flakon se mi nelíbí, vůně je dobrá; květinová, ovocná, orientální, dřevitá

Balzamická orientálka, která na mě působí čistě a něžně, i když jí nelze upřít jistá opulentnost. Zlatá pryskyřice a koření, zelené pačuli a něco květin, ale také jemné mýdlo a zelená mandarinka. Ale kromě mýdla jako by i styrax, myrha, labdanum a pačuli s rozmarýnem byly připravené na očistný rituál, třeba na osvěžení vzduchu nebo na vyhánění démonů, kdoví.

Krásná harmonie lehce orientální ambry s květinami. Sladká hrušková šťáva s bergamotem, kde už prosvítá orient a pak... ve zlatavém hedvábném balzámu potopené okvětní plátky jasmínu, ylang ylangu a pivoněk.

lahodny rumovy punc, dobre na pricichavani, ale na noseni spis ne

Pokud by zlato mělo nějakou vůni, vonělo by jako Gold Oud. Elegantní balzamická vůně s kapkou citronové šťávy, oudem a březovou kůrou bez dehtu. Se žlutými kvítky ylang ylangu, které ještě nedosáhly plného květenství, se zeleným pačuli a ovocnou dužinou zralých fíků.

elegantní aldehydová květinovka, jemně kouřová s pryskyřicí a dřevem, pak jde do mýdlova, trochu mi připomněla First; úžasný držák

Tauerovsky výrazná ambrová květinovka. Pomerančový květ, zpočátku sladký a s kousky citronové kůry, sotva dává šanci jasmínu a tuberóze. I když ta se přece jenom později prosadí. A pak Tauerův lehce orientální ambrovo dřevitý, trochu prašně pačuliový a cistově sametový drydown.

nevím, proč má u mě to jehličí výrazný sladký, trochu vanilkový tón

klidně unisex, kořenitá, trochu živočišná s pačuli a kadidlem; líbí se mi víc než dámská varianta Bergdorf

Vanilková gurmánka, jak ji dobře umí Italové, nijak komplikovaná, celkem lineární, ale přesto je z ní cítit kvalita. Sladkost je přesně taková, aby milovníci gurmánek byli spokojení, ale vůně je neotravovala. Něco ve stylu Vaniglia od Mazzolariho. Vanilka s karamelovým krémem je posazena na pižmovém obláčku, je ovoněná rumem a ukotvená špetkou balzamické ambry.

Krásná zelená svěžest, nefalšovaná příroda. Šťavnaté obrovské listy bylin, klidně i toho celeru, máta a zralý citrón ze Středomoří se šťávou a kůrou nakrájenou na proužky. Za zahradou je les, na vetiverově dřevité zemi leží jehličí a voní to tu myrhou a santalem. Unisex.

sladké ovocné bonbóny, navíc působí obyčejně a lacině, tohle mě zklamalo (zk. 2014)

tak to se mi líbí moc, je to vlastně kosatcovka se suchým čafránem, s kadidlem a pryskyřicemi, nakonec krásně krémová a hlavně nesladká

Limetka, mandarinka a sladkokyselá rebarbora, svěžest, pohoda, slunce. Léto a ovoce. Dozrávající broskve na stromech. Sladké tmavočervené maliny. Kuličky sladkého černého rybízu schované pod zelenými lístky na keři. A pak květiny. Růžové růže v plném květu, pelargónie v okenních truhlících. Mýdlem vonící prádlo na šňůře. Zelené pačuli. Kmeny pokácených stromů na mýtině čekající na odvoz. Memo ne úplně typické, bez kůže. Takové prchavé vzpomínky na léto.

Sherwoodský les jsem si představovala drsnější. Tmavě zelený, hustý, plný kapradí, s břízami a velkými duby. Trochu tajemný a nebezpečný, protože kolem může prosvištět přesně zacílený šíp Robina Hooda. Tento Sherwood je ale pohádka pro děti o princi Robinovi a princezně Marian. O ovocném želé z mrkvového semínka s poupaty černého rybízu a o růžové růži v krému z mošusového semínka. Marian je navoněná fialkovým pudrem a Robin přinesl z tropických krajů malou misku se sladkým mléčným santalovým krémem. Ruku v ruce se prochází prosluněným zámeckým parkem a nakonec se usadí do stínu kašmírového dubu.

Pod tímto zajímavým názvem se skrývá jméno jednoho z nespočetných maledivských ostrovů. Ale slunce právě nesvítí, oblohu zakrývají temné mraky, vítr s krystalky soli se prohání po písčitém břehu a žene před sebou ulámané suché palmové listy. Zemitý vetiver, dřevitý oud, kožené pačuli a květinová pelargónie s šafránem kontrastují s medovou slaměnkou s nádechem jasmínu a nesladkou vanilkou. Drsná krása uprostřed Indického oceánu.

Kolínská s neroli, svěží se zeleným listím a mechem, hezká, i když pro mě spíš pánská

ambrovka se skořicí a sladkým balzamickým benzoinem, kapkou alkoholu a vanilkou a tonkou, lehký podtón koženého labdana

svěží zeleň, rozmačkané byliny- meduňka, šalvěj, puškvorec (něco, co se používá na žaludeční likér), pár jehliček a kapka čerstvé pryskyřice z borovice, kapradí; v téhle škarpě (což ale v žádném případě nemyslím negativně) právě postupně začíná rozkvétat jasmín, růže a fialky; další hodiny drží jako jemně mýdlové, trošku pudrové zeleno; krásná čistá vůně

zelená mandle se zelenými rybízovými lístky s postupně se přidávajícím ovocným, ne moc sladkým tónem, na krémovém santalu

Grenadille je u mě především dřevitá vetiverovka. Bergamot a zajímavé sladké fialkové dřevo se brzy vytratí a jejich místo zaujme levandule s mentolovým podtónem. Potom už dominuje hlavně zelený a dřevitý vetiver, který je ohlazený hladkým, jemně koženým labdanem a pižmem. Interesantní počin, ale myslím, že pánům bude slušet víc.

Moc hezké jméno si to vymyslel Anatole, grimoire je vlastně kniha kouzel, takový lexikon s návody na výrobu lektvarů, talismanů, seznamy zaklínadel a podobných užitečných věcí, které byly populární už od středověku. Nejdřív je vůně balzamicky zelená a knihu kouzel moc nepřipomíná, ze zeleně vykukuje levandule a bazalka a poté přidá trochu živočišna římský kmín. Teprve s kadidlem a pačuli je tady připomínka staré zaprášené knihy, která možná kdysi byla svědkem vykuřování zlých démonů. A mechový tón nám asi chce říct, že to bylo hodně hodně dávno. Grimoire se Anatolovi moc povedla, takových zelených vůní je dnes opravdu pomálu.

sušené kytky s levandulí

Jednoduchá vůně, ale perfektně poskládaná. V hlavní roli šedý kosatec v jedné ze svých nejkrásnějších podob, podpořený dřevitým vetiverem a santalem. A na druhé straně zjemněný ledovým černým čajem, zeleně svěžím kardamomem, mléčným fíkem a vanilkově krémovou tonkou.

v úvodu suchý prach, kosatec a popel z cigaret (fakt že jo, asi ten kouř), pak krásná kosatcovka s pačuli a santalem, dlouhá výdrž; nakonec se mi fakt líbí