MPLee MPLeátko, pojď už za námi! 
Vše o těhotenství a dětech
02. února 2017 08:39
betsey Jj, ja kupovala presne demarky a rukavice. Ale my mame ted snih pekne suchy, tak ty demary stejne nedavam;-)
Potrefenáhusa Díky moc za ten instagram Kateřiny Kang. Je skvělej. A bude se určitě líbit i dceři. Začala se zajímat o Koreu a já zjistila, že toho vím víc o severní než o jižní!
Garfie Moc se mi líbí, jak píšeš o svojí učitelce. Mě to vždycky překvapuje, když si nějaký cizinec zvolí Česko pro život. Většinou za tím je hodně zajímavý příběh.
notna Já bych měla víc historek (vlastně o obou, mám ještě Češku, která má dítě s japonským Korejcem, taky žije ona tady a on tam), vydalo by to na román. Člověk si ani neuvědomí, jak to musí být těžké. Jde o úplné hlouposti, třeba minule jsem jí pomáhala se zprávou ze školy v souvislosti s covidem, ona umí trochu česky, ale pochopitelně ne tak, aby všemu rozumněla. Prohnala si to google překladačem a vůbec jí to nedávalo smysl. :-) Nebo se nás ptala jak a kam vyhodit vánoční stromeček. Nebo když u nás jednou její dcera zůstala spát, byla nejšťastnější na světě, má ji nonstop na krku, žádná rodina, babičky, dávné kamarádky nic. Je to hrozně smutný. A stejně jí to stojí za to. Z japonského školství má takové trauma, že tomu dceru nechce vystavit.
Garfie Pro mě je to naprosto fascinující. Já jsem děsně konzervativní. Jak někde zapustím kořeny, nemůžu se hnout. Můj rekord ve stěhování je 50km :-) Před pár lety prodala máma dům, kde jsem bydlela celý život do dospělosti. A ač máma tam bydlela 40 let, je ze stěhování nadšená a spokojená v novém. Já mám od té doby noční můru, že jsem doma a najednou si uvědomím, že je ten dům prodaný. A to jsem tam už skoro 20 let jezdila jen na navštěvu a jsem spokojená s vlastním bydlením. Děsný se mnou 
notna já se zatím nehla z jednoho sídliště:) pokud nepočítám stěhování v pěti letech. Dokonce i muže mám odtud.
notna Já bych taky nesla těžce, kdyby se rodina zbavila mého rodného domu. Vůbec se mi nelíbilo, když máma přenechala své sestře jejich rodný dům, využívaný jako chatu. Jezdila jsem tam celé dětství na prázdniny, jako puberťačka s partou. Sice tam můžeme přijet, kdy chceme, ale už to není ono. Rozumím ti. Každé stěhování nesu těžce, ale v poslední době se to trochu mění.
Ono je to pak těžký, když si pořídíš partnera z druhého konce zeměkoule. Nedávno jsme o tom mluvili i se spolužákem, co má Thajku, říkal, že on nechce žít tam, ona tady....je to náročný. A na půl cesty je Afghánistán 
A tu naši Japonku nechápu vůbec, původně jsem si myslela, že to dítě má třeba se ženáčem a je tady tak trochu "odstraněná", protože jí je už přes padesát, dceři je 8 let, je to jediné dítě, on sem létá 1-2x ročně a ona na prázdniny do JP, ale teď jsem pochopila, že jsou normálně spolu oficiálně (ale nejsou manželé, což je pochopitelně taky totálně mimo normu), musí to být hrozně náročné. Teď se kvůli kovidu neviděli už rok. :-( Stejně tak ta moje česká učitelka-teď uvažuje, že půjde zase na chvilku do JP, aby si dcera užila tatínka, že spolu mají hodinové uplakané telefonáty...
Ale mezinároní školy jsou drahé, v japonské má strach, že ji budou šikanovat.
notna můj rodný dům byla hájenka, tj. služební bydlení. S otcovým odchodem do důchodu se rodiče museli vystěhovat. S novým nájemníkem ten dům hrozně pustne, ani tam nechci koukat, když jedeme kolem 
Garfie stačí i partner z vedlejší země, který chce žít na jiném světadíle . Táhneme to tak už dva roky, letos to musíme rozseknout, syn má jít od září do školy. Ale kde...? 
Tabea Ono kolikrát stačí i jiné město!
Je to snažší bez dětí, co? To se člověk sbalí, kde pověsí klobouk, tam je doma...děti to komplikují a jakmile začnou navazovat vlastní vztahy, je to konec...
Garfie u nás to asi komplikuju já, protože nechci dát výpověď a buď být ve zlaté kleci v domácnosti nebo pracovat 48h týdne, což je tam standardní úvazek.
Někdy je i 150 km dost. Jak já tu Prahu nenávidím, stěhovala bych se klidně zítra.
MP Meri Vidis to, ja myslela, ze jsi se uz plne adaptovala. No to me mrzi, ale kdovi,co bude za rok;-)
Evaeva Moje nejlepší kamarádka ještě z mateřské školy bydlí pořád ve stejném domě. Je to pro mě a ostatní kamarádky takový styčný bod, jistota. Když někoho život zavane pryč a na čas vypadne, k ní se vrátíme a zase naskočíme. Ona má přehled o nás všech.
Pinot Noir Tak to je smutné :-( Kolem "našeho" domu občas jezdím a taky mě mrzí zanedbaná zahrada. Babička i máma ji opečovávaly. Jinak dům vypadá pořad stejně. Ale je to zatím jen pár let.
Garfie Jj, náročné to musí být hodně. Já bych to nedala. Nám se teď vrátila do čr prateta. Po letech těžkýho rozhodování se usadila na důchod tady, pracovala a bydlela leta ve státech. V těch chtěla zůstat jen kvůli synovi. Nakonec se domluvili, že on bude za ní jezdit. Měla pocit, jak dobře to vyřešila, je tady spokojená. A najednou covid a syna neviděla rok :-( Byla u nás na Štědrý večer, smutné to bylo moc.
Pinot Noir Já vůbec nemám odvahu jet se podívat na dům, kde jsem prožila zásadní kus dětství. Máma se ho dlouho snažila udržet, padal nám pomalu na hlavu, nikdo to ani koupit nechtěl. Prodala ho těsně před revolucí. Pak mnohokrát litovala. Ale bylo to neudržitelné.
notna S tou kamarádkou je to hezké 
My byli s mužem minulý víkend na procházce v mé rodné vsi a já si připadala jako když jsem chodívala s babičkou.."a tady bydleli Havlíkovi, s Dušanem jsme seděli v lavici, v sedmé třídě mu umřela maminka.....a tady Pospíšilovi, prodali pole kvůli stavbě dálnice a vydělali majlant, syn si koupil sporťáka a za týden ho roztřískal, půl roku byl pak v bezvědomí...a tady..."
S pratetou to je smutné :-( ale hodně lidí se takhle vrací na stará kolena, asi se nějak uzavře ten kruh nebo co...
Reakce na Karja:
MP Meri Vidis to, ja myslela, ze jsi se uz plne adaptovala. No to me mrzi, ale kdovi,co bude za rok;-)
Na spoustu věcí jsem si zvykla, dost věcí oceňuju, ale stejně mám pocit, že by mi jinde bylo líp a že to není dlouhodobě udržitelný. No uvidíme. Třeba to korona vyřeší za mě, skončíme na dlažbě a ještě budu s láskou vzpomínat, jak jsem si bydlela pekne v centru a měla všechno u rypáku
MP Meri vyměnila bych si to s tebou hned, nějak jsem nepřišla na to, co je na životě v malým městě skvelyho.
je to teda nejvíc o lidech asi, a ty já mám v Praze
Potrefenáhusa Já bych to asi shrnula tak, že dojíždět za "kuturou" je pro mě asi přijatelnější, než dojíždět "za přírodou". Vybraní šťastlivci mají samozřejmě to štěstí mít obojí u nosu, ale to není můj případ. Chybí mi ta zahrada, ten výběh no. Divadla, kina, krámy, hospody jsou všude. Lidi nejsou problém, ty mám tam i tam, s dětma se jich navíc čím dál víc vrací domů na sever.
