Nechápu, proč se to jmenuje pozlacená liška, když je to gurmánka jak poleno. Leda by to byla liščí kožešinka kolem krku dámy, popíjející šálek horké čokolády se špetkou pikantního kardamomu u praskajícího krbu (ambra, cedr, vetiver), zatímco její drahá polovička má ve svém hrníčku máslový rum. Škoda, že je dostupnost této značky zatím omezená jen na USA, kde ji mimochodem seženete i v Sephoře, protože příznivci Gourmand Coquin by z ní byli nepochybně nadšení, jelikož je za mnohem příznivější peníz.

Musím souhlasit s Fleur, tahle vůně se rozhodně nedrží jen zadaného formátu osvěžujícího alkoholického nápoje. To platí leda pro první polovinu s nazelenalými jiskřivými citrusy, které tomu v kombinaci s jalovcovým jehličím, mají dodat zdání citronového ginu se sodou. Osobně z toho ten dojem vyloženě nemám, ale i tak je to příjemně osvěžující. Během pár minut však jako bychom ten koktejl vypili. Jalovec zmizí úplně, citrusy se stáhnou kompletně do pozadí a vůně se změní v lehoučkou, benzoinem prohřátou květinovku. Puget se skládá z okvětních plátků růže, osvěžujícího, nepatrně nasládlého pomerančového květu a pudrového kosatce a je zasypaný hromadou bílého pižma, které osciluje na pozemí sypkého a tekutého pudru. Fleuřin přívlastek kosmetické pižmo je v tomhle případě taky naprosto trefný. Nicméně ani já si ji jako vůni pro Grace Kellyovou nějak nedokážu představit. Na to je tahle vůně až příliš moderní. Ale pokud někdo hledá zajímavou "svěženku" s poměrně slušnou výdrží, měl by Gin Fizz vyzkoušet.

To, že Christine Nagel je mistryně gurmánek, dokázala už s Gourmand Coquine a nejinak je tomu zde. Tohle jsou ty nejluxusnější zázvorové sušenky, jaké si můžete jen představit. Jsou posypané mletou skořicí a najemno nasekanými lískovými oříšky a mají karamelovou náplň. A dostanete k nim i mandlový marcipán. A aby vám z té sladkosti nebylo moc zle, tak i jednu červenou mandarinku.

Jemnou pikantní vůni zázvoru v parfémech obecně zbožňuju a tady je na začátku opravdu nádherný. V kombinaci s čerstvě utrženou ostružinou, do níž jste se právě zakousli, a pár kuličkami černého rybízu, příjemně osvěžuje. V téhle fázi to vždycky se mnou hodně cloumá, zda si ji přece jen nepořídit třeba na léto. Jenže ono mu to vydrží asi jen patnáct až dvacet minut a na ruce mi zůstane už jen směs šťavnatého červeného ovoce s bílým pižmem a zázvor do toho jen tak občas nesměle škytne. A to by mi ani nevadilo, že je spíše tělovější, protože na "svěženku" drží velmi dobře, jenom je prostě víc musk než ginger.

Proti celebritím vůním se většinou vždycky předem stavím skepticky. Tady to pro samotnou vůni sice neplatí, ale o to je možná horší, že celebritu nejspíš nechali mluvit do otřesného designu flakonu. Další malinkou škodou je, že levandule v začátku nemá díky výraznému neroli a ostrému pepři příliš šanci vyniknout. Když však chvilku vydržíte, ukáže se vám pěkná sametová a zároveň pryskyřičnatá fialka s máslovým kosatcem. Zásluhou nazelenalého pačuli přes svojí sladkost nepůsobí vůbec bonbónkově. Za typicky dřevitou, jak je oficiálně popisovaná, bych ji ovšem neoznačila. Kořeněný cedr, zpracovaný na mléčně santalový způsob - ne, samotný santal tam podle mě určitě není - se přidá až v základu a rozhodně se nedá říct, že by nad kosatcem, fialkou a pačuli nějak vyčníval. A taky se na rozdíl od většiny vůní od této značky nemůže pochlubit nějak výjimečnou výdrží, po dvou hodinách je už třeba přiživovat.

Má údajně odrážet love story mezi slavným italským režisérem Federicem Fellinim a italskou hereckou Giuliettou Massina a vzpomínku na jejich líbánky na Korsice. A pokud bych měla soudit podle samotné vůně, nejspíš je strávili vydatnou konzumací šťavnatých zelených jablek. Kromě toho musel Federico svou novomanželku během nich neustále obdarovávat květinami, zatímco se líčila pudrem u toaletního stolku. Giulietta se totiž velmi rychle rozvoní po tulipánech, svěží růži, vanilkově sladké orchideji a jemné konvalince s šeříkem. Škoda jen, že nedotáhli do úplného konce i základ a použili kyselý cedr se syntetickou ambrou, který tuhle vůni nepatrně strhává na úroveň průměrného mainsteramu. (NT)

Na začátku zavoní multivitamínový mix sladké maracujy, svěžího liči a třešní, který se však bohužel rychle zvrtne do řezavé frézie s drogérkovým jasmínem, pomerančovým květem a růží. Korunu tomu nasadí ulepeně sladký pačuliový základ. (NT)

Podobně jako White, je i Gold vůní klasického střihu, jen přidaná rozmarýna dodává citrusům svou mátovou svěžestí mýdlovější nádech. Skořice s hřebíčkem a koženým labdanem pak typově připomíná čistý parfém Fate, jen opět s tím rozdílem, že Gold je květinovější (růžová pelargónie s jasmínem), vanilkovější a místo kadidla obsahuje sladce dřevitou myrhu. A právě to ji pro mě osobně činí mnohem přístupnější, vřelejší, ne tak odtažitou jako White. Celkovým dojmem opravdu tak trochu evokuje dlouhou pačuliově sametovou večerní róbu, vyšívanou zlatavě skořicovými nitkami.

Úvodní směs sušené pomerančové kůry, osvěžujícího hořkého pomeranče a koření mě navnadila stejně jako jerry. Bohužel po rozvonění se na mé kůži vždycky rozhodně vyřádit gumový šafrán a sušené vanilkové lusky s hřebíčkem tak prakticky nikdy nedostanou prostor, což mě mrzí o to víc, protože i mně v závěru ukáže sušené růžovou růži i s dřevitým stonkem, vylisovanou v památníku. (NT)

Je šafránově semišovou růží, která vykvetla v pouštní oáze ve stínu pomerančovníku. Obklopená ambrově rozžhavenými písečnými dunami a ošlehaná pryskyřičnatým si však uchovala pylovou sladkost. Jen je škoda toho laciného čpícího cedru v základu.

Větrovou nasládlost anýzu mám hodně ráda ve vůních jako Apres l´Ondée nebo v L´Heure Bleue, ale tady mu v kombinaci s citrusy a prašnou mazlavou ambrou, meduňkou a surovou kůží vážně nemůžu přijít nachuť. A už vůbec nechápu ten název, protože zlatý odstín mi neevokuje ani náhodou. Obstojná začne být až po rozvonění, kdy kůže zjemní a k meduňce se přidá sladké růžové dřevo s živočišnou skořicí. Bohužel se nezdrží dlouho, protože Gold v základu opět zdrsní zemitost pačuli s tabákem a dalšími drhnoucími pryskyřicemi. Takže co je platné, že to sice nepůsobí drogérkově, ale za to mi to celou dobu připomíná mechanika, který se právě lehce přešplíchnul bylinnou kolínskou, aby aspoň trochu zamaskoval, jak je zašpiněný od oleje :S .

Zlatá kůže? No spíš chlast a kůže a francovka, hlavně ta střední část. A problém je, že mi to připadá víc pánské, jak unisexové. Začínáme tím chlastem, lépe řečeno zlatavým koňakem, v němž plave nastrouhaná hořká pomerančová kůra s lehce štiplavým bylinným šafránem. Následuje menší panák slivovice a tím se se zlatým odstínem loučíme, protože nastupuje pánská kožená bunda, vymáchaná ve francovce a oudu. Je zde sice patrná snaha očistit bundu pomocí poměrně vzdušného cedru, jenže ten medicinální tón, způsobený zřejmě právě kombinací živočišného oudu a francovky se jí nejprve ne a ne pustit. No když partyzánsky vydržíte, nakonec se dočkáte malé odměny, bunda s francovkou i oudem mizí a vy opět dostanete po jedné skleničce koňaku a slivovice. Každá sklenička je ozdobená lístkem máty a jsou naservírované na dřevěném tácu, vystlaném černým semišem. Opravdu škoda toho prostředka. (NT)

Gold pour Homme Zatímco dámský Gold začíná poměrně „opatrně“ aldehydy, květinami a ty jednotlivé fáze v něm přichází postupně, pánská verze to na vás hned od začátku vybalí naplno jak s teplým kadidlem, tak i chladnými kovovými tóny, mezi nimiž rozkvétá mladá svěží a šťavnatá růže s křehkou konvalinkou, jedním kvítkem „medově“ nasládlého jasmínu a „pudrového“ kosatce (v dámské verzi je zemitý). Tím to ovšem nekončí. Vzápětí nás totiž obklopí hřejivá hořkoslaná ambergris s „máslovými“ tóny – kam se hrabe dámská verze, tohle je dvojnásobná dávka. I když i tato ambra je doprovázena zhruba stejnou dávkou příjemné cibetkové živočišnosti. Co je však mnohem podstatnější zde máme navíc špetku mléčného santalu a především krásné „sametově“ zelené tóny chypre :srdce: , které nám spolu s jemnou zemitostí pačuli zvolna chladí to rozžhavené pouštní ambrové slunce. Pokud bych si měla vybrat některou z pánských vůní od Amouage k nošení sama i já, byl by to rozhodně Gold.

Na zahraničních webech jsem se dočetla o přirovnávání této vůně k No. 5, s čímž tedy za sebe nemohu tak zcela souhlasit. Teoreticky by se tam pár styčných bodů dalo najít, ale v mém případě jsou to dvě rozdílné vůně. Aldehydy v pětce se hlásí ke slovu mnohem naléhavěji, navíc jsou znásobené hořkým neroli a jsou hřejivé, v Gold jsou „čistší“ a chladnější. V No. 5 hraje poměrně dlouhou dobu prim sytá růže s trochou jasmínu, v Gold je role květin spíše okrajová, tedy po odeznění té největší mýdlovosti dostává prostor zemitý kosatec, růže má však pouze podbarvovací úlohu. A netrvá to dlouho a květiny zcela přikryje výrazný orientální základ. Zde už se Gold co do intenzity stává pětce výrazným konkurentem, ba ji propracovaností v jistém směru překonává, přesto kromě té intenzity, santalu a nepatrné mýdlové stopy, která od počátku přetrvává, bych jinou další podobu mezi těmito dvěma vůněmi nehledala. Santal v Gold je obohacený o pořádnou dávku kadidla, příjemné živočišnosti a hořkoslanou ambergris a především mu chybí ten pětkový vanilkový dojezd. Ač tedy podle mě neeexistuje přímá spojitost mezi tím, že kdo je příznivcem No. 5, musí nutně zatoužii po Gold, nemusí to ovšem zároveń znamenat, že nakonec tato kvalitní a propracovaná vůně se skvělou výdrží přece jen neskončí na vaší poličce ;) .

Tahle vůně je skutečně kapalným zlatým sluncem v lahvi. Je obrovskou kyticí žlutých narcisů s kořenitými a zemitými podtóny s kalichy, které doslova přetékají pylem, vedle které leží velká porcelánová mísa, kde se v medové lázni koupou plátky pomeranče. Parfémy s medem mají dost často tendenci působit přeslazeně a ulepeně, ale tady je šikovně vyvážený právě sennou vůní narcisů s takřka nekonečnou výdrží.

Přestože tahle vůně neobsahuje větvičník, je věrná svému názvu a v první fázi trochu připomíná doby slavných chypre vůní jako Parure. Pracuje s přírodními citrusy (pomerančová a citronová dužina), kořeněnými špetkou kardamomu a postrouhaných muškátovým oříškem. Růže je tu krásně mechová a to jen díky šikovně zapracovanému pačuli s krotkým vetiverem. Po rozvonění ji pak ještě doplní mátově svěží pelargónie. Jen je škoda, že to chypre nevydrží déle, protože v základu přece jen nad mechovými tóny pačuli s vetiverem přece jen převáží ambrová dřeva s hebkým bílým pižmem. Ale nevím, čím to je, na mé kůži začne být hodně rychle intimní a do dvou hodin je úplně fuč, což při její ceně opravdu nejsem ochotná akceptovat.

V úvodu se mísí sladká, najemno namletá skořice s muškátovým oříškem. Už po pár minutách ovšem převezme hlavní slovo směs dřev v čele s cedrem, mléčným santalem a papyrem. Ale znovu se o žádnou orientálku nejedná, pokud nepočítáme tu špetku tabáku v základu, neboť tohle dřevo je díky kumarinu a vanilce sladké. Nicméně při trošc e fantazie se podle mě dá říct, že vanilka v ní kombinaci s labdanem může vyvolávat dojem zlatých písečných tónů.

Je klasickou pačuliově kořenitou růží s tóny červeného ovoce. V úvodu je díky kouřovému obláčku agarového dřeva příjemně živočišná a zahalená do semišového šafránu. Ty později vystřídá koňaková ambra s hladce broušenou kůží a špetkou jemného bílého pižma.

Barevně jako zlatou tuto dřevitou vůní nevnímám, nicméně už úvodu zajímavě kombinuje elemi s mandarinkou, která její citrusové pryskyřičnatosti dodává šťavnatou nasládlost a vytvoří spojovací můstek k ovocné dřevitosti, doprovázející tóny dubového sudu. Ten sice neukrývá whisky nebo jiný alkoholický nápoj, ale mandlovou tonku, díky níž má dřevo lehoulinký gurmánský nádech.

Ano, tohle je skutečná vůně borovicového lesa. Vstupujeme do něj za dešťové přeháňky, která příjemně osvěží. Velmi rychle se však vyčasí a díky slanému podtónu vetiveru, že se jedná o borovici přímořskou. A jak už to už přímořských lesíků bývá, narazíme i na malý kostelík, kde se pálí františky.

Hodná holka se nám zkazila? No leda tím, že si vlasy ozdobila ovocným jasmínem, zakousla se do broskve a spořádala sklenici teplé meruňkové marmelády (ovocná tuberóza s ambrou). A jak byla zlá, šla si ještě v samotném závěru ořezat pár tužek (cedr) :) . Je to veselá květinová ovocenka, ale za ty peníze má k luxusní exkluzivce sakra daleko.

Tenhle anděl sestoupil z rybízových výšin, aby se prošel v levandulovém poli. Má alabastrovou pleť s růžolícími tvářemi a hlavu mu zdobí věneček z fialek. Než stačí odletět zpět do nebes na pižmový obláček, něžně vás polechtá svými mimózovými křídly a naplní vás pocitem vnitřního klidu, který vás zavede do nedaleké kapličky, kde mistr sochař vytesal jeho podobu do mramoru.

Ano, je to příjemná vanilková vůně s karamelovým krémem, zlehka přelitá piňa coladou. V první fázi v ní cítím dokonce i zkaramelizovaný cukr s podtónem lesních jahod podobně jako v Sucre d'Ébène. Po rozvonění se mi i s pomocí bílého pižma promění v nadýchanou cukrovou vatu a tak už zůstane. Akorát mi přijde docela intimní.

Po úvodním lehkém pepřovém závanu se rozvoní jako kakaový dort s rumovou náplní a čokoládovou polevou a špetkou sladkého koření. V základu se pak už jen přidá krémová vanilka. A mimořádně sympatické na téhle gurmánce je především to, že nepůsobí vůbec přeslazeně jako spousta vůní z této kategorie.

V případě dámských vůní si u Comme des Garcons zvykli v poslední době její uvedení vždy spojit s nějakou celebritou. Tentokrát padla volba na bývalou kreativní ředitelku amerického Vogue Grace Coddingtonovou, která celý život miluje vůni anglických růží a svoje dvě kočky, což se odrazilo na samotném tvaru flakonu. Nečekejte tedy kdovíjak velkou, ale spíš éterickou letní růžičku. Její lehkost naznačuje už úvodní svěží bergamot s růžovým pepřem, čerstvou bazalkou a chladivou mátou. Po pár minutách se sice přidá i špetka pikantního kardamomu, avšak vzápětí zmizí v záplavě překvapivě příjemně svěží neřezavé frézie a samotné ovocné růže. V balzamicky ambrovém základu se pak už jen růže zachumlá do obláčku bílého pižma.s hřejivým kašmeranem. Není to kdovíjak převratné, ale pořád lepší než Rose Pompon.