Angel (Shooting Star) Thierry Mugler

Víte, někdy... Někdy je tenhle anděl pěkný fracek. Zbožňuje spařené kopřivy a rum a Živé květy. V kapse trenčkotu má drahé cigarety a kakao, které vdechuje, aby ho neodvedli. V těch dnech je mi anděl vlkem. No a já jemu nejspíš taky.

Ale někdy, výjimečně, vzácně... Někdy, výjimečně a vzácně mi nabídne pralinky z hořké čokolády, svařené heřmánkové mléko s lučním medem, obejme mě a řekne, že ještě nezapadlo slunce nad Atlantidou pro všechny dny.

Odi et amo.
Tak je to s námi.
Možná je to ten odvěký zápas s andělem, o němž tak dobře věděl Jan Skácel.

/Já si fakt nechci stěžovat, ale... Když jsem se s andělem viděla někdy před čtrnácti dny, chtěl mě opít rozpustnou kávou s rumovým cukrem, ani čokoládu mi koupit nechtěl, prý maximálně tu s palmovým tukem, kterou mají v akci u pokladny. Ne. Takhle lacino se prostě nedám. Já si počkám, já mám času dost. ... Tak tohle jsem si říkala do včerejšího večera. Dala jsem mu ještě jednu šanci. A jak to dopadlo...? Cituji sebe samotnou, stěžující si osobě mně blízké: "Normální lidi v něm mají medové medicinální pačuli a čokoládu, já spařené kopřivy, lékořicový pendrek a rozblemtanej karamel... To je ikona a legenda mezi parfémy, jsem chtěla zkusit, jestli se moje vnímání nezměnilo... Ne. Bohužel."

No takže tak. :(

Bez okolků přiznávám, že vůně je zpočátku svou intenzitou pro mě téměř zabijácká - je sladce těžká a nálož pačuli, vanilky i ovoce je pro mě nevydýchatelná. Ovšem po dvou hodinách je vše jinak - med, vanilka a karamel přímo vybízejí k sežrání. Tak trochu schizofrenie...

Když mlha voní …

Drobounké kapky vody proměňují svět v houbu nacucanou vlhkostí. To nejsou kapky, ale kapičky. Tak malé, skoro neviditelné … kolik jich je? Z kočičích hlav se stalo němé zrcadlo odrážející jeden z mnoha podzimních dnů, do něhož se plíživě vkrádá soumrak. Denní světlo se pomalu rozpouští v houstnoucí mlze. Chvíli nehnutě stojím hypnotizovaná modravým šerem tam venku. Chci se té modři dotknout. Mazlit se s ní, vdechovat ji … jak asi voní? Stačí jen otevřít okno a malý kousek si ukořistit pro sebe. Studí a rozlévá se teplem pokoje i jeho měkkým žlutým světlem. Modrá už není, ztratila se, ale zůstala po ní chladivá voňavá stopa … voda a nebe, vlhká zem a trocha kouře ze starých komínů a taky ovoce, kterého se někde dotkla stejně jako medu a čokolády. I heřmánek, co konejší unavenou mysl … a mámino pohlazení na křídlech andělů.
Sladká, mazlivá a magická vůně.

Niekedy v roku 1994 som si uchmatla z časopisu reklamnú fotku na túto vôňu. Jerry Hall na nej pózovala v strieborných šatách na striebornom piesku.
Ako asi môže voňať Angel? Nezastihla som ju vtedy...zabudla som na ňu.

...o 20 rokov neskôr som ju konečne ovoňala a vyskúšala, no stále sme si nechali čas pre seba.
Našťastie, na pódiu "kráľovná vôňa masového charakteru" sa objavili iné súperky a preto si Angel zachoval svojich skalných- a mohli prísť aj noví nositelia.

Vonia mi ako hrejivý kamilkový čaj. Sladený medom- skutočným medom, nie takou tou arómou čo sa hrá na včelí produkt. Upokojuje ma. Pačuli cítim ihneď a taktiež kvety- ak sa nebudete pozerať na jej zloženie, som si istá, že na každej pokožke vyznie úplne inak. Pre mňa je to hrejivý kamilkový čaj s medom a pačuli.

Je sladká, drží a ochraňuje- možno preto dostala meno Angel? Aby sa do vašej blízkosti predierali len tí skutočne vytrvalí ľudia?
...nevedno. Je však isté, že je silná, mohutná- skutočný bodybuilding a'la Mugler.

Aké bude pokračovanie? O 30-50 rokov bude, dúfam, Angel v sieni slávy- právom a zaslúžene.

Už léta se snažím marně přijít na to, proč je tahle vůně tak oblíbená. Bohužel s mojí kůží si sladké pačuliovky nikdy nesedly a to Angel rozhodně je. Kromě toho v něm hned po počáteční svěží mandarince s bergamotem a rozmačkanými listy rybízu mám i gumový jasmín s umělohmotným kokosem.

A kdyby to byl jen karamel, ona je to i tuna medu, tekuté tmavé čokolády a marmelády z bobulového ovoce. Úplně cítím, jak se mi to lepí na patro, mezi prsty, všude. Brr. K tomu si přičtěte i pačuli, které na mně navíc lehce tleje, to opravdu není žádná sláva.

Teprve po rozvonění, když pačuli s medem a karamelem zaleze, z toho vyjde docela pěkná pralinka, jejíž vnitřek naplníme červenovocným džemem, který jako jediný z původní směsi zůstal. Nakonec ji ještě obalíme pořádnou vrstvou práškového cukru a můžete mlsat. Výdrž má neskutečnou.