Co vás dneska vážně nas...namíchlo?
barbucha tak von ten barák a firma třeba patří rodičům (netuším)... to pak bude eště probuzení, až z toho všeho bude JR vyplácet polovičku bráchovi 
Radši vypadnu s holým zadkem, než bejt jak pes u boudy, do kterýho každej jen kopne.
Jako jo, člověk musí z něčeho žít... ale sázet na dejme tomu nějaký dědictví nebo sliby dědictví je nebezpečný samo o sobě. Nikdy nevíš, co těm seniorům přelítne přes nos. Radši bych se spolehla sama na sebe, zvlášť když nějaký manažerský schopnosti jsem už prokázala dostatečně, ne?
Ale neznám poměry, tak jen teoretizuju.
barbucha presne tahle diskuse probehla pred x-lety na MP, takze jo, mate sice pravdu, ale JR tohle zjevne zmenit nechce tudiz bezpredmetny
Ono se vám to lehce řekne, vykašlat se na všechno, nemusím tady bejt, půjdete do domova důchodců... jenže člověk má taky nějaký svědomí, že jo. A můžou se k vám rodiče chovat všelijak, být nespravedliví, dávat přednost jinému sourozenci / členu rodiny, i když to není fér - stejně jsou to rodiče a je strašně těžké se na ně vykašlat, když víte, že vás potřebujou. Vím o čem mluvím, u nás to sice není tak dramatické, ale občas se to ve mně taky docela pere, naštěstí já na to úplně sama nejsem.
viktorka_od splavu keď to vôbec nie je také jednoduché, keď v tom človek vyrastal, sa z toho nejako vyslobodiť, bohužiaľ.
Kokoska To je pravda. Navíc bych ještě podotkla, že není tak jednoduché takto kompletně ze svého života vystoupit a začít jinde a jinak, jak se to od klávesnice jeví.
Mrs.Robinson no právě ...
Mrs.Robinson není, no. Ale jde to.
Záleží na míře únosnosti a ochotě sebeobetovani.
Na výběr má každý. Buď budu trpět a brečet potajmu do polštáře a nebo zvednu hlavu a začnu si vážit taky sama sebe a svého zivota. Já vždycky rikam: proč čekáš, že se tě budou vážit druzí, když si nevážís sama sebe..?
Jak psala Barbucha. Jiný život už nebude.
Jako neříkám hned spálit mosty, ale rozhodně se přestat snažit vyhovět všem a zastat vše. Stejně to nikdo neoceni.
slniecko to ja samozrejme vim. no kdyz za tech nekolik let (ono to muze byt i pet, mozna?) nenastala zadna zmena, beru to tak, ze to opravdu zmenit nechce. a tim vubec nemyslim ze by "si za to mohla" nebo podobnou blbost. jen, ze o rady zmenit zivot a zacit znovu jinde a jinak proste nestoji.
Jiná Realita
Proč hned tak razantně? Stačilo by barák i s firmou prodat a rodiče umístit do domova důchodců. Jistě by jim tam bylo líp, kdyby nemuseli pořád koukat na neschopnou dceru
Pardon, něco mi asi uniklo, ale jak se svéprávní rodiče dají umístit do domova důchodců?
barbucha Hele ze mi jednou poradis az budu potrebovat? Fakt se to cte sami a zni to vsechno tak logicky a jednoduse (ne na realizaci samozrejme, ale jednoduche nalezeni teoretickeho vychodiska:-D).
Samantha Ze se o ne prestanes starat a oni si bud budou muset najmout opatrovatelku full time nebo odejit nekam, kde ty opatrovatelky jsou.
Pardon, něco mi asi uniklo, ale jak se svéprávní rodiče dají umístit do domova důchodců?
Asi tak, jak píše Karja. Jakmile bude domácí otrok (kterýho maj zadarmo) z baráku, můžou se rozhodnout sami. Nakonec, jak správně připomínáš, jsou svéprávní - tak ať si to uspořádaj, jak jim libo.
Já ti poradím ráda 
Ale jak vidíš, ne vždycky se ty rady každýmu hoděj... neni každej takovej zloprcek a zarytej individualista jako já, kterej když mu bouchnou saze, nekouká napravo nalevo a jede! 
barbucha A tak vono jinejm se radí dobře, že jo, to já myslím teda taky celkem umim...
Ono se vám to lehce řekne, vykašlat se na všechno, nemusím tady bejt, půjdete do domova důchodců... jenže člověk má taky nějaký svědomí, že jo. A můžou se k vám rodiče chovat všelijak, být nespravedliví, dávat přednost jinému sourozenci / členu rodiny, i když to není fér - stejně jsou to rodiče a je strašně těžké se na ně vykašlat, když víte, že vás potřebujou. Vím o čem mluvím, u nás to sice není tak dramatické, ale občas se to ve mně taky docela pere, naštěstí já na to úplně sama nejsem.
Hele já taky vím o čem mluvím (včetně tý přednosti jinýmu sourozenci). Neměla jsem to teda nějak dlouho na krku to obstarávání dvou domácností, dva tři roky, a dělala jsem co jsem mohla - ale s tím, že mám i svoje povinnosti, takže pokud to nepůjde podle mě, nepůjde to vůbec. To je potřeba nastavit, jinak seš ztracená. Telefonáty xkrát denně i o půlnoci, co všechno musím... no nic nemusím. Povinnost, svědomí... všechno pěkný a dá se to splnit/uspokojit, ale jestli seš jedinej člověk, kterej to má na triku (byť s pomocí manžela apod., ale rozhoduješ prakticky sama), tak musíš bejt i jedinej "vedoucí" I tak je to náročný dost a dost.
barbucha A tak vono jinejm se radí dobře, že jo, to já myslím teda taky celkem umim...
Tak rozhodně. Ale někdy ten nezúčastněnej pohled taky není od věci, když se podíváš jakože nezaujatě, z dálky. Samozřejmě nevíš přesně detaily, jen to co je ti dotyčnej ochotnej sdělit, a tak někdy to může bejt zkreslený, to je jasný.
barbucha Hodi nehodi, jinej uhel pohledu to chce vzdycky;-)
Určitě chce. A vyslechnout si ho Ale vůbec nejdůležitější je položit sám/resp. spíš sama (páč chlapi jsou kapku línější v tomhle ohledu) sobě zásadní otázku - chci takhle žít i za deset let? Nebo nafurt?! Až se za mnou zavře to víko (s odpuštěním), chci si říct že jsem svůj jedinej život protrpěla nebo prostě jen tak nějak snášela?
No ovšem, má to svoje úskalí... (jednou dávno jsem si ty otázky položila, a výsledek byl, že jsem do hodiny opouštěla byt, v každé ruce jedno dítě a jednu igelitku 
) Přičemž to úskalí spočívá hlavně v tom, že člověk nemusí pod most a nezdechne hlady, že jo. Tak ale to si musí každej zařídit/spočítat sám
