ale tvárim sa akože nič ).