Přiznám se, že marketingová propagace o harému a závojích jde i tentokrát mimo mě. Co jí ale upřít nemůžu upřít, je to, že v sobě zajímavým způsobem spojuje pozitivní starosvětskou stránku, kterou jsem dosud našla zejména u vůní Caron, s modernějšími tělovými pudrovými tóny. Jak již bylo řečeno, vůně je postavená zejména na suchém štiplavém koření jako pepř, nesladké "prachové" skořici, nasládle zeleném koriandru a hřebíčku. Mihne se tu i šťavnatá broskev. Postupně se však přes koření propracovává jemné prachové pižmo, které spolu s šumivě pudrovými tóny, vylisovanou sušenou růží z herbáře, trochou průsvitného a možná tak maximálně dvěma zrníčky vanilky (jinak je totiž vůně prakticky nesladká), což činí z Inedite kromě té úvodní pikantní stránky, zároveň i romantičtější a intimnější záležitost. (NT)

Klasickou L´Eau par Kenzo jsem svého času používala přes léto coby vodní svěženku. Velmi rychle mě však začala nudit. To její indigová varianta už je jiné kafe. Christine Nagel se tu povedlo smíchat nakysle svěží mandarinku s bergamotem, krotkým jasmínem, tropickým ylangem s banánovými a nazelenalými podtóny a likérovou švestkou. Právě ta vůni dodá dojmově nafialovělý odstín. V základu se pak spojí s krémovou tonkou, bílým pižmem a balzamickou ambrou, která švestka ke konci promění v sušenou. Je obrovská škoda, že se takhle univerzálně použitelná vůně přestala vyrábět.

Celkem obstojná svěženka s vůní citrusů, máty, vodních květů s ovocným podtónem na vzdušném pižmově-dřevitém podkladu. V létě se s ní dá sprchovat, ale potkat ji v zimě je peklo.

Antiparfém? Leda pokud to budu posuzovat z hlediska, že tato vůně je opakem toho, co od Lutense, i když ani to už vlastně není pravda, když vzpomenu na nevydařený Nuit de Cellophane. Já bych to spíš viděla na kolínskou a docela slušnou, bezesporu lepší jak Cellophane už jen pokud jde o tu vzdušnost a průsvitnost. Je jiskřivě mýdlová, svěže citrusová, v jistých okamžicích až kovově chladná, příjemně bylinková – po rozvonění vynikne zejména „nasládlá“ máta. Květinově krémová magnólie s pudrovým nedrhnoucím pižmem a slaným podtónem tomu pak vytváří věrohodný obraz vypraného bílé prádla třepetajícího se ve větru na mořské pláži během přílivu.

Tak takhle vůně na rozdíl od Palissandre d´Or rozhodně ví už od začátku, čím chce být: kořenitě dřevitou orientálkou. A proč jsem si na ní vzpomněla? Kvůli sladkému růžovému dřevu. Je pravda, že tady není mléčné a když už, tak minimálně, ale prostě se mi líbí, že ani na chvilku neodbíhá jinam. Úvodní směs koření je vskutku originální, Pikantní kardamom se zázvorem a špetkou suchého prašného šafránu jsem ještě nepotkala stejně jako hřebíček s muškátovým oříškem. Ti dva společně kromě kořenité dřevitosti společně s hořkoslanou ambergris a "koženým" oudem vydávají o kapku víc živočišnosti než je obvyklé, ale ta se stejně během pár chvil rozpustí v teplém kadidle. V další fázi se už rozvoní do dřevita, přičemž nejvýraznějším se stává právě růžové dřevo. Hřejivou ambru pak v základu doplní sametový kouř labdana se sušeným tabákem a špetkou bílého pižma. Jako orientálka se pochopitelně může pochlubit i skvělou intenzitou a výdrží. Ano, tohle může s jistou dávkou fantazie evokovat večer někde v poušti u ohně.

Mno, zpočátku by to byla opravdu krásná vůně, evokující letní louku s lučními květinami a čerstvým senem, jenže pak se mi do toho vkrade aviváž a je to zabitý. (NT)

Tahle vůně má být jakousi ódou na slaměnku a nutno uznat, že více než zdařilou. Úvod osvěžuje hořké neroli s bergamotem a šťavnatou, až lehce přezrálou nektarinkou. Samotná slaměnka tu sice voní zpočátku hlavně v kombinaci s bílými květinami medově, přesto ne vyloženě cukrově a ulepeně, jako se mi to často stává třeba v Immortelle de Corse, která mi vyloženě kroutí nosem. A co je ještě lepší, po rozvonění se s nástupem hřejivé hořkoslané ambergris a temných kouřových tónů labdana a vetiveru projeví v autentičtější podobě, jejíž vůni bych osobně tady přirovnala asi k mixu sušeného tabáku a dřevitých pilin. Špetka mléčného santalu s vanilkou v základu to pak celé uhladí a dodají tomu na eleganci. Normálně se škatulkování parfémů vyhýbám, ale tady musím udělat výjimku, protože tahle vůně si přímo říká o velké večery a velké dámy.

Opravdu hodně mě zajímalo, jak si strejda Serge představuje „Boží dech“ a o to víc jsem zklamaná. Po úvodním závanu sladce štiplavé jedlové pryskyřice se šalvějí se na mně totiž rozvoní do podoby lehce zkvašeného kmínového chleba, který nejprve namočíme do mléka, oslazeného zkaramelizovaným vanilkovým cukrem a potom ho vytáhneme, posypeme štiplavou skořicí a zabalíme do koženého ranečku. Vážně nechápu, co tímhle chtěl básník Lutens říci. (NT)

Asi musíte mít především rádi anýz a jeho větrově nasládlou vůni, protože ačkoliv zde přichází ruku v ruce s bergamotem a aldehydy, jeho prvotní úder je opravdu silný. V tomto ohledu je inspirace Après L'ondée skutečně nepopiratelná. Avšak to je jen začátek, jelikož anýz jen dláždí cestu intenzivnímu karafiátu, dále tuberóze, která společně s pomerančovým květem vytvoří hřejivý, medově nasládlý tón. A protože tu máme karafiát, nesmí chybět ani hřebíček s jeho obvyklou stopou živočišnosti a dřevitosti, možná i nějaké to pižmo. Barevně modrým, lépe řečeno nachovým směrem, se Modrá hodina vydá až po pořádném rozvonění, kdy se naplno projeví coby pudrová vůně s hebce sametovou fialkou, kosatcem, vanilkou a mandlovou tonkou a takto drží několik dalších hodin.

V toaletce se stejně jako v extraitu dočkáte podobné anýzové pecky s bergamotem a karafiátem, ale bez aldehydů. Ze všech tří koncentrací je nejvýrazněji hřebíčková, zcela však postrádá medovou nasládlost EdP (někdo to nazývá až olejovitost). Místo toho rovnou podobně jako extrait přechází do fialkovo-vanilkové polohy, osvěžené sladkým pomerančovým květem a jemným bílým pižmem. Čím víc o tom přemýšlím, že pokud se Thierry Wasser při své práci s touto složkou někde inspiroval, byla to možná zrovna Modrá hodina v koncentraci EdT. A zároveň je to toaletka, která vykazuje největší příbuzenství s Après L'ondée i v základu, neboť obsahuje stejně křehoučký šmolkově modrý kosatec.

Čistý parfém má anýzový úvod ještě výraznější než EdP, o to rychleji se ovšem pak stáhne. Aldehydy s bergamotem zde sice také mají své místo, ale jsou tlumeny pryskyřičnatým kouřem. Odtud rovnou přeskočí ke květinové sametovosti a příjemně sladké fialkovo-kosatcovo vanilkové pudrovosti, zbývající složky včetně živočišnosti se zde drží v pozadí a parfém tak působí mnohem uhlazenějším dojmem, jak je pro parfémové extrakty Guerlain typické.

Vlastně jen můžu potvrdit to, co už bylo o této vůni napsáno. Není pouze připomínkou L´Heure Bleue. Ihned po jiskřivém aldehydovém úvodu s jemně namletým badyánem se hlásí jasná připomínka na šumivý Coca-Cola tón z QVLP a vlahou fialku z Après L'ondée, obohacená o dávku tělového pudru z LPRN2. A netrvá příliš dlouho a zpoza pudrové opony se konečně připomíná i L´Heure Bleue. Je to sice umírněnější odkaz, porovnáme-li obě koncentrace EdP, ovšem je-li na vás hloubavost a tíha klasiky někdy přílišná (nebo tomu říkejme starosvětskost) a chcete-li cítit chlad letní noci (místo jarní/podzimní) s asi tak miliónem zářících hvězd v optimistickém podání Quand Vient La Pluie, zahalenou do pudrového kabátku z bílého pižma, který je heboučký a jemný jak pavučinka, pak budete z L´Heure de Nuit nejspíš nadšené. A mám zjištěno, ač se nositelce může zdát, že jde spíš o tělovou vůni a výdrž a intenzita nejsou ohromující, opak je pravdou. Okolí o ní ví bezpečně a dlouho, protože o sobě stále dává vědět příjemnými závany.

Je svěže kořenitou vůní s citrusy, zázvorem, pepřem, bazalkou, pichlavým cedrem a lístky fialek. Vetiver v základu ji dodává lehkou zakouřenost, tonka zase špetku sladkosti. Ano, Olivier Martinez je pro L´Homme ideální tváří.

Ano, EdP má v hlavě trochu jinou skladbu citrusů a levanduli vystřídalo koření, takže je trochu svěžejší. Ty mandle s tonkou jim jsou společné oběma, ale EdP se mi na rozdíl od toaletky opravdu líbí, protože v kombinaci s přidaným kadidlem, růží a kůží na mně nevyzní tak přehnaně sladce a ulepeně.

Osvěžující citrusový začátek s výraznou rozmarýnou by se mi ještě líbil, dokonce bych odkývala andry i tu ostře bylinnou levanduli a hořké mandle. No bohužel mně ideální muž naložil společně s tonkou, kůží, palčivou ambrou a cedrovým a vetiverovým drhnutím i značnou dávku medové ulepenosti (v chladnějším počasí je méně výrazná než v teple, kdy je až nesnesitelná, ale pořád ji tam mám), která ho mně činí vyloženě přeslazeným. Zmizí až po osmi hodinách, kdy v ní konečně mám to, co popisují ostatní v recenzích. (NT)

Letní osvěžení podle domu Frapin? A jo, funguje to a opravdu to není výhradně pro pány. Na úvod tu máme gin s tonikem, ozdobený pár bobulemi jalovce a snítkou levandule a osvěžený jiskřivými citrusy. Po chvíli nám do tohoto koktejlu směs koření, z níž se postupně nejzřetelněji vydefiluje muškátový oříšek a osamocené zrnko pepře. Vůně i malinko zesládne, zakulatí se a začne hřát, ale skutečně jen nepatrně – takové to alkoholové teplo, co se vám rozhostí v útrobách, jakmile polknete první doušek. Velmi rychle však dojde ke zchlazení díky příjemným chyprovým podtónům a letní pojetí tak zůstává zachováno až do úplného konce.

Už dlouho si stěžuju, že Lutensovi se Sheldrakem nejspíš dochází dech nebo se snaží vyjít vstříc líbivějším trendům, proto mě loňská L'incendiaire, která otevřela novou kolekci čistých parfémů Section d´Or potěšila. Je to totiž poctivá kadidlovka, v níž je poznat, že když tohle duo chce, tak přece jen ještě umí. Navnadil mě už samotný úvod. Trvá to sice jen pár vteřin, přesto jednoznačně cítím švestky z původní Feminité du Bois, jen tyhle jsou pečené a posypané jiskřivým zázvorem. A pak začne sheldrakeovské tóčo kombinací temného kadidla, mediciálního oudu, březového dehtu, palčivě dřevitého hřebíčku a špetky živočišného kmínu. Nevím, jak to ten lišák Sheldrake dokázal, ale tahle divočina se mi na rozdíl od Serge Noire líbí. Po rozvonění se kadidlo uhladí, ropná plošina zmizí, z koření zůstane jen hřebíček a celou vůni prostoupí pačuliová zemitost a sladce kouřové labdanum, díky němuž i oud změkne do semišova, přičemž kdesi v pozadí se mihne i trocha pálícího se dřeva. Na kůže vám tak zůstane příjemně žhnoucí sametová kadidlovka s nadprůměrnou intenzitou a výdrží. Kdyby šlo o zvonkovou cenu, asi bych neváhala a skočila po ní.

Nepopsaltená L´Innomable se dá velmi snadno popsat tak, že skrze ostrou zeleň, sušené ovoce v čele s fíky, datlemi a rozinkami a příjemně živočišným kmínem tématicky navazuje na Arabie a El Attarine. Ovšem na rozdíl od zmiňované Arabie není tak lepkavě sladká, přestože i zde najdeme vanilkově pryskyřičnatý benzoin s podtóny kakaa. Zásluhu na tom má především geniální mramorové kadidlo, které se právě prostřednictvím kmínu začne pozvolna zahřívat a pro mě osobně ji tak činí z celé trojice nejnositelnější.

Co vás udrží spolehlivě vzhůru? Co třeba procházka jehličnatým lesem se švestkově temnou oblohou posetou hvězdami nad hlavou, kdy vás ledový noční vzduch štípe do tváří? Kolem krku si omotat vaši oblíbenou sametovou šálu, do vnitřní kapsy vaší kožené bundy si s sebou pro zahřátí vzít placatku se slivovicí nebo amarettem? Nechat se obklopit noční mlhou z agarového dřeva, která pokrývá záhon kosatců u dřevěné hájenky, na kterou během své procházky narazíte?

V butiku mi paní prodavačka tuhle vůni představila jako pačuliovou růži, což ve mně až zase takové nadšení nevyvolalo, protože jsem si okamžitě představila další variaci na Midnight Poison, Noir de Noir apod. Ihned po nástřiku jsem ovšem zjistila, že jsem byla vedle jak ta jedle, L´Inspiratrice je totiž úplně jiný typ růže. Uvádí ji jiskřivě svěží bergamot a samotná růže s pačuli tu totiž působí jako lehkonohá, veselá, v žádném případě však rozjuchaná, moderní a přitom elegantní mladá dáma. Okvětní plátky jí zlehka ohřívá ylang s podtóny zralých banánů). Vznáší se na obláčku bílého pižma. Vanilka se špetkou bíločokoládové dodávají letmý dotek sladkosti a neskutečně krotký vetiver zase kapku suché dřevitosti. Pokud tedy hledáte vůni, která by byla dobře pochopitelná pro vaše parfémově nepolíbené okolí a zároveň dostatečně zajímavá pro vás a líbí se vám třeba Gris Montaigne, tak L´Inspiratrice mi přijde ještě o něco lepší a především levnější volba.

V úvodu se natrpklá bergamotová svěžest mísí s nasládlou svěžestí mandarinky. Po rozvonění objevíme bezový keř s bobulemi a záhon citrusových, čerstvě opylených magnólií (pudrový kosatec), zahřívaných tropickým ylangem. Ačkoliv je v základu med a vanilka s bílým pižmem, díky pryskyřičnaté ambře vlastně vůbec nepůsobí přehnaně sladce nebo ulepeně.

Toaletka má na rozdíl od edp zcela odlišný svěží citrusový úvod s bonparovým černým rybízem a nakysle šťavnatým zeleným jablkem. Jediným spojovacím prvkem je náznak citronu naloženého v medu a citrusová magnólie, avšak v toaletce obojí hraje podružnou roli na úkor jemných bílých květů v čele s kokosovou tiaré a konvalinkou, zahřívaných balzamickou ambrou.

Je vůní spojující v sobě v první fázi svěžest bergamotu, citrónu a frézie, která se však během pár minut promění v okvětní plátky růže, obalené do křehkého mandlového marcipánu. V základu ji už jen doplní akord guerlinade a společně s bílým pižmem vůni zlehka zapudruje.

klasický L´Instant Magic v koncentraci EdP v krásném domečkovém flakonu

Název je naprosto výmluvný. Pačuliově ovocná růže s kyselkavou rebarborou a limonádovým růžovým pepřem vás společně s karafiátem, sladce dřevitou myrhou a kadidlem zvou na sklenku růžového šampaňského k praskajícímu krbu. Prostřednictvím pryskyřičnatého labdana se s ní usadíte do mohutného koženého křesla až do doby, dokud žhavé uhlíky v něm nezačnou pozvolna vyhasínat.