Co jste dnes zkoušeli/y za nikovky/exkluzivky?

Maison Martin Margiela: Lazy Sunday Morning

Má být vůní čistě vypraného ložního prádla a ono to vcelku sedí. Nejprve ho vypereme v lehce štiplavém konvalinkovém mýdle. Kousneme si při tom do nesladké a zároveň moučnaté hrušky. Po rozvonění prádlo vytáhneme z mýdlové koupele a vymácháme ve vodě osvěžené pomerančovým květem, v níž plave i pár okvětních plátků růže. No a nakonec naškrobíme jemným, nedrhnoucím "pudrovým" pižmem. Pěkné, ale zároveň na můj vkus trochu nudné a k uzoufání tělové a nevydrží ani 2 hodiny.

To zní mnohem zajímavěji, než jak voní na mně. Hlavně ti tam závidím tu růži. S tou tam mám já zase smolíka. Ovšem na mně za to drží naprosto ukázkově.

Ta růže je velmi jemná, ale zřetelná. Mně se líbí právě ty "růžové" něžné růže (kromě Une Rose), takže bych ji brala . Hodilo by se mi něco z tvé kůže...i na jiné vůně.

hihi, a prodavačka ve vídeňském Douglasu mi vykládala, jak to lidi hrozně kupujou 

Ale jo, já tomu věřím. Když můžou prodávat Chloe, tak i tohle se určitě líbí, páč je to bez toho dusivého prášku na praní.

Arquiste: Fleur de Louis

Podle oficiálních stránek byla tato vůně inspirovaná svatební obřadem Ludvíka XIV. se španělskou infantkou Marií Terezou, která měla ukončit mnohaletou válku mezi Francií a Španělskem. Mladý Ludvík byl však tehdy zamilovaný do Marie Manciniové, neteře kardinála Mazarina, a dokonce prý v té době prohlašoval, že jestli se ožení, tak jenom s Marií. K svatbě se Španělkou ho tak nakonec museli donutit.

No a jakou že to kytici mu nachystali na svatbu? Nahořkle svěží pomerančový květ a zelený, medově nasládlý a chvilku i malinko indolický jasmín. Přidali mu k tomu i prašně zemitý kosatec. Milého Ludvíka vypulírovali krémovým mýdlem a náš šťastný páreček nakonec vystrčili do sluncem rozpálené zahrady, kde se chudáci museli ukrýt do stínu vysokého jehličnatého cedru, který nepostrádá svoji charakteristickou pikantnost.

Cuir Noir (Armani Privé)

Hm, tak u této vůně jsem se musela nějakou chvíli překonávat, abych ji rovnou nezahrnula do kategorie nelibí. Začíná pořádnou dávkou oudu, který sice po chvíli zjemní, ale stále je výrazný ažaž. Děkuji Bohu, když se postupně začíná objevovat sladká smetana s vanilkou a lehká stopa santalu. Kůže se vytasí ve větší intenzitě jen na pár minut, nadále pak zůstává v pozadí. Je lehce drhnoucí a malinko zakouřená. Růži nějak necítím, pouze občasné květinově nasládlé záblesky. Pro mě je Cuir Noir vůně především oudovo smetanová, a po rozvonění jemná, držící se u těla (testováno ze vzorku ve vialce).     

Puredistance: Antonia

Na oficiálních stránkách popisují tuto vůni jako květinově zelenou. No podle mě to nějak nesedí. Začíná totiž jako štiplavě svěží aldehydovka s hořkou zelení, jenže ta pochází z galbana. A netrvá dlouho, před nosem se vám rozzáří "slunečný" jasmín s krémovým ylangem typově podobném jako v Promesse de l´Aube, avšak tady má zároveň i svůj sladší, tropičtější/teplejší ráz.

Do kytice byla ovšem navíc přidána i jemná růže z Nuit d´Amour a prašně zemitý kosatec, který nám pravděpodobně zásluhou pár kapek sladkého fialkového, nikoliv však bonbónkového nektaru, příjemně zpudrovatí a zněžní. Vetiver je tu velmi krotký, jemně dřevitý a zakouřený a zároveň se mu (zřejmě v kombinaci s některou další nepřiznanou složkou) daří vytvářet chladné "sametově" nazelenalé tóny chypre.

Celá vůně se přitom vznáší na měkce nadýchaném obláčku z "pudrové" vanilky, až v drydownu nepatrně krémově zhoustne podobně jako Promesse de l´Aube jen s tím rozdílem, že Antonia ani v této fázi neztrácí svoji květinovou šťavnatost a není tu santal, takže se rozhodně o žádné dvojče nejedná. No a přičtěte si k tomu několikahodinovou výdrž. Ach.

Volutes edp (Dyptique)

Volutes se bez ostychu uvede slušnou dávkou vlhkého tabáku, který ale za okamžik příjemně zesládne díky přezrálým třešním. Tyhle třešně ve vůni zpočátku zanechávají pouhý otisk (nic extra výrazného) a mají stále své stopky, díky čemuž se přidává i měkký zelený tón. Postupně se tabák vysušuje a ještě více medově a ovocně sládne. Není to ale otravná sladkost, která se brzy přejí. K vyváženosti napomáhá kromě kouřové a zemité vůně tabáku také alkohol, který se dostane do popředí, a v mém případě, světe div se, je to kvalitní nelihový, mírně zahřívající likér Sherry :-). Když už si myslím, že takto Volutes skončí, třešně se úplně vytratí a zůstane medový koňak s trochou dřev. To vše završeno vanilkou.
 

PG DjHenné

Nejprve mátová zmrzlina, později ječtě kakaový (opalovací) krém. Celé je to svěží a prohřáté zároveň. Prostě dovolená. Sedíte pod cedrem, mlsáte, nohy si hřejete na slunci a od moře fouká svěží vánek.

Zvláštní, jak ve mně konkrétně vůně Parfumerie Generale vzbuzují takovéhle letní asociace. Bois Blond je vůně procházky v letním lese, Cedre Sandaraque zase podvečerní posezení pod pergolou s (lehce připáleným) meruňkovým koláčem. A teď tohle. Příjemné, hodně příjemné...

PG Bois de Copaiba

...tady už to ve mně ovšem žádné takové asociace nevyvolává. Přísahala bych, že tam jsou fialky. Takové ty lehce zatuchlé, s oblibou označované jako "babiččina skříň". Já osobně v takových případech častokrát cítím naftalín.

Ale prý tam nejsou. Tak čekám dál...a už přicházejí na řadu mandle...a potom dřevo...a myrha. Jenže pořád je tam ten úvodní tón, který mě mate a který se najednou promění v uzenou rybu!

Corte Belfiore (La Collina Toscana) 

V prvním dojmu převládá ovocný tón. Vyvolává ve mně představu starorůžové barvy. Občas se mi to stává... Nemám tu barvu ráda. Snad nebude osud vůně stejný. Je teplá, kořeněná a sladká. Zvláštně sladká. Ulepený hustý sirup. Kape po cukrové vatě. Brrr. Trnou mi zuby. Na povrch vyplouvá ostrý tón, pačuli. Barva tmavne. Pěkně rozmačkané švestky, sypané zázvorem a skořicí. Dobrá, dejme tomu. Ale proč lilie? Nemám ráda ani lilie. Vypadají působivě. Chcete si je prohlédnout, ale když přijdete moc blízko, zjistíte, že se vám z té vůně točí hlava. Je to takové omamné chutney ze švestek. Tipovala jsem uslazenou ovocenku, ale nakonec se proměnila v kořeněnou orientálku. 

Library Collection Opus III (Amouage) 

Z počátku působí pánsky. Je studená. Vnímám chladnou zeleň, staré dřevo a někde na pozadí minimum kůže. A vosk. Spousta vosku. Ta vůně je jemná a tichá jako osamocené ráno s kapkami rosy. Zeleň zesiluje a přináší vůni fialek a jasmínu. Po delší době celkem příjemně zteplá, jako když se ranní slunce vyhoupne nad obzor. Zeleň zmizela, zůstává navoskované cedrové dřevo. Působí hladkým a plným dojmem.  

Beloved Woman (Amouage)

Úvod je bylinkový, ale odezní tak rychle, že si vlastně nejsem jistá, zda tam skutečně byl. Přehluší ho jemná vůně kůže. Je posypaná kořením a sušenými růžemi a fialkami. Poznám je, protože mi spouští bolehlav. Brzy je však sráží aldehydová vlna. Na závěr vše překryto pudrovou vanilkovou, ale pačuli drží sladkost na uzdě. Řekla bych, že je to vzájemný šach mat. Vše se doplňuje navzájem, ale nepřehluší ostatní. Je hustá, lehce a luxusně zakouřená a má v sobě živočišno. Elegentní, vznešená, s velice dobrou výdrží. Ale od Amouage bychom ani nečekali nic jiného, že? 

1826 Eugénie De Montijo (Histoires de Parfums) 

Prvotní tóny otevře značně hořký bergamot s mandarinkou. Do nosu mi proniká čpavý kouř z doutnajících bylin. Připomíná mi Organzu. Suchá, kořeněná (mírně nepříjemně dráždí v nose). Mix bílých květin s vanilkou naštěstí jejích suchost zmírní. Rozpálené slunce zahřívá lehce ohořelé dřevo a uvolňuje tak jeho vůni. Je jemná, diskrétní a tajuplná. 

Le Rivage de Syrtes (Parfums MDCI)

Ze začátku není ani moc cítit. Evokuje bílou barvu, která přes něžné červánky přechází do oranžové. Štavnaté pomeranče s kapkami ananasu podkreslené tuberózou a velmi decentním jasmínem. Myslela jsem, že výdrž bude mizerná, ale postupně začíná sílit. Je jásavá a optimistická. Lehce zesládla nastupující zakouřenou vanilkou. Pižmo jí dodává pudrovou hebkost. První ovocenka, o které bych byla ochotna vážně uvažovat.

Pozn.: Román Pobřeží Syrt skutečně existuje. Napsal ho francouzský spisovatel Julien Gracq. Pojednává o mladém šlechtici, který je vyslán do pevnosti v Syrtách, aby tam konal vojenskou službu. 

Já naštěstí orchidej ani pačuli jako takovou v Corte Belfiore nevnímám. Na mně voní skoro jak slivovice a plynule to přejde perníku se skořicí a zázvorem a stopou kadila.

Šťastná to žena!

Patří to sem ještě?

S.Lutens - A la Nuit - no... ale jo. Na smrt jasmínem jsem vzpomněla, není to tak zlé, ale je potenciálně bolehlavová, to ano. Z toho důvodu mě ke koupi asi nezláká.

S.Lutens - Gris Claire - zvláštní. Teplá levandule s nějakým chladným protipólem (neumím identifikovat), v závěru se přidá trocha skořice řízlá pendrekem... Je to možný nebo se mi nos úplně zbláznil?

Santal Majuscule (Serge Lutens) 

Jako bych se polila santalovou pryskyřicí. Všude kolem pytle kakaa promíchané s okvětními plátky růží. Kakao vůni dodává pudrovou prašnost. Myslí mi pableskují paprsky sytě rudé barvy, zlaté a hnědé. Růže je sice hodně dominantní, ale ne natolik, aby utlumila santal. V hlavě mi rozeznívá píseň Yalla habibi, mám chuť se tančit. Santal Majuscule je sametová, hebká, suchá a zároveň jaksi utěšující. Je jako milá vzpomínka, kterou si přejete uchovat. Vzpomínka na místo, kde Vám bylo dobře a kam se chcete vrátit. Jednou... 

Růži sice moc nemusím, ale tohle se prostě povedlo.

Comptoir Sud Pacifique Ecume de Thé

Comptoir Sud Pacifique byla založena milovníky cestování s myšlenkou tvořit vůně jako olfaktorické suvenýry z cest.

Écume de thé (čajová pěna) by nás tedy měla zavést patrně do Číny, na čajové plantáže. A skutečně je to čajovka par excellence.

Bezprostředně po nástřiku vás překvapí žiletkově ostrý bergamot, který až štípne do nosu a nádechem jej ucítíte i na patře. Ve vteřině je ale ostrost pryč a máte pocit, že jste zabořili nos mezi čerstvé kvetoucí větvičky citroníku. Ocitáme se spíše někde u Středozemního moře, v citronovém háji.

Otrháme ty citronové květy, přidáme květy ibišku a vhodíme do černého čaje.

Na hladině plují květy ibišku a citroníku (lotos naštěstí necítím) a zahřívané čajem vydechují něžné, sladce voňavé, krémově hebké obláčky podbarvené jako dech jemným kouřem.

Nevím, jestli to dělají ty květiny, ale cítím tam lehounký nádech sladkých mandlí. Jak květy vadnou, ke slovu se dostávají třísloviny z čaje. Jen na chvíli, pak se květy rozpustí a vytvoří s čajem harmonickou krémovou směs.

Dřevo v základu lze spíše jen tušit, ale díky němu má vůně na čajovku skvělou výdrž - 5 až 6 hodin ji vnímám.

Ideální vůně pro letní ráno - uvařte si kvalitní černý čaj s kapkou mandlového mléka a špetkou sladké skořice, vyjděte s ním ven, do orosené, probouzející se zahrady, zavřete oči a zhluboka se nadechněte... 

Jaká škoda, že výroba téhle vůně skončila :(

(obr. carte-france.info)