This desert rose
Whose shadow bears
the secret promise
This desert flower
No sweet perfume
ever tortured me more than this
/Sting - Desert Rose/
Vůně, která v mé hlavě existuje už dávno, vůně idea a vůně vize a vůně sen, sen o poušti s růžovým pískem a s květinami, které k existenci potřebují horko a sucho a hodně koření okolo kořenů, ty květiny voní jako nejpečlivěji vybrané pot-pourri, sladce, kořenitě, suše, hřejivě...
Možná se Antoine de Saint-Exupéry mýlil. Možná je to tak, že poušť je krásná právě tím, že někde skrývá růži.
a do světů jiných unikám zas … té růži, jež trnem zraňuje a vůní vábí mě k sobě blíž, pošeptám všechno, co Ty jen přece tak dávno víš. Přitom, jak sladce mámí mě její dech, poklekám s modlitbou i prosbou na svých rtech. A voní zem, která do kolen mě chladí, a voní vítr, co duši k letu svádí …
Růže - bez jakékoliv stopy zeleně, pouze okvětní plátky, suché tak, že se uplně drolí na prach. Růže - oudově šafránová, ze které sálá horko. Růže - intenzívní, sytá, tajemná až démonická. Hlavně začátkem se prolínala výrazná pižmová stopa, která se ale postupně vytratila do ztracena. Oud je velmi sofistikovaný - vůni spíš nadnáší. Vývoj není nijak bohatý.....přesněji řečeno: není skoro žádný. Vůně je od samého začátku prakticky neměnná - i v tom je patrná inpirace arabskými parfémy (i když to ani u arabek neplatí bez výjimky).
Poctivo orientálny, šafránovo-ružový úvod, hrdý a temperamentný, ten drží pomerne dlho. Potom sa prišmajchluje tak trochu kuchynská zmes kurkumy a kardamómu a chvíľu nato to celé náhle odchádza do nenávratna. Asi zase nazad do tej kuchyne.
Je krásná jiskřivá rudá růže se spoustou štiplavého kardamomu a nahořklého šafránu na úvod. Už zanedlouho však šafrán vystřídá palčivá dřevitost hřebíčku a doutnající pryskyřice. Růže tím ovšem neusychá, neboť její okvětní plátky posypeme pikantně nasládlým zázvorovým prachem a vytvoříme tak na ní perleťový povrch. Růže se tím stává na moment opět kapku "šťavnatější".
To ale jen doby, než se ke slovu dostane oud s téměř neznatelným, ale přesto moc zajímavým podtónem tmavého, lehce připaleného karamelu (benzoin?). Do této fáze, než růže na mé kůži zvoskovatí, si jí užívám asi nejvíc. Nicméně vše znovu vynahradí temný drydown, kdy se k oudu přidá pačuli s navlhlými mechovými tóny a růže tak končí jako příjemná sametová orientálka se skvělou intenzitou a výdrží.
Je to orientální, sušše křupavá a
současně líně táhlá vůně.
Domenica ji popisuje velmi pěkně, i když v její recenzi mi vůně/její ingredience vyznívají jako intenzivní, husté…
Pro mě je ta vůně hustá také,
ale decentně/decentní intezita,
a hlavně
Rose Nacrée voní šeptavě –
jako když šeptáte, ale snažíte se jednotlivá slova vyslovovat sice tiše, ale velmi zřetelně –
vůni vnímáte jasně, čistě,
ale tak nějak potichu, neokázale, nápadně nenápadně..?.
…a opět – je to Guerlain – dá se v té vůni pořád něco objevovat, zkoumat…
23/02/13
This desert rose
Whose shadow bears
the secret promise
This desert flower
No sweet perfume
ever tortured me more than this
/Sting - Desert Rose/
Vůně, která v mé hlavě existuje už dávno, vůně idea a vůně vize a vůně sen, sen o poušti s růžovým pískem a s květinami, které k existenci potřebují horko a sucho a hodně koření okolo kořenů, ty květiny voní jako nejpečlivěji vybrané pot-pourri, sladce, kořenitě, suše, hřejivě...
Možná se Antoine de Saint-Exupéry mýlil. Možná je to tak, že poušť je krásná právě tím, že někde skrývá růži.
„Přivoň si k růži
ještě máš čas …“
Zavírám oči
dám na tvůj hlas
a do světů jiných unikám zas … té růži, jež trnem zraňuje a vůní vábí mě k sobě blíž, pošeptám všechno, co Ty jen přece tak dávno víš. Přitom, jak sladce mámí mě její dech, poklekám s modlitbou i prosbou na svých rtech. A voní zem, která do kolen mě chladí, a voní vítr, co duši k letu svádí …
Růže - bez jakékoliv stopy zeleně, pouze okvětní plátky, suché tak, že se uplně drolí na prach. Růže - oudově šafránová, ze které sálá horko. Růže - intenzívní, sytá, tajemná až démonická. Hlavně začátkem se prolínala výrazná pižmová stopa, která se ale postupně vytratila do ztracena. Oud je velmi sofistikovaný - vůni spíš nadnáší. Vývoj není nijak bohatý.....přesněji řečeno: není skoro žádný. Vůně je od samého začátku prakticky neměnná - i v tom je patrná inpirace arabskými parfémy (i když to ani u arabek neplatí bez výjimky).
Poctivo orientálny, šafránovo-ružový úvod, hrdý a temperamentný, ten drží pomerne dlho. Potom sa prišmajchluje tak trochu kuchynská zmes kurkumy a kardamómu a chvíľu nato to celé náhle odchádza do nenávratna. Asi zase nazad do tej kuchyne.
Je krásná jiskřivá rudá růže se spoustou štiplavého kardamomu a nahořklého šafránu na úvod. Už zanedlouho však šafrán vystřídá palčivá dřevitost hřebíčku a doutnající pryskyřice. Růže tím ovšem neusychá, neboť její okvětní plátky posypeme pikantně nasládlým zázvorovým prachem a vytvoříme tak na ní perleťový povrch. Růže se tím stává na moment opět kapku "šťavnatější".
To ale jen doby, než se ke slovu dostane oud s téměř neznatelným, ale přesto moc zajímavým podtónem tmavého, lehce připaleného karamelu (benzoin?). Do této fáze, než růže na mé kůži zvoskovatí, si jí užívám asi nejvíc. Nicméně vše znovu vynahradí temný drydown, kdy se k oudu přidá pačuli s navlhlými mechovými tóny a růže tak končí jako příjemná sametová orientálka se skvělou intenzitou a výdrží.
Je to orientální, sušše křupavá a
současně líně táhlá vůně.
Domenica ji popisuje velmi pěkně, i když v její recenzi mi vůně/její ingredience vyznívají jako intenzivní, husté…
Pro mě je ta vůně hustá také,
ale decentně/decentní intezita,
a hlavně
Rose Nacrée voní šeptavě –
jako když šeptáte, ale snažíte se jednotlivá slova vyslovovat sice tiše, ale velmi zřetelně –
vůni vnímáte jasně, čistě,
ale tak nějak potichu, neokázale, nápadně nenápadně..?.
…a opět – je to Guerlain – dá se v té vůni pořád něco objevovat, zkoumat…
23/02/13