... věděli jsme, že my dva se už spolu k moři nepodíváme, seděli jsme tedy na balkoně a pomlouvali jsme moře a slunce a všechny ty opalující se účastníky zájezdu, my bychom pochopitelně byli jiní, nás by nikdo na lehátko pod slunečník nedostal, ne, my bychom vzhůru k nebesům, podél hranice moře, on v ohrnutých cargo kalhotách odstínu parchment, já v černých šortkách a bílém tričku, vlasy by se mi vlhce, slaně vlnily jemnou brízou, slano by bylo, slano je i teď, na Praze 2, na balkoně v prvním patře, s vysokou siluetou města na horizontu a s nízkou siluetou rozkvetlých šeříkových keřů před našima očima. Slano v bělavých mapách pod očima a hladivě lila všude kolem, říkáš mi báseň, kterou mám ráda, nerecituješ, říkáš, protože oba víme, že některé básně nesmí být recitovány...
Když láska umírá, svět se boří a duje vítr, ten popálený vítr z Tichomoří.
Když láska umírá, ty myslíš, že se vzdává? Budem u ní bdít a budem za ni dýchat, i když už nepoznává.
//Slaná šeříková bríza. Netuctová, kultivovaná vůně. Mohla bych jí vytknout střídmou intenzitu a projekci. Neudělám to. Jen to zmíním...//
Pokud hledáte věrnou a zároveň minimalistickou, přesto ne úplně soliflorovou šeříkovou vůni, vhodnou i na léto, potom doporučuji zaměřit pozornost na sedmičku. Voní jako rozkvetlé šeříkové keře na pobřežní promenádě, kolem nichž se prochází dámy v rozevlátých, pižmově naškrobených letních šatech. Je u ní ovšem podstatné mít pozitivní vztah i ke slaným mořským vůním jako Eau des Merveilles Bleue.
Skoro šeříkový soliflor, ten světle fialový druh, který voní nejvíc, když začíná rozkvétat a z květenství se line omamná, trochu sladce medová vůně, která má lákat na svůj nektar kolem kroužící čmeláky a včely. Jasně zelené listy se lesknou na slunci, vzduch je čistý a opravdu, jako by v něm byly drobounké krystalky soli jemně štípajíci v nose. Šeříkový nektar je doplněný čistým krémovým pižmem.
... věděli jsme, že my dva se už spolu k moři nepodíváme, seděli jsme tedy na balkoně a pomlouvali jsme moře a slunce a všechny ty opalující se účastníky zájezdu, my bychom pochopitelně byli jiní, nás by nikdo na lehátko pod slunečník nedostal, ne, my bychom vzhůru k nebesům, podél hranice moře, on v ohrnutých cargo kalhotách odstínu parchment, já v černých šortkách a bílém tričku, vlasy by se mi vlhce, slaně vlnily jemnou brízou, slano by bylo, slano je i teď, na Praze 2, na balkoně v prvním patře, s vysokou siluetou města na horizontu a s nízkou siluetou rozkvetlých šeříkových keřů před našima očima. Slano v bělavých mapách pod očima a hladivě lila všude kolem, říkáš mi báseň, kterou mám ráda, nerecituješ, říkáš, protože oba víme, že některé básně nesmí být recitovány...
Když láska umírá, svět se boří a duje vítr, ten popálený vítr z Tichomoří.
Když láska umírá, ty myslíš, že se vzdává? Budem u ní bdít a budem za ni dýchat, i když už nepoznává.
//Slaná šeříková bríza. Netuctová, kultivovaná vůně. Mohla bych jí vytknout střídmou intenzitu a projekci. Neudělám to. Jen to zmíním...//
Pokud hledáte věrnou a zároveň minimalistickou, přesto ne úplně soliflorovou šeříkovou vůni, vhodnou i na léto, potom doporučuji zaměřit pozornost na sedmičku. Voní jako rozkvetlé šeříkové keře na pobřežní promenádě, kolem nichž se prochází dámy v rozevlátých, pižmově naškrobených letních šatech. Je u ní ovšem podstatné mít pozitivní vztah i ke slaným mořským vůním jako Eau des Merveilles Bleue.
Skoro šeříkový soliflor, ten světle fialový druh, který voní nejvíc, když začíná rozkvétat a z květenství se line omamná, trochu sladce medová vůně, která má lákat na svůj nektar kolem kroužící čmeláky a včely. Jasně zelené listy se lesknou na slunci, vzduch je čistý a opravdu, jako by v něm byly drobounké krystalky soli jemně štípajíci v nose. Šeříkový nektar je doplněný čistým krémovým pižmem.