slniecko Měla jsem vždycky strach u toho ADHD, že syn se celkem rád a rychle družil a vyhledával party, tak aby se nám podařilo ten kritický věk nějak zvládnout. Dětství teda bylo hodně náročné a zlom nastal až později. Řekla bych tak 14-15. Sice nám každý psycholog říkal, že má nadprůměrné IQ a intelektem dotáhne to co mu chybí. Bude mu teprve 17, ale můžu říct, že zatím jsem překvapená, celkem funguje, chodí včas domů, telefonuje, že se zdrží, nekouří a nepije. Platí i domluva, že vždy vím, kde je. Možná bude trochu, jak tvůj muž. On je oblíbený, zábavný, strašně akční, ale doma bych ho občas roztrhla i dnes. 
Hlavně, když má pocit, že má v něčem pravdu a nebo občas se svou sebestředností. Na druhou stranu on je totálně klidný, nic ho nestresuje, vše se zvládne, problémy nikdy nikde nevidí.
Tak, ono je to plus-mínus, no....tak ako pri tej chôdzi, priemer 12 mesiacov,ale rozptyl 6-18. Tkže indi-vindi. No a to, čo mi píšeš mi príde typické pre akéhokoľvek adolescenta, aj keď je jasné - a viem to dobre podľa seba - že u tých ADHDkov to človek viac sleduje, proste má strach aby sa to nejako nezvhlo.
Ale fakt na príklade môjho muža a už pomaličky aj u staršej vidím, že keď sa tá hyperproduktivirta s tým spojená nasmeruje dobrým smerom, tak to môže byť dokonca aj životné plus. Zas ale treba sa naučiť relaxovať a vypínať, inak prídu ďalšie problémy.
Když jsem byla malá, bylo celkem běžné, že se děti potloukaly samy venku, v partičkách. To dneska neexistuje, tak možná kolikrát těm rodičům nezbyde, než je někam zapsat a splašit někoho, kdo je tam odvede. Některé kolegyně to tak mají, vyloženě z nouze. 
