Hebká, křehká, něžná, nesměle hedonistická vůně, okno s bílými rámy dokořán, mušelínové záclony vítr vzdouvá jako plachtoví francouzské fregaty, divan potažený smetanově bílou broušenou kůží jemnou jako samet, měkké, tlumené světlo z venku si na ní hraje se stíny a vytváří zastřené obrazy, imortelky v barvě lučního medu voní sladce a suše jako námel.
//Třetí zvonění.
Dvoukřídlé dveře v boční kulise se otvírají, kdosi vchází, hra začíná...//
Nasládle hebká vůně jemně broušené kůže v odstínu připomínajícím barvu běluhy severní, prohřátá a rozvoněná sluncem, dokreslená ambrově medovou vůní právě sklizených slaměnek.
…NEJKRÁSNĚJŠÍ začátek vůně, co jsem kdy zažila!.
Už při kápnutí vzorku na kůži jsem se úplně zarazila překvapením jak TO krásně voní?!
Okamžitě.!.
Chvilinka, opravdu jen PÁR vteřin u saméno začátku
(musím si vždy znovu kápnout na kůži, abych to vůbec stihla…)
vůně rumových pralinek.
Pokud vezmete rumovou pralinku mezi prsty, podaří se vám ji rozlomit vejpůl a v momentě si přičichnout dovnitř čokoládového bonbonu, zavrtat nos mezi cukrové krystaly z rumové tresti přilepené na čokoládě - stihli jste bleskový začátek.
Ale tak rychle to začíná sládnout, měknout, propadat se do teplé sladké vanilkou zahuštěné smetany.!.
Smetany, ve které pralinka pomalounku taje, rozpouští se, stává se součástí konzistentní labužnické hmoty.
Kůže? Pořád jsem čekala nějaký známý, typický(ať už víc či míň intenzivní) pach kůže a ono pořád nic?..
Jen jakoby náznak, téměř neznatelný - kmín a pižmo…
A pak mi to došlo.
Je tam kůže.
Lidská.
Žádná kožená bunda, sedačky v autě či rukavice ze sebejemnější jelenice.
Ale životem tepající lidské tělo, vydychující každým pórem nasládlý pach, čistý, nekomplikovaný, mazlivý, tulící se.
(Napadá mě různý typ živočišného nádechu:
třeba pižmo s kmínem z vůně Kingdom A. MQueen
to je silná nálož…,
z vůně Hypnotic Poison
gurmánské tělesno s vanilkou říznuté kmínem,
My Queen
prachová fialka ztěžklá díky pačuli.)
Tady, v Cuir Beluga - je z každého výše zmiňovaného kousek, ale hlavně -
ambra, heliotropin a vanilka zde vytváří dojem nasládlého pachu teplé lidské kůže ve vanilkově prachovém oparu.
Podle mě je tohle vůně gurmánsky musková.
Vůně teplé živé lidské kůže v té nejryzejší podobě.
…líbajíc se s očima opile přivřenýma touhou a
na první pohled nekoordinovanými pohyby, které ale mají jakýsi vnitřní rytmus a řád,
se milenci pomalu posouvají z koupelny do ložnice… …jak ve zpomaleném filmu padají do prachových peřin nevnímajíc svět kolem sebe a
ve vzduchu je nasládlá vůně kůže…
INTIMNÍ VŮNĚ
Velice intimní vůně.
Lidé často a rádi používají vůně muskového typu - zesilují pocit čistoty, tepla, je to příjemné na celodenní čichání.
Ale pořád je to na jakési technické bázi.
Cuir Beluga je zvláštní…
Připadá mi téměř nepatřičné navonět se s ní a jít mezi lidi…
Příliš osobní.
Je to jako projít se nahá po náměstí…
To nejde
(teda převážné většině lidí…).
Vaše tělo neukazujete přece každému…
(nebo snad ano?…)
Pokud se vám ale podaří z Cuir Belugy vnímat více tu gurmánskou část, máte(alespoň já ano) vyhráno,
můžete se s gustem navonět a jít sbírat komplimenty…
09/07/10
Zpočátku celkem příjemný nápor aldehydů, který postupně (a dost rychle) přešel do zvláštní vůně ambry s pudrovou vanilkou, což silně připomínalo pach rybiny. Nebylo to nijak nepříjemné, ale obávám se, že jako parfém by to v mém případě moc nevyhovovalo (otravné s houpáním žaludku).
Luxusní a elegantní vůně s nesladkou vanilkou. Ze začátku už zmíněné rumové pralinky, za chvíli sladkost vyprchá a rozvoní se jemně semišová kůže, poprášená pudrem. Kožené vůně nejsou tak úplně moje oblíbené, líbí se mi jen občas si je připomenout ze vzorku - pak je Cuir Beluga povznášející, mám pocit, že vůně vždy jde kousek přede mnou a já si jen užívám letmé elegantní závany a neustále se podivuju, kdo to tu tak krásně voní :)
Překročím stín a už tam jsem
jsem tam
kde jedním život je i sen …
Tisíceré pohlazení slunečních paprsků ukryté ve šťávou nalitých měsíčcích mandarinky, které se pozvolna noří do našlehaného vanilkového krému. Nechám se svést touhou ochutnat a zároveň se těším veškerou laskavostí dlouhého léta vetkanou do barevných hlaviček slaměnek. Příslib podzimu o barvách, vůních a mlhavých ránech, v nichž i čas zleniví, zažene smutek po konci horkých dní a něco uvnitř mě opět rozezní strunu radosti.
Impresionisticky laděná vanilková něha podbarvená kouzelnou kořenitě bylinnou stopou, jantarovou ambrou a bělostnou jemňounkou kůží.
Cuir = kůže. A Beluga je co? Zní mi to nějak povědomě. Jako Husákovo dítě jsem měla ve škole povinně ruštinu. Že by odkaz na ruské bohatýry a jejich bílé koně? To se mi moc nezdá. Vůně je krotká, neanimální. Tož googlím. Běluha je bílá velryba a její jméno v názvu "odkazuje na hladký a jemný vzhled" protože prý Olivier Polge chtěl vystihnout bílou kůži. Údajně obsahuje pouze 15 složek.
To co cítím já, se dá shrnout jednoduše - jako bych si přivoněla ke své kůži umyté krémovým vanilkovým sprcháčem. Tahle oblá vanilka ale není nudná a to díky jemné kůži, suchým květům slaměnky a ambrovému poprašku. Nikdy jsem nevěřila, že to někdy řeknu, kůži ve vůních nesnáším zrovna dobře, ale tady bych jí uvítala více. Do prostoru se Cuir Beluga zrovna nedere a výdrž - posuzuju ze vzorku - je slabší. Tedy rozhodně slabší než Jicky, kterou mám na druhé ruce, abych obě vanilky porovnala.
Je pro mne jednou z nejkrásnějších vanilkových vůní vůbec, která mě i přes svojí intimitu pořád baví. Podobně, jak to kdysi zmiňovala Miru, i já v úvodu cítím vůni cukrových krystalků z vnitřku rumových pralinek i se samotnou náplní, kterou má pravděpodobně na svědomí kombinace aldehydů, mandarinky, coca-colových tónů otočníku a slaměnky. Potom už nastupuje samotná mléčná vanilka s mandlovým marcipánem a balsamickou ambrou. Teprve po delším rozvonění lze kdesi v pozadí tušit nepatrný náznak měkounkého semiše se špetkou bílého pižma, ale primárně je to prostě pořád hlavně pudrově vanilková vůně, kterou nadšeně přijímá i parfémově nepolíbené okolí.
Hebká, křehká, něžná, nesměle hedonistická vůně, okno s bílými rámy dokořán, mušelínové záclony vítr vzdouvá jako plachtoví francouzské fregaty, divan potažený smetanově bílou broušenou kůží jemnou jako samet, měkké, tlumené světlo z venku si na ní hraje se stíny a vytváří zastřené obrazy, imortelky v barvě lučního medu voní sladce a suše jako námel.
//Třetí zvonění.
Dvoukřídlé dveře v boční kulise se otvírají, kdosi vchází, hra začíná...//
Nasládle hebká vůně jemně broušené kůže v odstínu připomínajícím barvu běluhy severní, prohřátá a rozvoněná sluncem, dokreslená ambrově medovou vůní právě sklizených slaměnek.
…NEJKRÁSNĚJŠÍ začátek vůně, co jsem kdy zažila!.
Už při kápnutí vzorku na kůži jsem se úplně zarazila překvapením jak TO krásně voní?!
Okamžitě.!.
Chvilinka, opravdu jen PÁR vteřin u saméno začátku
(musím si vždy znovu kápnout na kůži, abych to vůbec stihla…)
vůně rumových pralinek.
Pokud vezmete rumovou pralinku mezi prsty, podaří se vám ji rozlomit vejpůl a v momentě si přičichnout dovnitř čokoládového bonbonu, zavrtat nos mezi cukrové krystaly z rumové tresti přilepené na čokoládě - stihli jste bleskový začátek.
Ale tak rychle to začíná sládnout, měknout, propadat se do teplé sladké vanilkou zahuštěné smetany.!.
Smetany, ve které pralinka pomalounku taje, rozpouští se, stává se součástí konzistentní labužnické hmoty.
Kůže? Pořád jsem čekala nějaký známý, typický(ať už víc či míň intenzivní) pach kůže a ono pořád nic?..
Jen jakoby náznak, téměř neznatelný - kmín a pižmo…
A pak mi to došlo.
Je tam kůže.
Lidská.
Žádná kožená bunda, sedačky v autě či rukavice ze sebejemnější jelenice.
Ale životem tepající lidské tělo, vydychující každým pórem nasládlý pach, čistý, nekomplikovaný, mazlivý, tulící se.
(Napadá mě různý typ živočišného nádechu:
třeba pižmo s kmínem z vůně Kingdom A. MQueen
to je silná nálož…,
z vůně Hypnotic Poison
gurmánské tělesno s vanilkou říznuté kmínem,
My Queen
prachová fialka ztěžklá díky pačuli.)
Tady, v Cuir Beluga - je z každého výše zmiňovaného kousek, ale hlavně -
ambra, heliotropin a vanilka zde vytváří dojem nasládlého pachu teplé lidské kůže ve vanilkově prachovém oparu.
Podle mě je tohle vůně gurmánsky musková.
Vůně teplé živé lidské kůže v té nejryzejší podobě.
…líbajíc se s očima opile přivřenýma touhou a
na první pohled nekoordinovanými pohyby, které ale mají jakýsi vnitřní rytmus a řád,
se milenci pomalu posouvají z koupelny do ložnice… …jak ve zpomaleném filmu padají do prachových peřin nevnímajíc svět kolem sebe a
ve vzduchu je nasládlá vůně kůže…
INTIMNÍ VŮNĚ
Velice intimní vůně.
Lidé často a rádi používají vůně muskového typu - zesilují pocit čistoty, tepla, je to příjemné na celodenní čichání.
Ale pořád je to na jakési technické bázi.
Cuir Beluga je zvláštní…
Připadá mi téměř nepatřičné navonět se s ní a jít mezi lidi…
Příliš osobní.
Je to jako projít se nahá po náměstí…
To nejde
(teda převážné většině lidí…).
Vaše tělo neukazujete přece každému…
(nebo snad ano?…)
Pokud se vám ale podaří z Cuir Belugy vnímat více tu gurmánskou část, máte(alespoň já ano) vyhráno,
můžete se s gustem navonět a jít sbírat komplimenty…
09/07/10
Zpočátku celkem příjemný nápor aldehydů, který postupně (a dost rychle) přešel do zvláštní vůně ambry s pudrovou vanilkou, což silně připomínalo pach rybiny. Nebylo to nijak nepříjemné, ale obávám se, že jako parfém by to v mém případě moc nevyhovovalo (otravné s houpáním žaludku).
Luxusní a elegantní vůně s nesladkou vanilkou. Ze začátku už zmíněné rumové pralinky, za chvíli sladkost vyprchá a rozvoní se jemně semišová kůže, poprášená pudrem. Kožené vůně nejsou tak úplně moje oblíbené, líbí se mi jen občas si je připomenout ze vzorku - pak je Cuir Beluga povznášející, mám pocit, že vůně vždy jde kousek přede mnou a já si jen užívám letmé elegantní závany a neustále se podivuju, kdo to tu tak krásně voní :)
Překročím stín a už tam jsem
jsem tam
kde jedním život je i sen …
Tisíceré pohlazení slunečních paprsků ukryté ve šťávou nalitých měsíčcích mandarinky, které se pozvolna noří do našlehaného vanilkového krému. Nechám se svést touhou ochutnat a zároveň se těším veškerou laskavostí dlouhého léta vetkanou do barevných hlaviček slaměnek. Příslib podzimu o barvách, vůních a mlhavých ránech, v nichž i čas zleniví, zažene smutek po konci horkých dní a něco uvnitř mě opět rozezní strunu radosti.
Impresionisticky laděná vanilková něha podbarvená kouzelnou kořenitě bylinnou stopou, jantarovou ambrou a bělostnou jemňounkou kůží.
Cuir = kůže. A Beluga je co? Zní mi to nějak povědomě. Jako Husákovo dítě jsem měla ve škole povinně ruštinu. Že by odkaz na ruské bohatýry a jejich bílé koně? To se mi moc nezdá. Vůně je krotká, neanimální. Tož googlím. Běluha je bílá velryba a její jméno v názvu "odkazuje na hladký a jemný vzhled" protože prý Olivier Polge chtěl vystihnout bílou kůži. Údajně obsahuje pouze 15 složek.
To co cítím já, se dá shrnout jednoduše - jako bych si přivoněla ke své kůži umyté krémovým vanilkovým sprcháčem. Tahle oblá vanilka ale není nudná a to díky jemné kůži, suchým květům slaměnky a ambrovému poprašku. Nikdy jsem nevěřila, že to někdy řeknu, kůži ve vůních nesnáším zrovna dobře, ale tady bych jí uvítala více. Do prostoru se Cuir Beluga zrovna nedere a výdrž - posuzuju ze vzorku - je slabší. Tedy rozhodně slabší než Jicky, kterou mám na druhé ruce, abych obě vanilky porovnala.
Je pro mne jednou z nejkrásnějších vanilkových vůní vůbec, která mě i přes svojí intimitu pořád baví. Podobně, jak to kdysi zmiňovala Miru, i já v úvodu cítím vůni cukrových krystalků z vnitřku rumových pralinek i se samotnou náplní, kterou má pravděpodobně na svědomí kombinace aldehydů, mandarinky, coca-colových tónů otočníku a slaměnky. Potom už nastupuje samotná mléčná vanilka s mandlovým marcipánem a balsamickou ambrou. Teprve po delším rozvonění lze kdesi v pozadí tušit nepatrný náznak měkounkého semiše se špetkou bílého pižma, ale primárně je to prostě pořád hlavně pudrově vanilková vůně, kterou nadšeně přijímá i parfémově nepolíbené okolí.