Stěžovací vlákno

Ignis Pinot Noir Já třeba vím, kde jsou pochovaní prababičky a pradědečci, protože je to pořád jeden a ten samý hřbitov (u nás ve vesnici). Dál už nevím, myslím, že jsou ty hroby zrušené, předtím se pohřbívalo jinde.

Sweet Potato jak se da zaplatit navzdycky? u nas je to na nejake casove obdobi, kdy prijde vyzva (ktera se musi prijit uhradit osobne na pokladnu:-O

Karja ty neudrzivany hroby jsou smutny, ale smutnejsi jsou udrzovany az moc:-/

viktorka_od splavu To je ale pravda! Já na hřbitov chodím často, mám jeden kousek od domu, takový ten maličký vesnický a chodím tam ráda na procházku. A hned na začátku je pohřbená malá holčička, mimochodem narozená ve stejném roce jako můj syn, jen zemřela před pěti lety a pořád to vypadá, jako čerstvé, vypiglovaný, čerstvé kytky, zavalený čistými hračkami, musí to být strašně náročné se o to starat a vždycky se mi chce plakat...

viktorka_od splavu Hele, zalezi, co je az moc, jako tisic serepeticek je divnejch no, ale tak zrejme i ty lidi maji tisic serepeticek doma. My mame hroby taky cisty a mame tam nejakou dekoraci/kvetinu dle rocniho obdobi (vanocni, jarni atp.) a nemyslim si, ze by to o mych rodicich a pribuznych vypovidalo cokoliv negativniho. Je to ,,nase vec,, jako kazda jina, tak je snad v poradku mit ji v poradku;-)

Karja mam na mysli to o cem pise Garfie:-/

viktorka_od splavu Tak ty detsky hroby, to je uplne jina kategorie, to bych do debaty vubec nezahrnovala. Ale dobre no, ja si vzdycky o tech zanedbanych myslim, ze nemaji zadne pribuzne treba;-), nenapadlo me, ze nekdo na hrbitov nechodi ci nevi, kde jsou jeho blizci pochovani.

Karja Tak ono je to někdy těžký, když jsou to předci, které jsi třeba už neznala, nebo jen jako malá a navíc jsou pohřbení daleko....já takhle byla s kamarádkou o prázdninách v Českém ráji a projížděli jsme nějakou vesnicí a ona najednou, že tyjo, odtud pochází rodiče mojí babičky, pojeďme na hřbitov. Strávili jsme tam hodinu, než jsme jejich hrob našli, byl z kategorie těch zanedbaných, ona sama tam byla poprvé v životě, rodina tam už nežije, přímí potomci už jsou sami mrtví....

Garfie Tak to je pak jasny, to je uplne jina vec, prababicka a jeste v kraji bez jakyhkoliv vazeb.

 jen nevěřím že ten mrtvý je tam v tom hrobě a že ho tam jde chodit navštěvovat:-)

​A to je přesně i můj důvod. 

Já pohřeb jako rozloučení vnímám, samozřejmě není to čarymáry fuk a po pohřbu netruchlím, jen je to takový milník v celém procesu. 

A nechození na hřbitov už vůbec nechápu, manžel například ani pořádně neví, kde má jeho babička hrob

Je fakt, že si ji moc nepamatuje, ale i tak. A té druhé babičce, kterou pamatuju i já, by snad ani na hrob dát kytku nezajel, kdybych ho k tomu nedokopala já, protože jsem tam chtěla jet sama za sebe, byla to moc milá paní. Nechápu.

Ale já zase ráda chodím na hřbitovy jen tak na procházku a o Dušičkách zapalovat svíčky na hezké, ale opuštěné hroby

​Chozeni na hrbitov je fakt neco co uci rodina. A treba moje babi s dedou tam chodili sami, nechteli, abychom chodili s nimi (a chodili 2x rocne). Ted ma ded ababicku na skrini......

ja se na hrbitov naucila chodit az s manzelem. Oni naopak meli tradici chodit na Stedry vecer...... Jo a opustene hroby - my mame pohrbeneho pradedu s prababi 150 km od bydliste rodicu, tam fakt jezdime jen kdyz jsme na dovolene na chalupe (co je po nich)

MP Meri já ještě jakž takž chápu, že tam někdo nechodí, maximálně jednou za rok na dušičky, ale vůbec nevědět? To je mimo moje chápání. 

Já jednou za čas jezdím i na hrob rodičům mojí babičky a to jsem je nezažila

​My to do endavna taky nevedeli, proste babi s dedou nas do toho nezapojovali Stejne je to s prababi a pradedou z dalsi strany, proste babi s dedous e o tom enchteji bavit.....

Ja mám takú sťažnosť s podobnou témou. Priateľovi zomrel nevlastný otec pred dva a pol rokom a jeho polovičný brat a sestra mu doteraz nedali spraviť náhrobok. Takže má na hrobe len obyčajný drevený kríž, čo tam dala pohrebná služba. Minulý týždeň sa priateľ náhodne pýtal nevlastnej sestry, že kedy sa to bude robiť a ona povedala, že ich brat sa tým nechce zaoberať, a že by počkal, kým ich 87 ročná spoločná mama zomrie a potom dajú rovno spraviť náhrobok pre oboch  Že načo to robiť na dvakrát. Priateľ mal s nevlastným otcom nadštandardné vzťahy a strašne ho to zobralo. Brat po konfrontácii povedal, že nemá peniaze. Peniaze na pohreb aj náhrobok boli vyčlenené zomrelým. A ešte aj on a sestra predali otcov dom a rozdelili si peniaze napoly a ani z toho mu neostalo, aby mohol na náhrobok prispieť. Nakoniec sa dohodli, že sa zložia všetci na to, ale ostáva z toho celého proste divná pachuť.

viktorka_od splavu Taky si myslím, u nás je to na 10 let.

A666 Je to tak, já jako maličká chodila na hřbitov s prababičkou furt, a dodnes tam ráda chodím a i třeba při cestách do zahraničí vymetu každej hřbitov v dosahu, naopak na pohřby jsem nechodila vůbec, napřed mě tam brát nechtěli že to není pro děcka, pak v pubertě jsem to naopak bojkotovala já, no a teď k nim mám vztah dost takovej ambivalentní a nic pro mě neznamenají, protože jsem si holt k tomu rituálu žádnej vztah nikdy nevytvořila.

999 Dočítám pozdě. Upřímnou soustrast a drž se, máš toho teď nějak víc. Jo a je to sráč!
Linkovej večírek je super nápad

carries to je hrozny

Já jsem se v tom původním příspěvku vyjádřila trochu nepřesně, obě babičky ještě mám, zemřely mi "jen" prababičky a dědové, když jsem byla ještě dítě. Možná je to jiné, když zemře někdo "bližší" a člověk už je v dospělém věku. I když ... zemřel mi kamarád a také mu na hrob nechodím. Každoročně si na něj zavzpomínám, ale jinak nic. Prostě si ze své rodiny nepamatuju, že by někdo na hřbitov chodil, vlastně babička občas mluvila o tom, že jde za maminkou na hrob, ale nikdy se to nijak moc neřešilo. Co jsou to dušičky jsem třeba zjistila až ve velmi velmi dospělém věku, snad ani raději nebudu psát jak moc pozdě. Je to zvláštní, ale je to tak .

andulka01 Díky. 

MP Meri Hele, ale já to mám vlastně podobně, na hrob tatínkových rodičů jsme nikdy nechodili, já je ani neznala, o hrob se starali tátovi sourozenci a dnes jejich děti. Na hrob z máminy strany jsem chodila s babičkou, ale je to daleko, v její rodné vsi, jezdili jsme tam jen na prázdniny a byla tam pohřbená hromada příbuzných, co vůbec neznám. Ale trochu se to změnilo s věkem a hlavně, když mi umřel táta. Chodím za ním vcelku pravidelně, ale fakt je, že hřbitov je kousek od našeho a chodím kolem na procházky, nebo běhat, tak se tam vždycky zastavím, mám tam i dva kamarády, prostě to obejdu. Nečistím, nenosím kytky, prostě mám jen takovou trasu mezi nimi...kdyby to bylo daleko, tak na to asi taky peču.