Dune (Eau de Toilette) Dior

Kdyby byla Red Sonja Brazilkou,voněla by takhle,hustá hříva přirozeně jemně nakadeřených vlasů v barvě tizian, velké temné oči s tvrdě hrdým výrazem, bronzově osmahlá pleť bez jediné chybky, heboučká na dotek,sálající nezměrným žárem,divoška srdcem co úzkostlivě dbá o své ženství,vždy vyvoněná přírodními mastmi,upravená,pije freshe,maže se kvalitními krémy,nejraději obléká čistě bílé látky umně zavinuté aby zdůraznily její štíhlý pas,pevná ramena a oblé boky,mluví jazykem aymará,prahne po dobrodružství,obklopena pouští hledá svou oázu naplnění...

(suchá prašná vanilka se dřevem,šupina mandarinkového mýdla,růžově olejovitá,sluncem dohněda spálený mech,nasládlý popel sežehlých květů,omamnost,potence,klidně bych si ji spletla s odnoží Tauerových výtvorů,tedy píši o původní Dune...)

Někde jsem četla, že Dune patří k oblíbeným vůním Kate Middleton a tak jsem se na zkoušku těšila, protože mi bylo jasné, že mám před sebou vůni osobitou, elegantní a přitom decentní. První závan je suchý, ano, jako vítr nad horkým pískem (i když je otázka, jestli by mě to napadlo, kdybych neznala název parfému). Pískově žlutý je i sám flakónek a v reklamě se – jak jinak – rozvaluje slečna na pláži. Suchost přetrvá, i když vůně přejde do kořenně-dřevité fáze, zůstává hladká, hřejivá, ale stále nepřehlédnutelná. Na sobě si ji dost dobře představit neumím, ale na vévodkyni klidně.

Rozpálený písek v poušti, rozpálený horký vzduch, sucho a nikde ani kapka vody - tak tyhle dojmy Dune opravdu vyvolává. Vše ale přebíjí poměrně hodně sladký santal.
Vintage verze: sladké dřevo s nakyslým tónem, postupně sladší květinová směs, jemně ambro-dřevitá, uhlazená, vyvolávající pocit všeobjímajícího klidu a blaženosti.

V době, kdy se ještě dala sehnat v parfumériích původní verze Dune, jsem vůně tohoto typu ještě nedovedla ocenit, a když se tak stalo, nechápala jsem, kde mám v její součásné zreformulované podobě hledat tu poušť, jelikož na mně odporně čpí. Až před nedávnem se mi díky slniecku dostal do ruky vzorek a ano, tady už se dá najít.

Otevírá se směsí natrpkle svěžího bergamotu, mandarinkové kůry a sladkého růžového dřeva. Posléze se přidá mýdlový ylang s medovou vůní chejru a především palčivě dřevitý hřebíček. Ten sám o sobě ještě patřičnou atmosféru nevytváří, až když se po rozvonění přidá pryskyřičnatá ambra s tóny chypre, začne vůně dojmově připomínat dřevěnou chatrč v dunách uprostřed rozpálené pouště, kde právě někdo vaří karamel.

Vůně jde hezky do prostoru a má i dobrou výdrž. I přes ten karamel v drydownu vlastně vůbec nepůsobí sladce. Inu další příklad toho, jak u Diora vzali další mimořádnou vůni a totálně ji zabili. Nicméně tady už musím souhlasit s tím, co ve vlákně zmiňovala slniecko, pokud si za vintage verzí Dune stýskáte, mohla by vám ji na rozdíl od té současné poměrně slušně kompenzovat LP No. 9 for Ladies (Penhaligon´s).