jdu lesem a vzduch je průzračný a chladivý. dojdu až tam, kde les řídne a je vidět nebe. usednu na pařez a rozbalím si wendulčin krajíc chleba zabalený v plátěném ubrousku. ulamuju boží dar, v ústech se rozplývá propečená kůrka, dopiju zbytek pálenky v placatce za košilí a lehnu si na záda do trávy... hledím do do oblak jak jdou beránky... jak jinak se neznaboh jako já může přiblížit Bohu na dosah ruky? no a pak už jen víc a víc pálí slunce a pařezy se pryskyřičně potí, paseka se mění v louku a bzučící včelí úl a dál a dál a pořád.. celý den a noc a mnoho vody... (nevím z čeho to serge umíchal, ale umýt to nejde:-))
Předražená ambrovka. Kvalitní, jasně, ale podobná jako 100000 dalších. Sladké pryskyřice, hustá krémová vanilka, kašmeranová sladkohebkochumlavost, dřevitost, suché pačuli s labdanem ala staré knihy i s koženými vazbami a mezi nimi založené suché lístky šalvěje. Maličká knihovna bez oken, s dřevěnými regály od podlahy po strop a k nim přistavené schodky a žebříky, svazek vedle svazku, osvětlená několika lampami. Klidná vůně, odpočinková a zahřívací.
Opravdu hodně mě zajímalo, jak si strejda Serge představuje „Boží dech“ a o to víc jsem zklamaná. Po úvodním závanu sladce štiplavé jedlové pryskyřice se šalvějí se na mně totiž rozvoní do podoby lehce zkvašeného kmínového chleba, který nejprve namočíme do mléka, oslazeného zkaramelizovaným vanilkovým cukrem a potom ho vytáhneme, posypeme štiplavou skořicí a zabalíme do koženého ranečku. Vážně nechápu, co tímhle chtěl básník Lutens říci.
jdu lesem a vzduch je průzračný a chladivý. dojdu až tam, kde les řídne a je vidět nebe. usednu na pařez a rozbalím si wendulčin krajíc chleba zabalený v plátěném ubrousku. ulamuju boží dar, v ústech se rozplývá propečená kůrka, dopiju zbytek pálenky v placatce za košilí a lehnu si na záda do trávy... hledím do do oblak jak jdou beránky... jak jinak se neznaboh jako já může přiblížit Bohu na dosah ruky? no a pak už jen víc a víc pálí slunce a pařezy se pryskyřičně potí, paseka se mění v louku a bzučící včelí úl a dál a dál a pořád.. celý den a noc a mnoho vody... (nevím z čeho to serge umíchal, ale umýt to nejde:-))
Ovocně sladká šalvěj se stopou jedlového balzámu, prašná ambra podbarvená kmínovým kouřem, kožený větvičník a nahořklý krémový kašmeran oslazený vanilkou. Projekce je slabší, výdrž přesahuje 6 hodiny. Nijak výjimečný, zato nehorázně předražený (£400 za 50 ml) parfém.
Předražená ambrovka. Kvalitní, jasně, ale podobná jako 100000 dalších. Sladké pryskyřice, hustá krémová vanilka, kašmeranová sladkohebkochumlavost, dřevitost, suché pačuli s labdanem ala staré knihy i s koženými vazbami a mezi nimi založené suché lístky šalvěje. Maličká knihovna bez oken, s dřevěnými regály od podlahy po strop a k nim přistavené schodky a žebříky, svazek vedle svazku, osvětlená několika lampami. Klidná vůně, odpočinková a zahřívací.
Opravdu hodně mě zajímalo, jak si strejda Serge představuje „Boží dech“ a o to víc jsem zklamaná. Po úvodním závanu sladce štiplavé jedlové pryskyřice se šalvějí se na mně totiž rozvoní do podoby lehce zkvašeného kmínového chleba, který nejprve namočíme do mléka, oslazeného zkaramelizovaným vanilkovým cukrem a potom ho vytáhneme, posypeme štiplavou skořicí a zabalíme do koženého ranečku. Vážně nechápu, co tímhle chtěl básník Lutens říci.