podle mě je to dost náhoda, ty kočky maj povahy různý, kastrovat bych nechala určitě, už jen kvůli těm miliardám koťat, co jsou schopný zplodit. My máme v širší rodině i s Goliášem těch koček 6 a každá je úplně jiná, ty povahy vycházej mírně ve prospěch pro kocoury, ale to je asi tím, že máme 4:2 :-)
Z naší zkušenosti jsou kocouři lenivější než kočky, bez ohledu na kastrace, ale může to být jenom náhoda 
. Jinak pokud netrváte na kotěti, dospělé kočky z útulku už mají kastrace za sebou a povaha je též známá, určitě by se našel divočejší exemplář k umístění 
Amy je boží, už jsem se tomu smála včera! 
To sú zlatíčka.
Rozráží vítr čumákem! To si musí vyloženě užívat.
V první chvíli jsem myslela, že drží injekční stříkačku. Prostě kocour v rauši.
některý věci by snad člověk radši ani neviděl 
tady druhej do party, měli jsme totiž takový menší pozdvižení v pátek s prasklým želvím akvárkem (=nový, větší akvárko, který se nevešlo na starou komodu, přestěhování nový komody pod akvárko z ložnice a odstěhování želví komody napůl cesty asi na výhoz), Goliáš hned musel jít vyzkoušet, jak se na tom sedí.
Ale to je přece úplně normální, vždyť tam má postavené schody, šup na židli, šup na stůl, šup na okno, okno oslintat.
PS. Já vím, že ti tam visí ty žárovičky, ale ten první moment to vypadalo úplně jinak.
no vona na tý židli byla donedávna kytka, která je teď na dvoře, tak mi hned nedošlo, že už tam zas vyskočí :-D
Já jsem takovou cestičku nechávala Ferdovi schválně, aby měl co dělat, když byl doma sám. Byl na okně nalepený pořád.
boží
Netrvám na kotěti, ale zas už jednu dospělou kočku doma máme asi 8letou, tak nevím, jestli se líp sžijí s dospělým zvířetem než s kotětem.
Rozhodně s kotětem. Naše smečka se už několik týdnů sžívá s novou sousedkou, už dospělou, a je to velmi hlučný proces. Sousedka je kilová kočinečka, ale od rány a asi to tu celé ošéfuje.
:-D Smečka. Já mám strach, že kdybych žila na venkově na trvalo, tak budu mít taky brzo smečku. Od každé barvy jeden exemplář, by mě asi sousedi rozcupovali:-D.
Rodiče na statku měli kočky i kocoury vykastrovaný, přičemž ta první parta byla dost divoká, žila tam ještě před jejich příchodem tak nějak samosatatně, i na tu kastraci byl problém je pochytat. Byly to samý kočky, žádná změna v povaze moc neproběhla, časem se nechaly i u krmení pohladit, to byl asi pak strop. Bydlely venku a dovnitř nechodily. Pak tam měli kočky a teď i kocoury od koťátka, ty už jsou takový polodomácí, oficiálně bydlí na seníku nad stodolou, ale dovnitř normálně smí a chodí a všichni jsou fajn. Naši se trochu báli, že zvlášť kocouři po kastraci zleniví a přestanou chytat myši, ale naopak je loví mnohem víc.
Tak super. My myši chytat nepotřebujeme, domů nám nechodí, ale proč by čičiny neměly využít týhle kratochvíle, když mají možnost:-).
Ty kočičí povahy jsou fakt různý, můj strýc má asi taky podobnou smečku jak vaši rodiče, domů kočky teda nechodí, ale jedna z těch x koček za těch x let se prostě sama rozhodla, že se stane kočkou domácí a chodí domů, spí tam i přes noc, válí se na gauči, jakékoliv snahy o "oddomácnění" rezolutně odmítá a žádné dobrodružné aktivity jejích soukmenovců jí vůbec nezajímaj.
© 2014 - 2024 parfumanie.cz
