Pod tímto zajímavým názvem se skrývá jméno jednoho z nespočetných maledivských ostrovů. Ale slunce právě nesvítí, oblohu zakrývají temné mraky, vítr s krystalky soli se prohání po písčitém břehu a žene před sebou ulámané suché palmové listy. Zemitý vetiver, dřevitý oud, kožené pačuli a květinová pelargónie s šafránem kontrastují s medovou slaměnkou s nádechem jasmínu a nesladkou vanilkou. Drsná krása uprostřed Indického oceánu.

Kolínská s neroli, svěží se zeleným listím a mechem, hezká, i když pro mě spíš pánská

ambrovka se skořicí a sladkým balzamickým benzoinem, kapkou alkoholu a vanilkou a tonkou, lehký podtón koženého labdana

svěží zeleň, rozmačkané byliny- meduňka, šalvěj, puškvorec (něco, co se používá na žaludeční likér), pár jehliček a kapka čerstvé pryskyřice z borovice, kapradí; v téhle škarpě (což ale v žádném případě nemyslím negativně) právě postupně začíná rozkvétat jasmín, růže a fialky; další hodiny drží jako jemně mýdlové, trošku pudrové zeleno; krásná čistá vůně

zelená mandle se zelenými rybízovými lístky s postupně se přidávajícím ovocným, ne moc sladkým tónem, na krémovém santalu

Grenadille je u mě především dřevitá vetiverovka. Bergamot a zajímavé sladké fialkové dřevo se brzy vytratí a jejich místo zaujme levandule s mentolovým podtónem. Potom už dominuje hlavně zelený a dřevitý vetiver, který je ohlazený hladkým, jemně koženým labdanem a pižmem. Interesantní počin, ale myslím, že pánům bude slušet víc.

Moc hezké jméno si to vymyslel Anatole, grimoire je vlastně kniha kouzel, takový lexikon s návody na výrobu lektvarů, talismanů, seznamy zaklínadel a podobných užitečných věcí, které byly populární už od středověku. Nejdřív je vůně balzamicky zelená a knihu kouzel moc nepřipomíná, ze zeleně vykukuje levandule a bazalka a poté přidá trochu živočišna římský kmín. Teprve s kadidlem a pačuli je tady připomínka staré zaprášené knihy, která možná kdysi byla svědkem vykuřování zlých démonů. A mechový tón nám asi chce říct, že to bylo hodně hodně dávno. Grimoire se Anatolovi moc povedla, takových zelených vůní je dnes opravdu pomálu.

sušené kytky s levandulí

Jednoduchá vůně, ale perfektně poskládaná. V hlavní roli šedý kosatec v jedné ze svých nejkrásnějších podob, podpořený dřevitým vetiverem a santalem. A na druhé straně zjemněný ledovým černým čajem, zeleně svěžím kardamomem, mléčným fíkem a vanilkově krémovou tonkou.

v úvodu suchý prach, kosatec a popel z cigaret (fakt že jo, asi ten kouř), pak krásná kosatcovka s pačuli a santalem, dlouhá výdrž; nakonec se mi fakt líbí

bergamo, růže, pačuli a dřevo, pěkná, ale napatři k nejlepším v kolekci

trochu grepu, trochu růže, trochu pudrového kosatce, trochu dřeva trochu vanilky; žádné nadšení ve mně nevzbudila

krásná vůně, ještě hezčí a hlubší než Attrape Coeur, růže s broskví a jasmínem se zahaluje do tmavěmodrého sametového fialkového pláště s vanilkovým pudrem na chypre obláčku

Amouage se posunula z arabských a evropských vůní do syntetiky, zřetelná hruška v úvodu, trochu květin, pak už jen chemie

Vánoční marshmallow? Vánoční vůně to úplně není, chybí tady typické vánoční koření. Ale je tady vanilka nebo spíš vanilkový cukr s pomletými mandlemi. Ten popráší pomerančový květ se zeleným neroli. Je to sladké, ale nepřeslazené. Mohlo by to být příjemné, kdyby z toho nevyčníval syntetický ambroxan.

svěží citrusový vánek vzápětí okořeněný jemně dřevitým jalovcem, zdálky k nám zavane les, skoro neznatelně se mihne kadidlo, zeleň se postupně vytrácí a vůně se stává pudrovou a teplou

Kubánka v Havaně, v tabákové fabrice roluje doutníky na snědých stehnech

V hustém medově ovocném krému okořeněném hřebíčkem, skořicí a plátky pomeranče plavou lístky tabáku. A tuto hebkou tábákovou směs smícháme ještě s velkou porcí vanilkově tonkového krému.

Moderní klasika, která nezapře, že je to Guerlain. Povedená odnož, která má jedinou chybu, a sice tu, že je to limitka. (Zatím.) Důvěrně známý guerlainovský bergamot v úvodu vzápětí vystřídá kořenitý tón a trocha kůže, do níž probleskuje růže. Koření se pak zjemňuje a navrch dostává gurmánka - vanilková, mandlově tonková a čokoládová. Úplná gurmánka se z ní ale nestane, pořád je tady ten kořenitý tón, který dostane ještě dřevitý nádech. Má v sobě něco z Habit Rouge, něco z Heritage a dokonce něco z Shalimaru. A řekla bych, že balancuje na hranici unisexu. Plusem je taky výdrž, která je za hranicí 12 hodin. Může se líbit jak mladým mužům, tak generaci, která si oblíbila klasické Guerlainy.

Ve verzi L’Instinct nenacházím z Habit Rouge skoro nic. Je to prvních pár minut docela pěkná pánská kolínská s bergamotem, sladkokyselým grapefruitem, zelenými listy konopí a pačuli, v pozadí lehounká růže. Pak už se projeví moderní syntetika a všechno se rozpustí v nudné dřevitosti.

Kořenitá orientálka se svěže zeleným tónem, nasládlým kardamomem, římským kmínem, muškátovým oříškem a šafránem, do které se vplétají kožené a dřevité tóny oudu a cedrového dřeva doplněného jehličím. Květinové srdce se spíše tušenou rudou růží a pačuli nás zavede do samého nitra orientu spolu s pryskyřičnou ambrou. Koření postupně mizí a jeho místo zaujímá tonka a vanilka.

kořenitá dřevitá orientálka, s rumem a saměnkou

je věnována opět Marii Antoinette a jejímu dalšímu refugiu v komplexu zahrad ve Versaille. Hameau je malá vesnička v trendu tehdejší doby, kdy byl módní návrat k přírodě a venkovská idyla. Kolem jezírka vzniklo několik selských stavení, mlýn, mlékárna, rybárna a stodola. Na statku byla zvířata - krávy, kozy a holubník s holuby a každý domek měl svou zahrádku, na které se pěstovala zelenina, byliny a květiny, kde rostly jabloně a třešně. Na jezírku se mohlo jezdit na loďkách. Jak voní venkovská idyla Marie Antoinette? Jsme na zahrádce, voní tady bylinky, rajčatové listy a listy fíkovníku. Do nich se začíná prolínat vůně pelargónií v truhlících, kvetoucího pomerančovníku a růží z blízkého záhonu. Na stole před domem stojí džbánek s čerstvým medem. S přicházejícím večerem se procházíme po trávníku a vnímáme vůni trávy a břečťanu obrůstajícího zeď stavení. Když vejdeme do domku, objevíme dřevěnou truhlu, která skrývá vyprané prádlo proložené květinovým mýdlem.

Jarní rozkvetlá zahrada, sluneční paprsky otvírají kalíšky květů na keřích mimózy a zahřívají rašící květiny. Vzduch je prosycený pudrovým pylem a kořenitým medem z pomerančových květů a vše se utápí v měkkém žlutém světle. Omámení tou krásou si sedáme do trávy, otáčíme tvář ke slunci a usmíváme se. Je tady jaro!