Knihy - co jsme přečetli, doporučení...

Fredrik Backman - Muž jménem Ove

Starej, osamělej švédskej protiva a jeho cesta ku hrobu :-) Překvapivě milej zážitek!

Recenze se zmiňujou o podobnosti se Stoletým staříkem, který vylezl z okna a zmizel - do toho jsem se nějak nemohla začíst, ale Ove mě bavil velice a spíš mi místama a celkovým vyzněním připomněl nerudnýho Nicholsona v Lepší už to nebude. Taky se nakonec ukázal jako starej dobrák...

Michael Crichton - Cesty

Na rozdíl od jeho notoricky známejch fláků je tohle osobní výpověď a popis zážitků z cest, který skutečně absolvoval (a že jich nebylo málo). Vlastně cesty životem. Zajímavý a - samozřejmě, vzhledem k autorovi - čtivý...

Jan Guillou - Stavitelé mostů

Nekriticky miluju jeho templářskou trilogii (Cesta do Jeruzaléma, Templář a Království na konci cesty), naopak nemůžu ty špiónský romány (Coq Rouge), a Stavitelé mostů se řadí k tomu - pro mě - lepšímu, i když na Templáře hned tak něco nedosáhne.

Ale osudy tří norskejch sirotků, kterým obec umožnila studia na univerzitě, aby se posléze rozprchli do světa i do různých společností, nejsou nezajímavý (ani jako ilustrace období od konce 19. století až po konec první světový) a možná časem sáhnu i po dalších dílech (mají být celkem tři, takže předpokládám že pravděpodobně obsáhnou velkou část dvacátýho století).

Jo, a abych neležela jen v beletrii a duševně nezakrněla, tak jsem právě ve třetině Tacitových Letopisů.

Zjistila jsem, že můj oblíbenej Já, Claudius je snad celej opsanej právě z toho - Robert Graves musel toho Tacita umět snad nazpaměť. Baví mě srovnávat, kde si autor vypomohl básnickou licencí... a vůbec mě baví ty Letopisy číst. Staří latiníci uměli.

Já dočetla Velkého Gatsbyho od Fitzgeralda a hodně se mi to líbilo.

Podívala jsem se minulý týden na film, kvůli kostýmům, a nějak mě to neuchvátilo. Dicaprio se snažil jako blázen, ale neměl šanci, protože celý koncept toho filmového příběhu byl šíleně unylý, plochý, totálně zabitý cirkusem  oslav a večírků. Jako na efekt zajímavé divadlo, ale samotný Jay Gatsby se v tom úplně ztratil, jako by divák neměl šanci se k němu dostat, pochopit ho, sžít se s ním.

A vypravěč Nick Carraway, kterého hrál Tobey Maguire, je v knížce sympaťák, zatímco ve filmu působí jako totální ucho. To mi vadilo asi nejvíc.

Docela se mi ale líbil konec, tak jsem si řekla, že si přečtu knížku, a ta byla skvělá. Spoustu věcí je tam jen naznačeno, člověk si je musí domyslet, dialogy dobré, děj odsýpal, krásný příběh o zničeném "americkém snu", o pádu jednoho snílka, kterého odvrhla povrchní a snobská dívka a společnost. Pro mě jedna z nejhezčích knih, které jsem četla v poslední době. Hodně se mi líbil konec.

"Gatsby věřil v zelené světlo, ve vzrušující budoucnost, která před námi rok od roku ustupuje. Teď nám unikla, ale nevadí, zítra poběžíme rychleji, natáhneme ruku dál, do jednoho krásného rána. A tak se potácíme kupředu, jako lodě proti proudu, bez přestání vrháni zpět do minulosti."

Fitzgeralda jsem měla moc ráda, všechno to má super atmosféru... Gatsby je naprostá klasika. Na film jsem nešla schválně, bohatě mi stačily ukázky, brr. Zdálo se mi, že ani výběr postav (Carrey Mulligan jako Daisy mi byla vysloveně odporná), ani kostýmy nestojej za mnoho...

Zkus si sehnat původní film s Redfordem, z toho jsem byla - kdysi - nadšená. Otázka je, samozřejmě, jak by se na to díval dnešní divák...

Zkusím, díky za tip. Mě to téma hodně zaujalo, hlavně působí současně, neztratilo ani dneska vůbec nic z aktuálnosti.

Daisy byla odporná, málokdy mi připadá nějaká postava tak hnusná, že by ji člověk za to její chování nejradši kopl. A to jí v tom novém filmu ještě přidali koňskou dávku sympatičnosti.

Od Fitzgeralda jsem četla ještě Diamant velký jako Ritz, a Podivuhodný případ Benjamina Buttona. Obojí prima. Zkusím asi i Něžná je noc, líbí se mi popis děje :)

Já to vezmu z druhé strany. Dostala jsem darem knihu Andělé a démoni od Dana Browna a doporučuju, abyste si to nekupovali, je to strašně blbé. Fakt hodně. Snad všechna klišé v jedné knížce...

Ja práve čítam Analfabetku, ktorá vedela čítať a myslím si, že Jonas Jonasson bude mať v mojej knižnici podobné postavenie ako Betty MacDonaldová. Suchý a jemne cynický humor.

Od Fitzgeralda jsem četla pěkné povídky Berenika stříhá vlasy a Gatsbyho s Redfordem dávali v TV nedávno, líbilo se mi to.

Bohužel nemám čas číst, občas něco šlohnu dceři, co si půjčí v knihovně. Jenomže ona čte moc velké drsňárny a horory, momentálně Kinga, vnutila mi Zelenou míli, kterou miluju jako film. Vlastně mohu něco doporučit, líbila se mi Dolores Claiborneová. Aneb kterak vidět vraždu jako naprosto správnou a logickou věc.

Ja som kedysi prečítala od dotyčného Da Vinciho kód, a stačilo mi to na to, aby som už žiadnu knihu od tohto autora nikdy nevzala do rúk.

Momentálne čítam celkom slušnú detektívku od švédskej spisovateľky Lizy Marklud Svědek.

Mně kdosi říkal, že Andělé a démoni je Brownova nejlepší kniha, tak to jsem dopadla ještě celkem dobře :D. Radši si ani nebudu představovat, co za hrůzu musí být ten Da Vinciho kód. 

Teď čtu Celkem jde o merde od Stephena Clarkea (není to špatný, ale Merde se mi líbilo víc) a konečně jsem si objednala Já, Claudius první díl (druhý mám) :).

Da Vinciho kód nebol zlý, ale vo svojom žánri tak tuctový, že som nikdy nepochopila ten cirkus okolo neho.

Da Vinciho kód som pri ostatnej generálke knižnice spolu s pár knižkami od Robina Cooka a Arthura Haileyho posunula do našej školskej knižnice, kde sa tomu na rozdiel od predchádzajúcich prípadov ani nepotešili, lebo vraj sú zahltení takýmito darmi.  Ku koncu som Browna čítala asi tak, že dve strany za minútu - fakt mi prišiel ako Coelho, ďalší jasný gýčiar-oblbovač, ktorého nemusím.

Keďže je neskoré leto, je ticho, sezóna končí, je príjemne teplo - vytiahla som asi po dvoch rokoch  Evu Lunu od Isabel Allende.  Milujem jej farbistú opisnosť, skoro hmatateľnú.  Potrebujem si trochu odpočinúť od škandinávskej víchrice, ktorá ma zasiahla. 

Ad Coelho

Jo!!

Já jsem kdysi dostala darem Alchymistu od kamarádky, která PC zbožňuje, a četla snad všechno, co napsal. Snad už od druhého dne vyzvídala, jak se mi to líbilo. No, i když je to tenká knížka, trvalo mi skoro měsíc, než jsem to přelouskala... Nakonec se mnou půl roku nemluvila, protože jsem jí upřímně sdělila, že si myslím, že je to soubor instantních mouder v pohádkovém hávu a strašná kravina... 

To si vyjadrila veľmi trefne: instantná moudra. 

Ježiš to se mi ulevilo! Už si nemusím připadat intelektuálně zanedbaná, když jsem Alchymistu nebyla schopná/ochotná vůbec dorazit.

O Brownovi nemluvě, to je vyslovenej škvár.

Pojďme založit Klub literárních ignorantů  

Da Vinciho kód mám na poličce v knihovně. :D Je to paskvil, no. Podbízivé "skandální" téma tvářící se stylisticky jakože postmoderně... Úplně se mi teď vybavila nová vůně od Lady Gaga. Flakon to má na první pohled jak nikovka, ale je to furt Gaga.

Já momentálně doháním letitý resty. Teprve nedávno jsem dočetla kompletní Millénium. Ano, stydím se.

Mě kdyby se kamarádka pořád nevyptávala jestli uuuž??, tak se na to taky vykašlu... 

Tiež som prečítala Alchymistu, lebo som to sľúbila blízkemu človeku. Bolo to trápenie, s tými instantnými moudrami plne súhlasím, takže to bola tiež prvá a posledná kniha od Coelha, ten autor je čistá komercia.

Proti Coelhovi, či Brownovi sú Hailey alebo Grisham páni spisovatelia, na rozdiel od nich sa aspoň dajú čítať, a nehrajú sa na vážnu literatúru.

Alchymistu som tiež dostala ako dar k meninám na svojom predchádzajúcom pracovisku plnom čitateliek Vasilkovej a diváčiek Ambulancie v ružovej záhrade a Paneláka. V luxusnom vydaní s atypickou vrchnou obálkou - takou nasúvacou. Následná diskusia o literatúre odhalila, že máme doma pomerne bohatú knižnicu a tak som jednej fanynke ľahkého čítania na požiadanie vybrala Dreiserovu Americkú tragédiu čoby odbočku po Coelhovi ku kvalitnej literatúre.  Dostala sa asi do polovice a vrátila mi ju s tým, že má z nej "depky". Nuž, existencializmus si s komerčnými výmyslami asi nezadá.  Ale páčil  sa jej Barnard/Standerov Nežiadúci, najmä ju ohúril fakt, že prvú transplantáciu srdcu urobili v "zaostalej Afrike".

soubor instantních mouder - trefný název. Prošlo mi od PC rukama pár knížek a dospěla jsem ke stejnému názoru. Ale jaký balík se na instantním moudru dá vyvařit!

Jediná knížka, která mě od něj docela zaujala a dost vybočovala těm jeho stereotypům, se jmenuje Veronika se rozhodla zemřít. Mimochodem byl natočený i film a také se mi celkem líbil.