Otevřu dveře malého krámku. Tak malého, že se tam vejdou jen dva lidé. Má nízké stropy a nábytek je ošetřený včelím voskem. Všude jsou bylinky v plátěných sáčcích, koření a levandulové kuličky proti molům. Nabízí i různé pryskyřice, kadidla a vonné tyčinky, nechybí ani svíčky. Prodavačka se ptá, co si přeju a já si přeju v tom krámku zůstat už napořád. Je to vůně, která mi připomíná dětství ve staré chalupě u tety, kde to přesně takhle vonělo.
Oho, tak tohle je hotová chaloupka na kuří nožce, takové doupě, kde i to malé okno je zatažené těžkým zaprášeným závěsem a v tom jediném paprsku světla víří prach a všude jsou různé police a dřevěné skříňky a nádobky a více či méně usušené bylinky (a možná i krysí ocásky, dračí oči v různých nádobkách a tak). Místo podlahy je udusaná hlína, v místnosti jsou náhodně umístěné svíčky, zapálené i napůl vyhořelé, se ztuhlým odkapávajícím voskem připomínajícím krápníky v jeskyni, taky nejrůznější vonné tyčinky tu kouří a čmoudí, vonné balzámy, i jedlové větvičky v ohništi, nad kterým v obrovském kotli líně buble (blp....... blp.......) nazelenalá hustá tekutina... a dlouhé tenké prsty svírají tisícistránkovou knihu v kožené vazbě, ručně psanou černým inkoustem na zažloutlém papíře, s notně osahanými listy, občas mezi nimi nějaká ta snítka bylinky, a z kotle stoupá magický dým... Nevím, jak vy, já to tipuju, že dneska bude k večeři elixír mládí, tak snad se tahle šarže povedla.
Pryskyřičná vůně s citrusovým nádechem doplněná vzdušným kadidlem. Pyl vznášející se ve vzduchu. Pryskyřice elemi, bergamot a kadidlo (a nemohu si pomoci, ale cítím i zázvor). Malá kaplička, která je součástí světského stavení, ve které uklízí přepečlivá paní domu.
Mně pro změnu tou zeleností bazalky a dalších složek evokuje travnatou louku, kde se právě suší seno. To se mi moc líbí, že tam tu levanduli nemám ostrou, ale příjemně zelenou až rozmarýnovou a po rozvonění mi přejde do kumarinu s tóny sena (takovou jsem nepotkala ve vůni, ani nemapatuju). Pod tím kadidlem s pačuli a dalšími pryskyřicemi si zase představuju na té louce velké kamenné stavení s kouřícím komínem a tou příjemnou živočišností kmínu nějakou domácí zvířenu. I ten mech mi do mého venkovského obrazu vizuálně zapadá :) .
Moc hezké jméno si to vymyslel Anatole, grimoire je vlastně kniha kouzel, takový lexikon s návody na výrobu lektvarů, talismanů, seznamy zaklínadel a podobných užitečných věcí, které byly populární už od středověku.
Nejdřív je vůně balzamicky zelená a knihu kouzel moc nepřipomíná, ze zeleně vykukuje levandule a bazalka a poté přidá trochu živočišna římský kmín. Teprve s kadidlem a pačuli je tady připomínka staré zaprášené knihy, která možná kdysi byla svědkem vykuřování zlých démonů. A mechový tón nám asi chce říct, že to bylo hodně hodně dávno.
Grimoire se Anatolovi moc povedla, takových zelených vůní je dnes opravdu pomálu.
Otevřu dveře malého krámku. Tak malého, že se tam vejdou jen dva lidé. Má nízké stropy a nábytek je ošetřený včelím voskem. Všude jsou bylinky v plátěných sáčcích, koření a levandulové kuličky proti molům. Nabízí i různé pryskyřice, kadidla a vonné tyčinky, nechybí ani svíčky. Prodavačka se ptá, co si přeju a já si přeju v tom krámku zůstat už napořád. Je to vůně, která mi připomíná dětství ve staré chalupě u tety, kde to přesně takhle vonělo.
Oho, tak tohle je hotová chaloupka na kuří nožce, takové doupě, kde i to malé okno je zatažené těžkým zaprášeným závěsem a v tom jediném paprsku světla víří prach a všude jsou různé police a dřevěné skříňky a nádobky a více či méně usušené bylinky (a možná i krysí ocásky, dračí oči v různých nádobkách a tak). Místo podlahy je udusaná hlína, v místnosti jsou náhodně umístěné svíčky, zapálené i napůl vyhořelé, se ztuhlým odkapávajícím voskem připomínajícím krápníky v jeskyni, taky nejrůznější vonné tyčinky tu kouří a čmoudí, vonné balzámy, i jedlové větvičky v ohništi, nad kterým v obrovském kotli líně buble (blp....... blp.......) nazelenalá hustá tekutina... a dlouhé tenké prsty svírají tisícistránkovou knihu v kožené vazbě, ručně psanou černým inkoustem na zažloutlém papíře, s notně osahanými listy, občas mezi nimi nějaká ta snítka bylinky, a z kotle stoupá magický dým... Nevím, jak vy, já to tipuju, že dneska bude k večeři elixír mládí, tak snad se tahle šarže povedla.
Pryskyřičná vůně s citrusovým nádechem doplněná vzdušným kadidlem. Pyl vznášející se ve vzduchu. Pryskyřice elemi, bergamot a kadidlo (a nemohu si pomoci, ale cítím i zázvor). Malá kaplička, která je součástí světského stavení, ve které uklízí přepečlivá paní domu.
Mně pro změnu tou zeleností bazalky a dalších složek evokuje travnatou louku, kde se právě suší seno. To se mi moc líbí, že tam tu levanduli nemám ostrou, ale příjemně zelenou až rozmarýnovou a po rozvonění mi přejde do kumarinu s tóny sena (takovou jsem nepotkala ve vůni, ani nemapatuju). Pod tím kadidlem s pačuli a dalšími pryskyřicemi si zase představuju na té louce velké kamenné stavení s kouřícím komínem a tou příjemnou živočišností kmínu nějakou domácí zvířenu. I ten mech mi do mého venkovského obrazu vizuálně zapadá :) .
Moc hezké jméno si to vymyslel Anatole, grimoire je vlastně kniha kouzel, takový lexikon s návody na výrobu lektvarů, talismanů, seznamy zaklínadel a podobných užitečných věcí, které byly populární už od středověku.
Nejdřív je vůně balzamicky zelená a knihu kouzel moc nepřipomíná, ze zeleně vykukuje levandule a bazalka a poté přidá trochu živočišna římský kmín. Teprve s kadidlem a pačuli je tady připomínka staré zaprášené knihy, která možná kdysi byla svědkem vykuřování zlých démonů. A mechový tón nám asi chce říct, že to bylo hodně hodně dávno.
Grimoire se Anatolovi moc povedla, takových zelených vůní je dnes opravdu pomálu.