Serge Lutens

Musc Koublai Khan - zajímalo by mě, kde získala tuhle svojí pověst, na mně je Koublai ve srovnání s Kingdom prostě beránek :) .

A la Nuit - Ten tvůj boxerský zápas mě rozesměje pokaždé, když si ho přečtu :) . Přesto jsem pořád neobjevila, co je na ní tak vražedného a to se s jasmínem snesu málokde. Mě knockoutovala akorát akorát Sarrasins, ovšem ta teda silně :D .

A la Nuit je taková "těžká do žaludku", ten jasmín je moc všechno - omamnej, vlhkej, dusivej... až to přehluší jakýkoli kouzlo, který by mohl mít. Až po hodně dlouhý době začne bejt trochu kultivovaná, a to je pak krásná plná jasmínovka. Ale po většinu času je to pro mě jasmínovej teror, což neni nic pro mě. Sarrasins mi původně připadala nesnesitelná, teď už mi přijde jen hrozně smutná. Kdybych si mezi nima musela vybírat dneska, brala bych Sarrasins. Nosila bych ji jednou za rok, ale radši než A la Nuit. 

Já jsem si Jeux de Peau zařadila do stejné kategorii jako Arabii, kdy mě baví k ní jednou za čas přičichnout jen tak pro zajímavost, ale nosit bych nemohla ani jednu.

Jinak mě těší, že nejsem sama, komu Fleurs de Citronnier spadá do dezinfekčních přípravků :) .

Ja len v skratke:

Serge noire: trenie drevenou paličkou o drevenú misku, kvapky potu do toho, škorica ups..vyliala sa do toho. Do toho! A šúcha sa ďalej a nie a nie sa vznietiť, klinčeky, šalala...a pritom je seriózna až des!

Cuir Mauresque: Kožené sedlo pani grófky, ktorá sa na hodinu stratila v lese a našla v sebe pána grófa. Víťazoslávne cválanie... domov. Kožené sedlo pani grófky s cukrovkou...púder na vlasy, púder! Čisté baroko.

Arabie: Nejaký atlét z Ríma, na hlave veniec z vavrína (-u?), pchá do seba sušené marhule, datle, hrozienka, marí sa mu karí (ktoré ešte nemôže poznať), poti sa a sušené ovocie sa topí na slnku, vavrín pekne chladí.

De Profundis: Natrhala dažďová víla, natrhala, plnú náruč chryzantém. Omámený pápež jej chcel jednu zobrať. Klepla ho po prstoch. Spadla mu na zem jeho kadidelnica. Dažďová víla kropí svoje chryzantémy. Pápež sa červená, je mu horúco a pritom je jeseň...

Datura Noir: Mandarinkou kvapnutý heliotrop v tuberózovom objatí sŕka nesladký mok z kokosu cez vanilkovú slamku. Jemné, ako vánok počas leta.

L´eau Froide: Cynický ľadový medveď dýcha na chrbát polonahému opitému fínovi (gin), ktorý do neho (kvôli svojej opitosti) hádzal citróny. Medveď sa napokon šmykol na akýchsi eukalyptových listoch.

Chergui: Prašný tabak, tichý, telový. Prašný, suchý med, peľový. Studená ambra lepí, alergik kýcha, včela odletí.

Chergui

Chergui (Sharqi) znamená v arabštině "pocházející z východu". Je to název pro suchý a prašný vítr přicházející ze saharské pouště, vanoucí na většině území Maroka. Je horký v létě a studený v zimě. 

A vůně? Odpovídá názvu?

Ať se propadnu, jestli v Chergui není absint. První přičichnutí je jako úder. Svíravá hořkost pelyňku, čichový vjem se projeví i v ústech, až se stáhne patro. Svíravost naštěstí po chvíli uhladí tabákové listy se svými až koženými akcenty, pomohou jim kadidlo a dřeva. A začíná to doutnat, hřát, hořet... pořád tam ale není ani stopa sladkosti. Tohle je vůně pro chlapa, co je opravdu chlapem, říkám si. Co já s ní?

A nebo... přece jen? Hořící dřeva, byliny a bobule vypouští mízu a šťávy, vře to a bublá jako v kotlíku šíleného alchymisty, pelyněk to nechce jen tak bez boje vzdát. Nemá šanci. Hmota houstne, sládne, rozpíná a táhne se jako med, jsou to ale ohořelá dřeva s tabákovými listy a ambra, kdo tady nakonec určuje pravidla až do konce ...nad pouští se stmívá a vítr se utišuje. Je čas usednout k ohni a vypít silný hořkosladký čaj, černý jako noc sama.

je to "oheň rozdmýchaný větrem, poušť v plamenech...", je to esence nocí v arabské poušti, je to pouštní růže, je to láska v poušti?  ... je to Sharqi.

Siláží devastuje okolí, výdrž i v létě celodenní. 

(cathyandgord.wordpress.com)

Feminité du Bois

Původní Feminité du Bois vytvořili Pierre Bourdon a Christopher Sheldrake pod značkou Shiseido v roce 1992. Po odchodu Lutense od Shiseida byla převedena pod jeho značku a pak i reformulována v souvislosti s ustanoveními IFRA.

Vůně má představovat mužskou stránku ženskosti. V tom byla (ta původní) ve své době revoluční, protože je postavená hlavně na cedru, konkrétně cedru z Atlasu a to je složka, do té doby, dominantní výhradně v pánských vůních.

Z mého prvního setkání s touto vůní vznikla poznámka „Je to jako čerstvě natřená fošna, do které se někdo trefil shnilou broskví“…

To jsem ale byla neuctivá a hloupá, že? Musím se tvůrcům pokorně omluvit: jakápak fošna, když je to samozřejmě prkénko z ušlechtilého dřeva modrého atlaského cedru! A ta fermež byla určitě drahá a ta broskev vůbec není shnilá! Je krásně šťavnatá a zralá … no, maximálně sem tam nějaký ten hnědý flíček…

Ne, vážně. Nevím, jestli tomu chtěla dnešní teplota, tlak, rosný bod,… nebo jsem prozřela. Ale dnes jsem v ní našla čokoládu!

Takže to zkusím znovu: Rozpustím vysokoprocentní hořkou čokoládu, nastrouhám do ní pár tužek, přihodím broskve a švestky, ty spadané, zpod stromu. A vanilkový lusk (nerozkrojený). Zahřeju. Protřepat, nemíchat. Podávat za tepla.

Přivoním zblízka – tužky, oddálím nos – ovoce v čokoládě…a tak dokola až do vychladnutí dezertu, kdy zůstane sladce dřevitý, pižmový opar těsně nad kůží…

Ach jo, ani na druhý pokus to není ono.

Nějak se mi nedaří tuto vůni uchopit. Možná to ani nejde, možná je neuchopitelná, jako je neuchopitelná ženskost, jako je neuchopitelná ta mužská, temná stránka ženy… a právě proto je tak krásná.

Feminité du Bois se drží spíše kolem těla, ale tvoří takové obláčky, jakoby výdechy, které registruji i v létě celý den.

(10.7.2014)

Douce Amére 

Douce Amére … hořký a sladký. Dvě slova vystihující život sám. A vměstnat celý život do flakonu? Těžký úkol pro parfuméra, pokud …

… pokud se na to ovšem nevykašle.

Hlavně nebuďme patetičtí a nepodsouvejme vůni něco, co tam není. A taky nesrovnávejme s Chergui, i když se to nabízí, protože v tomhle srovnání Douce Amére neobstojí.

Na mne vůně působí prázdninově. Já mám prázdniny a chci nekomplikovaně vonět… a monsieur Sheldrake si taky udělal prázdniny, oddechovku, něco easy. Má to být hořký a sladký? No tak co se s tím budem mazat: vrazíme tam pelyněk, vrazíme tam vanilku, podepřem to kořením, zasypeme kytkama. Výsledek? Jo, dobrý! A teď jdem k vodě/na zahrádku na pivko.

Ale pozor! Tím Douce Amére vůbec neodepisuji, naopak. V jednoduchosti je krása a prázdninová oddechovka ala Sheldrake je ještě pořád mistrovské dílo, které mu jiní můžou jen závidět. Všeho je akorát, nic nevyčnívá a nedrhne, je saténově hladká. Vůně se i vyvíjí – postupně, jak pelyněk (zde velmi krotký) ztrácí na síle a ke slovu se dostává kořeněná vanilka, přechází vůně od více hořké a chladnější k více sladké a hřejivější s mléčnými tóny… hmm, možná tohle vytvořit zase až tak easy nebylo?

Siláž Douce Amére odpovídá oddechové vůni: drží se v osobním prostoru, výdrž je ale dobrá – v parném létě 6 hodin a pořád vnímám závany.

Douce Amére byla zařazena do exkluzívní řady a neexportuje se už v klasických hranatých flakonech. Prodává se pouze ve zvoncích v butiku a na oficiálním eshopu. 

(8.7.2014)

Ad FdB - výdechy. Moc hezky řečeno, napadá mě spousta dalších vůní, které mají takovéto "výdechy", akorát jsem to nikdy neuměla pojmenovat.

Ambre Sultan

Při prvním zkoušení cítím hladkou hřejivou ambru, geniálně usměrněnou a přitesanou všemi ostatními složkami, které ambra nejsou? A že jich je..

Zkouším jiný den – moje kůže se asi zrovna dobře nevyspala, takže se mi na předloktí válí velbloud v pilinách a až ze zákulisí za oponou se line vůně koření, dřev a ambry.. Vzdávám se.

Mám ráda ambru. Je to sytá, hustá, medově dřevitá lahůdka ve světě vůní. Má jednu nevýhodu – sama o sobě se příliš nemění, je poměrně předvídatelná, a časem může začít trochu nudit. Tohle je ovšem Lutens, který ve svém čarovném kotlíku smíchal vše úderné, balzamické, kouřové a orientální, co mu jen přišlo pod ruku; z dílny jiného tvůrce by z toho fakt mohlo vzniknout něco přeplácaného a neotesaného, takový hrom do police.
Silák to je, jenže tu máme i bylinky, které onu „řvavost“ nadlehčují a modelují, takže vás to neporazí, jen sem tam možná trochu zakymácí. Projekce jednotlivých složek je fakt proměnlivá – někdy vyskočí víc koření a kadidlo, jindy jsem cítíla až skoro větrové bylinky, mám pocit, že vliv může mít vaše rozpoložení, teplota, tlak, rosný bod.. . Krásný dřevitě balsamický dojezd se ale dostaví vždy, a trvá.. Neřekla bych, že jde tolik do okolí, mám ji spíš u sebe.

Suma sumárum, nuda to rozhodně není. Doporučuji každému aspoň vzorek, je to fakt dobrá jízda.

Santal Majuscule: Rudá, plokvětá a rozvitá růže, lehce kořeněná, macerovaná v dobrém alkoholovém nápoji. (Nepiju, tak se v alkoholu nevyznám a nedokážu to identifikovat). Lehce zasypaná hořkosladkým popraškem kakaa,  nebo spíš jemnými hoblinkami tak 80% hořké čokolády. Santal tam je, ale dlouhou dobu v pozadí, spíš suchý, lehce kouřový a nasládlý. Zní to celkově trochu banálně, "růže, santal a trochu toho kakaa", ale pořád je to Lutens, je to trochu temné a pro mě takové mystické. Ale jako většina dřevitých a santalových vůní na mě v závěru působí uklidňujícím, meditativním dojmem. Před tím je lehce gurmánská, ale jen náznakem. Ne slečna, která se nadšeně nacpe v cukrárně zákuskem s vanilkovým sladkým krémem, ale dáma kouřící dobrou cigaretu, požitkářský pojídající kousíček hořké čokolády večer u krbu, před sebou starý bytelný dřevěný stůl a sklenku kvalitního alkoholu. 

Vůně mi tak nějak evokuje tuhle píseň: https://www.youtube.com/watch?v=w1CjqV0Uq7U

Tak na mně Santal Majuscule bohužel nevyznívá tak "dospěle". Zkoušela jsem již před pár lety, tohle byly moje tehdejší postřehy: vůně je průraznější než Santal Blanc. Cítím dřevo, temnou růži s podkresem ovoce svařeného na povidla, pak se přidává vůně koňaku. Na mé ruce po čase zřetelně vystoupila vůně pražených oříšků. To je asi přesně ta lutensovská hranice mezi smyslnou živočišností a nevinným žertem. Na mně bude Santal Majuscul vůně, kterou ocení i děti a veverky.

Nejvyšší čas zkoušku znovu zopakovat!

Tak jsem včera pročítala tyhle recenze a večer jsem neodolala a šla prozkoumat Borneo 1834 a Serge Noire.

A - pánBůh mě netrestej - při Borneu se mi vybavil Jack Sparrow, ano, přesně tak si představuju, že voněl Johnny Depp v té roli (realita byla spíš úplně jiná )))

Serge Noire mi voní strašně intimně, jako těla zpocená milostným aktem. Proto se zdráhám jej nosit mezi lid. Zajímavé, že na zápěstí voní až zkvašenou neřestí, na šíji je to snesitelnější, sladší, tajemnější - prostě voňavější.

Zkvašená neřest, to je super popis! Tohle až uvidí Miru...

Miru má určitě nejmíň 2 flašky v tajném archivu - ta jak slyší o neřesti v jakékoliv podobě, tak není k udržení.

Zkvašená neřest... Musela jsem sáhnout do rodinné "parfumotéky" a vyzkoušet. Serge Noire - temnota, kouř, dřevo, ambra, čarovné byliny, zakázané území, mystično, peklo...

Intimita, neřest je pro mě CHergui /na chapovi/.

Lutensovic růže...

La Fille de Berlin: Nádherná, autentická rudá růže s decentním pepřovým popraškem, co jí dodává hloubku. Je to jako průlet životem růže, který začíná drobným, skoro nesmělým poupětem se sladším ovocným nádechem, rozvine se do velké, plné rudé růže, kterou obdivuje celé okolí a nakonec usychá, ale pořád ještě nadělá spoustu parády. Růže má trochu pikantní a trochu pudrový nádech, ale z velké části je to jen o té růži. Je hodně příjemná, na jednu stranu se mi zdá taková dramatická, na druhou zase konejšivá. 

Takhle voní ta rozmařilá růže od Malého prince... :) 

Sa Majesté la Rose: Tady už je to horší. Pořád je to o růži, ale o docela jiné růži. Pokud předchozí vůně měla být jakýmkoli způsobem dívčí (i když pořád lutensovským způsobem), tak tohle už je lehce přestárlá matróna. Růže není čerstvá, ale macerovaná v kvalitním oleji, skoro až vosku. Je mastná, jednu chvíli jsem tam cítila i větrové pižmo a vůbec se mi to takhle dohromady nelíbilo. Přijde mi to jako vosková květina, s tlustými okvětními plátky, vosk je navoněný růžovou vůní a slušnou dávkou sladkosti. Ten vosk, ze kterého je vyrobená, je takový měkký až patlavý a celé to působí velmi těžkopádně. Za mě nee. 

Pokud je to tak, že se La Fille přestala vyrábět, a Sa Majesté ano, tak mi to přijde jako věčná škoda. La Fille za sebe hodnotím mnohem lépe a příjemněji. Sa Majesté bych skoro nechtěla ani potkat, nebo vlastně chtěla - ale jen na člověku, kterému opravdu sedne. 

Pro mě je Sa Majesté la Rose taky moc těžkopádná, ale zase mnohem víc patří k tomu, co Lutens představuje. Mně osobně se nejvíc z jeho růží líbí Rose de Nuit (zvonkový flakon), ta je tak někde uprostřed.

I když co jsem koukala na oficiální stránky, tak se stále vyrábí všechny tři.

Ano, je pravda, že k celkové Lutensově produkci asi víc sedí Sa Majesté la Rose. Rose de Nuit neznám. Ale obecně nejsem moc na růže, kde jsou moc výrazné, tak to není pro mě. Jediná růže, co mě zatím opravdu hodně zaujala, je ta v M by Marcel od Oriflame, ale to jsem tady dost OT. 

Vyoadá to, že Serge Lutens rozšiřuje řadu cestovních balení s rozprašovačem o Rahät loukoum . No osobně bych byla radši, kdyby tam zařadil De Profundis nebo Encens et Lavande anebo Rose de Nuit, ale třeba se nakonec dočkám.