Encens Japonais Aedes de Venustas
...kadidlo,
provzdušněné větrem z pepře, delikátně sládnoucí - ono kadidlo - pomalu usychající slamněnkou(i s její přicházející šustivou, mikro křupavou prašností.
Kadidlo barvy tmavých akvarelů v šedavých a khaki tónech, jakoby všechen prach světa a hodně tmavé jalovcové, jemně rozemnuté větévky byly natlačeny do váčku z precizně vydělané a nošením velmi změklé kůže, na níž občas ulpí i pár kapek ohnivé vody a někdy zas poslouží pro ruce mokré od řezání květin(tuhých, lahvově zelených kosatcových stvolů) po dešti...
Toto kadidlo voní neustále průtahově.
Hustě, plně, ale pořád s jakýmsi zeleně bylinným hustým vánkem.
...meditativní vůně - natřít vonnou mast na spánky,
lehnout si na dlažbu v kostele, zavřít oči a jen vnímat, chlad, vysoký strop, zlato oltářů a měkkost a nasládlost těla na tvrdé podlaze...
(kdy si po chvíli uvědomíte, že cítíte i pach hořících svící...)
...smutná melancholie...
EDIT 1: ...ale když vyjdete ze stínu chrámoví na denní světlo, vůně sluncem změkne, zesládne, zútulní a přimkne se k vám jak bylinkami nasládlý kašmírový šál...
EDIT 2: ...a nakonec - kadidlo, chvějivé okvětní plátky růží a kosatců prohřáté teplem těla(pižmo), prach z namletých dřev a na prach usušená tintkura z navanilkovělého benzoinu - to vše se prolne a promísí v delikátní lahodně hladivou směs, kdy máte dojem,
že nasáváte do plic mohérově plyšové kadidlo...
...ano,
každá meditace potřebuje
čas...
krok
světlo
čas a -
život plyne
zas