Retro - vzpomínky voňavé i jiné

jako se jim smějeme, ale mě poslat třeba pro šrouby nebo něco takovýho, tak jsem taky v háji.....no ale tak já bych se zeptala prodavače, že jo...

Přesně to mě taky napadlo. Ale v železářství já hraju blbou blondýnu a ti prodavači vždycky úplně zjihnou a se vším mi pomůžou.

Já když chci něco takto SLOŽITÉHO, tak hlásím barvu. Název je mu k ničemu, jedině barva kelímku. Jestli smetanám někdy někdo změní barevné označení, jsem v háji.

Tak pokud neodolate: http://www.demel.at/frames/index_shop_gesamtuebersicht.htm

Proč ne, lecjaké květy jsou jedlé. Grossularia kdysi dávala recept na fialkový cukr, chtěla jsem ho vyrbit, ale než jsem vyrazila na sběr, fialky přestaly vonět. Ty staré české si představuju prostě jako sladké hodně voňavé cucací bonbóny.

Ja vim, kvety jim. Ja jsem myslela, ze mam uplne nulovou predstavu, jakou maji ty fialky chut. Ne vsechny veci z kvetu mi chutnaji, treba ruzovou vodu nemusim, tak se mi to zatim nechtelo riskovat. Mam trochu strach, ze je to treba az moc sladke. 

no, já nevopisuju, já ne! (a jdu to najít :-))) )

Hodně sladké to asi bude. U cucavých bonbonů je sladkost obvykle kompenzovaná kyselostí, to tady adi nebude. Já moc nemusím ani takové ty levandulové limonády, co se v létě hodně vyrojily, přijdou mi jen sladké.

Jo, ty mi taky moc nechutnaji. Ja mam taky rada, kdyz je ta sladkost necim vyvazena.

ja co jsem mela z fialek, vetsinou to byly ruzne peny lehoucke jako dech kombinovane treba s champagne, tak to melo chut velmi velmi jemnou. 

Hm, tak to zni zajimave. Az bude nekdy moznost, tak ochutnam.

Fialková zmrzlina například, kterou jsem si nikdy nedokázala odpustit v Provence, tak ta třeba není vůbec přeslazená. Jemná nahořklost a zelená svěžest je vyvážená trochou cukru. A je smetanová, takže chutná sametově.

Na jihu Francie jsem pravidelne a tu zmrzlinu jsem videla, ale nezkousela, protoze zmrzlinu moc nejim. Vlastne jsem fialky uz nejak zpracovane videla casteji, ale jeste nejedla, tedy alespon si nepamatuji. Narozdil od te levandule, ktere se tam clovek taky nevyhne. Tu jsem mela v ruznych pochutinach.

Mám asi o něco raději fialku než levanduli, pokud jde o talíř. Ve vůních většinou taky, ale přijde na to, jaké jsou ostatní ingredience, levandule někdy příjemně překvapí.

Tak to ty fialky budu muset ochutnat. Levandule mi v jidle nevadi, ale nevyhledavam ji. Mam jednu merunkovou marmeladu s levanduli, kde jsou ty chute velmi dobre vybalancovane, ale jinak mne nechava vcelku chladnou.

A pokud jde o parfém, mám raději fialku než levanduli. Fialkové bonbony ve tvaru kvítků jsem po všech různých zkoušeních našla jen v Misii. Levandule může být zlatá fialová, mám ji navždy spojenou s polštáři a prádelnikem.

Odpověděla bych asi takhle: my jsme kupříkladu teprve před nedávnem zjistily, že jsme velmi zpopularizovaly restauraci Plachta na Andělovi, v níž jsme se v rámci pravidelných parfémových srazů začaly scházet zhruba až půl roku po vzniku tohoto webu a v Praze je těch vhodných restaurací k výběru tak žalostně málo, že jo?

Časem takových úsměvných podobností bude asi přibývat. A pak to člověk přestane vnímat a řešit.

Tak jako smetany vem ďas....ale přinést mi domů místo chřestu řapíkatý celer.... asi by dostal k večeři místo červeného vína rybízový sirup 

Ale já už kdysi bavila historkou, jak mi přinesl místo alobalu (na výrobu vánočních ozdob) potravinářskou fólii....

Asi to mam podobne. Levandule jeden cas hrozne letela v takovem jakoze Provence stylu - asi kvuli tomu ji budu mit navzdy spojenou s babickovskou svetnici, polstari, mydlem a kycovitymi obrazky fialovych poli na povleceni. A podobne to tedy mam i s pomerancem, ktery mi okamzite asociuje chemickou chut v nekterych cokoladach. 

Moje první a na dlouho jediná cesta do kapitalistické ciziny byla do kraje Levandule. Takže pro mne  byla její vůně dlouho vůní ráje. Ale k jídlu ne-e!