tahle kočka je docela malá, ale má takovou hodně zvláštní kresbu jako nějaká exotická kočka, takový ty obláčky.
Prej kočka divoká vypadá jako masovej vrah, má takovou kresbu podél očí, já myslím, že vy byste ji tam mít klidně mohli, my v Praze asi těžko. Tahle je docela ochočená, je tam sběrna surovin, která má stádečko asi 5 koček, ty obláčky má už i pár koťat (ale je to kousek vedle hlavní silnice, tak se stádečko moc nerozrůstá)
+ baltik My jsme právě začali ortopedickým vyšetřením. Terk má vrozenou oboustrannou stenózu páteřního kanálu, od narození kulhá na pravou zadní, respektive ji i jinak klade, od štěněte se musí hlídat chlad, zátěž atp. Poslední dobou se přidalo i kulhání na levou přední, tak jsme si říkali, že nejpravděpodobnější je právě nějaká souvislost s páteří a po biochemii (nic nenašli) jsme jeli rovnou k ortopedovi. Ten říkal, že z jeho pohledu je to ok, páteř (podle RTG) prý naopak vypadá super, ale našel prostatu přes půl psa.
Dornovku jsme nezkoušeli, jsem vzhledem k tomu jeho vstupnému nastavení dost opatrná, a doteď byl při dodržování toho režimu dost ok (na to, že nám po první MR ve 3 měsících říkali, že s tím nálezem nám do půl roku může začít padat na bok a bude to konečná). Popřemýšlím o ní ale, asi nejde vyloučit, že tam krom té prostaty může být ještě druhý problém.
Dostal potom kosť primeranú jeho veľkosti, ale kým ju neohlodal, nepustil ju z dohľadu aby nenasledovala osud veľkej kosti 
Teď moje známá také řeší prostatu u buldočka. Také teď dobral hormony, dělá všude loužičky a říkají, že se tím vrací do štěněcího věku. Je mu 13, tam už operaci nedoporučili. Tomu se to projevilo tím, že čůral krev. Ale po hormonech se mu to srovnalo.
Pupík je tedy krásný. Ale připomněla jste mi cvičáky s naším goldenem. Všichni vymydlení, čisťoučký, do teď si pamatuju slečnu s výmarským ohařem Speedy. Ten byl jako ze škatulky. Náš se tam vždy první vykakal. I když jsme s ním před cvičákem lítali hodinu okolo. Jak jsme ho chtěli vyprázdnit, tak se unavil a vůbec se mu nechtělo zdolávat ty překážky. To ji musel zdolat manžel a pak možná líně on. Neustále obtěžoval feny a bylo mu fuk, jestli hárají nebo ne. Byla to sranda. ale patřili jsme jednoznačně k nejhorším. Výcvik byl zakončený chytáním za rukáv, tak to figuranta oběhl a šel si čmuchat do křoví. Byl skvělej.
roníček, i kdyby se byl předem třikrát vyvenčit, tak na cvičáku hromádku vždy vyrobí. jako jediný si to neodpustil ani na svodu mladých. předtím půl dne nežral, byl ráno venku, a byl se projít kolem rybníka ještě před začátkem.
ráda bych s ním šla na výstavu, kvůli možnosti ho uchovnit, ale tam tohle fakt nesmí a já vím, že on zřejmě ze stresu zase bude 
Jestli jste z Prahy nebo okolí a nevím, jestli plánujete chodit někam cvičit, ale kdyby jo, tak v Kolodějích je cvičák přímo pro retrívry a v Říčanech taky. Tam po nich nikdo zákus do rukávu chtít nebude, dělají se tam věci, co je baví. V Kolodějích se mi trochu víc líbí přístup, v těch Říčanech se zase chodilo i na rybník )a přístup už se třeba za těch 10 let taky změnil).
já si ten rukáv u retrívra furt neumím představit
Já teda jo :-D. Aspoň u těch svých. Ale muselo by se na to jít tak, že je to děsná zábava, pak jsou pro každou špatnost. A trochu to postrádá ten původní smysl asi.
no prave, nas taky prave nejdriv mel krev v moci a pak se uz skoro nemohl vycurat, vytlacil to po kapkach, na chuzi to nemelo zadny vliv
já znám obranu, která se dělá fakt hrou, ale stejně mi to nedává smysl....
třeba Rufíka si myslim, že by to nezajímalo asi ani jako hra
urcite doporucuju zkusit jeste dornovku, idealne pokud dostanete doporuceni na nekoho odzkouseneho
Ty Říčany by byly asi dobrý. My poprvé jezdili tuším do Dobřichovic. Tedy to byl vlastně až druhý. Poprvé jsme byli na tom, který byl nejblíž, ale to opravdu nešlo, tam bylo 90% NO.
Teď zatím řešíme, jak bobečka dostat z vrat. Je bázlivej. Miluje všechny lidi, ale bojí se psů a i projíždějících aut. Přeci jenou je z dost velké ďourky, tam těch aut moc neprojelo. To jsme s goldenem nezažili. Ten se bál jen tak 2 dny. Tohle je náš cíťa. A jak je nerad sám- byl tam zatím nejdéle asi 2,5 hodiny a stresem se tam poblinkal, počůral i vykakal.A pak byl tak vděčný, že jsme dorazili, že ani neprotestoval a šel nám v patách na pidi procházku. Ale teda omotal si nás.
No, asi ji tím nebudu strašit. Ale také říká, že dělá jen pár kapek.
kdyz se mu ta prostata po kastraci (at uz chemicke nebo mechanicke) zmensi, tak bude zase dobre :)
Pro nás je ten dojezd podobný, obojí zhruba hodina. A na obou cvičácích se cvičí od 3 měsíců, je dost šance, že tam potká stejně starý štěňata, třeba by se tam otrkal, samozřejmě až po tom základním očkování (bez vztekliny). Ale nechci vás přemlouvat, jen že si myslím, že stojí za to popojet. Jinak Cid je taky závislák a to má druhýho psa, ale on chce být s ním i s námi.
Mrknu na to. Nějaká štěňata bychom potřebovali. 
Sousedi mají bázlivou fenu jorkšíra, tak setkání vypadalo tak, že se oba otočili a pelášili domů.
Ja si myslím, že časom sa to upraví. Amy bola tiež veľmi ustráchaná. Bála sa ľudí, aút, vtákov, no všeličoho čo sa hýbalo vonku, nechcela chodiť von. Len psov sa nebála nikdy. Trvalo jej to dosť dlho, keď mala asi 5 mesiacov začali sme sa stráchať či sme ju zle nesocializovali. Ale akosi to postupne odoznelo. Dnes je z nej hrdinka, nebojí sa takmer ničoho. K cudzím ľudom je skeptická, ale nebojí sa ich. Keď nám nechcela chodiť von, osvedčilo sa nám ju vziať ďalej od domu kde to nepoznala. Hrať sa v tej dobe vonku veľmi nechcela takže si len tak ležala v tráve a pozorovala okolie. Najhoršie bolo že sa bála aj tmy. Ale aj to postupne odoznelo.
no chce to někoho přiměřeně velkýho, aby se mohli navzájem zakusovat a válet se v blátě!
Tá šteňacia ustráchanosť prejde, môj prvý pes bol tiež bojazlivejší - nechcel sa moc kamarátiť ani so psmi, ani s ľudmi. Strach z vychádzok musel prekonať, nakoľko býval v byte a teda venčiť sme mohli len na verejných priestranstvách. Ale zo začiatku sme pre neho boli jediný objekt záujmu, vyniesli sme ho na lúku a šteňa robilo všetko pre to, aby po nej nemuselo chodiť a snažilo sa vyliezť na tenisky, pýtalo sa na ruky...postupne sa otrkal (cca mesiac, kým aj trochu podrástol).
Riki je opačný extrém, ten od malička miluje úplne všetkých a všetko (je pravda, že sme si ho brali až ako 4 mesačného, takže už bol starší a akurát v tej fáze, kedy pre neho bolo zaujímavé všetko čo sa hýbalo), ľudia sú super, psi sú super, páničkovia sú super ak sa mi skryli, padajúci kameň je super (takto mi asi 5x spadol z dosť strmého brehu, keď som nechtiac nohou odkopla šišku a on za ňou zletel). Našťastie už aj tu sme vo fáze, kedy ho od ľudí dokážem odvolať (ak ho nevolajú), kedy sa do tohto štádia dostaneme pri psoch netuším...
© 2014 - 2024 parfumanie.cz
