svěží sladkokyselý citrusový začátek, ke kterému se přidá andělika jako divoce rostoucí plevel - zelený, suchý a vzdušný... to vše je po celou dobu tlumeno aldehydy, které jsou zde průzračné jako mlha, spíše krémové než mýdlové, jako nejjemnější dětský šampon, lipový... přidá se něžná magnolie a svíravé kamenně-kovové kadidlo... éterická vůně zapomenutého koutku přírody s ledovým potůčkem pramenícím mezi mechovými kameny, tulivá jako průsvitný závoj a studeně jiskřivá, plynule přechází do vůně dětského zásypu podbarveného kovově studenými inkoustovými tóny

fréziový začátek dával tušit trošku retro vyznění, a to se potvrdilo i další fází - mazlavě-pudrový dětský zásyp podbarvený otočníkem a medovými dřevy... sladší Black Sea, s méně konfliktním vyzněním, i když ne jemnější, výrazná je podobně... like

viz slniecko, kolínská, docela nijaká, plus ty řasy opět nic moc

nakyslá zeleň záhy zapudrovaná květinami s muškátovou pichlavostí... v popředí jsou ale i studeně zvonivé konvalinky a magnólie, čokoláda také odtažitější, jako kakaové máslo, suché tóny - dřeva a levandule, která ale nijak nevyčuhuje... vůně je i stále citronově nakyslá a po rozvinutí až překvapivě suchá vzhledem k úvodu - lehounce bylinně-dřevitá, jako papyrus, se zachovanou čokoládovou krémovostí

citron, citronová, květinami ovoněná pára nad tmavou hladinou čaje, po které se jako mrazová kresba rozlézají jalovcové větvičky a karamelově dřevité krystalky cukru... vzpomněla jsem si na Max Maru

konečně rozumím "houbičkové" gardénii

povzbudivý, čistý úvod, jablko, nasládlé citrusy... poté je sladce květinová, tak dospívajícně a nostalgicky, jako obláčková laskonka, protkaná dřevitými vlákny...končí vyvětraně dřevito-koženě, s trochu syntetickým ocáskem

ach, tohle je nějaký dávný bůh slunce uvězněný ve vialce... ambra se ukáže prakticky okamžitě v té krásné koňakové podobě, mandarinka ji prosvětluje (není cítit nijak citrusově) a aldehydy tomu dodávají chanelovské vyznění (vanilka je ale guerlainovská, smetanová), takže to nevoní doslovně, jako samotná surovina, ale "přetlumočeně", jako parfém-dílo, medově-dřevité starověké slunce opírající se do majestátních staveb, sledované přes slaměnkovo-plátěný nostalgický filtr dávno zapomenutého pozdního odpoledne, a to vše se vám ukazuje jako archeologovi bájné ztracené město - a za kůži tam je možná jen jeho pouzdro na dláta a štetečky, uválené, zaprášené, zanesené horkým bílým pískem... celkově ji ale vnímám prakticky výhradně jako koňakovou ambrovku, Cuir Beluga je doposud nejjemnější, ale i tak je u ní intenzita tím, kvůli čemu by se mi mohla zajíst...

semišovo-zemitý kosatec nasládlý po mrkvi, ale bez typické mrkvové vůně... říznutý větrovo-bylinkovo-balzámovým alkoholem, s mazlavou dřevitostí (má to v sobě něco z guerlainů, vanilkovou podbarvenost), tišivý a jiskřivý... noční kosatec - jo... kouzelná vůně, jako pánská možná ještě zajímavější

začátek tvrdá "jablečná" hruška, pak generická růžová vůně, s tou nepříjemnou nakyslostí a vtíravostí...

fruktózový "frosty" efekt, sublimující marcipánová jinovatka - působí to jako suchý led z nasyceného roztoku hroznového cukru... takovou míru cukernatosti bych za jiných okolností nesnesla, ale Dambrosia se rozvinula do zajímavé, chameleonské, zvláštním způsobem smyslné vůně... fík v ní mám natrpklý a zelený a stejně jako daniela cítím tmavý lékořicový závan (což by mohla být nějaká transformace zralého fíku nebo rozinek) a začouzený hladký santal s kokosovým mlékem - a ze suchého ledu je suchý opalovací olej... líbí se mi, podobnost se Sensuous potvrzuji... asociace s opalovacím olejem není primární, jak je ztemněná, sedí mi i (zejména?) k podzimu, k ojíněným tmavým bobulím a listům pozorovaným odněkud z tepla, v kašmírovém svetru... v teplejším počasí jde zase do máslova a cítím tam baklavu, trochu přichycenou na povrchu...

koriandrové na začátku, to ano... nevím, jakvoní čepelatka, ale tohle není mořská vůně... je to bonbonek se slaviovou náplní uvnitř, ne úplně fialkový, ale blízko, víc do modra... stopa soli a karamelové dřevitosti, možná, ale daleko vzadu za tou sladkostí

trávová tinktura... medicinální kadidlo, citrusovo-medová pryskyřičná nasládlost, bylinky, hořká zeleň, slaná slina... jed, ale kouzelný... suchý kašmeran jako chomáčky rozebraného lýka, trochu neohebné, drsné... tinktura ze začátku pomalu slábne

po chvilce pokusů s marcipánem se asi nejvíce blíží kokosovo-mandlovému tělovému krému se zapracovanými bílými květinami, přičemž mandlové tóny jsou nejsilnější, krémově-hořko-sladké, vůně jde hodně do prostoru... jedovatá? napadlo mě to... ale tak narkoticky, latentně a tiše, jako ve tmě se vlnící bílý had, strnete, ale pak si uvědomíte, že si vás nevšímá...

zvláštní vůně... tůňková, zelená, magnoliově svěží... po celou dobu s takovým edenovským tlením, sladce zapudrovaným... oranžové moučnaté ovoce, medový zimolez, lilie, lehounce štiplavý zázvor a příjemný pepř... v závěru hebce pižmová... láska na první počich to není, ale bude stát za další zkoušení... komplikovanější vílí, vyčnívající mimo kategorii...

tak šalvěj a mirabelka... úvod byl pro mě jako bezinková šťáva... pak se tam začaly objevovat čajové tóny (to už byla šalvěj)... prosychá až k bylinnému konci s pižmem v podobě sušícího se prádla... překvapivě povedená Byredo, je to letní krása

bullet coffee, nebo jak se tomu říká... ovocná kávová zrna se sladkým rozehřátým máslem, jde to opravdu do žil... vůně je to ale pěkná, kavárenská a laskonková, ale s řízem, neunylá, k čemuž přispívá i lehká svíravost medu...

pánská Dia byla od začátku do konce mýdlová... mnohem příjemnější než dámská... kdybych někdy chtěla trochu oldschool květinové aldehydy, tak by to mohlo být toto... viz recenze Nat na arome

klasická elegantní vůně, za mě ale tak 40+ ... mýdlová fáze trvala pár hodin, pak se teprve začala rozkládat do květin a mírně kyselé a natrpklé ovocné vůně s medovými podtóny, podpořené ultrahladkým santalem - v téhle fázi se mi moc líbí, začátek ale dost agresivně mýdlový imo

balzámově koňaková pačuliová vůně - typ pro Danu

jedna z vážně příjemných pánských... bez otravně svěžích akordů, bylinky, semišový vetiver, medovo-koňaková řídká ambra, zemitě-sladké kakao s pačuli... klidně dámská, ačkoliv vetiveru a šalvěje je dost na to, aby ta ručička vah byla spíše do pánska

banánový jasmín o mírnější jásavosti... růžovo-žvýkačková tuberóza taktéž, ani ne moc šťavnatá, spíš sušší... z kosatce tlumenost, semišová struktura

Raffaelo s marcipánem, ztmavené a rozředěné limonádovou vůní otočníku a vypíchnuté amarettem... zvrácenost je tu přesný výraz - princip jinu a jangu - v nasycenosti se kvalita obrací do protikladu... ujíždíte na sladkém, tak vás tím přecpeme, jako v Seven, až do otravy, kdy se vám udělá tma před očima... a ten tonkový pudr jako byste šňupali, je v tom taková zásaditá, kamenito-nakovovělá hořká stopa... ale je to v zásadě neškodná vůně, taková neurotická středoškolačka - včelí královna (třeba jako Cheryl Blossom z Riverdale), za maminku má Daturu Noir...

holčičí růže se sladkou broskví ve škrobovitém krému z jablka a rybízu - pudrová mechovost z Aphélie, taková její mladší sestra, která by chtěla být jako ona, čehož se snaží docílit dětskými malovátky, do toho obrázku pak zapadá i pastelkové dřevo... vůně je to ale příjemná, neurazila

po svěžím začátku je z ní slabě orientální oranžovka typu Kashaya... voskovitá meruňka prohřátá ještě navíc mléčným santalem, trochou vanilky a skořice... jednoduché, až možná moc...