...do téhle vůně se mi moc nechtělo…,
věděla jsem, že s ní asi „budu mít problém“...
Ten flakon k ní perfektně sedí…!.
Je to Černá vůně…,
hustá, tmavá, těžkopádná…
(ze složek, které mně by se líbily…, na mně nevoní žádná…)
…prší, dáma v černém zastavila auto, aby si zapálila cigaretu…
Jo, to je přesně ono:
deštěm zmáčený asfalt,
navlhlý tabák v cigáru, promokající kožená bunda,
protivný chladný odér stydnoucího automobilu,
a výraz v očích…
– dálky,
trochu smutku, hodně zkušeností, despekt i ironické pobavení…
To je prostě vůně dost drsnýho života…!..
18/03/09
...co jste mi to po letech poslali.?., čím jste mě dostali.?.!
Je 14/01/15 a na kůži se mi válí
Habanita.
JE to pořád zvláštní vůně...
...prachový, spíš zaprášený bergamot.
Jako kdyby ležel někde na vyschlé půdě starého domu,
a k němu na - opět - prach namletý ylang a
po nich, po těch prachových smítkách, pobíhají vánky pomerančových květů jak nezbední kluci...
Pak,
pak to začíná sládnout a senovatět a přidává se tón nasládlé vydělané kůže s poutpourriovým nádechem.
Není to nic moderního,
je to vintage...
...vintage vůně.
Lenivá, mlsná, tmavá, a i zlatá, ale zlatá s patinou.
A ta patina začíná, nevím, odkud, nabírat mléčné akordy...
Vlastně
vlastně je to kožená vůně...
...něco jak koňský kožený postroj, jenž má zkrotit bujnou krev...
Hmmm, velmi, tahle vůně, reaguje na teplotu těla.
Čím víc stupňů na kůži, tím víc vůně sládne.!
Kůže se ztrácí jak poslušný lokaj za závěs,
a na pokožce se roztančí hořící růže, jež po chvíli splynou s lidským tělem, roztaví a vsáknou se.
Pomalu, rychlostí tekoucí lávy...
...nakonec jako bych na svém těle měla téměř nesladkým medem oslazený vosk nasáklý tabákovým dechem...
Zrádná vůně...
Na mě sladká, těžká, houpe se mi žaludek.
...do téhle vůně se mi moc nechtělo…,
věděla jsem, že s ní asi „budu mít problém“...
Ten flakon k ní perfektně sedí…!.
Je to Černá vůně…,
hustá, tmavá, těžkopádná…
(ze složek, které mně by se líbily…, na mně nevoní žádná…)
…prší, dáma v černém zastavila auto, aby si zapálila cigaretu…
Jo, to je přesně ono:
deštěm zmáčený asfalt,
navlhlý tabák v cigáru, promokající kožená bunda,
protivný chladný odér stydnoucího automobilu,
a výraz v očích…
– dálky,
trochu smutku, hodně zkušeností, despekt i ironické pobavení…
To je prostě vůně dost drsnýho života…!..
18/03/09
...co jste mi to po letech poslali.?., čím jste mě dostali.?.!
Je 14/01/15 a na kůži se mi válí
Habanita.
JE to pořád zvláštní vůně...
...prachový, spíš zaprášený bergamot.
Jako kdyby ležel někde na vyschlé půdě starého domu,
a k němu na - opět - prach namletý ylang a
po nich, po těch prachových smítkách, pobíhají vánky pomerančových květů jak nezbední kluci...
Pak,
pak to začíná sládnout a senovatět a přidává se tón nasládlé vydělané kůže s poutpourriovým nádechem.
Není to nic moderního,
je to vintage...
...vintage vůně.
Lenivá, mlsná, tmavá, a i zlatá, ale zlatá s patinou.
A ta patina začíná, nevím, odkud, nabírat mléčné akordy...
Vlastně
vlastně je to kožená vůně...
...něco jak koňský kožený postroj, jenž má zkrotit bujnou krev...
Hmmm, velmi, tahle vůně, reaguje na teplotu těla.
Čím víc stupňů na kůži, tím víc vůně sládne.!
Kůže se ztrácí jak poslušný lokaj za závěs,
a na pokožce se roztančí hořící růže, jež po chvíli splynou s lidským tělem, roztaví a vsáknou se.
Pomalu, rychlostí tekoucí lávy...
...nakonec jako bych na svém těle měla téměř nesladkým medem oslazený vosk nasáklý tabákovým dechem...
Zrádná vůně...