Název na Modrou hodinu neodkazuje nadarmo - ta je ostatně celou dobu přítomna, i když v jemné, lehké a velmi vzdušné podobě. Z květin je nejvýraznější pomerančový květ a kosatec - v nasládlé krémově pudrové podobě. Plete se mezi něj anýz - ale takový zvláštně "ledový" - chvíli se schová za pudrovou záclonku, pak zase vykoukne. Netuším, jestli to je úmyslný odkaz i na Après L'ondée či náhoda, ale ta podoba je opravdu dost výrazná. Jediný nedostatek pro mě má ve výdrži - po hodině zůstal už jen závan lehké nasládlé tělovky s trochou kosatcového pudru.
Jasná noc vo fľaštičke. Pripomína mi Nocturnes s jej studenosťou, ale nemá jej pochmúrnosť. Inak je to naozaj veľmi vydarená variácia na Modrú hodinu, taká priezračnejšia, čírejšia, akoby prečistili pomerne hutný základ MH, poprestrihávali kríky a dosadili viac kvetov. Veľmi príjemné. Použiteľnejšia ako MH, obzvlášť ako večerná vôňa, ale do istej miery jej chýba nostalgično a komplexnosť pôvodnej. Drydown je veľmi sladký, až cukrový.
Můj vztah k L'Heure Bleue stručně: hezké, smutné, oduševnělé, klidné, mastné, starosvětské.
Bohužel si nevzpomenu, kdo to psal, ale musím souhlasit s tím defilé odkazů na různé jiné Guerlainovic vůně, protože na mně defiluje tak, že se ani po úplném rozvonění nezastavila na určitém bodě a pořád balancovala na hraně.
Spíš než odkaz na LHB se zpočátku kloní spíš k Apres l'Ondee, mýdlo se dostaví poměrně razantně, ale rychle se zase utlumí. Dál jsou výrazné fialky, kosatec, anýz. S dalším vývojem přetrvávají hlavně ty fialky, které výrazně zpudrovatí. Jednu chvíli jsem měla pocit, že cítím ten heliotrop z QVLP, jiný okamžik jsem zase zachytila náznak MPN, ale obojí bylo jen jednou a zase se ztratilo.
Na mně L'Heure de Nuit kolísá na hraně mezi Insolence (na půli cesty mezi edp a č.p.) a LHB bez starosvětskosti, s náhodně přidanou různě intenzivní dávkou pudru a/nebo mýdla.
Není to špatné, barevně tmavší modř z oblohy, víceméně jako tekutina ve flakonu, prolínaná s pastelovou fialovou/lila. Dojmově klidná, s nádechem klasiky, kterýžto dojem se ale nepodařilo naimitovat plně. Jsem z ní poněkud v rozpacích a nejsem si jistá, zda tento počin hodnotit jako zdařilý nebo jen průměrný.
A mám velkou výhradu k výdrži i intenzitě na své kůži, to je docela zklamání.
Přidávám se k těm, kteří v ní cítí stopu nějaké předchozí vůně od Guerlainu (QVLP, MPN), pro mě je tam zřetelná ozvěna LPRN2 (nyní Mademoiselle Guerlain) – zejména v pomerančovém květu. Původní L´Heure Bleue jde zřetelněji do prostoru, zatímco L´Heure de Nuit je spíše intimnější, tělovější, něžnější. Jakoby z L´Heure Bleue odstranili koriandr, nahradili rozkvetlý sametový karafiát pouze závanem drobného trsového karafiátu a doplnili skromnou kytičkou fialek a pomerančovým květem.
Je to sice Noční hodina, ale taková, v níž už začíná svítat.
…ona ty ostatní vůně připomíná proto, že ji stvořil stejný parfumér, resp. když on dělá pro Guerlain pomerančový květ takhle, tak i tady je ten samý, když bergamot tímto způsobem, tak i tady stejně… Jenže zde jsou poskládány dohromady jiné ingredience, takže je to nová vůně, která nám připomíná to, co už jsme právě někde cítili…:
L´Heure Bleue Nuit
Fialky a bergamot.
Pod tenoučkou křehkou mýdlobergamotovou krustou se díky lidskému teplu/tepu pomalu rozvíjí fialkové květy,
a jak se rozpínají, narovnávají své okvětní lístky, ona krusta puká…
…hebce ostré tříštění mýdlových mikrovloček a šupinek jak ve zpomaleném filmu.
…nepatrná chvíle, chvilka patří i tenounké nitce guerlinade…
Mýdlo začíná vlhnout, měknout, prachovatět, delikátně sládnout a přidává se pomerančový květ, vlastně spíše pout pouri z něj.
Tahle směs
(fialky + další možné z heliotropinu, mýdlo, pomerančový květ, vanilka a lidské teplo)
je vláčná, zastřeně šťavnatá a pikantně starosvětská.
Jenže ona starosvětskost je zde ve velmi roztomilé až rozkošné podobě, a ve velmi nositelné podobě.!.
Lehkost bytí…
Pěkná vůně.
Krásná.
Křehká a plná.
Pudrovomýdlověkvětinová teplá vůně.
Liu je živočišné přesto odtažité, distingované mýdlo.
Chanel No. 5 je mýdlo studený čumák.
Nuit je mýdlová labužnice.
Mýdlo, které nenudí…,
ale přitahuje.
16/01/13
.....................
…ta vůně je jak právě odložená labutěnka…
Ještě nová, hodně angorsky chlupatá, nadýchaná, prosypaná skrz naskrz pudrem a teplá od dlaně s mikrozbytky krému…
Ta pudrovost v Nuit je tak vláčná, že přechází skoro až do niveovité krémovosti.
Pudrovomýdlově krémová vůně s mikrostopami gurmánštiny(ne vyloženě jedlá vanilka nebo cokoliv jiného k jídlu, ale ta vůně téměř nutí člověka se zakousnout, kdyby to šlo…).
Na typ téhle vůně(pudrokrémovka)
je L´Heure Bleue velmi „barevná“, dá se hodně dlouho pozorovat, studovat…
…pokud je člověk milovníkem Teint de Neige(souhlasím s moudjahidine…), L´Instant Magic, Osez Moi, Pétale Rose(místo růže v LHB převládá pomer. květ), a nebo i pro ty, kteří by chtěli nosit Shalimar a pořád jim v něm něco vadí…
17/01/13
Vlastně jen můžu potvrdit to, co už bylo o této vůni napsáno. Není pouze připomínkou L´Heure Bleue. Ihned po jiskřivém aldehydovém úvodu s jemně namletým badyánem se hlásí jasná připomínka na šumivý Coca-Cola tón z QVLP a vlahou fialku z Après L'ondée, obohacená o dávku tělového pudru z LPRN2. A netrvá příliš dlouho a zpoza pudrové opony se konečně připomíná i L´Heure Bleue.
Je to sice umírněnější odkaz, porovnáme-li obě koncentrace EdP, ovšem je-li na vás hloubavost a tíha klasiky někdy přílišná (nebo tomu říkejme starosvětskost) a chcete-li cítit chlad letní noci (místo jarní/podzimní) s asi tak miliónem zářících hvězd v optimistickém podání Quand Vient La Pluie, zahalenou do pudrového kabátku z bílého pižma, který je heboučký a jemný jak pavučinka, pak budete z L´Heure de Nuit nejspíš nadšené.
A mám zjištěno, ač se nositelce může zdát, že jde spíš o tělovou vůni a výdrž a intenzita nejsou ohromující, opak je pravdou. Okolí o ní ví bezpečně a dlouho, protože o sobě stále dává vědět příjemnými závany.
Jasný odkaz na L´Heure Bleue hned od první chvíle. Totožný anýzový tón, malinko bergamotu. Ale ten začátek není tak ostrý a sladkost tak upozaděna. Po chvílí vnímám stopu luxusního mýdla, který přechází ve spojení medově opojného pomerančového květu a jemné mandlové hořkosti. V tomto okamžiku nastupuje Mon Precieux Nektar ve své sametově gurmánské podobě, to známé spojení sladkého a hořkého tónu.
Vůně květů fialek nás vrací zpátky k L´Heure Bleue a také k čichovému vjemu, který každé ráno vnímám ze slavného guerlainovského pudru. To vše dokresluje a ještě více zjemňuje čistota pižma.
L´Heure Bleue je melancholie a snění, L´Heure de Nuit sametové pohlazení…
Název na Modrou hodinu neodkazuje nadarmo - ta je ostatně celou dobu přítomna, i když v jemné, lehké a velmi vzdušné podobě. Z květin je nejvýraznější pomerančový květ a kosatec - v nasládlé krémově pudrové podobě. Plete se mezi něj anýz - ale takový zvláštně "ledový" - chvíli se schová za pudrovou záclonku, pak zase vykoukne. Netuším, jestli to je úmyslný odkaz i na Après L'ondée či náhoda, ale ta podoba je opravdu dost výrazná. Jediný nedostatek pro mě má ve výdrži - po hodině zůstal už jen závan lehké nasládlé tělovky s trochou kosatcového pudru.
Nebeská modř ... perlivá lehoučká variace na Modrou hodinu. Snivá a krásná.
Jasná noc vo fľaštičke. Pripomína mi Nocturnes s jej studenosťou, ale nemá jej pochmúrnosť. Inak je to naozaj veľmi vydarená variácia na Modrú hodinu, taká priezračnejšia, čírejšia, akoby prečistili pomerne hutný základ MH, poprestrihávali kríky a dosadili viac kvetov. Veľmi príjemné. Použiteľnejšia ako MH, obzvlášť ako večerná vôňa, ale do istej miery jej chýba nostalgično a komplexnosť pôvodnej. Drydown je veľmi sladký, až cukrový.
Můj vztah k L'Heure Bleue stručně: hezké, smutné, oduševnělé, klidné, mastné, starosvětské.
Bohužel si nevzpomenu, kdo to psal, ale musím souhlasit s tím defilé odkazů na různé jiné Guerlainovic vůně, protože na mně defiluje tak, že se ani po úplném rozvonění nezastavila na určitém bodě a pořád balancovala na hraně.
Spíš než odkaz na LHB se zpočátku kloní spíš k Apres l'Ondee, mýdlo se dostaví poměrně razantně, ale rychle se zase utlumí. Dál jsou výrazné fialky, kosatec, anýz. S dalším vývojem přetrvávají hlavně ty fialky, které výrazně zpudrovatí. Jednu chvíli jsem měla pocit, že cítím ten heliotrop z QVLP, jiný okamžik jsem zase zachytila náznak MPN, ale obojí bylo jen jednou a zase se ztratilo.
Na mně L'Heure de Nuit kolísá na hraně mezi Insolence (na půli cesty mezi edp a č.p.) a LHB bez starosvětskosti, s náhodně přidanou různě intenzivní dávkou pudru a/nebo mýdla.
Není to špatné, barevně tmavší modř z oblohy, víceméně jako tekutina ve flakonu, prolínaná s pastelovou fialovou/lila. Dojmově klidná, s nádechem klasiky, kterýžto dojem se ale nepodařilo naimitovat plně. Jsem z ní poněkud v rozpacích a nejsem si jistá, zda tento počin hodnotit jako zdařilý nebo jen průměrný.
A mám velkou výhradu k výdrži i intenzitě na své kůži, to je docela zklamání.
Přidávám se k těm, kteří v ní cítí stopu nějaké předchozí vůně od Guerlainu (QVLP, MPN), pro mě je tam zřetelná ozvěna LPRN2 (nyní Mademoiselle Guerlain) – zejména v pomerančovém květu. Původní L´Heure Bleue jde zřetelněji do prostoru, zatímco L´Heure de Nuit je spíše intimnější, tělovější, něžnější. Jakoby z L´Heure Bleue odstranili koriandr, nahradili rozkvetlý sametový karafiát pouze závanem drobného trsového karafiátu a doplnili skromnou kytičkou fialek a pomerančovým květem.
Je to sice Noční hodina, ale taková, v níž už začíná svítat.
…ona ty ostatní vůně připomíná proto, že ji stvořil stejný parfumér, resp. když on dělá pro Guerlain pomerančový květ takhle, tak i tady je ten samý, když bergamot tímto způsobem, tak i tady stejně… Jenže zde jsou poskládány dohromady jiné ingredience, takže je to nová vůně, která nám připomíná to, co už jsme právě někde cítili…:
L´Heure Bleue Nuit
Fialky a bergamot.
Pod tenoučkou křehkou mýdlobergamotovou krustou se díky lidskému teplu/tepu pomalu rozvíjí fialkové květy,
a jak se rozpínají, narovnávají své okvětní lístky, ona krusta puká…
…hebce ostré tříštění mýdlových mikrovloček a šupinek jak ve zpomaleném filmu.
…nepatrná chvíle, chvilka patří i tenounké nitce guerlinade…
Mýdlo začíná vlhnout, měknout, prachovatět, delikátně sládnout a přidává se pomerančový květ, vlastně spíše pout pouri z něj.
Tahle směs
(fialky + další možné z heliotropinu, mýdlo, pomerančový květ, vanilka a lidské teplo)
je vláčná, zastřeně šťavnatá a pikantně starosvětská.
Jenže ona starosvětskost je zde ve velmi roztomilé až rozkošné podobě, a ve velmi nositelné podobě.!.
Lehkost bytí…
Pěkná vůně.
Krásná.
Křehká a plná.
Pudrovomýdlověkvětinová teplá vůně.
Liu je živočišné přesto odtažité, distingované mýdlo.
Chanel No. 5 je mýdlo studený čumák.
Nuit je mýdlová labužnice.
Mýdlo, které nenudí…,
ale přitahuje.
16/01/13
.....................
…ta vůně je jak právě odložená labutěnka…
Ještě nová, hodně angorsky chlupatá, nadýchaná, prosypaná skrz naskrz pudrem a teplá od dlaně s mikrozbytky krému…
Ta pudrovost v Nuit je tak vláčná, že přechází skoro až do niveovité krémovosti.
Pudrovomýdlově krémová vůně s mikrostopami gurmánštiny(ne vyloženě jedlá vanilka nebo cokoliv jiného k jídlu, ale ta vůně téměř nutí člověka se zakousnout, kdyby to šlo…).
Na typ téhle vůně(pudrokrémovka)
je L´Heure Bleue velmi „barevná“, dá se hodně dlouho pozorovat, studovat…
…pokud je člověk milovníkem Teint de Neige(souhlasím s moudjahidine…), L´Instant Magic, Osez Moi, Pétale Rose(místo růže v LHB převládá pomer. květ), a nebo i pro ty, kteří by chtěli nosit Shalimar a pořád jim v něm něco vadí…
17/01/13
Vlastně jen můžu potvrdit to, co už bylo o této vůni napsáno. Není pouze připomínkou L´Heure Bleue. Ihned po jiskřivém aldehydovém úvodu s jemně namletým badyánem se hlásí jasná připomínka na šumivý Coca-Cola tón z QVLP a vlahou fialku z Après L'ondée, obohacená o dávku tělového pudru z LPRN2. A netrvá příliš dlouho a zpoza pudrové opony se konečně připomíná i L´Heure Bleue.
Je to sice umírněnější odkaz, porovnáme-li obě koncentrace EdP, ovšem je-li na vás hloubavost a tíha klasiky někdy přílišná (nebo tomu říkejme starosvětskost) a chcete-li cítit chlad letní noci (místo jarní/podzimní) s asi tak miliónem zářících hvězd v optimistickém podání Quand Vient La Pluie, zahalenou do pudrového kabátku z bílého pižma, který je heboučký a jemný jak pavučinka, pak budete z L´Heure de Nuit nejspíš nadšené.
A mám zjištěno, ač se nositelce může zdát, že jde spíš o tělovou vůni a výdrž a intenzita nejsou ohromující, opak je pravdou. Okolí o ní ví bezpečně a dlouho, protože o sobě stále dává vědět příjemnými závany.
Jasný odkaz na L´Heure Bleue hned od první chvíle. Totožný anýzový tón, malinko bergamotu. Ale ten začátek není tak ostrý a sladkost tak upozaděna. Po chvílí vnímám stopu luxusního mýdla, který přechází ve spojení medově opojného pomerančového květu a jemné mandlové hořkosti. V tomto okamžiku nastupuje Mon Precieux Nektar ve své sametově gurmánské podobě, to známé spojení sladkého a hořkého tónu.
Vůně květů fialek nás vrací zpátky k L´Heure Bleue a také k čichovému vjemu, který každé ráno vnímám ze slavného guerlainovského pudru. To vše dokresluje a ještě více zjemňuje čistota pižma.
L´Heure Bleue je melancholie a snění, L´Heure de Nuit sametové pohlazení…