Parco Palladiano X: Olivo Bottega Veneta

Nu já nevím, nebýt té bídné výdrže, tak Ciel d'Airain z dílny PG (Huitieme Art) docela fandím pro její, v záplavě citrusovek a akvatických vůní neobvyklé, osvěžení v podobě olivového sprcháče Palmolive, ještě nadlehčeného. Olivo se sice názvem pilně snaží, ale na mně tyto olivy vyzní dost pánsky, absolutně nesladce a s řádnou dávkou slaného vetiveru a suchého dřeva. Vlastně není to nakonec podstatně autentičtější než Pierre?!

Pierre Guillaume nám v Bois Naufragé předvedl, jak vypadá dokonalá středomořská fíkovka, V Ciel d´Airain zase naznačil, jak by mohla vypadat vůně olivového háje, ale teprve Marie Amandine ji dovedla k dokonalosti. Vynechala hrušky a soustředila se výhradně na olivy. Jejich zelenou hořkost zvýraznila galbanem a citrusově pryskyřičnatým mastixem. S pomocí ambrového dřeva, cedr, zemitosti pačuli a zelených lístků fialek vykouzlila kompletní olivovníky a prostřednictvím Iso-E-Super a slaného podtónu vetiveru mezi ně nechala přivát i mořský vzduch bez jakéhokoliv náznaku sladkosti.

Ano, je tady olivovník se zelenými nezralými plody, ale mohl by to být klidně i fíkovník se zelenými fíky. Zelená a dřevitá vůně středozemního háje evokuje klid a harmonii, suchý teplý vzduch vysouší dřevo skoro až na troud.