Co vás dneska vážně nas...namíchlo?

barbucha tak mi poraď, jak dostanu dva zatvrzelý staříky, kteří tvají na tom, že se z domova nehnou, do Prahy. Doteď to celkem šlo, teď začínají mít vážný problémy, ale hlavně s mou matkou nepohne nic. Zajistili jsme aspoň obědy od sociálky, jedna z nás, která žije sama, tam často jezdí na víkendy, já zajišťuju doktory, což taky znamená jet těch 120 km, abych je odvezla dalších pár km na vyšetření, a zase dalších 120 domů. Sanitku nesnášejí, protože jede dlouho jak nabírá po okrese lidi a musí se pak čekat, až jsou všichni hotoví a zase jede po celém okrese zpátky. Některá vyšetření mají tady v Praze, takže stěhujeme tunu věcí k nám, objedeme co je potřeba a za týden zase stěhujeme cirkus zpátky. Občas tu jsou měsíc, dva, když jde o nějaký větší zákrok s další rehabilitací. Vtipný je, že když pracuju z domova a zvlášť teď, když už jsem papírově v důchodu, mají všichni dojem, že mám spoustu času na cokoli. Máme tu pro ně byt už asi 5 let, 5 minut autem od nás, dalo by se za nima každý den zajít, vzít je k nám, kdykoli by chtěli. Měli by svůj klid, v domě je výtah, což teď nemají, kolem rovina a pěkné chodníky na procházky, ale prostě ne. Na jednu stranu to chápu, na druhou se bojím každého telefonu, co se zas stalo za katastrofu.

Mimochodem, dneska jsem si řekla, že taky můžu myslet na sebe a nedělat všechno, co si kdo vzpomene. Takže se mnou teď nemluví ani noha od stolu, protože jsem nechtěla, aby k nám na odpoledne, noc a zítřek přišly tři děti, protože jejich rodiče si chtějí v klidu připravit Vánoce. Nechtěla - rozuměj řekla jsem manželovi, ať je teda přivede, ale starat se o ně bude výhradně on, protože já si taky potřebuju leccos udělat. Plánovala jsem, že zítra ráno dojedu nakoupit, ale vzala jsem auto a jela hned, aby tu dětičky měly co k večeři a k snídani podle jejich chutí (které jsou dost neodhadnutelné) a když jsem se vrátila, bylo mi řečeno, že když teda nechci a mám s tím takový problém, všechno se ruší a "počkej, až ty budeš něco chtít".

Omlouvám se za litanii, nějak to ze mě vyskočilo, skoro se mi chce říct po*raný Vánoce.

Kokoska Když já se ani nedivím, že se nechtějí přestěhovat. Vytrhli byste je z jejich prostředí. Mají tam své známé, sousedy, vyšlapané cestičky, znají každý kámen, prodavačky v obchodech,  všichni znají je, prostě jsou tam doma.

A ted by měli přesídlit daleko od domova, kde je to pro ně cizí. Ano, přijdeš k nim na návštěvu, ale.. je to pro ně anonymní, neznámé prostředí, kromě návštěv tam budou sami. (tak to vnímají oni) Vůbec se nedivím, že nechtějí opustit domov a jít do cizího. Staré stromy se moc těžko přesazují.

A s těmi dětmi se ti vůbec nedivím. Ty jsi už jedny děti vychovala, ted můžeš pomáhat, ale jenom jak sama chceš. 

Popravdě by mě spíš poněkud namíchnul manžel, že se tedy nechce starat sám. Klidně s nimi mohl strávit (když už) odpoledne venku, večer bys mu určitě pomohla a ráno mohli vypadnout zase na celý den někam do světa, třeba na prohlídku vánoční Prahy.

Jo, to je nejhorší, člověk hlídá (nebo cokoli dělá) rád, snaží se vyhovět, jak to jen jde. Jenže pak se to začne brát jako samozřejmost a když jednou nemůže, nehodí se to, je za špatného, protože to jindy šlo.

Vydržať!

Dadoo jo, já chápu, že pro staré lidi je těžké změnit prostředí, ale co až se prostě sami neobslouží?  Teď je s tím nechci stresovat, ale fakt mě to děsí.

S těma dětma je to poprvé za 7 let, co je nejstarší na světě, že jsem odmítla. Byla jsem pravda dost vzteklá, protože mi není úplně dobře a měla jsem nějaký plány, co kdy udělat, abych to v klidu zvládla. Oni když jsou u nás, je celý dům naruby, dva starší se perou a nejmladší brečí, že chce maminku. Aby byl klid, musí se jim někdo fakt věnovat. Kdyby šlo o to, že třeba jejich rodiče mají nějaké divadlo nebo něco a děti tu přespí, tak nemám problém. Ale jako "v klidu připravit Vánoce..." maminka je s nima doma, dva starší jsou skoro celý den ve škole a ve školce, k nejmladší má chůvu. Sama nepeče, to si vždycky libuje, jak jí napeče maminka, na oběd na Štědrý den jdou taky k rodičům. A už před měsícem říkali, že letos k nim nemáme chodit, protože jedou hned 25. na hory. No jsem docela zvědavá, kdo si ty tři raubíře nakonec vzal, on je nikdo moc najednou všechny tři nechce, kromě mého muže.

Kokoska Pěkný ...  s rodiči je to těžké, obávám se, že je nepřesvědčíš a jediné, kdy by se odhodlali k přestěhování, by byl fakt, že už nezvládají ani běžné minimum a ty by jsi odmítla věčné asistence ve stanovenou dobu. Je to nepochopitelné, že se nechtějí přestěhovat tam, kde by o ně mohlo být lépe postaráno, respektive si zřejmě nehodlají připustit, že by tím ulehčili život i ostatním. 

A k bodu dva. Jak bylo řečeno, to, že pomáháš s vnoučaty, je tvoje dobrá vůle, nikoli povinnost! Takže žádné výčitky, je třeba mít čas pro sebe a pokud se to hodí a máš náladu, tak věřím, že se ráda postaráš i o vnoučata, ale dělat z toho pravidlo?

Kokoska no, kromě tvého muže, když se o ně postaráš ty.

Takhle, jak jsi to popsala, je to tedy docela... no skoro bych napsala, že až drzý. V klidu si připravit vánoce. A že se nezeptali taky tebe, když ta hlavní tíha leží na tobě? I s přípravou vánoc zase u vás doma. 

Ale ani bych se nedivila, kdyby to nabídl sám tvůj manžel. Oni jsou v tomhle chlapi poněkud nedovtipní :-)

Kokoska Znám to z vlastní zkušenosti, tak ti rozumím. Ale mám jednu známou, která to má ke stejně zatvrzelým rodičům 500 km jednu cestu, jezdí k nim každý víkend, protože se odmítají přestěhovat. Fakt ji obdivuju, má náročnou práci, je jí před šedesátkou, takže by si taky zasloužila klid. 
Já už tu psala o dědečkovi, kterého jsme přestěhovali z domečku ze zahradou na venkově do Prahy na Václavák :-). Bylo mu skoro devadesát a prožil tam sedm velmi spokojených let :-).

Dadoo manželovi zavolal syn a on nadšeně souhlasil (aniž by se mě zeptal) jako proč ne, samozřejmě!

Ale co už, stalo se, jen teda moje letos totálně nevánoční nálada dostala další hřebíček.

999 oni ti chlapi mi v tomhle přijdou přizpůsobivější, u nás to vyloženě odmítá máti. Přitom táta je teď na tom tak, že sám nesejde schody z prvního patra, tady by měli výtah. 

Kokoska

Já to taky chápu, neb se blížím věku zatvrzelého staříka Ale co je teda hlavní - resp. kdo to všechno má na triku?! Jestli ty, tak snad není o čem uvažovat... jako to, že se z domova sami nehnou, by se jim asi těžkou realizovalo bez tebe, ne? No a pokud tobě vyhovuje spíš to, že by bydleli s tebou...tak bych asi neváhala je postavit před hotovou věc. Prostě chtějí/potřebují pomoc (no aby ne), ale to pak musej taky tomu pomáhajícímu nechat nějakej prostor.

Hele a celý ty vánoce... jsou jenom pověra To jest nemusíš votročit všem - a já  jsem rozhodně tvůj tým - se mnou by se ty haranti, ovšem ani manžel,  nenasdídali.

Kokoska U té mojí známé je to taky problém matky.

Jé, téma hlídání mi něco připomnělo. Před pár lety jsme se nějak se synovou přítelkyní bavili na téma děti. A ona tenkrát řekla, že by možná o dítěti uvažovala, ale že by musela mít zaručený pravidelný hlídání (snad každý den) a pomoc s dítětem a vrhla při tom významný pohled na mě. Já jsem se začala smát a řekla jsem jí, že na pomoc by měla muže. Že bych vnouče někdy ráda pohlídala, ale že s nějakým pravidelným servisem z mé strany ať rozhodně nepočítá. No, na to ona řekla, že teda asi žádný dítě nebude, protože by neměla čas na sebe, jak je zvyklá. Děti nemají.

barbucha jak jsem psala, nejsem na to sama, ale spíš jsem za špatnou, protože tam nejezdím víkend co víkend. A ještě mám drzé nápady, že by se měli stěhovat. Když jsem se zmínila, jestli teda nemáme hledat nějakou možnost domu s pečovatelskou službou, kde by měli svůj byt a byl k dispozici doktor, přišlo to ke mně procezené přes další lidi, že chci dát rodiče do ústavu. 

Ona ta, co tam skoro každý víkend jede, toho má taky plný zuby, a mně si pak stěžuje, jak je to těžký. Ale ona před našima neremcá, máma si ji pěkně osedlala, jen já pak poslouchám, že je z nich na prášky. Já bych se klidně starala, jen pro mě fakt není jednoduché sebrat se na zavolání a odjet tam v ten moment. Stejně tam každý měsíc pár dní jsem, většinou v týdnu, když ostatní jsou v práci. Tím přestěhováním by se toho vyřešilo fakt hodně , bohužel asi jen z mého pohledu a "pro moje pohodlí".

Kokoska já mám mámu 81 let 200km daleko. Zatím to jde, ale taky mám obavy, co bude dál. 

crazydaisy loool.jako fakt?:D to je ale dobre ze nemaj...neni to.povinnost a lepsi nez aby pak byla nestastna ze nema ten cas na sebe, no...

Kokoska ty si teda na to m dost podobne az na to ze my sme nakoniec sa prestahovali aj za cenu idtych , ehm, nevyhod . Sme v tom veku ze sice deti velke ale uz maju svoje deti a potrebuju s nimi pomoct a do toho rodicia vo vysokom veku. Nas k tomu pohla mamina choroba kedy som lietala medzi pracou nemocmicou a domom nadivj kde bol otec . Ale mali sme to nlizko cca 8 km. Aj to je vtedy dost a nemas cas na nic ine. 

Preto niekedy ked tu citam ze rodic odmietne varovat svoje vnucata a hned pohorsenie, ze nikzo nevie ako zo vlastne je a tiez mame svoje limity. Nerada odmietam pomoc ale raz za cas vhcem cas pre seba. 

Kokoska Jezis, to je mi moc lito, ale rodice chapu a chapu I tebe. Myslim, ze situace ale nejak vygraduje a bude se to muset resit. Ta situace s vnoucaty, no jsou moc zhyckany no, normalne jim mas neco nakecat, ze mas rymicku a kdovi cosi, a postupne je odvykat. Ja treba mam v sobe I docela ,,blok,, zadat o hlidani, jsem takova abych nikoho neobtezovala, ale sambo zacina byt dost odrzlej a zkousi to pri kazde prilezitosti:-D Minule jsem mu musela vysvetlit, ze mymu tatovi je 60, vstava v 5 do prace a fakt nebude po praci dve tri hodiny s nasi malou. A to nam ji ted tatka fakt pravidelne vencil, trictvrte hodky treba obden a jak to staci!

Karja je, co ty tady jeste? Porad 2 v 1? 

Ja tu rymicku fakt mam, na dnesek jsem spala asi 3 hodiny, kdyz jsem se zrovna nedusila.

Kokoska Ne, uz jsme oddeleny od vceera, ale mam takovej hlad, ze nemuzu ani odpocivat a spat, coz delaji vsichni moji kamaradi a rodina, takze tady radim, ze jo! Ten nocni hlad normalne prebil vsechny dojmy a utrapy z porodu I z maly, podle me to bylo ucelovy:-D

Janulik03 pry se tomu rika "sendvicova generace", z jedne strany rodice, z druhe deti a vnoucata. 

Ja jsem nechtela nic jinyho, nez ze si manzel vezme deti komplet na starost, ne ze s nima bude 2 hodiny venku, pak nahazi kupu mokryho obleceni na jednu hromadu a sedne si k pocitaci. Dceri jsem v patek hlidani taky odrekla, ze mi neni dobre. Prelozila si zubare na jindy, zeptala se, jestli mi ma privezt nakup, zadnej problem.  Zadny "priste nepomuzu ja tobe."

Ted me to cely mrzi.

Kokoska Tak verim, ze to cely bylo nedorozumeni a druha strana to tak vubec nemyslela a nejak se to cestou vsechno popletlo;-)