Moje představa, že tato vůně má něco víc společného s Quand Vient l'Été vzala za své. Má pouze určité styčné body. Je to zpočátku celkem svěží květinovka, která se postupně zklidňovala a s nástupem suchého bylinného podtónu svou svěžest postupně skoro úplně ztratila. Konec je lehoučký, medově čokoládově gurmánský.
O dešti zdál se mi sen ...
tisíce kapek kropících zem
a já mezi nimi tančila jsem
lehká jak víla
jak sám dech jen
Bylinky, fialky a trocha čokolády. Lahodná vůně, která skutečně voní jako letní déšť. Vůně volnosti, radosti a snění.
Vůně s poetickým názvem Quand Vient la Pluie (Když přijde déšť) je poctou a variací na proslulou Après l´Ondée (r. 1906 ) a zároveň jedním z názorných příkladů, jak interpretovat klasiku moderním způsobem... a posunout ji dál nebo i výš. Pak se stane, že prakticky hned po jejím vzniku tušíme, že jsme svědky zrodu něčeho mimořádného.
Thierry Wasser pracoval na vůni Quand Vient la Pluie v roce 2007, čili ve stejné době, kdy míchal Iris Ganache a rok předtím, než byl oficiálně jmenován dvorním parfumérem u značky Guerlain. Vlastně, tyhle dvě vůně byly takové „namlouvání" nevěsty jménem Guerlain. Není potom divu, že se Thierry parfumérem Guerlainu opravdu stal. Obě vůně - Iris Ganache i Quand Vient la Pluie jsou prostě skvostné.
Quand Vient la Pluie se nachází někde na půli cesty mezi krásnou, zajímavou, ale také trochu bledou a odtažitou Après l´Ondée a bohatou a zvláštní gurmánskou kosatcovkou Iris Ganache.
Kompozici otevírají citrusy s bergamotem a rozmarýnou. Idylka na prosluněné zahrádce, křehký akord heliotropu s pomerančovým květem, fialkou a jasmínem...
ale nebe postupně těžkne temnými dešťovými mraky...
... světla ubývá, vůně sládne a sládne, ale přitom nijak fatálně gurmánsky nehmotní, protože je pořád jakoby nadlehčována osvěžujícími krystalky heliotropu a nádhernými bylinnými tóny, které vydává rozmarýnová silice. Najednou napětí povolí a konečně se rozprší. Je to déšť úlevný, přímo radostný, a tak, místo úprku pod střechu, se jednomu chce odhodit boty a tancovat, anebo jenom stát a nechat po sobě pomalu stékat velké kapky. Vzduch je provoněný deštěm, od země stoupá vůně čerstvě zkropené hlíny. A všechny ty vůně se pak prolnou, bylinky, kytičky (i když těch už jenom otisk, vlastně už jen takové listování v herbáři), ambra, stále přítomné pralinky a mandlové makronky, a hebké bílé pižmo s pudrovým podtónem. Je to parfém optimistický a návykový. Kontrast gurmánské a svěží polohy, perlivá gurmánka… nikdy nezapomenu na první dojmy z ní… jako když si nalijete sklenku vychlazené Coca-coly, na patře sladká, karamelová chuť, praskání bublinek… a pak se to rozjede...
Quand Vient la Pluie byla na trh uvedena v roce 2007 ve sběratelské, ultraluxusní a ultralimitované edici, ve dvou koncentracích - čistý parfém a parfémová voda. Rozdíl mezi koncentracemi není výrazný, struktura je velmi podobná, stejně tak projekce a výdrž. Parfém je zahuštěn ambrovými tóny, parfémová voda je pižmovější.
Sad s čistým parfémem bylo vyrobeno pouhých 140 kusů – černá masivní kazeta je vypolstrovaná černým sametem a obsahuje Swarovského křišťálový blok s „otiskem listu“ a otvorem pro vložení plnitelného flakónku - kapky. První dešťová kapka na listu velkého stromu (autorem skulptury je Serge Manseau). Flakónek 7,5 ml je ozdobený efektní a fotogenickou krystalkovou „pavučinkou“. A samozřejmě - válcovitý flakón o objemu 490 ml s parfémem. Je to tíha.:-)
Balení parfémové vody (vyrobeno celkem 1657 kusů) obsahuje butylku 50 ml a menší a lehčí křišťálový blok, taktéž s „otiskem listu“ a s hladkou „kapkou“ 7,5 ml.
A po deseti letech...
... po vyprodání všech kusů parfému a parfémové vody se Quand Vient la Pluie přiřadila do seznamu vůní, po jejichž znovunarození neboli reedici toužilo a volalo mnoho fanoušků značky. Nakonec se dočkali, i když i tentokrát je k získání i jen pár kapek "elixíru" nutné vyvinout určité organizační úsilí. Quand Vient la Pluie je totiž po deseti letech v prodeji na jediném místě na světě - v bruselském butiku Guerlainu.
::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::
Aktualizovaná recenze z roku 2013
(celý článek s fotografiemi na Guerlinade: http://guerlinade.cz/2019/06/16/guerlain-quand-vient-la-pluie-recenze/ )
V překladu Quand Vient La Pluie znamená Když přijde déšť. Má být poctou a moderní interpretací parfému na stejné téma Après l´Ondée (1906) - Po dešti. Zatímco Après l´Ondée má vonět jako bylinná zahrada skropená kapkami deště, Quand Vient La Pluie prozkoumává úlevné voňavé vydechnutí přírody, když se z olověné oblohy a těžkých mračen stahujících se nad vaší hlavou spustí první dešťové kapky.
Dočetla jsem se, že QVLP je nejkrásnější v deštivých dnech, a tak jsem si s prvním navoněním opravdu počkala až na letní přeháňku. S rodinou jsem zrovna pobývala v chajdě bez elektřiny na dovolené "po trampsku" a bouřka zuřila tak kilometr od nás. Hromy se odrážely úbočími kopců nad údolím děsivou silou. Neskutečný a velmi sugestivní zážitek. Od té doby jsem vůni používala vždy v deštivém počasí. Spojení smyslových vjemů bylo pro mne tak dokonalé, že jsem pak byla velmi zaskočená v den, kdy pršelo, parfém byl vypotřebovaný, a já neucítila očekávanou vůni.
Pro mě je vůně QVLP konejšivou vůni necukrové, lehce pudrové fialky, jemných pralinek s trochou javorového sirupu a větrovým bylinným tónem. Bylinám a kvítkům z Après l´Ondée je opravdu velmi podobná, ale QVLP má navíc oblý gurmánský základ, který ji obrousí ostré hrany a je přislazená větším množstvím fialek (takže se mi s ní připomněla i Insolence). Z Modré hodiny má lehce starosvětský tón, jistou hřejivost a přísahám, že kromě rozmarýnu uváděného ve složení cítím i malou stopu anýzu.
Napřed přichází osvěžení s nahořklým bergamotem a bylinnou rozmarýnou. Co napřed vypadalo jako dužina, se mění vzápětí v citrusovou kůru s jemným pomerančovým květem. Z proklamované zahrady se dále ukazuje jasmín s vlahou fialkou, podobnou té z Après l´Ondée, avšak skrze onen pomerančový květ a již rozpoznatelné lehké pudrové tóny bych řekla, že má v sobě i náznak úsměvu fialky z Insolence (mám na mysli první fázi).
Postupně začíná být ve vzduchu cítit přicházející déšť. A jak jinak si takovou chvilku zpříjemnit než čerstvě otevřenou coca colou (otočník) a k tomu si dát několik pralinek. Bublinky vás šimrají v nose, čokoláda se vám krásně rozpouští na jazyku, kolem vás šumí déšť v pudrových tónech, cítíte deštěm navlhlou zem a zezadu vás zlehka zahřívá trocha "medově" nasládlé ambry.
Pokud jde o porovnání koncentrací, v EDP jsem objevila ten krásný starosvětský tón z L´Heure Bleue a na konci je na rozdíl od čistého parfému pudrovější (pižmovější) a na to konto v sobě nemá tolik té letní ambrové hřejivosti, jak už psala domenica. Jo a ještě náznaky tmavé čokolády z Iris Ganache cítím také pouze v EDP, v čistém parfému se celou dobu víc zpívá ten nádherný šumivý coca-colový tón otočníku, jinak jsou si velmi, velmi podobné. Každopádně to spojení svěží, květinové a gurmánské stránky je dokonalé a já jen doufám ve slavný návrat jako u MPN.
…trošku delší, omlouvám se, jinak to nešlo…:
(+ heliotropin se používá k výrobě drog, to jsem si dohledala až po psaní…: )
QUAND VIENT LA PLUIE …asi jsem se zbláznila.?!.
…přičichnutí a
tečou mi slzy…!
To je ohromný spouštěč emocí!,
nemůžu psát, klepou se mi prsty, bouchá mi srdce, přes slzy nevidím…
Co to je?! Čistý parfém.
První nadechnutí – zažila jsem x vůní, které se mi od samého začátku líbily MNOHEM víc, ale tohle je
zvláštní,
silné(emocemi)
a paradoxně uklidňující…
Začátku vévodí rozmarýna.
Bylina.
Akorát velkou kytici aromatických rostlinek namočte do sirupu a položte na slunce…
Stonky rozmarýny díky sladké síle připažily lístečky obalené a ztěžklé hustou cukrovou tekutinou a bezvládně se nechávají prohřívat slunečními paprsky,
vzduchem se začíná linout vůně…
Vůně trochu bylinně větrová, opravdu minimálně větrová,decentně přislazená hebkou fialkou, hustá, nenápadně temně intenzivní.
Parfém zahřívaný na kůži začíná pomalu schnout…
Máte chvílemi dojem, že vnímáte pach ještě ne úplně proschlého sena na letním slunci.
Pořád je ale přítomen vítr, lehce čerstvá stopa, větrový tón
(rozmarýnu stačí promnout mezi prsty a nos vám protáhne, i když už je naprosto suchá…).
Křehkost.
Malé květinky jsou relativně křehké. Ano, na povrchu po určité době vysušené skoro na troud, ale uvnitř pořád houževnaté…
Přesně jako parfém – křehký, ale s ohromnou vnitřní silou…
(už jsem zase naměkko…)
Pralinky a jasmín?
Zavřít oči a
je to mžik.
Jako se rychle rozpustí čokoládová pralinka v ústech a zbyde vám jen krásné sladko na jazyku…,
jako vám prudký poryv větru v horkém létě nadzvedne sukni a na pár okamžiků zaplete do vlasů jasmínovou vůni…,
jako když vám hlavou prolétne vzpomínka, která vám pokaždé zrychlí tep na nezvladatelno..!
To jsou velice intenzivní zážitky…
…jaké to jsou INTENZIVNÍ ZÁŽITKY?
ty, co vymlátí vám rozum z těla
a rozmačkají duši
ty, co zastaví vzduch před plícema
a nedají se v hlavě zrušit…
Některý jsou jak jehly pod nehty pomalu vrážený
a některý takový,
při kterých jsou oči do tenkých škvírek zavřený
jak vrata do kostela
a dlaně rozkoší do pěstí sevřený…,
kdy poddáte se největší síle zcela,
dámy a páni vážení…
Tenhle parfém čaruje. Je nebezpečný.
A i když ne na první přičichnutí, tak
nebezpečně krásný…
07/07/10
Moje představa, že tato vůně má něco víc společného s Quand Vient l'Été vzala za své. Má pouze určité styčné body. Je to zpočátku celkem svěží květinovka, která se postupně zklidňovala a s nástupem suchého bylinného podtónu svou svěžest postupně skoro úplně ztratila. Konec je lehoučký, medově čokoládově gurmánský.
O dešti zdál se mi sen ...
tisíce kapek kropících zem
a já mezi nimi tančila jsem
lehká jak víla
jak sám dech jen
Bylinky, fialky a trocha čokolády. Lahodná vůně, která skutečně voní jako letní déšť. Vůně volnosti, radosti a snění.
Vůně s poetickým názvem Quand Vient la Pluie (Když přijde déšť) je poctou a variací na proslulou Après l´Ondée (r. 1906 ) a zároveň jedním z názorných příkladů, jak interpretovat klasiku moderním způsobem... a posunout ji dál nebo i výš. Pak se stane, že prakticky hned po jejím vzniku tušíme, že jsme svědky zrodu něčeho mimořádného.
Thierry Wasser pracoval na vůni Quand Vient la Pluie v roce 2007, čili ve stejné době, kdy míchal Iris Ganache a rok předtím, než byl oficiálně jmenován dvorním parfumérem u značky Guerlain. Vlastně, tyhle dvě vůně byly takové „namlouvání" nevěsty jménem Guerlain. Není potom divu, že se Thierry parfumérem Guerlainu opravdu stal. Obě vůně - Iris Ganache i Quand Vient la Pluie jsou prostě skvostné.
Quand Vient la Pluie se nachází někde na půli cesty mezi krásnou, zajímavou, ale také trochu bledou a odtažitou Après l´Ondée a bohatou a zvláštní gurmánskou kosatcovkou Iris Ganache.
Kompozici otevírají citrusy s bergamotem a rozmarýnou. Idylka na prosluněné zahrádce, křehký akord heliotropu s pomerančovým květem, fialkou a jasmínem...
ale nebe postupně těžkne temnými dešťovými mraky...
... světla ubývá, vůně sládne a sládne, ale přitom nijak fatálně gurmánsky nehmotní, protože je pořád jakoby nadlehčována osvěžujícími krystalky heliotropu a nádhernými bylinnými tóny, které vydává rozmarýnová silice. Najednou napětí povolí a konečně se rozprší. Je to déšť úlevný, přímo radostný, a tak, místo úprku pod střechu, se jednomu chce odhodit boty a tancovat, anebo jenom stát a nechat po sobě pomalu stékat velké kapky. Vzduch je provoněný deštěm, od země stoupá vůně čerstvě zkropené hlíny. A všechny ty vůně se pak prolnou, bylinky, kytičky (i když těch už jenom otisk, vlastně už jen takové listování v herbáři), ambra, stále přítomné pralinky a mandlové makronky, a hebké bílé pižmo s pudrovým podtónem. Je to parfém optimistický a návykový. Kontrast gurmánské a svěží polohy, perlivá gurmánka… nikdy nezapomenu na první dojmy z ní… jako když si nalijete sklenku vychlazené Coca-coly, na patře sladká, karamelová chuť, praskání bublinek… a pak se to rozjede...
Quand Vient la Pluie byla na trh uvedena v roce 2007 ve sběratelské, ultraluxusní a ultralimitované edici, ve dvou koncentracích - čistý parfém a parfémová voda. Rozdíl mezi koncentracemi není výrazný, struktura je velmi podobná, stejně tak projekce a výdrž. Parfém je zahuštěn ambrovými tóny, parfémová voda je pižmovější.
Sad s čistým parfémem bylo vyrobeno pouhých 140 kusů – černá masivní kazeta je vypolstrovaná černým sametem a obsahuje Swarovského křišťálový blok s „otiskem listu“ a otvorem pro vložení plnitelného flakónku - kapky. První dešťová kapka na listu velkého stromu (autorem skulptury je Serge Manseau). Flakónek 7,5 ml je ozdobený efektní a fotogenickou krystalkovou „pavučinkou“. A samozřejmě - válcovitý flakón o objemu 490 ml s parfémem. Je to tíha.:-)
Balení parfémové vody (vyrobeno celkem 1657 kusů) obsahuje butylku 50 ml a menší a lehčí křišťálový blok, taktéž s „otiskem listu“ a s hladkou „kapkou“ 7,5 ml.
A po deseti letech...
... po vyprodání všech kusů parfému a parfémové vody se Quand Vient la Pluie přiřadila do seznamu vůní, po jejichž znovunarození neboli reedici toužilo a volalo mnoho fanoušků značky. Nakonec se dočkali, i když i tentokrát je k získání i jen pár kapek "elixíru" nutné vyvinout určité organizační úsilí. Quand Vient la Pluie je totiž po deseti letech v prodeji na jediném místě na světě - v bruselském butiku Guerlainu.
::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::
Aktualizovaná recenze z roku 2013
(celý článek s fotografiemi na Guerlinade: http://guerlinade.cz/2019/06/16/guerlain-quand-vient-la-pluie-recenze/ )
V překladu Quand Vient La Pluie znamená Když přijde déšť. Má být poctou a moderní interpretací parfému na stejné téma Après l´Ondée (1906) - Po dešti. Zatímco Après l´Ondée má vonět jako bylinná zahrada skropená kapkami deště, Quand Vient La Pluie prozkoumává úlevné voňavé vydechnutí přírody, když se z olověné oblohy a těžkých mračen stahujících se nad vaší hlavou spustí první dešťové kapky.
Dočetla jsem se, že QVLP je nejkrásnější v deštivých dnech, a tak jsem si s prvním navoněním opravdu počkala až na letní přeháňku. S rodinou jsem zrovna pobývala v chajdě bez elektřiny na dovolené "po trampsku" a bouřka zuřila tak kilometr od nás. Hromy se odrážely úbočími kopců nad údolím děsivou silou. Neskutečný a velmi sugestivní zážitek. Od té doby jsem vůni používala vždy v deštivém počasí. Spojení smyslových vjemů bylo pro mne tak dokonalé, že jsem pak byla velmi zaskočená v den, kdy pršelo, parfém byl vypotřebovaný, a já neucítila očekávanou vůni.
Pro mě je vůně QVLP konejšivou vůni necukrové, lehce pudrové fialky, jemných pralinek s trochou javorového sirupu a větrovým bylinným tónem. Bylinám a kvítkům z Après l´Ondée je opravdu velmi podobná, ale QVLP má navíc oblý gurmánský základ, který ji obrousí ostré hrany a je přislazená větším množstvím fialek (takže se mi s ní připomněla i Insolence). Z Modré hodiny má lehce starosvětský tón, jistou hřejivost a přísahám, že kromě rozmarýnu uváděného ve složení cítím i malou stopu anýzu.
Napřed přichází osvěžení s nahořklým bergamotem a bylinnou rozmarýnou. Co napřed vypadalo jako dužina, se mění vzápětí v citrusovou kůru s jemným pomerančovým květem. Z proklamované zahrady se dále ukazuje jasmín s vlahou fialkou, podobnou té z Après l´Ondée, avšak skrze onen pomerančový květ a již rozpoznatelné lehké pudrové tóny bych řekla, že má v sobě i náznak úsměvu fialky z Insolence (mám na mysli první fázi).
Postupně začíná být ve vzduchu cítit přicházející déšť. A jak jinak si takovou chvilku zpříjemnit než čerstvě otevřenou coca colou (otočník) a k tomu si dát několik pralinek. Bublinky vás šimrají v nose, čokoláda se vám krásně rozpouští na jazyku, kolem vás šumí déšť v pudrových tónech, cítíte deštěm navlhlou zem a zezadu vás zlehka zahřívá trocha "medově" nasládlé ambry.
Pokud jde o porovnání koncentrací, v EDP jsem objevila ten krásný starosvětský tón z L´Heure Bleue a na konci je na rozdíl od čistého parfému pudrovější (pižmovější) a na to konto v sobě nemá tolik té letní ambrové hřejivosti, jak už psala domenica. Jo a ještě náznaky tmavé čokolády z Iris Ganache cítím také pouze v EDP, v čistém parfému se celou dobu víc zpívá ten nádherný šumivý coca-colový tón otočníku, jinak jsou si velmi, velmi podobné. Každopádně to spojení svěží, květinové a gurmánské stránky je dokonalé a já jen doufám ve slavný návrat jako u MPN.
…trošku delší, omlouvám se, jinak to nešlo…:
(+ heliotropin se používá k výrobě drog, to jsem si dohledala až po psaní…: )
QUAND VIENT LA PLUIE …asi jsem se zbláznila.?!.
…přičichnutí a
tečou mi slzy…!
To je ohromný spouštěč emocí!,
nemůžu psát, klepou se mi prsty, bouchá mi srdce, přes slzy nevidím…
Co to je?! Čistý parfém.
První nadechnutí – zažila jsem x vůní, které se mi od samého začátku líbily MNOHEM víc, ale tohle je
zvláštní,
silné(emocemi)
a paradoxně uklidňující…
Začátku vévodí rozmarýna.
Bylina.
Akorát velkou kytici aromatických rostlinek namočte do sirupu a položte na slunce…
Stonky rozmarýny díky sladké síle připažily lístečky obalené a ztěžklé hustou cukrovou tekutinou a bezvládně se nechávají prohřívat slunečními paprsky,
vzduchem se začíná linout vůně…
Vůně trochu bylinně větrová, opravdu minimálně větrová,decentně přislazená hebkou fialkou, hustá, nenápadně temně intenzivní.
Parfém zahřívaný na kůži začíná pomalu schnout…
Máte chvílemi dojem, že vnímáte pach ještě ne úplně proschlého sena na letním slunci.
Pořád je ale přítomen vítr, lehce čerstvá stopa, větrový tón
(rozmarýnu stačí promnout mezi prsty a nos vám protáhne, i když už je naprosto suchá…).
Křehkost.
Malé květinky jsou relativně křehké. Ano, na povrchu po určité době vysušené skoro na troud, ale uvnitř pořád houževnaté…
Přesně jako parfém – křehký, ale s ohromnou vnitřní silou…
(už jsem zase naměkko…)
Pralinky a jasmín?
Zavřít oči a
je to mžik.
Jako se rychle rozpustí čokoládová pralinka v ústech a zbyde vám jen krásné sladko na jazyku…,
jako vám prudký poryv větru v horkém létě nadzvedne sukni a na pár okamžiků zaplete do vlasů jasmínovou vůni…,
jako když vám hlavou prolétne vzpomínka, která vám pokaždé zrychlí tep na nezvladatelno..!
To jsou velice intenzivní zážitky…
…jaké to jsou INTENZIVNÍ ZÁŽITKY?
ty, co vymlátí vám rozum z těla
a rozmačkají duši
ty, co zastaví vzduch před plícema
a nedají se v hlavě zrušit…
Některý jsou jak jehly pod nehty pomalu vrážený
a některý takový,
při kterých jsou oči do tenkých škvírek zavřený
jak vrata do kostela
a dlaně rozkoší do pěstí sevřený…,
kdy poddáte se největší síle zcela,
dámy a páni vážení…
Tenhle parfém čaruje. Je nebezpečný.
A i když ne na první přičichnutí, tak
nebezpečně krásný…
07/07/10