Jarní rozkvetlá zahrada, sluneční paprsky otvírají kalíšky květů na keřích mimózy a zahřívají rašící květiny. Vzduch je prosycený pudrovým pylem a kořenitým medem z pomerančových květů a vše se utápí v měkkém žlutém světle. Omámení tou krásou si sedáme do trávy, otáčíme tvář ke slunci a usmíváme se. Je tady jaro!
začíná až dávivě opojnou vůní mimózy...
...obtěžkaný keř hedvábným květenstvím, v němž se mezi sebou téměř opile pletou včely, jež jsou obtěžkány pylově medovým nektarem s delikátní pomerančovou dochutí.
Nevím kde, snad v molekulách vzduchu všude kolem, vnímám stopy, kapky limetkové šťávy smíchané s pryskyřicí,
a díky nim působí vůně jak pléd nebo svetr z hebkého mohéru.
Opulentní, skoro těžká vůně svojí chutí, ale křehká svojí podstatou
06/11/18
Nádherná čistě dámská vůně z přírodních surovin. Hořké pomerančovníky v zahradě jsou obsypány medovými květy, mezi nimiž se začínají objevovat první zralé plody. Pod pomerančovníky rostou žluté narcisy se zelenými stonky. Nedozrávají tu někde jahody? To jen opodál kvete sazaník. Posadím se na lavičku a vdechuji vůně, kterými mě zahrada obklopuje.
K téhle vůni prý Mariu inspirovala slavná botanická zahrada jedné stejnojmenné vily ve severoitalském městečku Ventimiglia, ležící na středomořském pobřeží, respektive nese příjmení její majitelky Dorothy Hanbury, která se o tuto zahradu léta starala, než ji v 60. letech minulého století prodala městu a to ji následně převedlo v 80. letech pod správu univerzity v Janově. Od 1. června 2006 byla dokonce zapsaná na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Najít tu můžete desítky botanických druhů, ať už je to tzv. Bramboříková zóna, olivový háj, šalvějová zahrada, šalvějová zahrada, australský lesík s eukalypty, palmový háj, banánový lesík nebo piniový háj nebo jihoafrické akácie a další.
V samotné vůni se Maria zaměřila v úvodu hlavně na plně obsypané hořké pomerančovníky, které doplnila osvěžujícím hořkým neroli. Dále je to sazaník, jehož vůni můžeme přirovnat k ještě ne úplně zralým jahodám s kořenitými podtóny, a mimóza jak vystřižená z Une Fleur de Cassie s tóny lehce navlhlého sena, které ovšem postupně osychá a natrpklého medu. Hanbury tak v téhle fázi působí teple a měkce sametově jako prosluněný jarní den. V základu už potom jenom vůni provzdušní jemné bílé pižmo. Její jedinou nevýhodou je, že oproti Une Fleur de Cassie a jiným mimózovým vůním nejde až tolik do prostoru, i když jinak výdrž na kůži je velice slušná.
Jarní rozkvetlá zahrada, sluneční paprsky otvírají kalíšky květů na keřích mimózy a zahřívají rašící květiny. Vzduch je prosycený pudrovým pylem a kořenitým medem z pomerančových květů a vše se utápí v měkkém žlutém světle. Omámení tou krásou si sedáme do trávy, otáčíme tvář ke slunci a usmíváme se. Je tady jaro!
začíná až dávivě opojnou vůní mimózy...
...obtěžkaný keř hedvábným květenstvím, v němž se mezi sebou téměř opile pletou včely, jež jsou obtěžkány pylově medovým nektarem s delikátní pomerančovou dochutí.
Nevím kde, snad v molekulách vzduchu všude kolem, vnímám stopy, kapky limetkové šťávy smíchané s pryskyřicí,
a díky nim působí vůně jak pléd nebo svetr z hebkého mohéru.
Opulentní, skoro těžká vůně svojí chutí, ale křehká svojí podstatou
06/11/18
Téměř identické se Sweet Redemption By Kilian, obojí nasládlý pomerančový květ, relaxační vůně.
Nádherná čistě dámská vůně z přírodních surovin. Hořké pomerančovníky v zahradě jsou obsypány medovými květy, mezi nimiž se začínají objevovat první zralé plody. Pod pomerančovníky rostou žluté narcisy se zelenými stonky. Nedozrávají tu někde jahody? To jen opodál kvete sazaník. Posadím se na lavičku a vdechuji vůně, kterými mě zahrada obklopuje.
K téhle vůni prý Mariu inspirovala slavná botanická zahrada jedné stejnojmenné vily ve severoitalském městečku Ventimiglia, ležící na středomořském pobřeží, respektive nese příjmení její majitelky Dorothy Hanbury, která se o tuto zahradu léta starala, než ji v 60. letech minulého století prodala městu a to ji následně převedlo v 80. letech pod správu univerzity v Janově. Od 1. června 2006 byla dokonce zapsaná na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Najít tu můžete desítky botanických druhů, ať už je to tzv. Bramboříková zóna, olivový háj, šalvějová zahrada, šalvějová zahrada, australský lesík s eukalypty, palmový háj, banánový lesík nebo piniový háj nebo jihoafrické akácie a další.
V samotné vůni se Maria zaměřila v úvodu hlavně na plně obsypané hořké pomerančovníky, které doplnila osvěžujícím hořkým neroli. Dále je to sazaník, jehož vůni můžeme přirovnat k ještě ne úplně zralým jahodám s kořenitými podtóny, a mimóza jak vystřižená z Une Fleur de Cassie s tóny lehce navlhlého sena, které ovšem postupně osychá a natrpklého medu. Hanbury tak v téhle fázi působí teple a měkce sametově jako prosluněný jarní den. V základu už potom jenom vůni provzdušní jemné bílé pižmo. Její jedinou nevýhodou je, že oproti Une Fleur de Cassie a jiným mimózovým vůním nejde až tolik do prostoru, i když jinak výdrž na kůži je velice slušná.