Vše o těhotenství a dětech

Evaeva Jo, on se stará, to kdyby ne, tak to nestihnu normálně ani ty hodiny pracovní:-D Když není doma, tak to sotva s odřenýma ušima dám těch 8 hodin, po 7 hod do školky, po pul 4 pro ně, to by takhle vubec nešlo denně.... To už musí vyzvedávat jednou týdně babička.

Karja no já si to představuju tak, že po práci oběhám ty kroužky, pak odevzdám děti a dorazím, až budou spát (ne každý den samozřejmě), ale taky bych radši ten volný den

Já teda trochu bojuju s tím, že moje děti nechtějí ve školce spát, takže pokud bude stejné i mimino, ráda bych mu umožnila to, co klukům, a brala ho co nejvíc po obědě. Jenže doma jsem už hrozně dlouho a měla bych taky trochu budovat tu kariéru

Evaeva Já si myslím, že ten třetí může mít jiná pravidla, zvlášt když nic nového nepozná. Kamarádka tohle taky řešila u čtvrtého dítěte se mě zeptala, jak probíhá spaní ve školce a měla skrz to starosti:-D. Jo no takhle ten tvůj plán jde dělat, ale naše holky nějak špatně braly, že přijdou ze školky, kde tráví poměrně významnou část dne,  jsou se mnou 2-3 hodinky a pak zase někam letim. Ale nedivim se, ten čas je hrozně krátký, ten čas po školce uteče jako voda, možná až budou starší.

Evaeva Karja já to asi chápu, taky dodnes nemám ráda, když jsem třeba ostříhaná, takové to - jé ty  máš krátký vlasy- a tak, prostě pozornost výlučně na mou osobu, když jen na okamžik. Synek se teď nechce nechat ostříhat, protože by si toho ostatní všimli

Karja pravidla jiná mít může, ale oba kluci to spaní snáší blbě. Starší první rok vyváděl naprosto strašně, to bych neměla to srdce, mladší teda nevyvádí, ale nesnáší to, hrozně to zhoršuje jeho ochotu tam jít. Když bude mimino stejné, asi ho tam nebudu chtít nechávat.

Jinak kolegyně to měla nastavené tak, že dvě odpoledne měl plně na starosti manžel, vyzvedl děti, úkoly, večeře, uspal. A ona dohnala resty v práci a tak. Ale jejich děti běžně byly ve školce dlouho, to taky není pro každého. Mým dětem by asi nevadilo, kdyby mně neviděly, i teď klidně stráví celé odpoledne venku beze mně. Otázka je, jak to budu snášet já

JankaM Jj, jedna moje kamarádka to taky má..já jí dokonce někdy něco pochválim a pak řeknu "ježiš sorry, že jsem si toho všimla, ty to vlastne nemáš ráda):-D

Evaeva jj, ono je pak taky rozdíl, jestli to odloučení je častější, je povinností nebo tak. Holky taky spaní ve školce nesnáší, každej den se ptají, kdy pujdou po obědě, takže když mají pravidelnou docházku bez absencí, tak se jim to snažim jednou za 14 dní domluvit s babičkou, aby se jako měly na co těšit a že buda ta výjimka. Kamarádka děti nenechává spát, protože nechtějí, pracuje fulltime, manžel fulltime, prarodiče fulltime, jako když vidím ty štráchy, přehazování směn, kdo muže, nemuže, tu odpoledne HO, nebo děcka do práce, mně to přijde docela komplikované a docela by mě zajímalo, zda to i další roky potáhnou v tomto duchu. 

Karja no jasně, je to rozdíl když můžou a když musí. Ale ten starší syn fakt vyváděl strašně ten první rok, něco zvládnu i po večerech, ale samozřejmě to ovlivní typ práce, kterou budu dostávat. Já se kdyžtak vrátím na málo hodin no, babičky budou ještě pracovat (doufám).

Ukázka z knížky, kterou má Ríša na tento týden. To je masakr! V druhé třídě už mu přestanu stačit.

Měla bych se na sebou hluboce zamyslet! Jak tu debatujeme Kariéra - Děti, tak zrovna jsem co matka totálně selhala (otec taky). Teprve teď mi došlo, že dcera měla včera narozeniny a my jí nepopřáli. V klidu jsem si ke kávě dala, co včera upekla. On to měl být asi dort.

My ty narozeniny v rodině moc neprožíváme (na svoje tak yzapomínám), dárky bývají spíš symbolické nebo žádné, ale za to nepopřání  se teda stydím.

Takže bacha - práce je důležitá, ale na ty nejbližší se zapomínat nemá.

Makara jezispromin!

Pinot Noir mno tak me by do druhe tridy nevzali, to je level max co jeste rozumim

viktorka_od splavu asi tak, zhruba tady končí moje možnosti.

Pinot Noir viktorka_od splavu Moje taky, sranda je, že jsem včera rozeslala asi 20 anglických e-mailu:-D I jsem si říkala, že tam určitě píšu hrozný s.ačky.D Ale snad ani jednu větu z té knížky bych neřekla sama od sebe, každou bych přeložila jinak a blbě. 

Makara Jejda kolik je dceři?

Děkuji pěkně za reakce, moc jsem ráda že si můžu přečíst vaše příběhy a pohledy.

Ono se to těžko vysvětluje, člověk to tu píše ve zkratkach, prostě moc varianta, že bych to nevzala, neni. Bude mi 41, do důchodu (ktery stejně nebude) daleko, a příležitost to je dobra, to vse racionalne chapu. Jsem trochu postavena pred hotovou věc. Blbé je, že celozivotne mam takový pocit,že jsem vždy karierne trochu o level výš než na co reálně mám, jsem spíš dítě stesteny že mi to takovým přirozeným vývojem nějak spadne do klína, jenze pak se v tom vzdy vnitrne hrozně placam a neverim si, i kdyz navenek to asi nevypadá nějak katastrofálne. To ženské nesebevedomi je prostě kapitola sama pro sebe....

Zítra má muž narozeniny a já si na ně vzpomněla teď díky vaším příspěvkům omg

Muslik (ne)sebevedomi je jedna vec, druha ale - ja treba cim jsem starsi tim mam mene ochoty pokladat sve zdravi a osobni zivot na oltar zamestnavatele-jako proc? zivot utece, sily budou ubyvat a kdo z toho bude profitovat? ty a tva rodina, nebo majitel firmy? jen pohled ke zvazeni..

Muslik Je to na tebe asi narychlo, jak čtu. Zkusila bych se pro sebe zorientovat v tom, o co nechci přijít ze stávajícího režimu, co je pro mě vlastně důležité. A zkusit si vyjednat podmínky, které by mi to umožnily i v novém uspořádání, jestli je něco takového aspoň trochu možné. Například si striktně nastavit časy, kdy nebudeš k zastižení. Taky bych chtěla trochu nahlédnout do aktuálního stavu projektu nebo oddělení, domluvit se jasně, co přebírám, jaké budou zkraje priority atd.

Muslikjá bych hlavně neříkala, že to je "ženské" nesebevědomi, mají to stejně i chlapi - zrovna jsem včera s jedním o tom mluvila.Akorát ti by radši umřeli než to dát najevo.

Takto odejít z toho můžeš vždy, už víš do čeho jdeš a zkusit se to asi musí. Spíš bych si urovnala priority, co je ještě pro tebe akceptovatelné a co ti to dává, abys případně v tom zápřahu věděla, že už je čas to řešit. Jiná věc je, že čím vyšší pozice tím vic odpovědnosti, ale zároveň má člověk víc ve svých rukou tu organizaci času a vše kolem.

Další věc, na kterou si se ptala, že budeš min s dítětem. To budeš asi tak jako tak. Pokud začne chodit normálně do školky, tak by to asi nastalo bez ohledu na pozici v práci. Je to přirozený vývoj, další velký skokový sešup nastane při nástupu do školy.  

Ještě bych ráda zmínila, že hrozně záleží, jak tě ta nové odpovědnost zatíží psychicky. Třeba já vím,že mě neúměrně stresuje odpovědnost za jiné lidi ve smyslu vydělat si na sebe nebo dodat nějaká čísla. Ale vůbec mi nevadí odpovědnost typu, že se má dodat extrémně složitá věc a musím k tomu část pravomoci delegovat. I ty problémy co řeším teď jsou sice vyčerpávající, tím, že jsou dohody kolem toho složité, ale nestresuje mne to vnitřně. Buď se to povede nebo ne. 

Takže bych si spíš než pozici jako takovou rozmyslela, co si s tím zavlastníš vnitřně a bude té to budit ze spaní.

Protože není problém být 2x týdne do večera v práci, reálný problém je, když už člověk z práce přijde a nemá sílu na tu rodinu. To byl nakonec důvod proč několik lidí v mém okolí z toho supr místa uteklo. 

Muslik mne přijde zásadní i ta pomoc rodiny, vaše dite třeba už tak nemocný nebude, když uz v kolektivu je, ale naše je doma ze školky každou chvíli (ale ťukťukťuk, úplně bez problému v ty školce spí)

Makara Chudák dcera. Pardon.Já jsem zase z rodiny, kde mi v den narozenin drnčí pořád telefon a úplně nejlepší je brácha, ten klidně pět minut po půlnoci, aby byl první. Dárky taky spíš decentní, oblibujeme to co se dá sežrat a vypit, žádná věda.