Vše o těhotenství a dětech

Pinot Noir ja to mam dost podobne, prve tehotenstvo som snazasal zle, sestonedelie cisty horor, cktory si radaej vobec nepamatam, dva roky nespiace doeta a akonahle zacal spat, zacali sme uvazovat nad druhym...a teda teraz mi je dost zle, cele dni a zadychavam sa tak, ze mam problem niekedy vstat a prejst par materov a ked sa ma kamarat opytal ci planujeme tretie, seriozne som sa nad tym zamyslela .

Pinot Noir no aj u mňa, prvé dieťa úplný horor, celé tehotenstvo psychicky na tom veľmi zle a keď sa malá narodila, peklo na zemi. Prvé mesiace boli strašné, strašné. A teraz sa na to druhé veľmi teším, dokonca sa teším aj na pôrod a presne, keby som nebola taká stará, beriem aj tretie

Potrefenáhusa no to spaní je klíčové a taky si tuším měla doma samba?

Ten můj po dvou týdnech nafrcel zpět do rachoty, dělal dvanáctky, i noční, bydleli jsme v garsonce. Řvoucí mimino jsem rano naložila do kočáru a mazala nevyspalá na půl dne ven. 

continuity měla, ale dodnes nevim, jestli to bylo plus  on dělal ten servis kolem, řvoucí mimino moc nedával (a ještě dával rady, co nedavaly smysl , navrch on je v noci a nevyspalej fakt zcela nepouzitelnej

Jezis jak já se tesila, až půjde do práce!!!

Ale obrovská pomoc to určitě byla, já zas prvních 14 dnů musela dokrmovat, takže jsme měli kolečko kojení/dokrm/odstrikavani a sotva jsem skončila, mohla jsem začít nanovo.takže sice dite spalo, ale já měla nastavenej budík ... 

uf, naštěstí se to povedlo nastartovat a od ty chvíle je kojení vyloženě napohodu

Potrefenáhusa no právě ten servis kolem je v začátcích k nezaplacení. Podle mě i za cenu blbých rad. 

Pinot Noir je, to fakt jo.

(a taky vztek na toho druhyho mi pomohl prezit spoustu krizových chvil )

Potrefenáhusa tenhle kolotoč, teda bez kojení, jen nakrmit, odstříkat, vydržela moje mamka u druhé ségry tři měsíce, ještě s tehdejší ruční odsávačkou. To absolutně nechápu, muselo to být strašně náročné.

Ta paměť je vážně milosrdná. Ještě před dvěma měsíci to u nás bylo hrozně hrozný, zdravím žluťásek

A teď celkem normální. Občas ještě má záchvat neutišitelnýho pláče, a u toho si vždycky říkám, jak jsem to mohla přežít prakticky nonstop... Ale vybavuju si ty myšlenky, že to byla chyba, že žádný miminko nemá tolik trpět.

A někde se složit s vyhlídkou na rekreaci v nemocnici jsem si vždycky rozmyslela, protože neuměl ani pít z lahvičky, takže to "někdo se postará" by se značně zkomplikovalo. A teď mám takový zlatý dítě.Sice moc nespím, ale on je spokojenej a to dělá hodně.

Potrefenáhusa Tohle je strasne, ty zacatky. Me to stacilo v porodnici a to jsem neodstrikavala. Ale i tak se ve zbytku casu nedalo skoto ani usnout.  Ta kvalita zivota jen s kojenim je nekde uplne jinde (nebo asi i s UM). Jinak za me je s tim ditetem legrace uz od pul roka. Treba ted strasne rad sedi v nakupnim voziku v Kauflandu a fascinovane sleduje okoli. 

Jos jo, to bylo hezké, jak ti moji čučeli z kočárku vleže na bříšku (sed u nás byl aktuální až v roce) a člověk mohl jít kam chtěl, žádné já chci na hřiště. Ale pořád to byly taková malá zvířátka, kolem toho roku a půl se z nich stanou malí lidi.

Dve nemocny deti doma najednou, a nemocny akorat tak ze prudi a vymysli cicoviny a to mely byt obe ve skolce

Jos bylo to děsný, já z toho dokrmu byla už v porodnici úplně v hajzlu, on je to zacarovanej kruh totiž mi přijde, navrch apolinar fakt není baby friendly hospital (ale má jiný kvality, kvůli kterym jsem ho vybrala) I si nás pediatricka kvůli váze na začátku zvala 2x tydne, než dite začalo trochu pribirat...Jezis jak já se strašně bála ji ten dokrm už nedat, počítala jsem ty pocurany pliny, jestli není dehydrovana a bala se, ze bude mít hlad.....a dite se hned rozkoukalo a já nesla po sestinedeli na kontrolu plne kojeny 5 kilovy dítě 

Evaeva mne přijde, ze ta naše je malý člověk už od toho pidimimina, kdy na mě koukala z povijanu s výrazem mojí babičky 

a tedka si fakt bezvadně prohlíží knížky, ukazuje si v nich hrozne srandovne prstickem a něco si povídá (jen teda to okynko to má bohužel sečtený, už sežrala kralikarnu a kurnik z druhy knížky s farmou)

Potrefenáhusa no vidíš to je další rozdíl, já měla to dítě nedomrle ještě v roce. Si pamatuji, že jsem se na nejaké akci normálně rozbrečela, protože mi vyrazila z ruky jogurt a já nic jineho už sebou neměla. Kamarátka pediatr mi rika: to bude dobrý, tak ji misto toho nakoj a je to. Ale ja už byla tak vynervovana z toho, že mi dítě nepribyva, že me úplně rozhodila takováto kravina. 

continuity já to vůbec nemyslela nějak konfrontacne, kazdej má tu cestu a příběh jinej 

jen jsem si na to vzpomnela, když se mne teď v zimě ptala kamaradka tesne před porodem prvního ditete, co bylo nejhorší 

tak u nás jednoznačně ten chlap, kterej to moc nepobiral

a co mě nejvíc překvapilo, to už jsem tu psala, jak nebudu vůbec dávat psychicky ten pláč

continuity přesně, když člověk v podstatě několik let řeší, že dítě nejí, pořád je mimo tabulky a každá nemoc ho připraví o pracně vykrmené dekagramy, je to na palici.

Potrefenáhusa Jo, porodnici jsem brecela i ja, ze nemuzu kojit. Akorat ja tam byla asi 6 dni a mezitim se rozkojila. Ale taky mi zpocatku nepribiral, v sestinedeli mel asi jen 200g navic. Zvrhlo se to az potom. Nedavno jsem se otocila a cmajznul mi moji suchou palacinku a tlacil to do sebe jak o zavod. Takze tu svickovou s knedlikem asi zavedu velmi zahy. Ale je vtipny, jak jsou ty deti jine. Muj je likvidator, se vsim boucha, knihy sesnazi skubat, zadne ukazovani prstickem. Ty cernobile montesori funguji uplne stejne

Potrefenáhusa s tím pláčem, každá, která přežila hodně uplakané dítě, je pro mě neskutečná hrdinka . Vždycky si musím v duchu jednu plesknout, když mě k šílenství dovádí obyčejné zabrečení.

Pinot Noir My to s Potrefenáhusa fakt nemyslime zle. Moje zasluha ta zravost ditete neni, proste asi geny po manzelovi. Sousedky chlapec zije uz 4 roky pry ze suchych keksu a vzdusne vlhkosti.