Parole d'eau
Umami eukalyptus, který zeleně, svěže chladí, zároveň měkce, medově, mintově hřeje, je bylinně nahořklý a chlorofylově nasládlý v jeden okamžik, ozbrojený postříbřenými jehlicemi z tisícročných sibiřských borovic, jimiž neohroženě šermuje a odhání kapky kyselého deště.
Svěží.
Zelená.
S chromově stříbřitými odlesky.
//Jen mě trápí, že netuším, zdá mělo na tuto vůni nějaký vliv dílo Ferdinanda de Saussura... Asi ne. Ale byl by to jistě vzletný příběh...//
Dans le bleu qui pétille
Elena Knezevic to vystihla přesně - tahle vůně je jako "church in the sea", kostel uprostřed nekonečného moře - či snad dokonce pod jeho hladinou. Je jako čistý, osvěžující, vlhký a lehce slaný mořský vítr, který se zatoulal pod klenby a žebroví vznosné, prosluněné katedrály, v níž je každý milimetr čtvereční omítky, každý gram dřeva, každý centimetr krychlový vzduchu trvale a navěky prosycen éterickou vůní černého kadidla a křižma. Když zavřu oči, promítne si moje duše na pozadí bělavé tmy mořskou pannu, která plavnými pohyby vatikánské holubice neslyšně proplouvá lodí katedrály a její stín se proplétá mezi sloupovím, zatímco rybí pohyby jejího ocasu po sobě zanechávají stopu lehkých vzduchových bublinek.
Krásná vůně.
Krystalicky čistá a očistná.