V první fázi voní jako domácí malinkovka s bublinkami, ozdobená jahodníkovým listím. Možná se do ní zatoulala i kostička ananasu. Po rozvonění se ovšem promění v šálek teplého bylinkového čaje s výraznou šalvějí, k němuž dostaneme větvičku mimózy a pár fialkových bonbónů, abychom v závěru dostali třetí šálek, tentokrát ambrově hřejivého čaje s broskvovou příchutí, oslazeném lžičkou medu.

Úvodní svěží fáze s rebarborou a frézií mě moc neoslovuje, nicméně po pár minutách ji brambořík skutečně převede ke kytici čerstvě nařezaných, rozkvetlých tulipánů s kalichy, plnými pylu s nezaměnitelnou vůní, prohřáté od slunce (kašmírové dřevo) na dlouhých zelených stoncích. Škoda, že tyhle tulipány na rozdíl od Khaleejah (Arabian Oud) tak rychle odkvetou. (NT)

Opravdu zbytečná odnož. Když totiž slijete dohromady sladkou malinkovku s koka kolou, otevřete si k tomu pytlík bonbónů "Lesní jahůdky" a navoňte se klasickou La Vie Est Belle, dopracujete se k naprosto stejnému výsledku.

V mém případě nemůže být o tom, že život je krásný ani řeč, jelikož tuhle vůni považuju za Montezumovu pomstu vůči mojí kůži podobně jako mi to provedl třeba Chanel s Allure. Začíná na mně totiž jako černorybízový bonpar s moučnatou hruškou, který záhy vystřídá rozmačkané nahořkle kyselé rybízové listí. Po rozvonění pak na mně vyleze už i na můj vkus extrémně přeslazený pomerančový květ s pralinkou a tonkou a to ho mám jinak nasladko dost ráda. Tuhle jakože gurmánskou sladkost se sice snaží tlumit suché prašné pačuli, jenže ono na mně společně s gumovým jasmínem začne zároveň i tlít, což je pro mě ta nejhorší možná kombinace. A drží to pochopitelně jak přibité.

Vezměme černorybízový bonpar z klasiky a přidejme jich ještě asi tak kilo. Místo moučnaté hrušky použijme pikantně nasládlý růžový pepř, osvěžený neřezavou frézií a kapkou citrusů. Abychom však příliš neodbočili od základní linie, musíme zůstat jak u přeslazeného pomerančového květu, tak i u pralinek s tonkou. A protože nám té sladkosti v klasice bylo málo, přihoďmě si do ní ještě pytlík fialkových bonbónů. Chudák pudrová mimóza tenhle supersladký rej vyděšeně pozoruje společně s vonokvětkou s vůní zralých meruněk jen v pozvdálí. A velmi brzy je jim jasné, že prosadit se přes tuhle bonbónovou nálož jako florale nemají šanci, takže raději vezmou zbaběle do zaječích. Na druhou stranu má tahle odnož má mnohem lepší základ než klasika (nic tu netleje): suché prašné pačuli s pudrovým kosatcem a bílým pižmem. Jenže co je to platné, když je to pořád bonparově ulepené. (NT)

Jenom znovu zopakuju to, co už bylo řečeno, tohle není železná pana, temná a úderná, jak byste čekali od starších Lutensových kreací, ani nám tu lilii nezachytil mezi trním, jak sliboval. Pojal ji naopak velice romanticky a křehce a usadil ji do aldehydově chladného jarního dne na louce mezi další luční kvítí v okamžiku, kdy se nad ní vznáší mlžný kadidlový opar. Přidal ovocný tón, hřejivé pižmo a špetku ambry z La Fille de Berlin, které v tomto spojení přináší malinko slunce na onu ranní louku. A nakonec celou tu krémově květinovou křehkost lilie podtrhl trochou vanilky. Objektivně hezké a nositelné i pro ne úplně typické milovníky vůní s lilií, ale pravda, na Lutense poněkud nezajímavé.

Vnímám ji stejně jako Leisha, tj. na začátku fialkové bonbóny, které se s postupem času promění v přirozenou fialku i s lístečky.

Pokud se vám líbí kadidlovky od Comme des Garçons, ale jsou na vás příliš pánské, mám pro vás řešení. La Yuqawam obsahuje klasické teplé kadidlo. Na začátku je osvěžené trpkým bergamotem, ale už po několika minutách zesládne zásluhou teplé skořice a růžového pepře. Celkovou sladkost a hřejivost po rozvonění ještě umocní banánový ylang, který zároveň vůni dodá na ženskosti. Ve spojení s růžovým pepřem mi to malinko připomíná žvýkačkové bonbóny, které se vám rozpouští v puse, ale přitom to v kombinaci se zmíněnou skořicí a doznívajícím kadidlem nepůsobí pubertálně. Základ pak schovává jemně kořenitý santal, zahuštěný kondenzovaným mlékem a trochou jemně drhnoucího pižma. A jako povedená orientálka jde i krásně do prostoru a na kůži vydrží několik hodin. A ještě jsem zapoměnal, že kdo miluje ve vůních skořici, měl by taky vyzkoušet.

Vůně má prý oficiálně vzdávat poctu americké Soše svobody a být jakousi připomínkou doby, kdy Ernest Daltroff nalezl v USA útočiště před nacisty během 2. světové války. Když jsem jí zkusila na papírku, říkala jsem si, že by to možná mohla být odlehčená Visa, ale až na kůži mi ukázala, že šlo o nedotažený pokus. Ze začátku je to směs jemně omamných bílých květů, zároveň jsou i svěží, umravněné nahořklým neroli, jenže „sametovost“ broskví, které následují, docela hodně kazí hódně syntetické maliny :/. Teprve po jejich odeznění a trvá to 2 hodiny se vůně ustálí do ne tolik prostorové sametově broskvové Visy (přesto o ní víte pořád), ovšem bez mýdlovosti a hebké mléčnosti, zato se špetkou suchého, jemně kořenitého santalu. Ještě kdyby tak dokázala i stejně dlouho držet, ach jo. (NT)

V první fázi jde o poněkud plastelínovou gardénii osvěženou citrusy, po galbanu ani památky. Až po rozvonění modelína zmizí a gardénii doplní příjemné balzamické tóny. (NT)

V této oblasti je pro mě dosud nepřekonanou baletní vůní Diaghilev od Roja Parfums, takže mě pochopitelně zajímalo, jak tohle téma uchopila Keiko u téhle zatím svojí poslední novinky. Ještě ve svěže citrusovém začátku má do dospělé baletky ještě hodně daleko a s černorybízovými bonpari spíš typově připomíná první dvě balerínkové vůně od Les Parfums de Rosine. Nicméně po rozvonění konečně vtančí naše baletka na jeviště ve svých semišových špičkách. Vlasy ji zdobí okvětní plátky růže a je nalíčená pudrem (bílé pižmo). Kromě samotného tance ji zahřívá trocha teplého kadidla, zatímco mechové tóny v základu celkově jemně zdůrazní sametové vyznění vůně. Tentokrát má i docela slušnou intenzitu a výdrž, nicméně mými favority v téhle oblasti i nadále zůstává Diaghilev a Iris Prima.

Tohle vůbec není mstivá dáma. Jenom na začátku trochu vytáhne svoje svěží hořké citrusové a kořenité drápky, ale hned je schová do tenounkých levandulových rukaviček. No a pak se ukáže, že jde vlastně o lehce mýdlovou růží. To už se k ní však připojuje pačuli, což jí dodá trochu temnější, zemitou hloubku a překvapivě i chladné "sametově" zelené tóny. Ve srovnání s jinými vůněmi s touto kombinací tu ovšem pačuli působí podle mě docela krotce. Asi tomu pomáhá i to, že nám ta růže v pozadí jakoby bonbónkovatí. A teprve ve výsledné směsi květinově mýdlové svěžesti růže, sametovosti, zemitosti, rybízového? bonbónu a pudrového pižma odhalíme, že ona má přece jen jeden schovaný trn s kovovým hrotem. Vida a pak, že si s žádnou Francisovou růží nerozumím.

Lutens nám vyměnil zrezivělé kovové trubky L´Eau Froide za nové nerezové. K tomu je preventivně vyčistil citrusovým čističem koupelen, přeleštil lístky mražené máty a místo kadidlového kouře je propláchl slanou párou (ve srovnání s ní je mnohem slanější). No a nakonec je obalil čerstvě vypranými bílými ručníky (pižmo), které Laine de Verre zdědila po své nejstarší sestře L´Eau. A i když to z popisu možná může vypadat, že jsem jí odsoudila stejně jako L´Eau Froide, opak je pravdou. Může se zaslouženě nazývat antiparfémem a zároveň ta kombinace kovových aldehydů a slaného bílého pižma s mátou teď ve vedru na rozdíl od ní kupodivu příjemně osvěžuje, takže bych si ji stejně jako L´Eau dovedla představit nosit.

Je gurmánkou, evokující kvalitní nugátové a čokoládové pralinky, plněné kondenzovaným mlékem a lískovými oříšky, které naskládáme do dřevěné truhličky. Celkový dojem nepatrně v úvodní fázi kazí kyselý jasmín, nicméně i tak je to zatím jednoznačně nejlepší vůně od této značky se skvělou výdrží.

Osobně bych ji spíš pojmenovala Desert Flower. Je totiž především slaměnkovou vůní s tóny sušeného tabáku. dřevitých pilin a sena a v kombinaci se shalimarovským bergamotem, kadidlem, labdanem. špetkou hřebíčku navozuje tématiku pouště a orientu. Drobné náznaky slaměnkové medovosti překrývá Dubranův typický máslově ovocný ylang s vůní zralých banánů s kořenitou růží v pozadí.

na mně převažuje spíš ta křehkost. Ano, žádná operní diva, nýbrž baletka v šifonu. Souhlasím, že skrze ten aldehydový úvod, intimní pudrovost a hřejivě pižmovou tělovost vychází z A Goodnight Kiss a z Elixir parfum má sladkou ovocnou růží, doplněnou něžnými konvalinkami a citrusovou magnólií. Ačkoliv ji celkově hodnotím lépe než Elixir, pořád mi v ní ale s ohledem na její cenovou kategorii schází nějaká přidaná hodnota.

Je autentickou vůní kondenzovaného mléka Salko. Nepůsobí ale vůbec úmorně, ani lepivě. Typově má blízko k PG04 Musc Maori, ale je nositelnější.

Vůně má údajně připomínat zimní procházku květinovou zemí, tanec vánočních vloček a co já vím ještě. To ano, z vůně dýchá takový jiskřivě ledový chlad, ale tím na mne působí zároveň tak nějak odtažitě. Vůně jiskří už od začátku nahořklými citrusy. K nim jako doplněk pro zahřátí slouží vůně čaje a sušených meruněk. A ty meruňky jsou zvláštní tím, že i tak mají stále ty jemné chloupky, jako kdyby byly ještě čerstvé. Do toho opět vnáší „chlad“ červený pepř, rozemletý na velmi jemný prach a trocha pikantního šafránu. Zřejmě i díky tomu bílé květiny, které tvoří součást kompozice, nemají šanci působit jakkoliv omamně. Chudinky mrznou :). Při této procházce bílou krajinou se zahřejeme až na konci v chaloupce z překvapivě téměř hladkého, suchého cedrového dřeva, jelikož venkovní ohníček, který měl k tomuto účelu posloužit, už jen lehce dodoutnává a oprášíme ze sebe vanilkově-pudrový benzoin, co na nás venku místo sněhových vloček napadal. (NT)

K vytvoření téhle vůně Mariu údajně inspirovala návštěva parku Lenkoran, nacházející se na hranicích Azerbajdžánu s Íránem. Tento park prý okouzlil už samotného Alexandra Velikého během jeho válečného tažení, že nad ním vyhlásil svou ochranu. Marii zde zaujala vůně stromu, který se jmenuje parocie perská, jinak též známý jako železný strom. Upřímně nemám vůbec ponětí, jak taková parocie voní. Já v Lankaran Forest cítím hlavně čerstvě oloupanou, lehce nakyslou mandarinku a citrón, posypaný zázvorem a pak už jen vlažný černý čaj, který popíjíme pod stromem, usednutí na spadaném listí, rozhodně žádný les. Na léto jako svěženka jistě nebude k zahození, ale Maria má podle mě sakra na víc. (NT)

Tenhle latinský název vám toho nejspíš moc neřekne, když však použiju český ekvivalent "kámen mudrců", bude vám hned jasné, že tentokrát nejde o inspiraci tradičním drahokamem, ale tajemnou hypotetickou látku, jíž se přisuzují magické schopnosti jako vyrobit elixír života nebo přeměnit bezcenné kovy ve zlato. Jeho nalezení bylo ve středověku snem každého alchymisty dávno před tím, než si jej J. K. Rowlingová vypůjčila do Harryho Pottera. Olivier Durbano si ho voňavě předtavuje jako svěží grep s bobulemi jalovce, který někdo smíchal v mramorovém hmoždíři společně s hrozinkami a pokapal vinným kalem a rumem. Přihodil ještě několik lístků chladivé máty a vše začal jemně drtit. Po rozvonění pak dílo dokončil zahřátím s pomocí hořkoslané ambergris s živočišnými podtóny, teplého, malinko mazlavého kadidla a pudrově pryskyřičnatého opopanaxu a kamén mudrců na navhlém mechovém podkladu byl na světě. Vůně vskutku alchymistická a povedená, vůbec si ovšem nedovedu představit, kam bych ji nosila.

Lapis lazuli, známý též jako lazurit, je ve šperkařství velmi oblíbený modrý drahokam. Ty nejkvalitnější se vyznačují navíc i zlatavými pyritovými skvrnkami, které na slunci září. Není tedy divu, že mu byly přisuzovány i mytologické schopnosti jako třeba schopnost nasát měsíční energii a tu pak předat svému nositeli. Je jím například vyzdobena posmrtná maska faraona Tutanchamona. Samotná vůně se ale spíš nese v zelenějších tónech hořkého pelyňku, cypřišového jehličí, mátově kafrového tymiánu a čajových lístků, protkaných hlavičkami palčivě dřevitého hřebíčku. Namodralý odstín získá až po rozvonění díky kosatci. Není ovšem nikterak dominantní a nakonec převáží mléčně obilná vůně, která ji převede do dřevitě pryskyřičnatého orientálního základu. Vůně je to znovu povedená, i když intimní, nicméně podle mého nijak nepřekračuje rámec toho, co Olivier představil už v Jade.

Laskarina Bouboulina. Že vám tohle jméno nic neříká? Ve svých 50 letech v roce 1821 se tahle vdova po řeckém rejdaři a kapitánovi stala hrdinkou Řecké války za nezávislost tím, že investovala do čtyř válečných lodí, které přispěly k potlačení turecké invaze. Ruský car Alexandr I. jí pak dokonce po její smrti jmenoval první admirálkou ruského námořnictva vůbec in memoriam. Takhle silná žena si zajisté zasluhuje výrazný parfém a tím Laskarina bezesporu je. Začíná typicky frapinovsky jako hruškový kompot macerovaný v pomerančovém likéru, okořeněném bergamtovou kůrou, růžovým pepřem a hřebíčkem. Nezapomíná však ani na zdůraznění ženské stránky prostřednictvím syté bulharské růže v hřejivém objetí prašného kadidla se špetkou drceného pepře, zjemněném pudrovým kosatcem.

Svěží rybíz s citrusy mě ve většině vůní dávno nebaví, ale tady je zajímavě zakápnutý trochou rumu. Potom se už jen rozvoní do milé pačuliové růže se špetkou pižma, což ji řadí do kategorie nenáročných odpočinkových, přesto povedených vůní.

Růže nakysle ovocná, růže čajová a jemně kořenitá májová růže se sešly u horského zřídla, aby si dopřály lázeň v aldehydové minerální vodě. Aby jim v ní nebyla zima, nechaly si do ní nasypat sopečný popel, který byl tak žhavý, až se jim z toho krapet přiškvařily lístky. Stylem zpracování mi pocitově připomíná vůně Etat Libre d´Orage a Imaginary Authors.

Moře k nám přichází jako hudba hřmotem zpěněných vln, šumem zdvojeným v dechu, nezná odpočinku, sbratřené s nebem nekonečností trvání. Zahleděni do mořských dálek, do prostoru příznivého myšlenkám, zapomínáme na všechno s výjimkou moře. U otevřeného okna, při poslechu večerního chladu nás nachází klid, moře, stesk a slza lásky do něj upuštěná. (Pawel Kuczyński) Vezměte snítku na sluníčku usušené levandule a vydejte se s ní na procházku po mořském pobřeží, lemovaném jehličnany. Položte ji na balvan, omývaný vodou společně s kyticí kosatců. Posaďte se, vytáhněte z kapsy pytlík lékorek a svatebních mandlí a zaposlouchejte se do uklidňujícího šumění vln.