Vše o těhotenství a dětech
Potrefenáhusa No i ten první se překulil, ani nevím jak. Až teď chápu ty stesky rodičů, že si ho přece teprve před chvilkou přivezli z porodnice!
Myrtila Musím říct, že i já vzpomínám, jak to bylo roztomilé miminko:-D. Asi Alzheimer, to už nemůže být ani vytěsňování v našem pripade!:-D
Pinot Noir No to je úplně boží, to muselo dát takové práce. Ale stojí to za to teda;-)
Karja no to víš, příroda se potřebuje množit a k tomu je potřeba minimálně dvě, spíš tri děti na jednu ženu. Takže na tu hrůzu člověk prostě nějak zapomenout musí, jinak bychom už vymřeli.
continuity ty jo, ale u nás asi žádná hruza nebyla? Jako byly asi i nějaký tezky chvíle, ale mne to jinak přijde bozi, je teda pravda, ze ona odmalička celkem dobře spi, i když spavala hodně rozkouskovane, tak na hodiny dostatečně - to dela tu pohodu asi hodně
Karja No, já si už od těhotenství uvědomuju, jak ty špatný věci okamžitě zapomínám - pamatuju si akorát to, jak jsem vždycky někomu říkala, jak mi je špatně, zvracím, nespím, jsem unavená, dítě brečí... ale už si vůbec nepamatuju, jak zlý to bylo ve skutečnosti, i když to je jenom třeba měsíc zpátky. Ta příroda je hodně milosrdná 
Potrefenáhusa ne všude je ta hrůza, ale i tam kde je, tak na to zapomeneš. A to docela rychle. Já si pamatuji, že jsem byla fakt na zhroucení, normálně jsem si představovala, jak padnu někde ve městě, odvezou mě do nemocnice, o dítě se někdo postará a já se konečně vyspím, protože nebudu nic muset... a stejně jsem si zahy pořídila další.
To jsem přesně měla já - seknu sebou, odvezou mě do nemocnice, o dítě se někdo postará. Jásala jsem, když mi zjistili anemii, že mám šanci, že se TO s léčbou zlepší. S druhým dítětem nic takového nebylo, ale ona byla fakt jiná - spala v noci a spala i přes den, plus jsem z porodnice zdrhla se vyspat domů dřív, než jsem tam upadla do nespavosti. Ale byla jsem odhodlaná to zvládnout ještě jednou, a pak nikdy víc.
Člověk na to rychle zapomene, ale u nás ty první měsíce u prvního syna byla čirá hrůza. A přesně, čekala jsem, kdy se někde vyčerpáním vyvrátím, odvezou mě a postará se někdo jiný. Plus myšlenky, že kdybych nebyla, všem zúčastněným bude líp, a že dítě byl omyl, který bych chtěla vzít zpět. A přesto jsem se docela brzo rozhodla pro druhé, a kdybych byla mladší, už je na cestě třetí 
Lidská psychika je stejně zvláštní
continuity to spaní dela asi fakt hrozne moc.
ona teda první tři mesice dost plakala, nesla moc odkládat, tak já jsem s ni prosedela hodiny, kdy mi usnula na klíně na kojicim polštáři - prakticky jsem 3 mesice chovala, kojila, nosila, houpala, zpívala...ale nějak mi to i přes to přišlo v pohode a hezky, vůbec to nebyl horor, mne to vlastne od začátku vyhovovalo ji nalepit na sebe a byla jsem sbtim hodně v pohode
Ale neumim si představit k tomu pracovat, už ta domacnost byla zvlášť zkraje celkem oříšek
Potrefenáhusa ja si myslím, že to môže byť čiastočne aj tým, že si k nej prešla hodne náročnú cestu a si to materstvo dokážeš viac užiť. Ale samozrejme je to len jedna časť.
Mrakoplas To asi taky. Vydrzim všechno a ještě si to uziju 
Ale ona je fakt boží 
Potrefenáhusa jasne, že je :) A bude ešte lepšie,za mňa je najlepší ten vek zhruba okolo roka a pol,je s nimi strašná sranda, už chodia a sú trochu samostatní, ale stále takí babatkovski, vkuse vyrehotani, život gombička proste!Len už mi vyrástli, príliš rýchlo 
Potrefenáhusa to spaní je asi největší výhra, pak se všechny nepříjemnosti překonávají snáz. Já mám začátek úplně v mlze, asi dikybohu. Pamatuju si jen, že to bylo strašný, strašný, nejvíc strašný, ale naštěstí ne už moc konkrétně. Vím že jsem mockrát brečela vyčerpáním, syn celý dny jen plakal a spal přes den po dvaceti minutách. V noci vzhůru každou chvíli. Pamatuju si to zoufalství, že už to nezvládnu a potřebuju se vyspat.
Mrakoplas fakt? Náš bude mít dva roky a podle mě je to nejhorší věk .
Nejlepší jsou ležící, maximálně sudy válející mimina, a pak až tříletí lidi. To období mezi tím je peklo, aspoň s našimi nemluvícími harakiri vzteklouny.
Pinot Noir no naši v tom veku cca do dvoch rokov sú/boli fakt slniečka, nervak ešte slabý, to začalo pri staršom až okolo dvoch rokov. Mne sa páči, že všetko v tom veku už rozumia, dá sa s nimi jednoducho zabaviť, každá bačorina alebo papek, chrobáčik sú pre nich boží a neustále sa smejú! Proste to "ako málo stačí k detskej radosti" platí u nás presne pre tento vek. A pritom sú ešte také skoro bábätká, podarené, ktoré by som celé vybozkavala . Pre mňa je to najlepší vek, ale asi záleží od kusu :))
Mrakoplas pro mě je nejhorší období od roku do 15m. Mimina mě moc nebaví, ale ty moji byli tak nenároční, že nebyl důvod ke stížnostem. Od roka a půl je to pohoda, už to jsou malý lidi, ale zatím se tolik neprojevují (ehm, mladší dneska v kuse hodinu křičel, ani nevím proč:)) Po tom druhém roce starší začal být vzteklejší, ale zase se s ním dalo dělat víc věcí, všechno ho zajímalo. Jsem hrozně zvědavá, jaké to bude později, třeba na prvním stupni. V mých představách to bude super věk, budeme s nimi moct opravdu cestovat, chodit na výlety, hrát hry a puberta bude ještě daleko;) Je pravda, že vždycky, když jsem si představovala, že mám děti, představovala jsem si je starší, nikdy jsem si nepředstavovala, že mám miminko.
Mrakoplas já musím souhlasit, pro mě byl ten věk od dvou let, i kousek dřív, už senzační, úplně nejlepší asi. Už chodí, mluví, ale zároven jsou to pořád mrňátka. A už se s nima daj hrát hry kreslit, stavět kostky, číst, už umí tolik věcí a pořád mají chuť do něčeho nového. Mezi 2. a 3. rokem bych si nejradši zastavila na chvíli čas.
žluťásek no mňa mrzí, že vlastne vôbec neviem aký bol starší vo veku 2-3, to sa narodil mladší a na staršieho som už nemala moc času. Hodne som tam pokazila a ľutujem ten stratený čas. Ale teraz sú takí parťáci, síce sa stále hádajú o hračky ale vidieť ako sa majú radi, tak snáď starší až tak neutrpel.
