Haha, my byli v tom Turecku 96.
Když jsme řekli, že jsme Češi, všichni vykřikovali "Nedvěd, Nedvěd"
Mně v první chvíli šrotovalo, jak můžou Turci vědět o koncertě bratrů Nedvědů na Strahově!
Cestování
09. srpna 2014 10:36
999 Ta tvoje cesta mi hrozně připomíná, jak jsem letos chtěla s kamarádkou Petrou (tobě důvěrně známou 
) vlakem do Sarajeva. Nakonec to ztroskotalo na tom, že nechtěla jet, protože dcerám zakázala jet do zahraničí a já se nestihla vrátit z Itálie. Ale je to super projekt, na který jednou určitě vyrazím a tebe si tam dovedu skvěle představit!!
Garfie Doufám, že mě vezmete s sebou :-).
999 Jasně, stejně si chceme vzít soukromé kupé! :-)
Já projela všechny ty "Balkány" asi o 10 let později, vždycky jsme jeli vybavení těmi úplatky, že je jako budeme vydávat podle potřeby a nikdy jsme to nepotřebovali. Někdy se domorodci snažili nás nějak hrozně vodrbat o peníze, ale z toho máme docela fajn zážitky nakonec. Jednou nás řidič odvezl v Rumunsku jinam, než jsme chtěli, jen na půl cesty a nějak to zkoušel, že jako zastávka, abyste se mohli podívat zde do tohoto nádherného kláštera, batohy tu nechte, počkám na vás. Ale kamarád se nabídl, že zůstane v autě, podívat se půjdou jen ostatní. V tom okamžiku to nějak vyplulo na povrch a celé to skončilo tím, že řidič se s námi přetahoval o ty batohy - my uvnitř, on ve dveřích z boku, kamarádka skočila za volant, startovala a řvala na něj česky, jestli si jako myslí, že mu s tou dodávkou neodjede, že se plete. On řval, že zavolá policii, my jsme říkali, ať ji zavolá... Nakonec nám vysázel zpátky půlku peněz a asi byl rád, že jsme mu přestali okupovat auto. A tak jsme neplánovaně navštívili Barsanu.
Z letišť mám nejhorší zážitek ze Šeremetěva, nic konkrétního, jen tam všechno bylo tak o 30 let zpátky, lidi jak stádo, služby s kyselým ksichtem, let vlastně v podobném stylu. Jedinou výhodou předpotopního letadla bylo hodně místa na nohy.
Nejhorší cesta byla jednoznačně 19. 9. 2001 z JFK do Prahy. Jela jsem tam přes Ameriku skoro dva dny autobusem, protože letadlem bych se do New Yorku třeba nemusela dostat, každou chvíli někde uzavřeli letiště, a pak už bych to zase po zemi nemusela stihnout. Z WTC šel ještě kouř, na letišti každou chvíli někoho z čekajících na lavicích vybrali a odvedli na kontrolu, všude policie, asi i armáda, to bylo hodně divný. Paradoxně jsem pak v letadle poprvé v životě, a na jednu patnáctiminutivou výjimku i naposled, usnula.
Zpožděný zavazadla nám vždycky dovezli druhý den, nikdy jsme kvůli tomu nemuseli měnit plány, zvlášť cestou domů mi docela vyhovovalo, že se s tím nemusím tahat. Akorát cestou na dovolenou s miminem mi vyšla plínová rezerva na cestu akorát do rána. To byla celkem klika, vůbec netuším, co bych dělala v cizím bytě uprostřed noci bez plín. Všude všechno zavřený 
Ráno už bych si poradila, ale to už zase dojely ty kufry.
Garfie Tak se mnou počítejte :-).
Garfie ty jo. To vypadá dobře. Já bych teda vzala i děcka, to uz by daly. Docela se nadchly.
Garfie Já chci taky! I s kolem. Bohužel na nic nehraju ani nemám moc cestovatelského zážitků na povídání. Ale tím směrem bych se vydat chtěla a teda tyjo, soukromym vlakem...
Garfie Bylo by ještě místečko?
andulka01 děti si začly plánovat, na co se do léta hrát naučí. 
Tak maximálně dáme ukulele. 
Garfie to vypada bajecne, hlasim se do kupe! Mostar 
continuity Jejda, ono se musí na něco hrát? Tak to vám nezávidim.
Sweet Potato když jsem si pustila to video z Ukrajiny, tak si myslím, že to spolucestujici zvládnou za nas.
Jeli jsme vlakem z Prahy do Istanbulu. Přestup v Budapešti jako obvykle, tzn. běh z Keleti na Nugyati (nebo naopak, nikdy nevím, které je které). Další přestup v Bukurešti, a průvodčí nám tvrdil, že ten vagon jede do Istanbulu. No, tak jsme seděli a čekali. Vlak byl stále prázdný a najednou se rozjel. Dojeli jsme asi o 5 km dál do depa, kde začali vlak umývat. Do odjezdu do Istanbulu zbývalo asi pět minut. Naštěstí jsme v depu někoho odchytli. Lokomotiva s našim vagonem začala couvat zpátky, posunovači se zběsile dorozumívali praporky. Nakonec nám zastavili na peronu, na protější straně zatím výpravčí zdržoval vlak a my jsme rychle přeskákali z vlaku na vlak.
Teda to je parádní akce
aa dokonce by mohla jet i Růžena.. To zírám tedy, že můžou i psi
Jejda a já si ani nevšimla, že je to letošní! Myslela jsem, že dávám odkaz na tu loňskou....tak to je paráda!!! Jela bych s radostí, jen teda to datum mi trochu nesedí, i kdybych tady byla, škola v JP začíná někdy v polovině srpna...:-( ale uvidíme! Hrozně se mi to líbilo!
Reakce na Sweet Potato:
0zero7 Připomnělas mi rumunsko-bulharskou hranici. Slavná Železná vrata. Celníci zastavili autobus, průvodkyni řekli "támhle odstavit, na dvě hodiny"
"Proč?" zeptala se.
"Tak na tři."
Rok asi 1996. Nemyslím, že by to teď bylo jiné.
Chtěli kartón cigaret. Nemáme. Támhle je jděte koupit do "duty free shopu". Zaběhla tam, koupila značně jetý kartón amerik. Celník ho vzal, mávl, ať jedeme. A ta jetost se v zápětí vysvětlila - nesl ho rovnou zpátky do toho shopu. Kdo ví, po kolikáté.
no,ale to je furt stejny!Tam se nic nezmenilo.Muz uz preventivne kupuje recky kafe a kdyz se rumun zeptal co je v nakladaku nalozene(bylo tam nase auto,coz se nesmi)tak mu jako odpoved podal 20euro a jelo se vesele dal.Jezis zlaty trajekt.
Sweet Potato Pablo Neded byla reakce na Česká republika i v Kolumbii v r. 2006. Jen jeden osuntely starik v Bogote, vlekouci nekam cerny igelitovy pytel, odpovedel Vaslav Avel :)
Garfie 999 continuity a ostatní, kdybyste mě vzaly do party, tak bych jela taky, doopravdy, vypadá to super!
