Vůně.
A slova.
A obrazy.
Ve vzduchu třpytivá větrovost a sladkost, Poison Ivy ladně sedí na čerstvě nalakovaném okenním parapetu a přes mosazné kukátko pozoruje zelené hady z Ráje se smaragdovýma očima, co se plazí mezi tuberózou a kafrovníky.
Vůně...
Divnokrásná, krásnodivná...
Divá.
Mám ji ráda.
Hodí se ke mně.
V mých očích je to rodná sestra Womanity.
/Jako kdyby se Coco Rosie proměnily ve vůni.../
1. varianta:
z kynutého koláče okousat pouze vrchní vrstvu do džemova rozpečené a vanilkovou drobenkou zjemněné rebarbory s jedním drze křupavým granny smith a
hned, současně s tím
polknout panáka zelený...
...chvíli mi kůže voní jak mýdlová jablka.
Ale nakonec -
hedvábně husté, měkké, lahodné, naovocněle nasládlé, zelené překvapení.
A potřebuje kontrast...
2. varianta:
vanilkou naměkčelé a zútulněné silice hlubokých hvozdů, odér vodou nacucaného vzduchu, prostoru všude kolem vás, bázeň, lehké mystično, ticho a
odvaha
...vůně pro moderní elfku. Možná vůně pro mě...
Začátek je naprosto šílený - ostrá koncentrovaná nemocniční desinfekce na vytírání podlah a v ní plovoucí zelené masité lodyhy. A tu najednou se zjevila Maruška s kouzelným váčkem naplněným solí...jenže místo soli (co je nad zlato) začala sypat do desinfekce vanilku s moučkovým cukrem - nejdřív pomalu, ale postupně tempo zrychlila a vanilkou nešetřila. Když zelené lodyhy důkladně zasypala, poprášila je ještě hrstkou nesladké suché skořice.
Závěr: nebyla to Maruška, byl to maskovaný David Copperfield - protože udělat z něčeho tak strašného prohřátou skoro až gurmánskou vůni, sladce skořicovou, s jemným krémově květinovým nádechem, to dokáže jen kouzelník.
"Jéj, veď to vonia ako Štós!" bol prvý komentár mojej dcéry, keď sme dnes spoločne skúšali Auru (Štós sú slovenské kúpele, kde sme s ňou v detstve chodievali kvôli dýchacím problémom). A vskutku, hneď sa mi vynorila vôňa ihličia a sladkej vône parkových kvetov, tu v spojení s ovocnou, takmer citrusovou sviežosťou. Vanilka vôni dodáva teplo, hutnosť a mierne ju osladí. Toto sa podarilo.
A vršek flakonu jakoby z Vetřelce, to už známe. Vůně divná, ano, ale důležité je, aby se o ní co nejvíce mluvilo a psalo a aby vytvářela patřičné turbulence, což se děje.
Napoprvé koncentrovaný teplý zelený jar s mentolkou, měla jsem dojem, že nic strašnějšího nemůže už odležením přijít. Chyba lávky, přišlo, a to v podobě nutkání ustřihnout lem kabátu, kam se mi vůně ze zápěstí vpila. Za mě - to, co po rozvonění po několika hodinách nastoupilo, mi připomínalo mýdlo, pánské mýdlo ze staré dobré Anglie;-o
Nakonec vlastně to nejlepší a nejzajímavější ukáže Aura hned, rozvíjením se stává rozplizlá, ztrácí a mění se úplně v jinou vůni.
Začátek šílený, zeleň jako ze siláže, slovo zapařený nevystihuje ani z poloviny ten odér. Připomnělo mi to pokusy mojí dcerky, když si z listů a dalších věcí vyráběla 'lektvary' a pak jsme jeden zapomenutý (zapařený, hnijící) našli ve schovaném hrnci na balkóně. Aura ale není jen malý hrnec, je to bublající jedovatá bažina. Trochu za to může rebarbora, ale rozhodně v tom není sama. Jako by něco hořelo a toxický čoud nestoupal vzhůru, ale zůstával ve směsi a otravoval ji. Zároveň se rozvoní něco ovocného, ananas? Celé to voní jako žlutý (ananasový) bonpar se zapálenou marjánou.
Po nějaké době začne vůně vysílat letmé závany, které jsou... vlastně hezké. Osvěžující ve stylu Zahrady na Nilu a později i něco z Edenu, s lehce mentolovým nádechem. Jen se k vůni nesmí čichat zblízka, ta zapálená marjána a silážová zeleň tam pořád leží na dně. Po několika hodinách je to sladké, dřevitě vanilkové, umělé, s trochou mentolu.
Je to zelený a točí se to. Co je to? Neee, není to žába v mixéru! Je to lesní bosorka. Slovo "bosorka" se mi vždycky děsně líbilo, přišlo mi kdovíproč takové drsné a severské. Představovala jsem si bosorku jako mladou rozcuchanou vílu, která má v těch svých rozcuchaných vlasech vlastní mikrokosmos. Žije v mechovém doupěti a vaří lektvary, po kterých jeden hned dostane dobrou náladu. Proto se taky bosorka v jednom kuse směje. Někdy se jen tak pochichtává a někdy se smějě tak divoce, že by se za to styděla i bláznivá Viktorka. No, ono je to taky těžký žít v lese pořád sama. Ostatní bosorky podlehly mediálnímu tlaku, dobře se vdaly za bohaté právníky, kteří uvízli v bažině cestou na teambuilding, nechaly se učesat, nalíčit a staly se z nich okleštěné verze Diorových Poisonů. Jen bosorka Aura stále odolává fešnému právníkovi, který jí denně nosí do lesa pugét bílých květů. Bez šance. Aura na něho vysype pyl z jedovatých orchidejí, ubalí si cigáro obalené v listě břečťanu, dá potáhnout své ropuše, co jí sedí na rameni a zmizí v zelené mlze. Doufám, že ti frajere funguje navigace!
zelená.. krutopřísně sladce, se zvláštním podtónem.. to není žádná travička! (myšleno galbanum).. jo travička - ta by to mohla být. paní travička co míchá zelený jedy
fotbalisté bohemians vybíhají na čerstvě posečené hřiště, každý pusu nacpanou jejich oblíbenými bonbony.. a před začátkem zápasu je svorně vyplivnou do hromady nasekané trávy za čárou
ovšem pozor fotbalistům snaživá uklizečka vyprala dresy a hojně je naškrobila škrobem s vanilkovým aroma a pečlivě vyžehlila:-OOO. takový pohodový přátelák páté ligy to mohl být a teď to tu voní jak v nějaké prádelně košil pro bafuňáře
vanilka!!! to je hotová vanilková pohroma
pejsek a kočička vařili vanilkový dort.. a na závěr tam nasypali sáček klokanek:-O
no a pak trochu gumového jasmínu. ještě víc gumového jasmínu. a ještě víc mentolek.
a dílo zkázy je dokonáno
na závěr se ukáže kousek santalu, aby na tu rakvičku přiklopil víko
po pěti hodinách ta pohroma zkrotne, pod sladce vanilkovým santalem lehce probleskují mentolky... a je to hezké. ale teda zvrhlé to je:-)
Vůně.
A slova.
A obrazy.
Ve vzduchu třpytivá větrovost a sladkost, Poison Ivy ladně sedí na čerstvě nalakovaném okenním parapetu a přes mosazné kukátko pozoruje zelené hady z Ráje se smaragdovýma očima, co se plazí mezi tuberózou a kafrovníky.
Vůně...
Divnokrásná, krásnodivná...
Divá.
Mám ji ráda.
Hodí se ke mně.
V mých očích je to rodná sestra Womanity.
/Jako kdyby se Coco Rosie proměnily ve vůni.../
1. varianta:
z kynutého koláče okousat pouze vrchní vrstvu do džemova rozpečené a vanilkovou drobenkou zjemněné rebarbory s jedním drze křupavým granny smith a
hned, současně s tím
polknout panáka zelený...
...chvíli mi kůže voní jak mýdlová jablka.
Ale nakonec -
hedvábně husté, měkké, lahodné, naovocněle nasládlé, zelené překvapení.
A potřebuje kontrast...
2. varianta:
vanilkou naměkčelé a zútulněné silice hlubokých hvozdů, odér vodou nacucaného vzduchu, prostoru všude kolem vás, bázeň, lehké mystično, ticho a
odvaha
...vůně pro moderní elfku. Možná vůně pro mě...
Začátek je naprosto šílený - ostrá koncentrovaná nemocniční desinfekce na vytírání podlah a v ní plovoucí zelené masité lodyhy. A tu najednou se zjevila Maruška s kouzelným váčkem naplněným solí...jenže místo soli (co je nad zlato) začala sypat do desinfekce vanilku s moučkovým cukrem - nejdřív pomalu, ale postupně tempo zrychlila a vanilkou nešetřila. Když zelené lodyhy důkladně zasypala, poprášila je ještě hrstkou nesladké suché skořice.
Závěr: nebyla to Maruška, byl to maskovaný David Copperfield - protože udělat z něčeho tak strašného prohřátou skoro až gurmánskou vůni, sladce skořicovou, s jemným krémově květinovým nádechem, to dokáže jen kouzelník.
"Jéj, veď to vonia ako Štós!" bol prvý komentár mojej dcéry, keď sme dnes spoločne skúšali Auru (Štós sú slovenské kúpele, kde sme s ňou v detstve chodievali kvôli dýchacím problémom). A vskutku, hneď sa mi vynorila vôňa ihličia a sladkej vône parkových kvetov, tu v spojení s ovocnou, takmer citrusovou sviežosťou. Vanilka vôni dodáva teplo, hutnosť a mierne ju osladí. Toto sa podarilo.
Takhle voní Neytiri v Avataru :-D
A vršek flakonu jakoby z Vetřelce, to už známe. Vůně divná, ano, ale důležité je, aby se o ní co nejvíce mluvilo a psalo a aby vytvářela patřičné turbulence, což se děje.
Napoprvé koncentrovaný teplý zelený jar s mentolkou, měla jsem dojem, že nic strašnějšího nemůže už odležením přijít. Chyba lávky, přišlo, a to v podobě nutkání ustřihnout lem kabátu, kam se mi vůně ze zápěstí vpila. Za mě - to, co po rozvonění po několika hodinách nastoupilo, mi připomínalo mýdlo, pánské mýdlo ze staré dobré Anglie;-o
Nakonec vlastně to nejlepší a nejzajímavější ukáže Aura hned, rozvíjením se stává rozplizlá, ztrácí a mění se úplně v jinou vůni.
Začátek šílený, zeleň jako ze siláže, slovo zapařený nevystihuje ani z poloviny ten odér. Připomnělo mi to pokusy mojí dcerky, když si z listů a dalších věcí vyráběla 'lektvary' a pak jsme jeden zapomenutý (zapařený, hnijící) našli ve schovaném hrnci na balkóně. Aura ale není jen malý hrnec, je to bublající jedovatá bažina. Trochu za to může rebarbora, ale rozhodně v tom není sama. Jako by něco hořelo a toxický čoud nestoupal vzhůru, ale zůstával ve směsi a otravoval ji. Zároveň se rozvoní něco ovocného, ananas? Celé to voní jako žlutý (ananasový) bonpar se zapálenou marjánou.
Po nějaké době začne vůně vysílat letmé závany, které jsou... vlastně hezké. Osvěžující ve stylu Zahrady na Nilu a později i něco z Edenu, s lehce mentolovým nádechem. Jen se k vůni nesmí čichat zblízka, ta zapálená marjána a silážová zeleň tam pořád leží na dně. Po několika hodinách je to sladké, dřevitě vanilkové, umělé, s trochou mentolu.
Flakón k vůni perfektně sedí.
Je to zelený a točí se to. Co je to? Neee, není to žába v mixéru! Je to lesní bosorka. Slovo "bosorka" se mi vždycky děsně líbilo, přišlo mi kdovíproč takové drsné a severské. Představovala jsem si bosorku jako mladou rozcuchanou vílu, která má v těch svých rozcuchaných vlasech vlastní mikrokosmos. Žije v mechovém doupěti a vaří lektvary, po kterých jeden hned dostane dobrou náladu. Proto se taky bosorka v jednom kuse směje. Někdy se jen tak pochichtává a někdy se smějě tak divoce, že by se za to styděla i bláznivá Viktorka. No, ono je to taky těžký žít v lese pořád sama. Ostatní bosorky podlehly mediálnímu tlaku, dobře se vdaly za bohaté právníky, kteří uvízli v bažině cestou na teambuilding, nechaly se učesat, nalíčit a staly se z nich okleštěné verze Diorových Poisonů. Jen bosorka Aura stále odolává fešnému právníkovi, který jí denně nosí do lesa pugét bílých květů. Bez šance. Aura na něho vysype pyl z jedovatých orchidejí, ubalí si cigáro obalené v listě břečťanu, dá potáhnout své ropuše, co jí sedí na rameni a zmizí v zelené mlze. Doufám, že ti frajere funguje navigace!
zelená.. krutopřísně sladce, se zvláštním podtónem.. to není žádná travička! (myšleno galbanum).. jo travička - ta by to mohla být. paní travička co míchá zelený jedy
fotbalisté bohemians vybíhají na čerstvě posečené hřiště, každý pusu nacpanou jejich oblíbenými bonbony.. a před začátkem zápasu je svorně vyplivnou do hromady nasekané trávy za čárou
ovšem pozor fotbalistům snaživá uklizečka vyprala dresy a hojně je naškrobila škrobem s vanilkovým aroma a pečlivě vyžehlila:-OOO. takový pohodový přátelák páté ligy to mohl být a teď to tu voní jak v nějaké prádelně košil pro bafuňáře
vanilka!!! to je hotová vanilková pohroma
pejsek a kočička vařili vanilkový dort.. a na závěr tam nasypali sáček klokanek:-O
no a pak trochu gumového jasmínu. ještě víc gumového jasmínu. a ještě víc mentolek.
a dílo zkázy je dokonáno
na závěr se ukáže kousek santalu, aby na tu rakvičku přiklopil víko
po pěti hodinách ta pohroma zkrotne, pod sladce vanilkovým santalem lehce probleskují mentolky... a je to hezké. ale teda zvrhlé to je:-)