Levandule s neobyčejnou výdrží, jako letní den v Provence.
Procházka mezi levandulovými poli začíná hned po ránu ještě celkem příjemném, slunce stoupá a vůně levandule pokryté prachem zvířeným nohama poutníků stále sílí.
Letní vedro těžkne s blížící se bouřkou. Pod černými mraky mění lány levandule barvu ze světle modré do temně fialové a s tím těžkne i vůně. Omamná, všeobjímající, není z ní úniku, a je tak krásná, že ani utéct nechceš.
levandule čerstvá i sušená, pronikavá, sladká i svěží, prohřátá... pyl, prach a zemina a ztrouchnivělé zbytky dřeva... přes tu všechnu prašnost je i trochu sladce lepivá, jako by se z té levandule pomalu vařil sirup oslazený medem... a celek pak působí medovo-bylinně-ovocně, trochu slaměnkově... v závěru ještě proschne a prosládne tonkou a cítím tam i heřmánek... dětské bezčasí, okamžik roztažený do nekonečna - udusaná polní cesta za horkého poledne, vše kolem se zdá tím teplem vymyté, zlato-béžovo-šedé, předbouřkové dusno, malátnost ze slunce, kdy se vám otupí smysly a chcete jen ležet a sledovat mraky, které se plazí...vítr je láme... stíny tvý duše...rozplynou se v šeru... pro mě doposud nejkrásnější levandule
Voníš po levanduli rozemnuté v dlaních a prachu hlíny u cesty, suché, kamenité a udusané. Voníš jako horké tělo, rozpálené sluncem a chůzí mezi poli. Voníš jako letní poledne, když máš na hlavě odrbaný slamák a ležíš v oschlé trávě, ale obloha se náhle zatáhne. Voníš jako začínající podzim a těžké šedé mraky, kam až oko dohlédne, když stojím sama za zavřeným oknem a pozoruju svět. Voníš jako moje poslední myšlenka před usnutím, jako její klid, jako vyrovnaný úsměv, když se člověk po dlouhém dni odevzdá do náruče spánku. Voníš jako usušená levandule vedle postele a čisté, vyžhlené povlečení. Voníš jako bezstarostnost, když vedle tebe zapomínám na všední dny. Voníš jako noční toulky městem a pohled na tisíce světel v dálce. Voníš jako naděje na lepší zítřky, jako lechtání paprsky slunce po ránu, jako levandulová limonáda v hipsterské kavárně, kde mají každou židli jinou. Voníš (mi).
Horkodrevnatý začiatok, veľmi zvláštny, potom nastupuje veľmi zvláštna, akoby odťažitá levanduľa, nič útulne-domackeho, mam z toho taky dobrodruzno-tiesnivý pocit, ako po prechádzke v prírode za chladného, suchého, veterného dňa.
Aromatická levandule, jen lehce štiplavá, protože vzápětí ji někdo rozdrtí, vysuší a spálí na troud a smíchá s chladným na prach rozemletým mramorem. Ač celkově nepůsobí pánsky, přesto tak nějak postrádá tu majestátní atmosféru Encens et Lavande. Snad je to proto, že v ní chybí to teplé kadidlo a mramor jako chladný celek, kámen, je víc prašná a místo medové nasládlosti je spíše cukrová, nevím. A lehce mrkvový kosatec se tu také pro mě neosvědčuje jako dobrý společník.
Po rozvonění zemitá prašnost mizí a je vystřídána nasládlými pudrovými tóny. Nakonec je tato rozdrcená levandule znovu smíchána, tentokrát s krémově sladkou tonkou, špetičkou tabáku a kapkou medu. A i když se ukázalo, že Lutens má pro mě jedinou levanduli mezi všemi, musím uznat, že ta světle šedá se k vůni díky té výrazné prašnosti opravdu hodí.
Přesušená „horká“ levandule – nebo spíš vířící levandulový prach na půdě pod pod rozpálenou střechou. Zpočátku až štiplavá (ale příjemně), se zbytky suché hlíny – skoro až ryze pánská vůně. Ale po rozvonění už unisex – suchá, hebká a nasládlá levandule. Je to jedna z nejkrásnějších levandulovek, jakou jsem zatím poznala. A s výbornou výdrží.
Levandule s neobyčejnou výdrží, jako letní den v Provence.
Procházka mezi levandulovými poli začíná hned po ránu ještě celkem příjemném, slunce stoupá a vůně levandule pokryté prachem zvířeným nohama poutníků stále sílí.
Letní vedro těžkne s blížící se bouřkou. Pod černými mraky mění lány levandule barvu ze světle modré do temně fialové a s tím těžkne i vůně. Omamná, všeobjímající, není z ní úniku, a je tak krásná, že ani utéct nechceš.
levandule čerstvá i sušená, pronikavá, sladká i svěží, prohřátá... pyl, prach a zemina a ztrouchnivělé zbytky dřeva... přes tu všechnu prašnost je i trochu sladce lepivá, jako by se z té levandule pomalu vařil sirup oslazený medem... a celek pak působí medovo-bylinně-ovocně, trochu slaměnkově... v závěru ještě proschne a prosládne tonkou a cítím tam i heřmánek... dětské bezčasí, okamžik roztažený do nekonečna - udusaná polní cesta za horkého poledne, vše kolem se zdá tím teplem vymyté, zlato-béžovo-šedé, předbouřkové dusno, malátnost ze slunce, kdy se vám otupí smysly a chcete jen ležet a sledovat mraky, které se plazí...vítr je láme... stíny tvý duše...rozplynou se v šeru... pro mě doposud nejkrásnější levandule
Voníš po levanduli rozemnuté v dlaních a prachu hlíny u cesty, suché, kamenité a udusané. Voníš jako horké tělo, rozpálené sluncem a chůzí mezi poli. Voníš jako letní poledne, když máš na hlavě odrbaný slamák a ležíš v oschlé trávě, ale obloha se náhle zatáhne. Voníš jako začínající podzim a těžké šedé mraky, kam až oko dohlédne, když stojím sama za zavřeným oknem a pozoruju svět. Voníš jako moje poslední myšlenka před usnutím, jako její klid, jako vyrovnaný úsměv, když se člověk po dlouhém dni odevzdá do náruče spánku. Voníš jako usušená levandule vedle postele a čisté, vyžhlené povlečení. Voníš jako bezstarostnost, když vedle tebe zapomínám na všední dny. Voníš jako noční toulky městem a pohled na tisíce světel v dálce. Voníš jako naděje na lepší zítřky, jako lechtání paprsky slunce po ránu, jako levandulová limonáda v hipsterské kavárně, kde mají každou židli jinou. Voníš (mi).
Horkodrevnatý začiatok, veľmi zvláštny, potom nastupuje veľmi zvláštna, akoby odťažitá levanduľa, nič útulne-domackeho, mam z toho taky dobrodruzno-tiesnivý pocit, ako po prechádzke v prírode za chladného, suchého, veterného dňa.
Aromatická levandule, jen lehce štiplavá, protože vzápětí ji někdo rozdrtí, vysuší a spálí na troud a smíchá s chladným na prach rozemletým mramorem. Ač celkově nepůsobí pánsky, přesto tak nějak postrádá tu majestátní atmosféru Encens et Lavande. Snad je to proto, že v ní chybí to teplé kadidlo a mramor jako chladný celek, kámen, je víc prašná a místo medové nasládlosti je spíše cukrová, nevím. A lehce mrkvový kosatec se tu také pro mě neosvědčuje jako dobrý společník.
Po rozvonění zemitá prašnost mizí a je vystřídána nasládlými pudrovými tóny. Nakonec je tato rozdrcená levandule znovu smíchána, tentokrát s krémově sladkou tonkou, špetičkou tabáku a kapkou medu. A i když se ukázalo, že Lutens má pro mě jedinou levanduli mezi všemi, musím uznat, že ta světle šedá se k vůni díky té výrazné prašnosti opravdu hodí.
Přesušená „horká“ levandule – nebo spíš vířící levandulový prach na půdě pod pod rozpálenou střechou. Zpočátku až štiplavá (ale příjemně), se zbytky suché hlíny – skoro až ryze pánská vůně. Ale po rozvonění už unisex – suchá, hebká a nasládlá levandule. Je to jedna z nejkrásnějších levandulovek, jakou jsem zatím poznala. A s výbornou výdrží.