...spíše pocity. Prostě jak jsem čichala k vůni, tak jsem psala:
L´Heure Bleue Guerlain Eau de Parfum
...lehký archív -
tekutina hustá, tmavě pastelově naoranžovělá,
i v nose vnímám její - časem - zhutnění...
...lahodnost, plynutí času, nostalgie, klid.
Je to vonný lektar, balzám pro čichové buňky, ale hlavně pro
duši...
...jako by vám někdo vaše rány potíral vzácnou léčivou, chladivou
(ale s vnitřním měkkým horkým sáláním)
mastí, jež hojí jizvy života rychlostí mávnutí kouzelného proutku.
Provzdušněně olejovitá kompozice,
mám dojem, že se ve zpomaleném filmu houpu na houpačce zavěšené na mohutném stromu,
vlají mi šaty i vlasy a
lokám vzduch plný hedvábně hutnými, měkce sytě zlatými vůněmi.
Všechny ingredience ve složení tam jsou. Fakt, že jo.
Všechny jsou rozpuštěny, svařeny téměř na konzistenci vláčného karamelu a když zavřu oči, tak i přesto svítí, ta vůně svítí...
...zlatá melancholie.
Leskne se a tlumeně jiskří, s delikátními podprahovými poutpouriovými podtóny.
Tahle vůně má nesmírnou stabilitu. Pocitově.
Takový ten bohorovný klid(ale v tom nejlepším smyslu slova),
jakože váš absolutně nic nerozhodí,
jakože si o všech lidech, co o vás maj´péči, co se staraj´, myslíte své a jen se tak,
absolutně klidně,
mírně usmíváte...
...a opět nahoru a dolů, a pohyb nohou, abych neztratila tempo a švih při letu tam a zpět a
v nose květinami hladce klouzavě mírně nasládlý likér, na jehož hladině se líně pohupují i žlutavé mapky z pylů...
L´Heure Bleue vnímám sice modře, ale napřed zlatě. Sytě zlatě a pak i trochu námořnické modři.
Klidná, téměř stoická neohroženost.
(myslím, že si ji budu muset pořídit. Tuhle distingovanou elegantní
mrchu)
((když si Modrou Hodinu představím k jakémukoliv outfitu, VŽDYCKY to bude o eleganci a vždycky to bude správnej drive))
Okamžik soumraku
ustrnutí v čase
život jen v náznaku ...
psst, tiše ... zastav se!
Okamžik zasnění
myšlenky vládnou nad pánem času
nad duší prázdnou.
Myšlenky, sny, nitro své vnímat ...
potřebuji, musím, tak velmi ... tak jako dýchat!
V soumraku tajemném
v čase zastavení
snáší se temná modř ...
melancholie ...
duše pohlazení ...
L'Heure Bleue.
Podle legendy se zrodila myšlenka Modré hodiny jednoho letního podvečera roku 1911, kdy se Jacques Guerlain procházel se synem na břehu řeky Seiny. V tom okamžiku mezi světlem a soumrakem zvuky Paříže zněly měkce a jakoby z dálky, vzduch byl prosycen vůní květin a nebe zbarveno modře. Tento melancholický okamžik navždy uchoval Jacques Guerlain v orientálně-květinovém parfému. V roce 2012, ke stému výročí, vytvořil Thierry Wasser L'Heure Bleue 100 Anniversaire v koncentraci l'extrait.
Kombinace složek v L'Heure Bleue odkazuje na jiný parfém Guerlainů - Après L'ondée, ale celek vyznívá tepleji a jakoby měl medovější konzistenci. Vůně je starosvětská, ale ne zastaralá. Působí jako magické uklidňující zaklínadlo a nejraději se jí voním před spaním.
Teď trochu odbočím a budu vám vyprávět jeden příběh z dětství mého otce. Když mu bylo asi 12 roků, chodíval si hrát k vdově po dirigentovi, která neměla děti, a brala ho tudíž skoro jako svého vnoučka. Paní Pojezdná byla po nástupu komunistů vystěhována ze svého třípokojového bytu do bytu menšího a přenesla si do něj i všechny cenné věci z "lepších časů". V bytě byly stěny pokryty místečko vedle místečka obrazy, pod oknem stálo veliké křídlo a palma. Byl tam taky stohovatelný dřevěný nábytek, aby stará paní mohla přijímat společnost. Většinou osobnosti z kulturního i politického života. Jednou k ní můj malý táta přišel a dveře bytu byly otevřené, obrazy i klavír pryč a na podlaze se válely rozsypané partitury. Paní Pojezdná umřela a lidské hyeny měly pré. Když jsem se tátovi svěřila, že nostalgie z jeho šťastného dětství a smutek z příběhu a nespravedlivé doby a představa bytu i této paní mi připomíná vůni Modré hodiny, zarazil se. Říkal - ano, každý byt voní jinak a on si dodnes pamatuje zvláštní vůni toho bytu. Příště, až tátu uvidím, dám mu k Modré hodině přivonět.
Vím, tento příběh nemá ani přímý vztah k vůni, a vlastně ho znám jen z vyprávění. Ale dokazuje to, jak se vůně proplétají našimi životy a emocemi. A i když nedokážeme vůně rozpitvat na prvočinitele a rozeznat správně složky, našich duší se dotýkají.
Asi musíte mít především rádi anýz a jeho větrově nasládlou vůni, protože ačkoliv zde přichází ruku v ruce s bergamotem a aldehydy, jeho prvotní úder je opravdu silný. V tomto ohledu je inspirace Après L'ondée skutečně nepopiratelná. Avšak to je jen začátek, jelikož anýz jen dláždí cestu intenzivnímu karafiátu, dále tuberóze, která společně s pomerančovým květem vytvoří hřejivý, medově nasládlý tón.
A protože tu máme karafiát, nesmí chybět ani hřebíček s jeho obvyklou stopou živočišnosti a dřevitosti, možná i nějaké to pižmo. Barevně modrým, lépe řečeno nachovým směrem, se Modrá hodina vydá až po pořádném rozvonění, kdy se naplno projeví coby pudrová vůně s hebce sametovou fialkou, kosatcem, vanilkou a mandlovou tonkou a takto drží několik dalších hodin.
...spíše pocity. Prostě jak jsem čichala k vůni, tak jsem psala:
L´Heure Bleue Guerlain Eau de Parfum
...lehký archív -
tekutina hustá, tmavě pastelově naoranžovělá,
i v nose vnímám její - časem - zhutnění...
...lahodnost, plynutí času, nostalgie, klid.
Je to vonný lektar, balzám pro čichové buňky, ale hlavně pro
duši...
...jako by vám někdo vaše rány potíral vzácnou léčivou, chladivou
(ale s vnitřním měkkým horkým sáláním)
mastí, jež hojí jizvy života rychlostí mávnutí kouzelného proutku.
Provzdušněně olejovitá kompozice,
mám dojem, že se ve zpomaleném filmu houpu na houpačce zavěšené na mohutném stromu,
vlají mi šaty i vlasy a
lokám vzduch plný hedvábně hutnými, měkce sytě zlatými vůněmi.
Všechny ingredience ve složení tam jsou. Fakt, že jo.
Všechny jsou rozpuštěny, svařeny téměř na konzistenci vláčného karamelu a když zavřu oči, tak i přesto svítí, ta vůně svítí...
...zlatá melancholie.
Leskne se a tlumeně jiskří, s delikátními podprahovými poutpouriovými podtóny.
Tahle vůně má nesmírnou stabilitu. Pocitově.
Takový ten bohorovný klid(ale v tom nejlepším smyslu slova),
jakože váš absolutně nic nerozhodí,
jakože si o všech lidech, co o vás maj´péči, co se staraj´, myslíte své a jen se tak,
absolutně klidně,
mírně usmíváte...
...a opět nahoru a dolů, a pohyb nohou, abych neztratila tempo a švih při letu tam a zpět a
v nose květinami hladce klouzavě mírně nasládlý likér, na jehož hladině se líně pohupují i žlutavé mapky z pylů...
L´Heure Bleue vnímám sice modře, ale napřed zlatě. Sytě zlatě a pak i trochu námořnické modři.
Klidná, téměř stoická neohroženost.
(myslím, že si ji budu muset pořídit. Tuhle distingovanou elegantní
mrchu)
((když si Modrou Hodinu představím k jakémukoliv outfitu, VŽDYCKY to bude o eleganci a vždycky to bude správnej drive))
Okamžik soumraku
ustrnutí v čase
život jen v náznaku ...
psst, tiše ... zastav se!
Okamžik zasnění
myšlenky vládnou nad pánem času
nad duší prázdnou.
Myšlenky, sny, nitro své vnímat ...
potřebuji, musím, tak velmi ... tak jako dýchat!
V soumraku tajemném
v čase zastavení
snáší se temná modř ...
melancholie ...
duše pohlazení ...
L'Heure Bleue.
Podle legendy se zrodila myšlenka Modré hodiny jednoho letního podvečera roku 1911, kdy se Jacques Guerlain procházel se synem na břehu řeky Seiny. V tom okamžiku mezi světlem a soumrakem zvuky Paříže zněly měkce a jakoby z dálky, vzduch byl prosycen vůní květin a nebe zbarveno modře. Tento melancholický okamžik navždy uchoval Jacques Guerlain v orientálně-květinovém parfému. V roce 2012, ke stému výročí, vytvořil Thierry Wasser L'Heure Bleue 100 Anniversaire v koncentraci l'extrait.
Kombinace složek v L'Heure Bleue odkazuje na jiný parfém Guerlainů - Après L'ondée, ale celek vyznívá tepleji a jakoby měl medovější konzistenci. Vůně je starosvětská, ale ne zastaralá. Působí jako magické uklidňující zaklínadlo a nejraději se jí voním před spaním.
Teď trochu odbočím a budu vám vyprávět jeden příběh z dětství mého otce. Když mu bylo asi 12 roků, chodíval si hrát k vdově po dirigentovi, která neměla děti, a brala ho tudíž skoro jako svého vnoučka. Paní Pojezdná byla po nástupu komunistů vystěhována ze svého třípokojového bytu do bytu menšího a přenesla si do něj i všechny cenné věci z "lepších časů". V bytě byly stěny pokryty místečko vedle místečka obrazy, pod oknem stálo veliké křídlo a palma. Byl tam taky stohovatelný dřevěný nábytek, aby stará paní mohla přijímat společnost. Většinou osobnosti z kulturního i politického života. Jednou k ní můj malý táta přišel a dveře bytu byly otevřené, obrazy i klavír pryč a na podlaze se válely rozsypané partitury. Paní Pojezdná umřela a lidské hyeny měly pré. Když jsem se tátovi svěřila, že nostalgie z jeho šťastného dětství a smutek z příběhu a nespravedlivé doby a představa bytu i této paní mi připomíná vůni Modré hodiny, zarazil se. Říkal - ano, každý byt voní jinak a on si dodnes pamatuje zvláštní vůni toho bytu. Příště, až tátu uvidím, dám mu k Modré hodině přivonět.
Vím, tento příběh nemá ani přímý vztah k vůni, a vlastně ho znám jen z vyprávění. Ale dokazuje to, jak se vůně proplétají našimi životy a emocemi. A i když nedokážeme vůně rozpitvat na prvočinitele a rozeznat správně složky, našich duší se dotýkají.
Asi musíte mít především rádi anýz a jeho větrově nasládlou vůni, protože ačkoliv zde přichází ruku v ruce s bergamotem a aldehydy, jeho prvotní úder je opravdu silný. V tomto ohledu je inspirace Après L'ondée skutečně nepopiratelná. Avšak to je jen začátek, jelikož anýz jen dláždí cestu intenzivnímu karafiátu, dále tuberóze, která společně s pomerančovým květem vytvoří hřejivý, medově nasládlý tón.
A protože tu máme karafiát, nesmí chybět ani hřebíček s jeho obvyklou stopou živočišnosti a dřevitosti, možná i nějaké to pižmo. Barevně modrým, lépe řečeno nachovým směrem, se Modrá hodina vydá až po pořádném rozvonění, kdy se naplno projeví coby pudrová vůně s hebce sametovou fialkou, kosatcem, vanilkou a mandlovou tonkou a takto drží několik dalších hodin.