Co jste dnes zkoušeli/y za nikovky/exkluzivky?

Kingdom mi dávala zkusit janička24. Tam je daleko výraznější. Tady je ho mnohem míň. I když ani v tom Alexanderovi se mi to nezdálo jako žádná velká divočina. Janička mě varovala, že prej zpocenej kůň, ale to mi nepřišlo, i když mě se nezdá nikterak divokej ani Lutensův Kublaj.

Jo, Rose & Dragon je rozhodně dobrá vůně. Akorát mi přijde drzost chtít za ní dvakrát tolik (a chlup navíc) než za Tardes.

Jinak já jsem momentálně nadšená z vůní Francesca Bianchi, od níž mi minulé pondělí dorazily vzorky. Už je mám nazkoušené všechny tři, tak už pozvolna dokončuju článek. A minimálně dvě z nich budu potřebovat. Mám ráda tyhle parfuméry samouky, kteří nejsou svazováni tím, co si žádá majitel značky nebo davové trendy.

euridike Souhlasím s domenicou. Někdy to prostě jinak napsat nejde a i takové recenze jsou přínosné.

Fakt výborný počtení, určitě to do databáze recenzí patří. 

Essence No. 7 Neroli (Elie Saab) -  neroli? A kde? Na počátku zelená nasládlá vůně, s jemným nádechem anýzu, která se po rozvonění podivně zvrhla do ostrého a drhnoucího odéru linoucího se z čerstvě nalakovaného nábytku. Ovšem po několika hodinách nasládlá a kupodivu velmi příjemně lehce zatuchlá zeleň zasypaná pižmem. A skutečně i s neroli...byť ve stopovém množství.

Patchouli Leaves (Montale Paris) - sladký hliněný prach, do kterého se postupně infiltrovala nesladká skořice a pár sluncem rozpálených kamenů. Zní to divně, voní to překvapivě pěkně...  

Hm, tak to máš s Neroli fakt smůlu, na mně voní úplně normálně.

Carner Barcelona: Sandor 70´s

V centru Barcelony dnes můžete najít známou restauraci Sandor. V 70. letech minulého století to byl ale slavný bar, kde se scházela barcelonská elita a kde se ve vzduchu mísila vůně cigaret a kožených křesel. A tahle vůně se jej prý údajně snaží připomenout. Přivítá nás tóny semiše a vonovětky s vůní chlupatých meruněk, které by mohly evokovat křesla potažená jemným sametem, růží a svěžím bergamotem, jenž by zase mohl představovat citrusový koktejl.

Po pár minutách tím vším pak prostoupí slibovaná vůně aromatického tabáku se šalvějí a hladce zbroušené kůže. Pryskyřice s vetiverem v další fázi pak má nejspíš navodit dojem cigaretového kouře, zatímco cedrové dřevo zase nejspíš samotný bar a stoly. Teplé kadidlo se zemitostí pačuli a mechové tóny v základu potom dodávají vůni hloubku a úspěšně dotváří noční atmosféru. Za mě je to jednoznačně nejlepší vůně z celé černé kolekce.

...to zní dost dobře...

Má to něco z Daim Blond a Fumerie Turque.?

Ne. Z těch dvou vůbec nic. Je to spíš kožená vůně s tabákem a bylinkami z kategorie, co má ráda Pafqua.

...aha

...hmmm.!

Intense Cafe (Montale Paris) -  sladká růže zahrnutá lopatou větrového pižma, po rozvonění jemné café latté s pěnou posypanou drcenou cukrovou krustou z lentilek. Ovšem větrové pižmo zvítězilo a ovládlo bojiště...

Intense Pepper (Montale Paris) - Nasládlé dřevo, sladký bílý pepř a po rozvonění ještě lehce syntetické jehličí namočené v ledové vodě- svěží, vzdušná a na zvyklosti Montale neobvykle lehká vůně. Jako unisexová mi nepřipadá, spíš se blíží víc k vůni pánské - tento dojem se mi plně potvrdil po necelých dvou hodinách, kdy z ní zbyl jen laciný syntetický cedr v podobě ořezaných tužek.

Fakt? Mam to vyzkouset? A tabak je tam spis sladsi?

Bych ti to jinak nepsala, ne?

Myslíš, jestli je Sandor sladká jako Enigma pour Homme? To ne. Tady je té vanilky méně a není tu sladký otočník, i když zrovna ten druh použitého sladce aromatického tabáku stejný je. Tím ovšem nemyslím, že by si byly jakkoliv podobné jen na základě téhle jedné složky. Sandor ho má mnohem víc.

Každopádně jsem si jistá, že konkrétně Tobě se líbit bude. Jen ji vyzkoušej.

Puredistance: Sheiduna

Po loňských rozpačitých dojmech z White, kterou jsem sice vnímala jako povedenou, ale emocionálně se mě ve srovnání s Antonií nijak nedotkla, jsem byla na Sheidunu totiž zvědavá. Jan Ewoud Vos na ní se Cecile Zarokian pracoval údajně už od září 2015. Název je složen ze tří slov she – ona, sheika – šejka a dune – písečná duna a má údajně evokovat poušť při západu slunce. Už od prvního přičichnutí jsem však zjistila, že takhle ji bohužel vzhledem k tomu, jaké jiné pouštní vůně jsem dosud zkusila, nejsem schopná vnímat.

Sheiduna totiž už v úvodu pracuje se svěžím citrónem, šťavnatou mandarinkou, jiskřivými aldehydy a překvapivě příjemným přírodním černým rybízem, které si já osobně s pouští nespojuji ani v nejmenším. Hřejivou pouštní atmosféru má po rozvonění navodit palčivě dřevitý hřebíček podobně jako v Dune společně s ambrou. A v té osobně spatřuji menší kámen úrazu, jelikož na mé kůži voní dost synteticky.

Druhá věc je, že Cecile zde znovu pracuje se stejnou kombinací růže, pelargónie, zázvoru, kmínu a dalšího koření, vanilky a pryskyřic, jíž použila poprvé už v Mon nom est rouge. Je to zajímavá směs, ale mně osobně tohle její neustálé opakování už prostě nebaví. Tady je pouze obohacená o výše dužinu červené mandarinky a teplé kadidlo s náznakem písečných tónů v základu, které až teprve v této fázi lehce posunou vůni směrem na poušť. Intenzitu a výdrž má výbornou, ale při té ceně jsem čekala něco víc originálního a hlavně čistokrevně pouštního.

Souhlas.

Taky mi nepřipadá jako pouštní vůně, docela velká nálož mandarinky a hlavně, ten syntetický tón jsem v ní měla hodně výrazný. Zkoušela jsem krátce v říjnu a dokonce mě začal pálit jazyk , nechápu, co do toho dali. Tak jsem ji odložila a někdy v budoucnu jí dám ještě šanci.

Tak to mě naštěstí ne. To bych ten palec obrátila rovnou dolů. Jinak já ji zkoušela průběžně posledních 14 dní, co mi vzorek přišel a každý den jsem měla ten tón měla taky víc a víc protivnější. Tipuju to na nějaký druh syntetické ambry. Tuším, že v případě Sheiduny byl snad konkrétně použitý Norlimbanol, což by odpovídalo, protože přesně tahle látka byla použitá i v davovce Light Blue (Dolce & Gabbana) a tam ho cítím taky a je i jedním z důvodů, proč ji nemůžu na sobě vystát. A tady s ní fakt nešetřili. Takže já už jí šanci nejspíš dávat nebudu.

Hmm... pokud jde o Sheidunu, tady jsem taky rozpačitá. Zkouším a zkouším a pořád je něco zajímavějšího o čem přemýšlet a o čem psát než o ní. Je to první vůně značky, která mě neoslovuje. I když pominu, kterým jiným vůním je podobná (což samo o sobě nemusí vadit, ne každý zákazník je musí znát a tohle ho vůbec nemusí rušit), tak nedokáže vzbudit ty příjemné pocity, jako předešlé vůně značky. Všechny. I ty, které mi typově úplně nesedí, a přesto je považuju za hodně povedené. Škoda.

Ano, já to nemyslela tak, že by mi vadilo, když se mi zdá, že je nějaká vůně podobná jiné - viz třeba vůně Francescy Bianchi, které jsem recenzovala v posledním článku. Mnohdy to naopak může být naopak i ku prospěchu.

Ve své podstatě mi to ani nevadilo ani u předchozích vůní, které Cécile vytvořila pro jiné značky a kde jsem si té opakující se kombinace všimla taky a zmíňovala to, ale tahle variace se jí podle mě nějak nepovedla a taky to vnímám tak, že je to škoda.

Néa (Jul et Mad)

Líbivá ve všech ohledech. Byla jsem připravená na velkou sladkost a ono to tak strašné není, zesládne na mně až v dojezdu a to minimálně. Na první dojem se jeví jako snadno nositelná. Druhým dojmem pod dojmem celodenniho vynesení nemohu sloužit. Snadno rozpoznávám růži a pačuli, kterého je tam dost a dost. Vůně je jak hustý táhnoucí se lektvar v tom dobrém slova smyslu. Jen ty datle nejsem schopná uchopit. Hledám švestku, až nakonec usuzuji, že je tam v podobě vůně koncentrované rýžové "nadivajny" se švestkou coby třešničkou navrchu. Tlustá, zralá, macerovaná švestka na rýžové kaši. V pozadí nepatrná kyselkavost, zralé ovoce pak lépe chutná. A hutný sirup ze švestky přihřát, aby se začal více táhnout, a kaši s ním polít.

Vůně plně splňuje status parfému, víte o ní vy i okolí, pokožka ji dýchá spoustu hodin.

Jo, chci ji, jen se neukvapit, počkám ještě na ty další z bílé řady  

No ono to může být ročním obdobím, že se ti nezdá tak sladká. Já to totiž s Néa mám jako s Tonkou Impériale. V zimě jí miluju, ale v létě mi přijde strašně sladká.

Néa je z té bílé řady pro mě jednoznačně nejlepší. Možná bych ti spíš doporučovala zkusit Secret du Paradise Rouge. Ta sice už není faktickou součástí bílé kolekce, ale podle mě na ni jednoznačně navazuje, pokud chceš univerzální líbivku, kterou nikdo ve tvém okolí nezná.

Myslím to tak, že u té se mi zdá větší pravděpodobnost, že ta se ti nebude zdát tak sladká ani v době, kdy mrazy přejdou. Tedy ona Néa třeba na tobě nebude sladká ani v tom teple, že budeš mít štěstí jako Evanilla, ale teď se to dá s jistotou těžko odhadnout.

Zrovna zkouším Norne od Slumberhouse a jak jsem čekala lesní vůni třeba na úrovni Vetiveru Oriental, tak Norne k ní má hodně daleko. Ano, cítím v ní jehličí, kapradí a mech, ale bohužel přesně ten samý druh kadidla jako v Tauerově Incense rosé, výsledkem čehož to na mně voní, jakoby se to všechno pálilo v sudu společně se starými pneumatikami.

Ale mám ještě rozkoušené Kiste a Jeke a ty vypadají podstatně lépe.

Intense Cafe jsem nedavno taky testovala. Lentilky, to by me nenapadlo, ale mozna fakt jo. Porad jsem si rikala, ze tam citim nejakou sladkost z detstvi. Neco jako misa rezy.  Mne se docela libila, to kafe, spis latte nebo  jinou verzi kavy, kterou nepiju, tam taky citim, ovsem ne natolik, abych dala do nazvu slovo Cafe. Spis bych to nazvala Sweetshop Rose. 

Patchouli Leaves musim zkusit, Tva recenze me dost navnadila.