Co jste dnes zkoušeli/y za nikovky/exkluzivky?

A ještě stručně

Portrait of Lady - jelikož nejsem moc dobrá v popisování, tak si zase pomůžu jinou vůní, Portrait of Lady je matka Brulure de Rose, hlavně tedy ze začátku, taková verze Brulure de Rose Noir, dominuje růže, dokonce cítím i podobný voskový tón, rozhodně se jedná o temně rudou růži, ale stejně jako v Brulure de Rose, se dají detekovat i sladké maliny. Pačuli nesnáším a ačkoli by ve vůni mělo být, nedokážu ho úplně odhalit, každopádně něco dělá tuto vůni takovou "noir" což může být právě pačuli s trochou kouře. Vývoj je asi takový že na začátku převládá růže s trochou malin a postupně růže s malinami ustupuje a více se prosazuje ta "kouřová" složka. Kdybych tu vůni dostala ve vialce bez popisku, tipnula bych si, že se jedná o Lutense.

Byredo 1996 - něco tak divného a přitom ne škaredého jsem už dlouho nezkoušela, voní mi to jako by někdo vzal kůži a trochu ji osladil umělým sladidlem, jako by oblá a sladší verze BV

Vezmeme to od nejméně zajímavého po to nejlepší:

Slumberhouse - Pear & Olive - Slumberhouse je poměrně drahá "indie" značka, vůně by snad měla být extrait, podle názvu obsahuje hlavně tóny hrušky a olivy A jaká je realita? Hrušku cítím jen v úplném začátku, je kyselá a přesto ne moc výrazná. K tomu tu mám jakýsi svíravě zelený tón - popis by odpovídal udané olivě, ale tu tam popravdě necítím. Vůně je ovocná, olejovitá, vláčná. Tak trochu jako pěna do koupele. Nezaujala, lehce mě zklamala, mé "hruškové" naděje se však nadále upínají k Mohave Ghost.

DSH Perfumes - Amouse Bouche - nenápadná gurmánka. DSH je na zahrančních webech a na YouTube docela propíraná; po první zkoušce už tu pozornost chápu. V této vůni cítím pach/vůni? starého bytu v panelovém domě (jako už jsem postřehla v Jasmin de Nuit od TDC), ale zde je to mnohem příjemnější, zaobaleno ve sladkém ovocném krému  Cítím tu jahody, které se uvádí ve složení - spíš tedy jahodovou příchuť, k tomu mléčný santal, malinko květin a špetku jemného koření. Mínusem je, že se drží hodně u kůže. Dobrá práce; už se těším na zkoušku Winter White!

Sebastiane - Espresso Royale - ach můj bože, OMG!, neskonale dobrá vůně kávy Pozn.: pro ty, co rádi kávu s cukrem a zázvorovým koláčkem. Silná černá káva s tučnou smetanou + přehršel vánočního koření - skořice, hřebíček, do toho zázvor. Sliny tečou. V zimě dost možná dobře zahřeje, uvedené koření má sílu a nevzdává to; mimo jiné úspěšně krotí sladkost (sladká je dost). Je tu i decentní množství oříšků. Vůně je sice lineární, ale kdo rád tu kávu...  Intenzita = přebije vše. 

Meo Fusciuni: Luce

První tóny jsou ostře nahořkle zelené a dřevité a pojí se s poměrně dost drhnoucí kůží, ale vydržte pár minut a dostanete luxusní dávku sušeného slaďoučkého tabáku s prašnými tóny suché pačuli (velmi krotká), "medově" sladkým benzoinem a trochou krémové vanilky. Kromě benzoinu vůně získává teplo i od pryskyřičnaté ambry a díky jejích spojení se nakonec stává sametově hebkou a třpytivě zlatou. Pokud to tedy bylo s tím světlem zamýšleno zrovna takhle, pak se rozhodně zadařilo.

Juliette Has a Gun: Lady Vengeance

Tohle vůbec není mstivá dáma. Jenom na začátku trochu vytáhne svoje svěží hořké citrusové a kořenité drápky, ale hned je schová do tenounkých levandulových rukaviček. No a pak se ukáže, že jde vlastně o lehce mýdlovou růží. To už se k ní však připojuje pačuli, což jí dodá trochu temnější, zemitou hloubku a překvapivě i chladné "sametově" zelené tóny.

Ve srovnání s jinými vůněmi s touto kombinací tu ovšem pačuli působí podle mě docela krotce. Asi tomu pomáhá i to, že nám ta růže v pozadí jakoby bonbónkovatí. A teprve ve výsledné směsi květinově mýdlové svěžesti růže, sametovosti, zemitosti, rybízového? bonbónu a pudrového pižma odhalíme, že ona má přece jen jeden schovaný trn s kovovým hrotem. Vida a pak, že si s žádnou Francisovou růží nerozumím.

Parfums DelRae: Bois de Paradis

Jakmile někde vidím ovoce ve složení, začínám se maličko bát, protože z trochy ovoce na mě většinou vyskočí hromada ovoce... Stejně tak to bylo tady. Spousta ostružin, sladkých, přezrálých ostružin, které spolu s dřevitým základem na mě vydrží několik hodin. Jsou pěkné, autentické, ale je jich prostě moc. Asi po třech hodinách vůně obrátí, ovoce se v podstatě vytratí, zbyde jen náznak trpké sladkosti ostružin. A ke slovu se už dostávají suchá dřeva proslazená trochou ambry, zahalená lehoučkým dýmem kadidla. Základ vůně je příjemný, propracovaný, lehce zavání i nějakým alkoholem. Růži avizovanou ve složení necítím, byla podle mě ubitá ostružinami. Výdrž je skvělá. Ale ty ostružiny...

Sinfonia di Note: Fleur de Santal

Složky vůně jsou přirozeně zapracované do sebe, prolíbají se jenda v druhou, celá kompozice je celkem jednoduchá - a to je dobře. Méně je někdy více. Kouzelná kombinace mléčného, oblého santalového dřeva, ambry, hořkosti bergamotu a medicinálního nádechu propolisu. Propolisový závan a bergamotová ostrost za nejakou dobu pominou, zbyde právě ten mléčný santal, ohlazený troškou pižma. Ten závěr působí skoro jedle, jako smetanový santalový krém, jemně vyšlehaný do úplné hladkosti posypaný hladce namletou ambrou a je tam cítit i pár zrníček vanilky. Květiny jsem nenašla žádné, maximálně ten santalový krém může být jako gurmánské umělecké dílo vytvarován do tvaru květiny...

Je to nádherná, příjemná vůně, není okázalá, nekřičí, ale potkat někoho navoněného touhle vůní, budu si to hodně užívat a možná ho i nenápadně sledovat po ulici. Zdá se mi známá a pokojná, neskutečně příjemná. Není těžká, ale víte o ní. Dlouho vydrží, ale není vlezlá. Rozhodně není nudná, i když je vlastně docela jednoduchá. Je na ní znát kvalita složek a dobrá kompozice. Působí trochu gurmánsky, i když ve skutečnosti gurmánská není. Jo, tahle mě hodně baví... 

Petale Rose od Sinfonia di Note

Vcelku jednoduchá záležitost, řekla bych. Kombinace růže a pižma vytváří dojem luxusnějšího růžového mýdla a trocha ovoce navíc to doslazuje. I když cítím náznaky exotického multivitamínu, rozhodně to není žádný bonpar. Navíc tenhle tón alespoň v mém případě brzy mizí. Je to vůně velmi "čistá", ale rozhodně bych neřekla lehká. Po odeznění těch ovocných tónů začíná díky pižmu poměrně dost nabírat na smyslnosti. Asi tak, jako když se pod pečlivě vyžehlenou bílou halenkou nepartně rýsuje krajka na podprsence nebo jako když se za obroučkami elegantních brýlí skrývá tekutou linkou mistrovsky obtažené "kočičí" oko...

To Espresso Royale zní proklatě dobře, ale zároveň to na mě takhle z popisu působí jako něco, co není radno čichat dlouho (= celý den). Není to potenciální obraceč žaludku, třeba po těžkém dni v práci...?

...přestože by to nejspíš nebyl typ vůně pro mě, zní to velmi dobře.!

Hmm, musím uznat, že asi ano, bylo by to na občasné nošení. Je dost sladká. I na mě. 

...zase na druhou stranu - když o tom přemýšlím, tak bych řekla, že pokud by ti neobrátila žaludek hned po ránu, tak pak už to spíš nehrozí. Každopádně, je to originální výtvor - a otravný být může.

A já tak dlouho marně hledám nějaké zralé, "dospělé" ostružiny. Tak díky za bezděčný tip!

Tak to jsem ráda. Já bych se bez nich i obešla, případně s nějakém menším množství. Chceš vzorek? Ráda přepošlu. 

ad Bois de Paradais

(23/08/11)

…může být charakterisitka vůně hned nahoře/nemusí být dole.?.:

BOIS DE PARADAIS Parfums del Rae 

…to je sen.
Hustá tlumená sladká růže utopená v líně se táhnoucím sirupu z teplého hladce pikantně a delikátně kořeněného jantaru ztmavlého ostružinami se ztěžklými, malátnými tóny ovoce…

…někdy si přejete, aby se sny staly skutečností, nebo aby ta skutečnost nebyla jak sen.?..:

…tak řekni,

že se mi to nezdá -
a já – hlavu v záklonu
a ty – svým dechem kopíruješ moje hrdlo,

šíji mou

padá hvězda…

…tak řekni,

že jsem tvého vesmíru střed,

řekni,

že to není
naposled…

…kdy tisíckrát
nádech a výdech

se nese tmou…

A nebo
ne –
mlč.

Vůbec nic neříkej.

Teď ty jsi můj svět a
já jen
pouhý

Galileo Galilei
…

*************­**********
Bois de Paradise má něco z vůně La Mome, Spiritueuse Double Vanille a Note Vanille Micallef.

Sycomore

A je to Chanel! Je, protože kdesi v pozadí cítím typický jemný aldehydy, který znám ze všech ostatních chanelek snad krom Coromandelu. Nad nima se jakoby vznáší další z krásně lehoučkejch vetiverů bez náznaku hlíny, kůže nebo popela. Zakápneme šťávou ze sladkýho růžovýho grepu (mňam! natrpklá, sladká, kyselá a mírně drhnoucí vůně grepu si s vetiverem úžasně rozumí!) a přihodíme pár kuliček jalovce (kdo tuhle kombinaci jalovec + vetiver vymyslel, zaslouží metál). Grep po chvilce jednoznačně vyvstává jako hlavní hrdina kompozice a i když na chvilku do hry vstupuje pepř, nic moc s tím nenadělá. Přesto Sycomore nemůže bejt prostě citrusovka. Občas z ní zavane jehličí, občas dřevo nebo nějaký blíže neurčený koření... má mnoho podob. A to nejlepší? Univerzálka jak je rok dlouhej. 

Ukrutně mi připomíná mou oblíbenou pochoutku - grilovanej grep s růžovým pepřem

Aedes de Venustas: Iris Nazarena

Ajaj, mrkev. Ne ta šílená mrkev z Iris Silver Mist, docela jásavá sladká karotka, ale i tak bych ji ráda oželela. Hlavně když do ní vpadne nahořklý a divně štiplavý kadidlo a dorazí to nakyslej pach starýho koženýho gauče (čemuž tentokrát určitě napomohl dost neohrabanej vetiver). Opravdu mám pocit, že jsem omylem šáhla mezi vzorky od Orizy. Pak teda milostivě (i když dost nesměle) začne povylejzat ten slavnej kosatec. Jo, on to sice kosatec je, ale seschlej jak zákon káže. Bere to přímo směrem hřbitovní kvítí a v tu chvíli vim, že z tohohle nic nebude. Pere se s vetiverem, pere se s kořením, který až příliš připomíná hřebíček, pere se s růžema, který jsou ksakru mnohem hezčí než ten blbej kosatec. Píp. Píp! Píííííp!!!

Čert ho vzal. 

A tohle je snad ještě přiléhavější!

(k ilustraci mi posloužil Flickr a Pinterest)

Takový mírumilovný kosatec s jemně semišovou kůží a na tobě svádí takové líté boje?

A já se tak těšila, až ho zkusim! A to jsem si ho původně chtěla koupit na slepáka celou flašku, říkala jsem si, že kosatec a kůže, to je tutovka, navíc ten nádhernej flakon, že...

Příšerný zkamání. Po několika pokusech jsem to vzdala, ten se nevzpamatuje. Já tu nebudu nějakýho seschlýho mrzáka přesvědčovat, ať voní jako normální kosatec. U Aedes de Venustas si mě teď pořádně pohněvali. 

U mě se naštěstí chová slušně .

No tak třeba příště. Zajímá mě ten jejich nový Oeillet Bengale.

No, to mňa tiež...pre karafiáty mám slabosť.

Nemohl by se název tohoto vlákna upravit třeba na Jaké niche a exkluzivky jste dnes zkoušeli?. Teď se mi v nových příspěvcích objevilo stejnojmenné vlákno z kategorie střední proud a trochu mě to zmátlo... 

http://www.parfumanie.cz/forum/detail/stredni-proud:c1/t46.htm

Comptoir Sud Pacifique: Aloha Tiaré

Hihi, konečně asi vím, jak by na mně měla vonět Terracota Le Parfum. Voněla by jiskrně opojnou "medovou" plumérií, "mýdlovým" ylangem s banánovými podtóny a sladkou tiaré, kterou by provázela vůně jahodové žvýkačky. Kokosu by v ní nebylo ani zdaleka tolik a nebyl by otravný. Šlo by totiž o parádní tropický mléčný vanilkový koktejl s bílými květinami, nalitý do kokosového ořechu. Byla by sice hodně sladká, ale ne přeslazená a vůbec ne upatlaná, přitom by měla stejně skvělou intenzitu a výdrž.

Comptois Sud Pacifique: Vanille Extreme

Extrémní vanilka? No vezmeme-li to z pohledu, že její sladkost je nejvýraznější na začátku a postupně se zmenšuje, pak ano. Jinak ale ve srovnání s jinými vanilkovými vůněmi se mi nijak extra přeslazená nezdá, spíš mdlá . Nejprve je to kandovaný vanilkový cukr, následuje vanilkový pudink, který postupně řídne až do podoby vanilkového mléka. Nakonec zůstává jen minimálně vanilkový pudr. Na chvilku se přes něj ještě převalí trocha karamelu, avšak s nástupem nesladkých mandlí, rozemletých na prach, zase mizí.

Incense Oud (By Kilian)

Začátek vůně se nese ve znamení zakouřeného kardamomu spolu s tónem šumivého červeného vína, jaký se objevuje také v Mon nom est rouge. Přidává se měkké kadidlo (nic ve stylu studeného kostela) se stopou suché pačuli. A cítím i štipku citrónu. Tím vším pak prostupuje jemná vůně růže. Jemná, jako celá vůně, kde nic nevyčnívá a tvoří příjemný, dobře nositelný komplex. Klidně bych si ji pořídila na poličku, kdyby ale měla lepší výdrž a o stupeň větší intenzitu.