Knihy - co jsme přečetli, doporučení...

Ounz to si myslím taky, že její nejlepší kniha, ty další už mě tak neoslovily

Malvin Klevisovou mám taky ráda

Teď se mi z detektivek líbila série s Beatrice Kasperyovou, napsala Ursula Poznanski. Fajn zápletka, sympatická hlavní postava

Přečteni Stavitelé mostů od Jana Guillou. Jde o první díl ze série Velké století. Osudy osiřelých bratrů z chudé norské rybářské rodiny na počátku 20. století, kteří dostanou příležitost vystudovat v Drážďanech. Nejstarší se po studiu vrací do Norska splatit dluh a vystavět železnici, jejíž postavení je považováno za nemožné. Prostřední bratr utíká do německé Afriky, kde také staví železnici. Byl zajímavý kontrast, s jakými problémy se potýkaly na chladném severu oproti horkému africkému podnebí. Kniha ale nezabíhala do složitých technických řešení a spíše popisuje věci okolo, vztahy mezi dělníky a inženýry, lovení lvů, boje a uzavírání obchodů s černochy. Třetí hlavní postavou není Nejmladší (jeho příběh čeká v druhém díle), ale snoubenka Nejstaršího, německá aristokratka, která musí skrývat své názory na volební právo žen a touhu stát se lékařkou. Díky ní se dostáváme do prostředí rejdařských závodů s pruskou císařskou rodinou. V druhé půlce knihy do děje zasahuje první světová válka. Zatímco v Norsku čelí Nesjtarší s rodinou nenávisti místních, v Africe Prostřední, byť Nor, rukuje do německé armády. Líčení průběhu války v Africe bylo velice zajímavé, neb o ní tam jsem nic nevěděla. Překvapilo mne, jak jsou tam líčeni Angličané a jejich vztah k černochům (nic pozitivního pro ně) oproti Němcům. Kniha je čtivá a má rozhodně to není literatura faktu, jak by z mého popisu nohlo vypadat. Naopak je to skvělá sonda do života lidí na počátku minulého století a do jejich myšlení.

Malvin 

Ach jo, ty mě ale vážně štveš. Vždy, když si řeknu "tak a a teď si dám nějakou dobu pokoj od kupování nových knih", tak se obejvíš... Od jakého distributora bereš provize?

mysmat  Kéž by mi někdo knihy sponzoroval. Teď jsem si musela koupit další dva díly ze série. Aspoň, že to čtu ve čtečce a nezabírá mi to místo doma. Někdy uvažuji, že bych to měla někde na uložto krást a ne za knihy platit. Ale zatím vítězí moje morálnější já .  Nebýt tohoto vlákna asi bych po Haně nezačala číst Hotýlek. A ten se mi, narozdíl od Hany, zatím líbí. 

Malvin 

Do čtečku půjdu, nalomila mě spousta lidí tady. Volila jsem mezi novou knihovnou a kindlem. Tak už mám jasno. Ale některé knihu prostě musím mít v ruce (ty fleky, které jsem do Bettynky udělala před 30 lety,  to jsou prostě vzpomínky)

mysmat Určité knihy mám taky papírově. V posteli před spaním čtu raději z papíru než z obrazovky. Teď Severskou mytologii od Gaimana .

ja si dala zavazek, ze nekoupim nove knizky, dokud neprectu par starych... takze letos jsem uz precetla: 

Nudnou detektivku, nazev nevim.

Jsou svetla, ktera nevidime

Hana

Za zavrenymi dvermi 

a ted prave Manzelovo tajemstvi.

Vsechny doporucuju, jeste jich tu spoustu mam ale aspon to odsypa...

Candance dala jsem si stejný závazek. Ale podařilo se mi v jednom antikvariátu sehnat M.Atwood Slepý vrah, tak už jsem to porušila. Ale jinak se snažím číst, co máme doma.

Candance 

Jak se ti líbí Manželovo tajemství ? A co jiné knihy od Moriarty?

Dočetla jsem Z deníku profesionální ženy (Erika Páralová), což jsem už v první třetině chtěla vzdát. Kromě obsahově nudných povídek mě iritovalo i nemalé množství gramatických chyb.

Druhý čerstvě dočtený titul je Bílý amulet (Kathinka Wantula) - akční příběh o dávné kletbě, jejíž dosah je až do současnosti. Nic náročného, odpočinková a relativně zábavná četba.

mysmat mne se to libilo moc. Moc prijemna oddychovka. Osobne se mi to libilo vic nez Sedmilharky, to jsem znala podle serialu.

Malvin 

Mě ti Stavitelé mostů moc nechytli. Těšila jsem se na dalšího Guillou, když jsem kdysi objevila Křižáckou trilogii (v mým žebříčku nejoblíbenějších hodně vysoko), ale byla jsem - zvlášť po tý Trilogii, zajímavý nejen z hlediska historie, ale i stylem jsem byla úplně nadšená - dost zklamaná. Nakonec jsem to tak nějak dolistovala...

Malvin Stavitelé mostů mě taky nadchli, řekla bych, že se Guillouovi výborně podařilo vystihnout atmosféru ve společnosti na začátku minulého století. Asi nejvíc se mi líbily ty části z Norska, ty jsem fakt četla se zatajeným dechem.

Malvin Četla jsem Křižáckou trilogii i zatím všechny Stavitelé mostů. První díl stavitelů se mi líbil víc než Křižáci, ale ty další mají mírně klesající tendenci. V zásadě ty poslední kupuju spíš ze setrvačnosti a zvědavosti, jak to nakonec dopadne.

Prostě takové prázdninové čtení.

Zina Mne zase více než Norsko zaujala Afrika. S tou atmosférou máš úplnou pravdu. Ten jejich údiv, že skutečně přišla válka. 

Dočetla jsem Hotýlek od Mornštajnové. Celkem se mi to líbilo - takové fastfoodové čtení: přečte se to rychle, je to lehké na strávení, nezanechá to hlubší dojem. Do Slepé mapy už asi nepůjdu. Už podle popisu to bude psáno podle stejného mustru jako Hana a Hotýlek (kdo četl, tak mne vyveďte z omylu, třeba mne přesvědčíte a já dám další Mornštajnové šanci). Hana i Hotýlek mi přišla, že byly napsány jako přes kopírák. Několik postav, jejichž vyprávění se bez ladu a skladu přeskakuje. Mládí a raná dospělost hlavní postavy popsána dopodrobna, zbytek života shrnut na pár stránkách. Zatímco u čtení Hany měla autorka otevřenu učebnici dějepisu na kapitole o židovském obyvatelstvu, v Hotýlku se zaměřila na kapitolu o poválečném vývoji. 

Malvin ja jsem ted precetla o vikendu Slepou mapu. Hana se mi libila, Hotylek jsem jeste necetla.

Je to Hane podobne tim popisem historie jedne rodine, tentokrat od prvni svetove do sametove revoluce, ale je to vic chornologicke a vetsina postav ma stejny prostor a neni tam zadne tajemstvi, neco co by se vysvetlilo pozdeji, spis mi to pripomnelo Marie a Magdaleny

Cetlo se to dobre, konec me i dojal, ale uz jsem prave premyslela, cim se to lisi od nejake podradnejsi zenske literatury

Já sem Hanu dočetla teď, a úplně nemám představu, co by kdo jako chtěl, jako víc tam rozbabrat to utrpení? Mi to přišlo dobře napsaný a četlo se to hladce, ale to téma samozřejmě člověka dost zasáhne, nebo aspoň mě. Prostě jeden mezilidskej příběh, jak se k sobě lidi chovaj a že nějaký jedno rozhodnutí může vyznamně ovlivnit následnej život. A to, že si člověk dává za vinu věci, za který vůbec nemůže..

Ounz mně nešlo o obsah, ale o formu. Úplně mi to jednoduché vyprávění nesedlo a ze začátku jsem si na to musela dost přivyknout.