Giorgio Armani

Škoda, že dělají jenom stovky, je taky kromě jiného dobře nositelná .

...hm, tak to rozdělit...

Tenhle flakon bych zrovna nemusela..., takže klidně elegantní refan, sklo a kov...

Přemýšlím o tom. 

...tak případný odstříček by u mě útočiště našel...

povedu to v patrnosti 

Tušila jsem, že asi bude gurmánská, i když jsem si tam představovala možná i kapku toho orientu. Ale i tak mi zní tvoje recenze parádně. Příští týden budu mít příležitost konečně taky zkusit, takže se teď tvojí zásluhou těším ještě víc.

Tak jsem dnes zkusila a na mně je to spíš než likér sladký švestkový džus a vanilková buchta se skořicí. Je to pěkné a ve smyslu gurmánkosti iby se dalo říct i trochu excentrické, v řadě Privé taková vůně ještě není, ale zrovna tuhle kombinaci mít nemusím.

No ona potřebuje trochu času, ta poslední fáze je moc hezky ambrová. Teda aspoň na mně.

No já si mám na ruce už od tří odpoledne a ta ambra furt nikde, za to švestka se skořicí se drží zuby nehty. Jen k vanilce se teď začíná připojovat mandlová tonka.

Na mně vyznívá taky spíš švestkovo-likérově, s nádherným ambrovým drydownem. Je tak pěkně likérová, že mi nasadila brouka do hlavy. Milá i elegantní, nijak výstřední ambrovka. 

Tak s Wendulkou asi nechce spolupracovat 

Acqua di Gioia

Ne, že bych vodní květinovky úplně odsuzovala. Občas se mezi nimi najde nějaká ta světlejší výjimka. A řekněme, že chápu tu pocukrovanou limetku s chladivě svěží mátou v úvodu, která má pravděpodobně představovat nějaký ten sladký letní koktejl. Méně už rozumím tomu, proč se ji rozhodli zároveň i opepřit.

Použitou směs vodních květů bych i brala, ale proč se na ně rozhodli vypustit asi tak milión barelů rozpuštěného cukru a laciný drogérkový cedr? No jestli bylo záměrem vytvořit lepkavě čpící brčál, co vám svírá útroby a drží jak přibitý, tak blahopřeju, ovšem já si dovolenou na exotických ostrovech představuji zcela jinak a jdu to smýt.

Armani Code Ultimate Femme

V téhle odnoži byl vypuštěn jasmín a k hořké pomerančové kůře byla přidána kompotovaná hruška s jiskřivým zázvorem. A zde už je ten pomeranč společně se zázvorem opravdu kandovaný. Té namleté kávy moc nepobrala, jen pár zrníček, ale musím uznat, že na rozdíl od klasického Code by se tady dal na pár minut najít určitý spojovací bod s Noir Exquis v obráceném poměru kandovaný pomeranč a káva.

Přesto bych je za vyloženě podobné bych neoznačila, jelikož Ultimate po rozvonění sklouzne do klasického Code, jen vanilkovějšího, zatímco v Noir Exquis máme navíc kaštany, vlašské ořechy a víc dřeva. Každopádně tohle je poprvé, kdy můžu říct, že se Armanimu nějaká odnož opravdu povedla (a možná i o chlup víc než ta původní).

Armani Privé Sable Or

Tak to je sousto. Zkouším poněkolikáté a pořád nevím, kam ji zařadit, protože tohle je napěchované mnoha různorodými složkami a navíc každá z nich je pořádně "tučná". Nejvýrazněji cítím hutné kosatcové máslo a k tomu lehce nakyslý tón. Ten mi na kůži pravděpodobně způsobuje benzoin. Když se vůně důkladně rozvoní, doopravdy působí jako písek, je taková velmi jemně drhnoucí. Svou podstatou je až horká. Aby nepůsobila příliš písečně suše, je do ní přidáno velmi kvalitní prachové kakao, ale pouze takové množství, aby z toho nebyla gurmánka. A jako bych cítila i maličko rumu nebo bourbonu a kůže. Kosatcových vůní nasladko mnoho nenajdeme, napadá mě Iris Ganache a Bois d'Iris z kolekce VC&A. Ta první je výrazně sladší a snad ještě komplikovanější než Sable Or, ta druhá zase mnohem prostší a méně sladká. Škoda, že Sable Or není lépe dostupná, protože představuje jedno z mála originálních zpracování kosatce nejvyšší kvality.

Díky za krásnou recenzi na Sable Or. S dovolením jsem ji přesunula přímo do vlákna. Věděla jsem, že si s ní dobře poradíš.

A souhlasím s tou Iris Ganache, pokud se jedná o "plnotučnost" jednotlivých složek mezi kosatcovkami.

V Sable or Or cítím i trochu skořice, což je - vedle té rozkošné "tučnosti" složek - další položka, která ji řadí mezi mé kosatcové favority a díky níž mi připomíná Iris Ganache a tak trochu, přes tu skořici, Organzu Indécence. 

Privé Vetiver Babylone

Musím souhlasit s recenzí jerry, Vetiver Babylone je spíš jiskřivou natrpklou citrusovkou než vetiverovkou. Citrusy doplňuje koriandr se špetkou pepře a teprve za tím vším se jakžtakž dá rozpoznat slaboučká suchá kouřovost vetiveru se slaným podtónem. Pěkná svěženka to je, ovšem ta cena za ní je absolutně neadekvátní.

Privé Éclat de Jasmin

Tahle vůně má údajně reprezentovat úsvit, kdy jsou květy jasmínu pomalu ohřívány sluncem a mohou tak začít uvolňovat svoji bohatou vůni. Mně osobně spíš podobně jako jerry evokuje jasmínový čaj (v úvodu i s kapkou citrusů) jen s tím rozdílem, že já ho mám rovnou vlhký, a místo dřevěné krabičky ho mám v hliněné konvičce. Po rozvonění se pak přidá i hromádka sušených švestek s lehce drhnoucím vetiverem a až ten mi jasmínový čaj vysušší. Vůně je to povedená a pro mne, která si s jasmínem rozumí jen málokdy i nositelná, leč znovu jsem za tu cenu čekala o trochu víc.

Privé Ambre Eccentrico

Původně jsem doufala, že by tahle vůně mohla následovat Ambre Soie bez polévkového koření a bylinek. No bohužel i přes několikanásobné zkoušení po více než půl roce mám pořád co dělat, abych v ní tu ambru vůbec našla. V mém případě je to totiž pořád hlavně o té švestce, ale ne tom typu, co by mi seděl, snad až na počáteční tóny, kdy se mísí s kardamomem a jemně štiplavou skořicí a vytváří příjemně kořeněný švestkový likér.

Avšak během pár minut společně se skořicí zesládne a promění se spíš ve švestkový sirup s vanilkou, který slouží jako náplň do buchet, posypaných skořicovým cukrem. Teprve po několika hodinách za nimi začínám vnímat trochu pryskyřičnaté ambry se zemitostí pačuli a karamelem z Ambre Soie. Jenže než stihne dostat prostor, přikryje ji hustá vrstva mandlové tonky a ambrovosti je definitivní konec. Nutno ovšem podotknout, že tady je na vině opravdu moje kůže, neboť jak jsem měla loni příležitost zjistit, třeba na kinomě je skutečně krásně ambrová tak, jak popisovala blackviolet nebo domenica.

Armani Privé: Vert Malachite

Jasmínová vůně. Po krátkém hořkopomerančovém úvodu s pár zelenými lístky a kouskem dřevité větvičky je tady nejdřív lilie s ylang ylangem a vytvoří dojem sluneční lilie, jak ji známe například z Lys Soleia. Ale jasmín už jim šlape na paty a stane se brzy dominantně opulentním. Časem přibere sladký balzamický tón a nakonec i kapku zakouřené vanilky. Ale nemůžu se zbavit dojmu, že v ní něco chybí. Kdyby tady bylo aspoň trochu dřeva, nevytrácela by se (i když velmi dlouho) tak zapomenutelně.

Armani Privé: Rouge Malachite

Ze dvou malachitů rozhodně ta zajímavější. Od začátku je jasné, že v ní hraje pozitivní roli ambra. Z květin pak jednoznačně tuberóza, i když je na začátku pomerančový květ okořeněný pepřem a později jasmín i ylang ylang hrají jenom podružnou roli. Kromě nich v ní mám i trochu růže ovoněné broskví. Na rozdíl od Vert Malachite má tahle vůně stabilní základ, hebké pižmově pudrové kašmírové dřevo s balzamickou ambrou dodají tuberóze nádech jemné orientálky. Moc pěkné.

Já už jsem při zmínce o jejich uvedení byla překvapená tím, že letos přerušili kosatcovou řadu. Docela už jsem si na ni zvykla. Nicméně mě mnohem víc mě upoutalo, že letos poprvé šli s cenou těchto limitek znatelně dolů.

Škoda jen, že si pro to vybrali zrovna lilii a tuberózu. Ani jedno není moje kytka. I když jak teď čtu tvoje recenze, tu červenou bych i docela zkusila, pokud ji budou v Berlíně ještě mít, až se tam zanedlouho dostanu.