Voní jako čerstvě rozloupnutá mandarinka, posypaná příjemně živočišným kmínem, k níž si přikusujeme jablečný koláč. To vše spočívá na chyprovém podkladu v čele se suchým, lehce zakouřeným vetiverem.

Je vcelku neškodné zvířátko, které si spokojeně si hoví ve větvích santalovníku a chroupe přitom zelená jablíčka a čajové lístky. Sem tam slupne i nějakou tu meruňku. Přitom nasává vlhkou zemitou vůni okolní džungle (pačuli), mísící se s rozkvetlými citrusovníků, zeleným jasmínem a vanilovníků. (NT)

Už promo text k téhle vůni, slibující inspiraci vůní zelené městské džungle kolem Los Angeles, kterou zachytil na své fotografii Miguel Sadinho při výhledu z vily Sheats Goldstein, mě hodně navnadil, že tohle by mohla být opravdu zajímavá zelená a ne výhradně citrusová svěženka. No a taky že jo. Snad až na trochu bergamotové kůry v hromadě pikantního kardamomu v ní totiž citrusy jako takové vlastně ani nejsou cítit a pak už vás vítá nádherná jemně nahořklá zelená vůně fíků, galbana, čerstvě posečené trávy, jetele a tónu, který bych přirovnala k zelené kedlubně a nastrouhaným zázvorem (možná wasabi?). Ve vší té džungli najdeme i jeden sametově zelený lístek fialky. Mnohem podstatnější je však kopa jehličí páleného v nasládle voskových pryskyřicích v jejím samém srdci. A na samém konci vás čeká už jen mladý jedlový háj, plný čistoty a svěžesti s polštářkem toho nejjemnějšího bílého pižma se stopovým množstvím krémové tonky. Na takhle povedenou zelenou vůni člověk narazí málokdy, akorát by mohla držet déle než jen dvě hodiny, i když od tohoto typu vůně asi nelze v tomto ohledu očekávat lepší výkon. Přesto pro svěženkářky a milovnice zelených vůní by měla být podle mě snad svatá povinnost Panoramu vyzkoušet a nejen je možná příjemně překvapí.

Panthea prý v překladu znamená bohyně všech věcí. Při takovém názvu by člověk nejspíš čekal vůni, která vás doslova přišpendlí k židli, že? Kdepak. Panthea je vůní čistoty. Začíná jako čajovka, osvěžená bergamotem, kyselou mandarinkou a limonádovým růžovým pepřem. Po rozvonění se pak promění ve vzdušnou kosatcovku s mrkvovými podtóny, lístky fialek, drobounkým hřebíčkovým karafiátem a hebkým bílým pižmem. Až lehoulinká stopa tabáku, kořeněný santal a pačuli v základu ji nepatrně posunou orientálním směrem.

Šťavnatá sladká mandarinka, která doplnila sklenici ledového čaje, hned na úvod působí jako energetický životabudič. Především byl ovšem posílen mrkvičkový kosatec. Už to není žádný třepetající se subtilní andílek. Jeho fialková křídla jsou pevnější a mohutnější, poprášená jemným bílým pižmem. Má santalově mléčnou pleť, tonkově čokoládové oči a vlasy mu voní po hřebíčkovém tabáku.

Devítka v sobě skrývá kytičku citrusově svěžích fialek, vtisknutá do rukou dámy v kožených rukavičkách, projíždějící po parku ve vyhlídkovém kočáře, taženém dvojspřežím a kočím, který si právě otírá lehce orosené čelo čistým kapesníkem.

Pokud hledáte věrnou a zároveň minimalistickou, přesto ne úplně soliflorovou šeříkovou vůni, vhodnou i na léto, potom doporučuji zaměřit pozornost na sedmičku. Voní jako rozkvetlé šeříkové keře na pobřežní promenádě, kolem nichž se prochází dámy v rozevlátých, pižmově naškrobených letních šatech. Je u ní ovšem podstatné mít pozitivní vztah i ke slaným mořským vůním jako Eau des Merveilles Bleue.

Jak už napsala blackviolet, osmička je ódou na pomerančový květ. Postupně vám ukáže všechny jeho tváře od hořké svěžesti neroli přes petitgrainovou nazelenalost a dřevitost až po zkaramelizovanou medovou sladkost pomerančového květu s tónem lesních jahůdek a lehkým, téměř neznatelným dotykem bílého pižma.

Pierre Guillaume nám v Bois Naufragé předvedl, jak vypadá dokonalá středomořská fíkovka, V Ciel d´Airain zase naznačil, jak by mohla vypadat vůně olivového háje, ale teprve Marie Amandine ji dovedla k dokonalosti. Vynechala hrušky a soustředila se výhradně na olivy. Jejich zelenou hořkost zvýraznila galbanem a citrusově pryskyřičnatým mastixem. S pomocí ambrového dřeva, cedr, zemitosti pačuli a zelených lístků fialek vykouzlila kompletní olivovníky a prostřednictvím Iso-E-Super a slaného podtónu vetiveru mezi ně nechala přivát i mořský vzduch.

Bonbónové růže mě obvykle moc neberou, ovšem tahle je plněná příjemně kořenitým růžovým likérem a zlehka prohřátá kadidlem a doplněná opravdu autentickým sušeným vanilkovým luskem (žádný vanilin a podobné náhražky), které jí dodávají jemný orientální nádech a tím pádem přees její sladkost nepůsobí ani v nejmenším ulepeně. A skvěle drží!

Vím, že o Parfum Sacré se často píše jako o vůni posvátných prostor, mně se po prvním přičichnutí, kdy z toho mimochodem hned vznikla láska (a bylo to naslepo), no mně se jeví jako neuvěřitelně vřelá a teplá orientálka. Úchvatná je už úvodní směs štiplavého pepře, hřebíčku a nahořklých citrusů, na kterou se snaší velejemný skořicový poprašek. Jak se koření rozestoupí, vpluje na scénu medově nasládlá růže. Postupně jí však pokryje teplý odkápající vosk ze svícnu, co stojí vedle. Zároveň se stává i malinko dřevitější a obklopí ji kouř z pálené myrhy, v němž najdeme i pár zrníček téméř nesladké "pudrové" vanilky. Špetka hřejivého pižma jí zase dodává drobátko temperamentu. Ne, tohle určitě není kostel, to je vůně teplého večerního krbu, což ovšem neznamená, že jako správná orientálka nevoní dobře i v teple. Voní a jak ;) (škoda poslední reformulace).

Nazývat toto Parfum Sacré je pro mě skoro totéž jako nazývat tak současnou Magie Noire. Nádherný propracovaný kořenitý úvod s hřebíčkem, kardamomem, pepřem, skořicí a jiskřivým citrónem nahradil pepřově-skořicový poprašek s oschlým citrónem a jednou miniaturní hřebíčkovou hlavičkou. Z dokonalé symbiózy růže a jasmínu, který růži společně s dalšími složkami dodával medový nádech je rovněž pryč. Zůstala jen dřevitě sladká myrha, která teprve v základu jakžtakž dává tušit vzdálené příbuzenství s Parfum Sacré. Letošní verze v novém typu flakonu dopadla už naštěstí o něco lépe.

Vůně kubánské Havany? To je v tomhle podání hlavně vůně sušeného kořenitého tabáku, vybraného kubánského rumu, medově sladkého třtinového cukru, který slouží jako přísada pro výrobu bílé čokolády. A rovněž je to i vůně omšelých kubánských domků s oprýskanými dveřmi ze zemitě peprného guajakového dřeva.

Chanelovské mainstreamové citrusy s grepem křížené s konvalinkou a vlezlou květinovou aviváží. (NT)

Ani já bych Deauville neoznačila za klasickou letní svěženku nebo kolínskou. V úvodu sice obsahuje čerstvě oloupanou mandarinku, nazelenalou od petitgrainu, kterou jsme si před chvílí utrhli z větvičky, avšak ta se rychle začne ztrácet pod hromadou lístků bazalek, aby se pod ní proměnila v jemnou květinovou chypre se zeleným jasmínem a ojíněným okvětním plátkem růže a nesladkými pomerančovými kvítky.

Má velmi příjemný citrusový úvod v bio kvalitě, jímž se zlehka prolíná hořká svěžest neroli. Zároveň je podpořený jemně kořenitou pelargónií. Ještě příjemnější překvapení ovšem nastává po rozvonění, kdy se mezi ně vplete kosatec s bíločokoládovou tonkou, krémovou vanilkou a špetkou bílého pižma a vytvoří dojem luxusních líčidel. Pryskyřičnatá ambra v základu pak vůni dodává nepatrný orientální nádech.

Paříž očima a nosem Sophie Grojsman v koncentraci eau de toilette ve vintage verzi, to je město plné květin v rozpuku, hrající miliónem zářivých barev. Její vřelá náruč vám nejprve nabízí bergamotově svíravou pelargónii se zeleným hyacintem, konvalinkou a snítkou pudrově sladké mimózy, aby nás vzápětí osvěžila pomerančovým květem. Ovšem tím hlavním, co Paris nabízí, je kytice jemně kořenitých ovocných růží a vůně líčidel, hlavně fialkového a kosatcového pudru. V krotkém a uhlazeném duchu pak pokračuje i ambrový základ se santalem, cedrem a hebkým bílým pižmem. Výjimečně však pro vás mám docela dobrou zprávu. Tentokrát nemusíte ronit krokodýlí slzy, že současná Paříž už takhle nevypadá. U sousedů totiž přišel Jean Paul Guerlain s Nuit d´Amour, s níž si můžete ty rozevláté letní šaty znovu obléct a znovu podnikat romantické procházky po Paříži.

Při tomhle výletu se Pierre prý inspiroval Tiki koktejlem, což je ovocný drink na bázi rumu. Tenhle je sladce pomerančový s několika kapkami grapefruitové šťávy. Dokonce v něm plavou i kousky pomerančové dužiny. Bílým rumem je ovoněný jen tak lehce. Místo do vysoké sklenice nám jej ale barman nalil do kokosové skořápky, kterou chvíli před tím vydlabal a ozdobil pomerančovou kůrou. A kromě čerstvého kokosu vám k němu naservíruje i žloutkové věnečky s bílým fondánem.

Tahle vůně má spojovat dvě světové metropole s pomocí pro ni typických pochutin, v případě Los Angeles to má být coca cola a v případě Paříže zase makronka. Pokud jde o to první, Laurent LeGuernec si pro nás připravil spíš zázvorovou limonádu s bublinkami a plátky šťavnaté limetky, do níž přikápnul pár kapek sladkého coca-colového koncentrátu (heliotropin). Jako spojovací prvek se známou francouzskou laskominou však nepoužil překvapivě vůbec nic sladkého, ale naopak kousky hořké pomerančové kůry s hrstí bylinek. Až potud je Paris*L.A. svěženkou. Potom se už ovšem přihlásí Paříž s autentickou křupavou makronkou, zlehka posypanou práškovým cukrem (bílé pižmo) a tentokrát bez plastu, než jak tomu bylo u její předchůdkyně What Whe Do In Paris Is Secret. Moc pěkné.

V letošních modrých šatičkách jsem borůvky nenašla, za to tady ano. Je to tedy spíš borůvková marmeláda, smíchaná s jiskřivým zázvorem a citrusy, ale krásná a hlavně žádný černý rybíz. V další fázi zázvor s citrusy vystřídá svěží růže s ovocným jasmínem a trochou cypřiše, aby se nakonec s pomocí sladkého pačuliového základu a hebkého bílého pižma proměnila v pěnové bonbóny se smetanovou borůvkovou náplní. Bohužel jí však na rozdíl od LPRN Intense chybí intenzita a výdrž, nicméně je to pro mě už druhé příjemné překvapení od této značky.

V koncentraci EdT v sobě spojuje ovocnou sametovost Guet-Apens/Mitsouko se sofistikovaným osvěžením Vol de Nuit a přídavkem květin, zejména růže. Začínáme tím osvěžením, spojujícím natrpklý bergamot, zeleň a sušené švestky. Po té vás obklopí jemná vůně šeříku, jasmínu, slámově žlutých narcisek se zemitým podtónem a hlavně již zmiňovaných sušených růží. Všechny květiny jsou rozprostřeny na navlhlém lesním podrostu. Ten nejprve není tak typicky chyprově chladivý, jelikož v téhle fázi se znovu objevuje švestka, tentokrát v likérové podobě. Společně s ní začíná být patrná už i koření a kůže v jemné velurové úpravě. Onen temný lesní chlad se dostavuje až po odeznění švestky, kdy větvičník dostane konečně pořádný prostor, přičemž pryskyřice společně s pačuli a dřevem dodají vůni hloubku, čímž je obraz Parure kompletní: nadmíru elegantní květinově ovocná chypre s koženými tóny a lehoulinkým pižmovým popraškem v drydownu.

Je luxusní marmeládou ze sladkých mandarinek, kdoulí, lesních jahůdek a jiného červeného ovoce, lehce okořeněnou jiskřivým zázvorem a špetičkou pepře, aby se po rozvonění proměnila v zářivou bílokvětinovku se slunečným jasmínem, pomerančovým květem a rozumně nadávkovaným kašmeranem na sladce pačuliovém základu s dřevitou ambrou. Jinými slovy Pac Ce Soir je odpovědí, že nejen Francis Kurkdjian umí skvěle pracovat s jasmínem, když na to přijde.

Navnaděná Espresso Royal jsem podle složení očekávala podobnou pochutinu, ale tentokrát se nadšení jako v případě Santalove nekoná. Kávu až na pár prachových zrnek na začátku v té záplavě trpkého grepu skoro není cítit. Jedinou výhodou je, že tlumí i maracuju, a ta tak nepůsobí jako přeslazený multivitamínový bonbón. Co mi ovšem vadí, že plech chutných čokoládových pralinek, které se objeví po rozvonění, někdo zasypal obrovskou hromadou koriandru a přikryl velkým kusem plátna z naškrobeného lnu (len plus pližmo), ušpiněným od hlíny (pačuli), takže o čokoládové vášni nemůže být ani řeč. (NT)

Vůně Marka Buxtona mě až na pár vzácných výjimek obvykle míjejí. Tohle je jedna z nich. Podařilo se mu totiž namíchat pikantní malinovou marmeládu s nastrouhanou bergamotovou kůrou se semišovým šafránem a podobně laděným oudem a pačuli v orientálním stylu tak, jak ji můžete znát z Midnight Special jen s tím rozdílem, že místo okvětních plátků růže použil romanticky laděnou konvalinku a základ prosladil kořenitou vanilkou, která ji dostatečně odlišuje a dodává na plnokrevnosti.

Andyho pačuli je suché a prašné, až sklepní. Ve sklepě schovává bednu se zkvašeným ovocem a soudek s kakaem, před kterým leží rozsypaný pytlík vanilkového cukru. Bohužel v něm ale uskladnil i zatuchlé kožené boty a trouchnivějící haraburdí.