Je mi jasné, že Iris Poudre všichni/všechny znáte. Ale tuhle recenzi mám napsanou už dlouho. Je to vzpomínka na jednu noc ze začátku letošního roku, vzpomínka z doby předcovidové, zdá se to být tak dávno... A vždycky, když se k tomu víkendu vracím, uvědomím si, jak nesmírně mě baví tyhle neplánované konverzace o vůních...
Leden. Stan pro tři. V něm čtyři lidi a pes. Pod nulou. Takhle to vypadá, když se na víkend sejde na chalupě víc lidí, než bylo v plánu, načež se čtyři lidi a pes rozhodnou, že si to udělají dobrodružný a budou spát venku. Raději. Majitel stanu, spacáků a psa organizuje spací pořádek: "Tak já budu tady na kraji, Babou /ano, to jsem já/ vedle mě, pak teda Vébr a Kuba. Ne. Jinak. já, Babou, Kuba a Vébr. Tak." "Věc první - kdy jsem pozbyl důvěru?! Věc druhá - na tohle všechno už je docela pozdě, poněvadž my tři a pes už ležíme. A nehodláme na tom nic měnit. Navíc tady máme nějakou nedokončenou práci. Analyzujeme totiž Iris Poudre. A neni to jednoduchý! Furt cejtim mrkev..." Tak pravil Vébr. Spacák po mé levé ruce vydal lehce posměšný zvuk, jaký si může dovolit jen ten, kdo už má mrkvovo kosatcové útrapy za sebou: "Mrkev.. Tak jistě..." Spacák napravo se mezitím nespokojeně vzdouvá a nadechuje, ale než stačí něco namítnout, zazní moje ironické: "Najednou, Secký, najednou! Kdo mi při zkoušení Iris Poudre spílal, že voní jako mrkvový salát ze školní jídelny? Jako jasně, vím, že jsi chodil na skvělou školu, ale Malle vám tam asi nevařil..." "Cha!" ozve se zprava. A z druhé, zatím mlčící, strany zazní: "Ale to je spíš jako mrkvová nať, ne? Ne ten kořen, co se jí. Mně to přijde jako nadrobno nasekaná čerstvá nať. Pak něco jako zmoklá hlína - to a v tom jemná a sladká květinová vůně, klidně to může bejt kosatec, hlavní je, že je to hezký. Je to jiný, trochu divný, ale alespoň to nutí člověka se zamyslet. Si nepamatujete, jak měly holky na základce takový ty Lady Gaga a Katy Perry, ty s prachatějšíma rodičema to s tím vlčím mákem? To byl mor... Tohle je dobrý. Dost dobrý." Po Kubově monologu nastalo krátké ticho, které zleva naruší lehce obdivné: "Amen, bratře. Zítra ti dáme vyzkoušet Carnal Flower. Nechci předbíhat, ale vypadá to, že jsi jeden z nás..."