Už samotný název předznamenává, jaké hlavní ingredience můžeme v parfému očekávat: iris - kosatec a ganache - smetano/čokoládová náplň pralinek. Člověk tak dopředu získá dojem, že jde o sladkou gurmánskou vůni, ale není tomu úplně tak.
Kosatec je zde v podobě toho nejhladšího kosatcového másla a bílá čokoláda (nepříliš sladká) je tak jemná, že úplně "taje na jazyku". Přesto zde nechybí i chladná zemitá podoba kosatce, která trochu drhne v nose, a lehký zvláštní svěží jakoby bylinný tón (podezřívám Thierryho, že ve složení nepřiznal krapet rozmarýny z Quand Vient La Pluie).
Bílé pižmo s ambrou, vanilkou, skořicí a cedrem přimísené k té vyšlehané kosatcové směsi mi vzdáleně připomínají jednu vůni z dětství - obklady z podivné nahnědlé pasty, které mi maminka dávala na příušnice. Zní to strašně, ale voní vážně nádherně.
Pro mě je to vůně spíše zimní, ale nosím ji vlastně celoročně ve dnech, kdy neprší. Stačí jí velmi malé množství a užíváte si vy i okolí (kolega vždycky zavětří, že cítí Granko rozpuštěné v mléce). Má výdrž do druhého dne, na šále až do vyprání.
Parfém bych přirovnala k hladkému luxusnímu saténovému spodnímu prádlu v tělově-zlatavé barvě. Takovému, bez kterého není úplná žádná plesová róba. A se kterým si i v jednoduchých letních šatech připadáte výjimečná jako Popelka na zámeckém plese. Saténový kosatec v něm chladí i hřejivě objímá a hebká látka skrývá něžná zákoutí ženského těla, stejně jako okvětní plátky kosatce schovávají zlatavé pestíky.
Hodně suchý, až práškový, kosatec se suchou fialkou (podoba s Après L'ondée je až zarážející), ale prvních pár minut bez čokolády. A potom najednou vůně čokolády, ale ne tabulkové - spíš jako když člověk otevře bonboniéru, ve které je více druhů čokoládových bonbónů a vůně rozličných náplní a krémů se mísí s vůní hořké čokolády. A do toho lehký pačuliový podtón. Po několika hodinách hořká čokoláda nabrala výrazně smetanovou podobu. Nějak si nedovedu představit, že bych takovou vůni mohla nosit celý den – pro mě je to spíše spíš vůně momentální nálady (a la když mě honí mlsná, sáhnu do bonboniéry nebo uloupnu kostičku čokolády).
Květ sametový, fialovomodrý, svou krásou přitahující jako magnet. Trocha skořice, zlehka pačuliové zemitosti a cedrové dřevitosti, jemná chuť bílé čokolády a našlehaná smetana. Pro mě Iris Ganache, stejně jako Angélique Noire, čaruje ... otevírá duši bránu jiných světů, nekonečných a kouzelných.
Je jednou z mých největších kosatcových lásek. Kosatec v ní se objeví už po svěžím bergamotovém úvodu se štiplavou skořicí a je překvapivě spíše studený a zemitý s lehoulinkou mrkvovou notou. Skořice však postupně zesládne a s pomocí bílé a mléčné čokolády a nakonec i vanilky se smetanou se promění v luxusní kosatcovou pralinku. V úplně klasickou gurmánku se ovšem nepromění nikdy, o což se stará mimo jiné i pikantní cedr s pačuli a vzdušným bílým pižmem a vytváří tak naprosto jedinečnou olfaktorickou kompozici. Ukončení její výroby je pro mě dodnes jednou z největších parfémových bolístek.
Už samotný název předznamenává, jaké hlavní ingredience můžeme v parfému očekávat: iris - kosatec a ganache - smetano/čokoládová náplň pralinek. Člověk tak dopředu získá dojem, že jde o sladkou gurmánskou vůni, ale není tomu úplně tak.
Kosatec je zde v podobě toho nejhladšího kosatcového másla a bílá čokoláda (nepříliš sladká) je tak jemná, že úplně "taje na jazyku". Přesto zde nechybí i chladná zemitá podoba kosatce, která trochu drhne v nose, a lehký zvláštní svěží jakoby bylinný tón (podezřívám Thierryho, že ve složení nepřiznal krapet rozmarýny z Quand Vient La Pluie).
Bílé pižmo s ambrou, vanilkou, skořicí a cedrem přimísené k té vyšlehané kosatcové směsi mi vzdáleně připomínají jednu vůni z dětství - obklady z podivné nahnědlé pasty, které mi maminka dávala na příušnice. Zní to strašně, ale voní vážně nádherně.
Pro mě je to vůně spíše zimní, ale nosím ji vlastně celoročně ve dnech, kdy neprší. Stačí jí velmi malé množství a užíváte si vy i okolí (kolega vždycky zavětří, že cítí Granko rozpuštěné v mléce). Má výdrž do druhého dne, na šále až do vyprání.
Parfém bych přirovnala k hladkému luxusnímu saténovému spodnímu prádlu v tělově-zlatavé barvě. Takovému, bez kterého není úplná žádná plesová róba. A se kterým si i v jednoduchých letních šatech připadáte výjimečná jako Popelka na zámeckém plese. Saténový kosatec v něm chladí i hřejivě objímá a hebká látka skrývá něžná zákoutí ženského těla, stejně jako okvětní plátky kosatce schovávají zlatavé pestíky.
Hodně suchý, až práškový, kosatec se suchou fialkou (podoba s Après L'ondée je až zarážející), ale prvních pár minut bez čokolády. A potom najednou vůně čokolády, ale ne tabulkové - spíš jako když člověk otevře bonboniéru, ve které je více druhů čokoládových bonbónů a vůně rozličných náplní a krémů se mísí s vůní hořké čokolády. A do toho lehký pačuliový podtón. Po několika hodinách hořká čokoláda nabrala výrazně smetanovou podobu. Nějak si nedovedu představit, že bych takovou vůni mohla nosit celý den – pro mě je to spíše spíš vůně momentální nálady (a la když mě honí mlsná, sáhnu do bonboniéry nebo uloupnu kostičku čokolády).
Nejkrásnější kosatec ...
Květ sametový, fialovomodrý, svou krásou přitahující jako magnet. Trocha skořice, zlehka pačuliové zemitosti a cedrové dřevitosti, jemná chuť bílé čokolády a našlehaná smetana. Pro mě Iris Ganache, stejně jako Angélique Noire, čaruje ... otevírá duši bránu jiných světů, nekonečných a kouzelných.
Je jednou z mých největších kosatcových lásek. Kosatec v ní se objeví už po svěžím bergamotovém úvodu se štiplavou skořicí a je překvapivě spíše studený a zemitý s lehoulinkou mrkvovou notou. Skořice však postupně zesládne a s pomocí bílé a mléčné čokolády a nakonec i vanilky se smetanou se promění v luxusní kosatcovou pralinku. V úplně klasickou gurmánku se ovšem nepromění nikdy, o což se stará mimo jiné i pikantní cedr s pačuli a vzdušným bílým pižmem a vytváří tak naprosto jedinečnou olfaktorickou kompozici. Ukončení její výroby je pro mě dodnes jednou z největších parfémových bolístek.
Baileys.