infuze... může být... pro mě to byla spíš sprška, skok do napěněné slané mořské vody, kyselé citronově, ale hebce, avrilově... takhle svěží je ale jen na povrchu, opravdu jen hebká pěna kolem srdce z krémových květin, tažených konvalinkou, nesmělou růží, šalvějí a cedrem do vůně bylinkově-dřevitého mýdla, a citron se pak překlopí do sladké limetky... je to podobný kontrast středomoří a tuná jak u Sole di Positano a líbí se mi to hodně...

jen papírek a je to dobře... po rozvonění tmavá ambra s čokoládovými podtóny - to by bylo v nejlepším pořádku... kromě toho ale připálené koření a kůže - regulérně spálenina... plus i něco živočišného typu kočičí žrádlo nebo myšina - Sindríšek usilovně žvýkal a trhal

jen papírek - kardamomový nářez, přes který se ta trocha arabské kávu snažila zkraje dostat, pak to vzdala a zapojila se do sladkého, leč těžce vyčichatelného pozadí s karamelem a plastelínovým pačuli

Iris Ganache mě docela zarazila... kosatcové máslo je sice krásně hladké, pudrově fialkové, ale působí i syrově, trochu gumově a "nejedle" - skoro jedovatě... kromě zemitého pačuli je to "jenom" kosatec, zato poněkud monstrózní, vystavující se v namodralém laboratorním světle, opalizující, v nadživotní velikosti, zbytnělý ostatními složkami (vanilkou, kakaovým máslem, cedrem), které všechny pohltil, sebral jim barvu a proměnil ve studené pastelově světélkující spektrum, trochu tepla mu dodává jen okolo poletující zlatavý sladký pyl (nejspíš skořice)... IG na mě ve výsledku působí studeně a kolotočově (jako v hororu), seděla by mi k ní spíše alienovská prezentace... první hodinu jsem se obávala migrény, pak se ale docela umírnila, kosatec šel více do sucha, ambra pustila kapku medových tónů a celé se to ztlumilo do neškodné rtěnkové hmoty, zůstává v ní ale stále stopa po té mimozemské divnosti...

sladká strouhaná a už trochu oschlá mrkev, prachový kosatec s oříškovými a zemitými tóny, dost sladký, ale takový nesmělý, přidušený tím suchem... a na konci je z něj dezert, stále nesmělý, potažený kosatcovým semišem, sorrisová ebeno-vanilka se skořicí a kardamomem, trochu kávově kyselkavá... fajn vůně, spíš tedy gurmánka než kosatcovka

co říct... mrkvový kosatec uvězněný v na troud suché pomeračové kůře a dřevu z nějakého starého příborníku, plynule přechází do zemitosti, do vůně keramiky, osvěžené párem magnoliových kapek, a opět vysychá do jemně fialkového, sladce zemitého pudru, kosatcově krémového... ultra něžná a příjemná vůně... intenzita bohužel dost slabá

ovocná, letně barevná růže, sladká a příjemně nakyslá, bezstarostná a rozpustilá, jako bonpar v puse po dlouhé době, už v dospělosti, pak Sisleyovské deodorantové tóny, růže už je "normální", škoda trochu laciného cedru, na druhou stranu je to v takovém elegantně odtažitém aldehydovo-plevelnatém oparu, na konci mechové pačuli v květinové svíravosti... celkový verdikt - oldschool avonovské, jako třeba Pur Blanca... jen je to pořád růžová vůně v té podobě, která mě moc nebere

noční Izia, za mě proč ne - tady je tím myšlená ovocně-květinová povidlovost, po rozvonění mírně balzamická a indolická, nutí mě čichat s přilepeným nosem... vzpomněa jsem si na Plum Japonais, i tady květiny vytváří mírně drhnoucí skelnost, takže to není nijak nesnesitelně lepivé... ovšem zploštělé cedrem

jako hezké, necítím z toho žádný laciný ocas, ale s J'Adore nic společného... sladká tuberóza se santalovou balzámovostí typu Bella Donna

vinně kyselkavý magnoliový začátek mě moc nebere, ovšem po rozvonění nestačím čichat... květinová ve stylu, který mi evokuje modelky z devadesátkových časopisů... šampaňsky naovocnělá, poprášená něčím kamenitým a je v ní i něco (břečťan), co vnímám jako chypre tóny, v téhle kombinaci geniální... jak píše Dalia, sebevědomá, silná a krásná...

intenzivní jarní květinová vůně, ze které pak vystupující základ dělá skoro gurmánku, medová pasta s karamelovým otočníkem

nahořklá tonka a studená vanilka mi tu udělaly přesně to samé, co v Oxianě - kysličníkový igelit, jen tady s levandulí namísto skořice - je to ale nositelné... s rozvoněním šla více do květinova, jemně vanilkova a zároveň kysela, byla to skoro úplně jiná vůně

balzámově dřevitá vůně, proteplená skořicí, se svíravým medovým pylem a kouřovým prachem... zemitá, sladká, staronábytková a příjemná... klidně unisex

nenadchla... pro mě skoro čistě kouřově kožená

guma tedy nikde, jinak víceméně recenze wendulky... po nelíbivém začátku se rozvoněla do příjemné květinové vůně, které ale moc nerozumím... barevně jí vnímám jako oranžovou, ačkoliv vyloženě meruňku necítím... kouřící jasmínový čaj určitě, jemná medová sladkost, z květin něco jako karafiát a pak, s nosem u kůže, i krásná mandloňová vůně... působí to na mě docela nostalgicky - jako prázdný park v Třebíči nad hřbitovem, počasí takové, že to může být kterékoli roční období

jednoduchá vůně, na hraně dívčí banálnosti a infantility a nostalgie po dospívání a bezstarostnosti - ten zaprášený filtr má na svědomí pudrové pižmo... hebká mandarinka, sladká růže, jasmín nejdřív zelený, pak lehce živočišný, pak banánový, teplý mléčný santal... špetka lacinosti tomuhle snad ani nevadí... jásavá radost to není, spíš příjemnost jako alfa a omega téhle vůně

syrová a omamná květinová vůně ve stylu Angelique Noire, jen jemnější, ředěnější a zelenější - výhonková zeleň, zelený jasmín, květinový pyl a květinové máslo s malou koncentrací vanilky... lilie jako vytažená z chladničky, takže se nerozvíjí její navilost, tíha, "chobotnicovost", ale je krémová, šlehačková, s podtóny frappé, odtažitá, a stahuje rozjásanost připomínkou hřbitovního chladu a ticha... je to jako pořádný pugét obrovských květů, ke kterému si přivoníte v chladném letním ránu a který s postupujícím dnem krotne, matní, ztrácí tu počáteční svěžest, až je z něj elegantní, tlumená kytice, s karamelovým santalem v základu podobná (prohloubenější) Terrasse à St-Germain

medová voda s kapkou citronu a lžící natrpklé ovocné šťávy, ve které plavou růžové plátky...po chvíli se vynořuje kousek skořicového dřeva se špetkou suchého hřebíčkového prachu... dřívko obrůstá velejemným mechovým porostem, díky čemuž je celkový dojem o něco sušší... ambra a oud se do toho zařadí úplně nepostřehnutelně, vlastně to jenom trochu prohloubí, ztmaví, zakouří... na mně je především medová (ambrová až v závěru - ale zato s jemně slaným podtónem!), a to ještě slabá, naředěná... nepřijde mi ani pánská, naopak - je jemná, růžovo-zlatá, medově tekutá a mechově hebká, teple kořeněná - což se s pánskými nositeli samozřejmě nevylučuje, ale dojem to na mě dělá skrz naskrz ženský...luxusní bezpochyby, jako opulentní bych ji nepopsala

viz wendulka

z papírku - kořeněná, povzbudivá vůně... na začátku nasládlá růžovo-oranžová, pak se do ní vloudila suchá bylinková nasládlost s živočišnějším kmínem... na můj vkus asi příliš podravková, ale dalšímu vyzkoušení bych se nebránila

z papírku... začíná bujně, ovocně a ta překvapivá vůně po rozležení je maracuja, podkreslená otočníkem, rybízem, orosenou konvalinkou, písčitosti z papírku jen náznak, spíše prosolená... stojí ještě za vyzkoušení, pokud by se tropická ovocnost stáhla ve prospěch dalších složek, mohla by být zajímavá...

zákusková, ano, v Renier začínám rozpoznávat podpis, vše utlumené synteticko-hořko-sladkým pudrem, takže ani ten oud nepracuje moc po svém... nakysle aldehydová, prádlová, dřevo a mandlovo-vanikový krém, v kombinaci, která mě moc neuchvátila

mléčná vůně to úplně není... je to pěnové těsto cukrových pusinek, už nadýchané, ale ještě ne úplně upečené, měkké... zabarvené do chuti růžové cukrové vaty, trochu nahořklé (asi konvalinkou), proteplené tmavě karamelovou vanilkou s trochou kardamomu... je to na mě docela pouťové

papírek... kolová perlivost na začátku, naskočil mi otočník, ale byla to mimóza... přibarvená lipovým květem víc do žluto-zelenkava... zelená mandle v hezké podobě, kterou už jsem určitě potkala v nějaké kosmetice (sprchový gel od Yves Rocher - kalifornská mandle na 99%)

z papírku a tváří se velmi nadějně... opravdu sladké fíky, s červeným vnitřkem... trochu růžově zapudrované a zabarvené něčím svíravějším, čistým, co mi připomíná Thé Rouge od Bvlgari... zaoblující mléčný santal a pronikavé fíkové dřevo a listy... druhá zkouška z papírku - v zásadě potvrzeno, vystupuje hlavně vůně pružného dřeva, červenočajově zabarveného