Z jiného soudku. Přišel balíček od Riccarda (Masque Milano) a já už třetí den zkouším Mandalu a Times Square. A teda... nadšení jako z posledních dvou vůní (L´Attesa a Romanza) se tentokrát nekoná. Ne, že by ty parfémy byly špatné, a jasně, po takových perlách nemohlo být lehké navázat ve stejně hvězdném stylu. Ale přeci jenom... Na Times Square jsem se těšila víc, ve finále se mi líbí víc naopak Mandala, kadidlový parfém s kardamomem a s ambergris. Times Square je tak zvláštní vůně, že i přes kvalitu složek mi vyznívá pouťově a trochu lacině a to už bych radši, aby vyznívala spíš lascivně 
(což jsem vlastně od ní čekala). A pak mě trochu popuzuje, že ve složení (v hlavě) se uvádí jakože glossy lipstick accord (!)... a taky ta želatinovost, do které mi někdy sklouzává jasmín nebo andělika v určité kombinaci, a tady tedy hodně... a když to všechno vydržím pár hodin, tak se to začně podobat staré dobré skvělé Lipstick Rose.
Tolik první, letmé dojmy.
Co jste dnes zkoušeli/y za nikovky/exkluzivky?
... no tak to je super, budu se tesit na clanek... 
Amyris Femme (Maison Francis Kurkdjian) - do krémova uhlazená smetanová květinovka, která se rozvoněla do podoby vodou nacucaných květinových lodyh vytažených z vázy. V úplném finále pak citrusově kyselkavý cedr, který se v dojezdu změnil v cedr vysloveně "ostrouhaně tužkový". Jsem na rozpacích - čekala jsem mnohem víc...
Gato (Les Voiles Dépliées) - ledové květiny s marcipánovým krémem a nefalšovanou vodkou (okamžitě mi naskočila Blv Notte), mezi které se snažila prodrat oslazená limetková šťáva s pořádnou porcí ledu. Následně přišla pudrokrémová dřevitá vanilka s květinkami vylisovanými ve staré knize, aby po úplném rozvonění skončila jako nepatrně zatuchlé santalové tyčinky s kapkou hustého džemu.
Já jsem rovněž měla možnost vyzkoušet, ale jenom letmo a neopakovaně ze vzorku. A mé dojmy jsou stejné: Mandala s kardamomem mě také oslovila víc (ale pak se rozložila nějak moc živočišně), u Times Square jsem si hned vybavila Lipstick Rose, která mi připadá lepší.
Pro mě tedy jedničkami zůstávají L´Attesa, Russian Tea a Terralba.
Tak to jsme se docela shodly. Mně tu Lipstick Rose v Times Square na začátku, a vlastně i uprostřed, ruší právě z části ne zrovna příjemné a přirozené tóny, takže se k ní, k její témeř čisté podobě, proklestím opravdu až někdy po dvou, třech hodinách. A když to přeženu, je samozřejmě nesmysl podstupovat "martýrium", abych se dostala k parfému, který mohu mít rovnou (a Lipstick Rose je velmi lineární).
Budu zvědavá, jak budou obě novinky fungovat v jiném počasí, než které teď máme.
U mě jsou zatím i nadále jedničky L´Attesa, Romanza a Tango.
Tak to jsi s Gato dopadla o poznání lépe než já. na mně se vyřádila už od začátku, kdy jsem voněla jak osvěžovač WC s vůní limetky
. Pak se rozvoněla celkem ucházejícně do květinovo-vanilkova s jahodovým aldehydem, jak popisuješ, než mě v základu začalo zlobit kromě toho nepatrně zatuchlého santalu i chemické pižmo.
Na druhou stranu Amyris na mně zase voněl o trochu lépe, tak je to vlastně vyrovnané.
Amyris je strašná. O málokteré vůni toto tak na ferovku řeknu, ale zde nejde jinak. Vražedné komando v kvetovanych kuklách.
Tak nějak jsem tučila, že Gato nebude úplně podle mého gusta, ale toto jsem tedy nečekala. A máš pravdu - při představě "WC osvěžovač s vůní limetky" jsem opravdu dopadla ještě docela dobře.
A to jsem si prosím Amyris chtěla nedávno koupit naslepo - už jen podle mých oblíbených složek (citronové listy, kosatec, vetiver). Zabrzdil mě ten "moderní oud" a to bylo moje štěstí. Ten oud je nespíš náčelníkem toho komanda.
Amyris jsem měla, naslepo, a už ho nemám Celek byl pro mě květinově fádní a náčelník dost syntetický.
No pro mě to byl fakt šok, když to srovnám s Potiche a i ostatními věcmi, co jsem zatím od parfuméra Enrica Bucelly zkoušela. Úplný úlet.
Ale nooo...mne sa Amyris velmi paci,aj komplimenty dostava
PALAIS NIZAM /WienerBlut/
Vůně pro osamělou noc.
Pro noc plnou čekání a očekávání.
Jestli ještě přijde...
Protože chcete, aby Vám řekl, že Vás chce...
Vůně pro noci, kdy je děsivě chladno.
Ne venku, ale uvnitř, ve Vás.
Když si z baru v pracovně vezmete jeho oblíbenou Grande Amber Brandy a vzpurně ji pijete ze sklenice od džemu.
Nebo přímo z lahve.
Pár kapek brandy možná sklouzne po vnější straně sklenice až na stůl, pozorujete je, jak se na dubové desce stolu pomalu a lehce rozpíjejí, pak je ještě odevzdaně rozmáznete dnem sklenky...
Možná tenhle bezděčný pohyb rozvoní hořké byliny, které nemilosrdně připomenou maror z poslední sederové večeře...
Upíjíte...
A noc a tma začnou chutnat po meruňkách, mandlích, šafránu - jenže to jsou jeho oblíbené chutě a vůně, takže se vám stýská ještě víc...
Přemýšlíte o sladkosti, kterou absorbujete, ergo která absorbuje Vás... a zřetelně cítíte, že brandy už je sladká jako námel, ale kupodivu Vás to neznepokojuje...
Když vychutnáváte poslední doušek, ucítíte někde za zády Vitriol d'œillet, rychle se ohlédnete, ale noc je pořád prázdná.
Otočíte sklenku dnem vzhůru, aby byl konec téhle noci definitivní.
Palais Nizam je vemlouvavá a lehce podbízivá vůně. Ale ne tím zahanbujícím laciným způsobem. Je silná, pevná, sebevědomá, neuhne pohledem. Berte nebo nechte být. Ona vás zcela jistě nepotřebuje. Ale dává vám mnoho důvodů k tomu, abyste začali zvažovat, že vy potřebujete ji. Vůně, která ulpí na všem, čeho se dotknete. Intenzivní a s velkou výdrží.
Přesně vystihující atmosféru, kterou vůně vytváří !
Vůně mě zaujala, už když ji sugestivně popisovala Miru. A když jsem pak Palais Nizam vyzkoušela, zjistila jsem, že je to pro mě pocitově smutnější (a neřestnější) sestra Aziyadé, jejíž horká vláčnost a koření mi jsou bližší.
... dekuju...
Pro me je to vylozene teskliva vune... Vyvolava ve mne podobny pocit jako pisen High Hopes od Kodaline (ve mne se emoce vzdy tak nejak zvlastne a nepredvidatelne prolinaji)...
K těm složkám a analýze... v poslední době jsem zjistila, že mě víc baví zkoušet úplně nové parfémy, které zatím mají minimum - a nejlépe žádnou recenzi, a u kterých výrobce uvádí minimum ingredienci - a nejlépe o nich (zatím) taktně mlčí. Ta volnost, ta možnost opravdu se spolehnout na vlastní nos a nebýt nechtěně ovlivňována ničím a nikým (protože jakkoli se o to člověk snaží, stejně tam ten cedr, uvedený ve složení hledá, nebo se k němu má tendenci nějak vymezit). Navíc při představě, že výrobce, když už ty ingredience uvádí, tak je to jen zlomek všeho co v parfému je, tak je to může být jak trochu zavádějící, tak trochu úsměvné.
... Anebo pak parfémy naopak staršího data, konec 70., 80. let, které si z té doby (i jaksi v přímém přenosu) mohu pamatovat, a u kterých bylo běžné uvádět složek mnohem víc než teď, což je zajímavé...
A nedávno jsem si uvědomila jednu hodně příjemnou věc. Možná je to běžné, ale mě to potěšilo: Vybavím si vůni jakéhokoli parfému, pro který se rozhodnu. Samozřejmě, musím ho dobře znát, mít k němu pozitivní vztah, ale je jedno z jaké doby tu vzpomínku vytahuju. To, že člověk ucítí parfém a vybaví se mu s tím vzpomínky na atmosféru, prostředí atd., to je známé. A platí to i obráceně. Taky je normální, že si pamatuje, jak který parfém voní. Více či méně, desítky, stovky parfémů... Ale tohle je nové. Prostě si řeknu, tak co bych si tak dala? Dune ? Arrogance? Poison? Divu? Iris Ganache? Chanel N.5? Magie Noire... ? Zvolím, a v tu chvíli, jako by mě tím parfémem někdo pořádně navoněl, cítím ho naprosto přesně, každou jeho molekulu, naprosto realisticky, a užívám si! Na vzpomínky to napojené není. Je to jen ten čichový vjem na objednávku. Ušetřím? Ale okolí má smůlu. Přenosné to není.
Tak to se mi moc líbí .
Už jsem o tom kdysi psala, že výčet parfémových složek má pro mě smysl spíše orientační, pro první představu o tom, z jaké kategorie vůně je a zda by se mi mohla líbit a před čím být na pozoru. V tomto smyslu to pro mě určitý význam má. Výhodou ovšem je, že si je nepamatuji a můj nos, subjektivní vnímání každé z vůní, kterou zkouším a pak především pocit v rovině líbí - nelíbí, je pro mě rozhodující.
Ale také si zkoušení mnohem více užiju, pokud nejsem svázána předchozím seznamem něčeho, co bych tam měla najít ( a jak je možné, že to tam nemám) nebo co tam vnímají ostatní (a co mám s nosem, když to tam já nevnímám).
V poslední době se čím dál více vracím k vůním, které jsem si pořídila v prvních "Arome" letech a baví mě v nich hledat to, co jsem předtím nevnímala nebo čichem nerozeznala. A je zvláštní, jak ten časový odstup mění názor nebo pocit, které jsem si kdysi utvořila a kolik z těch vůní jsem takto znovuobjevila. A jak mnohé z nich byly sakra dobré. A vážně se těším, až je budu zkoušet třeba za dalších deset let .
... no tak to je super, budu se tesit na clanek...
Tak nakonec jsem to musela přepracovat a Renier Perfumes věnuju úplně samostatný článek, protože ten dnešní by byl jinak dlouhej jak Lovosice.
A hlavně Black Rain a Kisses Rain mě zaujaly tak a celý ten Renierův projekt mi přijde tak zajímavý, že to podle mě chce vlastní článek.
Pokud jde o Palais Nizam a Aziyadé, tam to mám stejné jako Fleur. Tvoje recenze je ovšem znovu parádní.
To chapu, navic - dva clanky jsou pro nas ctenare samozrejme lepsi nez jen jeden...
A dekuji za pochvalu recenze...
Ako, ja občas vítam aj ten výpočet parfémových zložik, lebo jedna vec je, keď sú vypísané v zložení a druhá, čo z toho dominuje a okrem toho, v zložení mám čoraz väčší dojem že nie je uvedené všetko (ok, tak toto je jasné, ale teraz to myslím skôr tak, že aj tie zloženia mám dojem sa stávajú občas viac marketingovým nástrojom, než informáciou o produkte.).
No aby som to zhrnula, čím rozmanitejšie tie recenzie sú, tým lepšie. Asi ako keď niečo popisujete a každý vám to popíše z inej strany, čím viac pohľadov, tým lepšia predstava o celku.
