větinářství plné jemných čerstvě nařezaných květin ve vázách s ledovou vodou, mezi kterými dominuje šeřík a konvalinky. Po úplném rozvonění taková podivně nijaká květinovka s pár krystalky koupelové soli a náznakem přezrálé broskve na plechovém pekáči. Lilie a kadidlo…ale kdeže.....
Našla jsem svoje poznámky z roku 2013: S velkým očekáváním jsem La Vierge de Fer vyzkoušela a mám smíšené pocity. Vůně je hezká, ale představovala jsem si ji úplně jinak. Jako železnou pannu v temném hradním sklepě a kvůli tomu, že je to Lutens, jsem si představovala tu temnou stránku - pach kovu, železa, zatuchliny, zvadlých kytek, jako zapomenutou místnost za tajnými dveřmi na hradě. A zatím je to ta opačná strana dveří: místnost zalitá světlem, svěží vůní, snad i konvalinka by se našla. Vzduch čistý, průzračný, s vodním a lehce hruškovým nádechem. Možná má být Železná panna jako čistá průzračná bytost, křehká, ale rozhodně ne slabá, ve vůni je zřetelně cítit síla a pevnost jakéhosi "ostří", ten kovový nádech tam vlastně i je.
Z dalších vůní mi připomněla Eau de Luxe od Glorie Vanderbilt.
Jenom znovu zopakuju to, co už bylo řečeno, tohle není železná pana, temná a úderná, jak byste čekali od starších Lutensových kreací, ani nám tu lilii nezachytil mezi trním, jak sliboval. Pojal ji naopak velice romanticky a křehce a usadil ji do aldehydově chladného jarního dne na louce mezi další luční kvítí v okamžiku, kdy se nad ní vznáší mlžný kadidlový opar. Přidal ovocný tón, hřejivé pižmo a špetku ambry z La Fille de Berlin, které v tomto spojení přináší malinko slunce na onu ranní louku. A nakonec celou tu krémově květinovou křehkost lilie podtrhl trochou vanilky. Objektivně hezké a nositelné i pro ne úplně typické milovníky vůní s lilií, ale pravda, na Lutense poněkud nezajímavé.
větinářství plné jemných čerstvě nařezaných květin ve vázách s ledovou vodou, mezi kterými dominuje šeřík a konvalinky. Po úplném rozvonění taková podivně nijaká květinovka s pár krystalky koupelové soli a náznakem přezrálé broskve na plechovém pekáči. Lilie a kadidlo…ale kdeže.....
Našla jsem svoje poznámky z roku 2013: S velkým očekáváním jsem La Vierge de Fer vyzkoušela a mám smíšené pocity. Vůně je hezká, ale představovala jsem si ji úplně jinak. Jako železnou pannu v temném hradním sklepě a kvůli tomu, že je to Lutens, jsem si představovala tu temnou stránku - pach kovu, železa, zatuchliny, zvadlých kytek, jako zapomenutou místnost za tajnými dveřmi na hradě. A zatím je to ta opačná strana dveří: místnost zalitá světlem, svěží vůní, snad i konvalinka by se našla. Vzduch čistý, průzračný, s vodním a lehce hruškovým nádechem. Možná má být Železná panna jako čistá průzračná bytost, křehká, ale rozhodně ne slabá, ve vůni je zřetelně cítit síla a pevnost jakéhosi "ostří", ten kovový nádech tam vlastně i je.
Z dalších vůní mi připomněla Eau de Luxe od Glorie Vanderbilt.
Jenom znovu zopakuju to, co už bylo řečeno, tohle není železná pana, temná a úderná, jak byste čekali od starších Lutensových kreací, ani nám tu lilii nezachytil mezi trním, jak sliboval. Pojal ji naopak velice romanticky a křehce a usadil ji do aldehydově chladného jarního dne na louce mezi další luční kvítí v okamžiku, kdy se nad ní vznáší mlžný kadidlový opar. Přidal ovocný tón, hřejivé pižmo a špetku ambry z La Fille de Berlin, které v tomto spojení přináší malinko slunce na onu ranní louku. A nakonec celou tu krémově květinovou křehkost lilie podtrhl trochou vanilky. Objektivně hezké a nositelné i pro ne úplně typické milovníky vůní s lilií, ale pravda, na Lutense poněkud nezajímavé.